Nymfomanka, část I.

KOMENTÁŘ K 1. ČÁSTI - VYHLADIT A SLADIT: Chci být osobní. Po zhlédnutí Antichrist/2009 jsem se po dva dny neubránil představě, že Gainsbourg biju hlavou o zem. Řekl jsem si, „tak se mu to povedlo, (na platit ochotných) vydělává peníze tím, že v nás podpoří to nejhorší, aby pak mohl předstírat psychologického génia, s nímž vystihuje podstatu člověka“. Trefil mě, ukázal dítě a ženu, jak mu obouvá boty opačně, zahrál tuto lacinou hru na základní instinkt a přesvědčil tolik z nás, že jsme odporní násilníci. Několik dní jsem citově rozkolísaný jen povrchně promýšlel Trierovu motivaci dělat toto s divákem. Dospěl jsem k závěru, jistě provizornímu, že vůbec není vyloučená všech hlubších motivací prostá snaha režiséra diváky týrat. Teď musím znít sentimentálně. Můj vztah k tomu filmu je bezvýhradně sentimentální a s tímto sentimentálním zaujetím kategoricky zavrhuji jeho premisy. Když jsem si celé ty roky odříkal Nymfomanku, tak ne proto, že bych se bál, ale kvůli pověsti laciného provokatérství, s nímž jsem nechtěl strávit pět a půl hodiny života (a několik hodin následného prožívání). Oprávněně? Hned úvod mi dává Gainsbourg rozbitou na zemi v dešti, jako bych ji tam nechal, co vizitku mého nezvládnutého sentimentu. A ještě říká: „It's my own fault. I'm just a bad human being.“ Je to magické, protože tak už dopředu vím, kam budu vmanipulován: uznat toto odporné konstatování (COŽ SE NESTALO, PŘEPOČÍTAL JSEM SE). A nic nemůže být výmluvnějšího, než když Skarsgård začne o muškaření: „I caught a fish with it once, a rather big one. Strangely enough. Fly fishing is about tying feathers and other things to a hook so it resembles something the fish likes to eat.“ Trierovo dílo je zčásti i tímto rybařením a my uhranutí podivíni jsme jeho trofeje: strangely enough. / Nevěřil jsem, že je Trier misogyn, protože taková diagnosa obvykle předpokládá soustavné zhrzení osamělého heterosexuála a protože i pokud by snad mohl být misogynem z jiného důvodu, nám neznámého, jsou ženské role „mravně“ vyvážené, potažmo nejsou handicapované nějakým zásadně antipatickým líčením. Podobně Dogville/2003 by přece musel režiséra usvědčovat z misandrie a na vyšším stupni z misantropie vůbec. Spíš si dovedu představit, že kalkuluje s našimi reakcemi jako s komoditami na burze a přehazuje je mezi sebou tak, aby nakonec fantasticky vydělal nebo snad i něco fantastického udělal. Nevím úplně, co z toho je víc pravda, a nevím, jestli to ví sám. Vím toto: umí vyprávět. / Snaha B. usvědčit/zlomit zámožného muže ve vlaku byla silnější než vidina čokoládové odměny. Proto obětovala jistou vlastní výhru, jen aby se ujistila o všeobecné platnosti svého pravidla sexuální moci nad mužem. Ale tato historka je vůbec mimořádně zajímavá už s ohledem na polemiku mezi rybářem a vzpomínající svůdkyní. Ona se, nepředstírá-li, domnívá, že její počínání je zavrženíhodné, protože „zneužívala a zraňovala“, zatímco my s rybářem nemůžeme nevidět volbu ukořistěného muže. Když jsme na trhu, jednáme právě takto a vše se děje právě takto. Jen si představme, že s omezenými finančními kapacitami uspokojujeme různé potřeby podle toho, jak přicházejí a jsou eventuelně ještě drážděny všemi možnými podněty. Pokud se rozhodujeme hladit libido z rezerv, tu se může stát, že lákáni (časově, finančně, energeticky, hodnotově) vylučujícími se směry dáme přednost produktu se špatnou pověstí a často nedobrými důsledky na úkor nějakého seberealizačního projektu. Na trhu jsme neustále strháváni nabídkami a každý producent se uchází o naši pozornost a ochotu vydat se z kapacit. Produkty bojují o naši kapacitu. Jsme, svými potřebami, zdroji zisku. Tyto volby děláme často a někdy v nich selžeme. To se tady stalo, protože svedený muž byl natolik odzbrojen a vybuzen psychologickou hrou svůdkyně, že její nabídka byla silnější podnět než domácí práce na potomkovi. / Obviňující se svůdkyně připomene, že byla v dětství ráda středem otcovy pozornosti: „I've always loved the chills at the start of a fever, knowing only too well that sickness will soon follow.