Beware!
Obsahy(1)
Prvý slovenský hraný film nakrútený po druhej svetovej vojne. Mnohí Slováci pred prvou svetovou vojnou emigrovali do Ameriky za lepším životom, pretože na Slovensku vládol útlak zo strany vládnucej maďarskej moci a ľudia si nedokázali nájsť prácu. Tak ako iní, za more odchádza aj mladý horal Ondrej Muranica (Paľo Bielik), aby si vo vysnívanom Novom svete našiel prácu a zarobil peniaze pre svoju rodinu. Sny a nádeje na lepší život mu však zmarí banská katastrofa. Ondrej sa síce zachráni, ale stratí pamäť. Vyhlásia ho za nezvestného a keď sa mu po rokoch náhodou vráti pamäť, Ondrej sa rozhodne vrátiť domov. Až po návrate do vlasti zistí, že sa jeho žena Eva (Jiřina Štěpničková) vydala za jeho najlepšieho kamaráta Miša (Július Pántik). Ako inak, schyľuje sa ku katastrofe... V období rokov 1918-1938 dominovala v Československu česká kinematografia, na Slovensku sa vyskytli len ojedinelé snahy vybudovať filmový život. Vďaka štátnej podpore v období 1939-1945 sa dotvorili obrysy slovenského filmu, ktoré ukončil vznik hraných snímok Varúj...! a Vlčie diery (1948) v demokratickom Československu. V snímke Varúj... síce stále zohráva nezanedbateľnú úlohu česká tradícia a jej reprezentanti vo všetkých zložkách filmovej produkcie (režisér, kameraman Václav Hanuš, scenárista Karel Steklý), ale po prvý raz sa československá spolupráca z 30. rokov stáva slovensko-českou. Voľba adaptácie drámy Ivana Stodolu Bačova žena ako prvého slovenského filmu produkčnej spoločnosti Slofis mala viacero dôvodov. Pre Friča bol príťažlivý dedinsko-folklórny rámec príbehu, pre Bielika zase skúsenosť so Stodolovou drámou z čias pôsobenia v Slovenskom národnom divadle, kde hral postavu Ondreja Muranicu, a jej sociálno-kritické zázemie. Z politického hľadiska téma vyhovovala zameraniu nového života, pripomínala maďarský útlak a zrod Československa roku 1918 ako paralelu k budovateľskému optimizmu prvých povojnových rokov. Paradoxom je, že po nedemokratickom prevrate v roku 1948, sa naplno rozbehla činnosť cenzúrnych orgánov, ktoré o dva roky neskôr snímku spolu s ďalšími 541 filmami vyradili z filmovej distribúcie, pretože nevyhoveli ideologickým kritériám. O rok neskôr pri prehodnocovaní naďalej zostal film v trezore, pretože ho komisia považovala za vadný z hľadiska ideovej hodnoty. Podobne dopadli napr. aj Vlčie diery a Čertova stena, ktoré nesú plné stopy buržoáznej filmovej tvorby i buržoázneho nacionalizmu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Frič v spolupráci s Paľom Bielikom sa postarali o náš prvý povojnový snímok, ktorému nemožno uprieť kvalitu, jak na strane spracovania, tak na strane réžie, hudby. A aj posledný film, v ktorom sa o slovo ešte nehlasil komunizmus. Príbeh vychádza z dobre napísanej knihy Bačova žena od Ivana Stodolu a dobre a zaujímavo vystihuje cítenie Slovákov v tej dobe a atmosféru domova, rodnej zeme. Druhou vecou je herectvo, ktoré je okrem Bielika silne teatrálne. Napr. za scénu s medveďom by sa nemuseli hanbiť ani západné produkcie aj mnoho rokov neskôr. Hodnotenie: 80% ()
Zostali ti ruky a syn… Choď za im a povez mu: „Synu v tebe je pokračovaní môjho života. V tebe je nádej, zdraví a sila. Miluj svojou zem a nezraď ju, lebo poblúdiš. Tak to povedz všetkým, tak ich varuj….