Jméno

První polovina byla bez debat téměř geniální (esence francouzské komedie), ale druhá polovina se přehoupla ve více než solidní drama a bohužel taky došlo i na lehce přepálenou stopáž, což filmu ve výsledku trochu uškodilo, jinak bych neváhal dát víc. Herecké obsazení naprosto skvostné. Perfektní dialogy. Ve výsledku ale nečekaně silný film, který ve vás rozhodně zůstane. 80%. (18.09.2020)

Bojím se napsat cokoli, abych nikoho od téhle konverzační komedie neodradila. Jde totiž o klasickou francouzskou komedii, která stojí na konverzaci pěti lidí v jednom obývacím pokoji v srdci Paříže, a rozhodně stojí zato ji vidět. Oslovil mě zejména jemný (no, i když...) a inteligentní humor, kterým Le Prénom oplývá. Zvraty byly nečekané, postavy uvěřitelné a herci znamenití. "Nemůže se jmenovat ani Paul." "A proč ne?" "Protože Pol Pot." Francouzská současná komedie zkrátka žije. Bravo! (02.06.2014)

Na stejné vlně (i když tohle je spíše několikapatrová tsunami) jako v poslední době kupříkladu Bůh masakru či nespočet jiných. Jo, jde „pouze“ o další z nekonečné řady interiérových čistě konverzačních (tragi)komedií, které nedělají z diváka hlupce a jsou založeny na divadelních inscenacích. Ne, nepřináší vůbec nic nového. A ano, je to zcela jedno, jelikož je to tentokrát prostě a jednoduše nejlepší konverzačka široko daleko. Nic více a nic méně. (26.11.2012)

Tak tahle pětihvězda se ze začátku tvářila dost rozpačitě, ale za malou chvíli jí bylo jasné, že narazila na inteligentní konverzační klenot. Chválím originální námět, bezvadně vystavěnou konverzační konstrukci, která dosáhla ve finále dokonalosti hodné mistra a v neposlední řadě brilantní herecké výkony všech zúčastněných. Alexandre s Mathieuem o sobě dali vědět hned na poprvé, že umí, tak jen tak dál pánové, už teď se těším na váš další počin. Co by asi tahle parta řekla na to moje jméno? (07.12.2013)

Rozprávač je na začiatku filmu trochu otravný, lebo príliš veľa rozpráva, s titulkami som mal až pocit, že čítam knihu. Našťastie sa po chvíli ukľudní a nasleduje nekonečná konverzačka s pár dobrými vtipmi a pár nevhodnými. A práve tie nevhodné bývajú najlepšie, teda aspoň pre mňa ako diváka. Pomenovať svojho syna po najromantickejšom hrdinovi 19. storočia nevyzerá ako dobrý nápad, ale debata o tom je dobrá, hoci už nevyjdeme z jednej miestnosti. Našťastie, lebo nitka myšlienok sa dá stratiť už pri odbehnutí postavy na dve minúty do kuchyne a prekvapení nebude málo. –––– Skoda, že Rolex nie je meno. –––– Nemali sme meno... Obaja sme boli vyšťavení. (22.09.2014)