“ Nakonec tuto ambivalentní polohu má i rámování tohoto setkání mezi rybářem a svůdkyní, protože zbitá v jeho posteli s čajem na nočním stolku a obviňující se, zatímco se ji snaží zvednout na duchu, jako by plnila tutéž misi: naklání se nad propast, aby tím získávala záchranu. Jenomže má nás to pohoršovat? Vzpomeňme si na Interstellar/2014, kde astronautka nadhodí otázku, je-li snad zlé, když tygr rve gazelu na kusy. Sám rybář se ptá: „What I wanted to say was that if you have wings, why not fly?“ Po této historce dokonce přímo ve tváři svůdkyně vidíme, silněji než dosud, jak je zaskočená rybářovými naivně positivistickými „obhajobami“, především po příměru jejího felačního triumfu nad zámožným pasažérem k helikoptérám a kluzákům nabírajícím rychlost na teplých proudech. Jako by byla zklamaná, že prohrává ve snaze maximalizovat svou mravní bídu. / Závěrečné „I can't feel anything.“ završuje proces známý z McQueenova Shame/2011. / Stellan Skarsgård úžasně hraje. Dokonalý snímek, nikde neselhává. Explicitnost není samoúčelně šokující. Samozřejmě záleží na povaze a momentálním naladění, ale měl jsem to štěstí, že tu jsem schopen identifikovat smysl v přímočarém podávání naturalisticko-detailistických porcí. Trier hraje se vším, nic neschovává, takhle on prostě uvažuje a záleží, kde mu to bereme (osobně jsem to nevzal v Antichrist, které se nějak bez vysvětlení vyžívalo v destrukci a uvízlo někde ve fragmentarizovaném skučení na úděl člověka ve světě bez smyslu). Tady jsou sexuálně surové záběry jednoduše tematické a vždy nějak vhodně časované, aby zapadly do příběhu a vyrazily z diváka emoci, jejímž prostřednictvím se příběh psychologicky dovypráví. Zároveň po celé stopáži vydrží (pocitově) poměr, kdy většinu času vyplňují konverzace a metafory. Někdy v poslední třetině začínám věřit nymfomance, že si s rybářem nehraje, i když ji nachytal v extrémně nepravděpodobných pasážích jejího vyprávění (v II. dílu má tato nejistota pokračování: vypadá to, že občas podobně jako Verbal z The Usual Suspects/1995 zapojí fantasii a spřádá historky z podnětů v místnosti), a že si opravdu zoufá nad rozporem vytěženého instinktu, s jehož pokoušením narazila na dno. Je to tak psychologicky chytré, ale přitom natolik hloubavé ve smyslu sebekritiky, že toto dohromady stojí v dnešku takřka osamoceně. CITACE: „To begin with the bait, I discovered my cunt as a two-year-old.“ „"Cunt" is a very strong word.“ „Let's call it "Pandora's Box" then.“ „Um... No, no, no. "Cunt" is better.“ / „For every 100 crimes committed in the name of love, only one is committed in the name of sex.“ (VÝKLADÁM TAKTO: V sexu jde prostě o sex, zatímco láska je schopná všeho.) / „I could suddenly see a kind of order in the mess.“ / „The erotic is about saying yes. Love appeals to the lowest instincts, wrapped up in lies.“ / „You can't make an omelet without breaking a few eggs.“ (Sociopatický nadhled.) - Z TOHO RYBÁŘSKÉ PARALELY: „You were reading the river. Most of the large fish stay sheltered from the current to save energy, and to hide from the prey. Where the fish hides in the stream entails a very complicated hierarchy. The topography decides where the most attractive places are, and the biggest fish choose the best positions.“ / „That's a very clear parallel to fishing in the stream. As it happens, either none of the fish are feeding, or they all feed at the same time. They go into feeding frenzy. All bite. And then just as suddenly as it started, it stops. It's observable, but it's highly unpredictable. And it has to do with, I don't know, weather, barometric pressure, maybe some fish psychology. If that's possible.“ / PODOBNÉ: Bitter Moon/1992, Shame/2011 (02.04.2021) (méně) (více)

Každá odchylka od "normálu" je v podstatě zajímavá. Pokud má ještě přídech sexuality, tak dvojnásob. Zejména, jestliže se jedná o nymfomanii, která rozdmýchává klidné vody maloměšťácké "tolerantnosti" jako nic jiného. Ten všeobecný zájem jako vždy vychází z mála známých či tabuizovaných témat, která se z Evropy rozšířily do celého světa, nejdříve díky náboženským proudům (puritánství) + v současné době jsou všechny abnormality vytěsňované díky nápomoci médií (klasické hollywoodské několikanásobné přepisování scénářů - snaha o co nejvyšší navštěvnost - mainstream /mainstream je jako koeficient, jímž se násobí finální verze drtivé většiny filmů, abychom dostali extremální hodnotu = maximální zisk/ - autocenzurní mechanismy jsou toho přirozenou součástí...jinými slovy výchova populace směrem k průměru, potírání individualismu, stádní ovládání skrze oktrojovaně měněné hodnoty) a složek různé supervize. (laik by se divil, jak byla sexuality do cca 16. století - reformace - běžnou součástí běžného života běžného člověka; co do otevřenosti je současná doba mnohem více puritánská než období před 500 a více lety; to nezpůsobilo nic jiného, než dogmatické dodržování Písma, které za celá staletí udělalo svoji práci = prohibice v názorech a jednání vůči přirozenému chování - tabu jako homo/trans-sexualita, různé fetiše, ipsace, byly dokonale z veřejného prostoru vymýceny, poněvadž dostaly nálepku nemoci a dotyční byli upalováni nebo zavíráni, i když nikomu proti jeho vůli neublížili apod.. I když v druhé polovině 20. století se směr začíná obracet a příp. nefalšovaná tolerance velice pomalu navrací; V podstatě ony diskrepance - mezi přirozeným jednáním a společenskou či kulturní brzdou - jsou zdrojem vnitřního pnutí a nespokojenosti v osobní rovině, falešné tolerance a přetvářky ve společnosti). A tak není divu, proč má sexualita, resp. její odchylky - zde frekvence styku, jinde objekt, ... - pro veřejnost atribut senzace a to nemusí jít o ženu, ale všichni jsme slyšeli jak bulvár rozmázl Tigera Woodse nebo Davida Duchovnyho. _____ Velice záleží na míře oné odchylky vůči současně chápanému normálu, která se ještě mění časem (a to buď osobním, nebo tím společenským) a je to jedno, zda se jedná o přemrštěnou afinitu k alkoholu, četbě, hudbě, filmů, hraní počítačových či hazardních her, sportu nebo sexu, atd. Tzn. jak moc ubližuje daný jedinec sobě (psychické a fyzické problémy) a okolí (dopad na rodinu, přátelé, sousedy) /SM vs. pedofilie/ a jak moc je to tolerováno nepsaně (zvyklosti) či psaně (zákony). /volní problém - dát průchod vs. potlačit/ ____ Trierovi se opět povedl parádní kousek, ve kterém dává do souvislosti mnoho prvků z mnoha oblastí (náboženství, psychologie, matematika, gender, atd.) s lidskou "ne/přirozeností" (hyper/sexualitou). Po celý film jsme konfrontováni s různými světy/pohledy/přístupy v dílčích epizodách na pozadí hlavní dějové linie v polaritě dvou extrémů - hypersexualita (puzení těla - pochopení sebe sama na základě prožitků) a asexualita (cesta pochopení sebe sama skrze myšlenky uchované literatuře, tj. zprostředkovaně; falešná asexualita (veřejná póza) schovaná za nedostatkem odvahy - gynofobií či sexappealu nebo jiných překážek, které brání tomu, co chcete a co ve skutečnosti máte, popř. můžete - faktor druhé strany). _____ pozn. ale ten symbolismus bych tolik neprožíval a za každou cenu bych všude necpal zlatý řez, potažmo Fibonacciho posloupnost, atd, ale jak je vidno, pokud je dílo prošpikováno různými sémiotickými klíči, tak je jeho všeobecné hodnocení přijímáno v mnoha dílech (filmech, knihách, obrazech,...) kladně, ne-li označováno jako kult. Tím samozřejmě nechci říct, že metafora rybolovu apod. nepomáhá pochopení problému v obecnější rovině. _____ pozn. jako porno pro ženy (které často chtějí příběh, psychologii, atd., tzn. stop fyzickým aktům bez uměleckých kvalit, resp. minimálně ambicí) to z mého pohledu také moc nefunguje, i když Trier si hraje s mixem všehochuti, že každý si tam může nalézt, co chce....stejně nevím, co má být porno pro ženy v ideálním případě...kombinace Zápisníku jedné lásky a sestřihů z redtube?) _____ pozn. film podle mého názoru utrpěl tím, že byl rozdělen z komerčních důvodů na dvě části a také díky čistě marketingovému tahu, kde byly obě části ještě zkráceni, tj. celý film byl z jednoho příběhu rozdělen na celkem čtyři části, resp. 4 verze, z nichž ta jedna - kompletní - bude v rámci jednoho zhlédnutí "objektivně" hodnotitelná. Tato propagační šaráda hraničí s trapností. (14.04.2014) (méně) (více)