“ Tato emotivní slova stařešiny vesnice, po nichž v závěru tohoto filmu následuje jen silně vypjatá hudba a záběr na krásné kopce slovenských hor, musely v tehdejším divákovi tohoto prvního slovenského filmu, který vznikl těsně po skončení 2 světové války, vyvolat jistě silný dojem. Těžko ale říct, zda tento hodně sociálně orientovaný film může podobně silný dojem vyvolat i v člověku 21.století. Toho by možná spíš zaujal onen příběh milostného trojúhelníku z románové předlohy filmu, který člověku v něčem připomene podobnou zápletku (byť s úplně jiným vyústěním) z jiného slovenského filmu Hriech Katariny Padychové. Ona tragická pointa románové předlohy se zde však nekoná. Proč asi? Asi proto aby zbylo víc času na onen sociální rozměr, který je ale někdy až dost otravný. Dokonce mi v jistých momentech tento film přišel jako taková směšná protikapitalistická a protiamerická „agitka“. Vše je tu totiž dost černobílé. Bohatí jsou hýřiví zvrhlíci nebo (v případě těch z Ameriky) bezcitní cynici. Vesničtí chudáci jsou pak téměř supermani, co dokáží zabít medvěda nožem a kterým není za těžko se dostat i z důlního závaru. A protože jde o první slovenský film, nesmí chybět ani protimaďarský tón (viz násilné učení se modlitby ve škole v maďarštině). Když přitom hlavní ženská postava Eva říká, že „z mojho Ondrejka nebude nikdy Andraš, aj keď bychom měla hlady umriet,“ tu se onen protimaďarský a sociální rozměr filmu jaksi spojí. Neříkám, že je ve filmu vše špatně. Zní tu silně vypjatá a emotivní hudba, je tu řada zajímavých záběrů na krajinu slovenských hor. I zmiňovaná napínavá scéna s bojem s medvědem stojí zato. To hlavní vyznění filmu, jež demonstruje i folkloristický tanec se zpěvem „Nebojím sa pána“, však fakt nebyl můj šálek kávy... ()
Ohodnotil bych třemi hvězdičkami, ale kvůli tomu, že se jedná o první slovenský film, navíc mírně nadprůměrný a poměrně zdařile dokumentující zvyky a obyčeje horalských Slováků, musím tu jednu hvězdičku přidat. Štěpničková je zde ve své klasické roli ženy v kroji (kolikátá už) a herecky tady jediná vyniká, ostatní trošičku zapadají, ale špatně nehrají, jen jejich herecké výkony nejsou výrazné a skrývají se v dobových krojích. Téma příběhu je nicméně hodně profláknuté (muž odchází za penězi do Ameriky, aby zaopatřil rodinu. Žena si myslí, že tam zemřel, tak si bere za manžela nejvěrnějšího kamaráda svého předchozího chotě, ovšem původní manžel se vrací...), ale zpracování a slovenské reálie davájí filmu čerstvý nátěr, takže to klišé zas není tak vidět. Takže malinko více než průměr. ()
Slovenský herec a režisér a zároveň zakladateľská osobnosť slovenskej kinematografie Paľo Bielik ako Ondrej Muranica a česká herečka Jiřina Štěpničková ako jeho žena Eva v prvom slovenskom zvukom celovečernom hranom filme, ktorý bol nakrútený podľa divadelnej hry Ivana Stodolu Bačova žena. Film sa dotýka fenoménu slovenského vysťahovalectva v rokoch 1880 až 1914, ktorého príčinou boli nielen zlé hospodárske pomery, ale aj národnostný útlak zo strany Maďarov. Odohráva sa v rokoch 1910 až 1922 na Slovensku (Uhorsko, prvá ČSR) a v Amerike, kam hlavný hrdina Ondrej Muranica odchádza za prácou. V Amerike však dôjde k nešťastiu, konkrétne v bani, v ktorej Ondrej pracuje. Ondrej, napriek tom, že katastrofu prežije, je vyhlásený za nezvestného , navyše trpí amnéziou. Z jeho ženy Evy sa stane bigamistka, zoberie si za muža jeho najlepšieho kamaráta Miša (Július Pántik), keďže je presvedčená o tom, že jej muž je mŕtvy. Ondrej sa však po 12 rokoch vracia domov , doma ho však nikto nečaká, pretože všetci sú presvedčení o tom, že zomrel, okrem jeho matky, ktorá však tesne pred jeho príchodom skoná. V závere sa Ondrej stretne so svojim synom, z ktorého je už 18-násťročný teeneger. Keďže slovenská kinematografia bola ešte koncom 40. a v 50. rokoch v plienkach, na Slovensko chodili vypomáhať českí režiséri, čo je aj prípad tohto filmu, ktorý nakrútil významný český režisér Martin Frič. ()
Dramatizácia príbehu funguje veľmi dobre a aj ten príbeh, aj keď sa dnes zdá trochu otrepaný, mohol byť na tú dobu pre divákov viac ako strhujúci. Niektoré scény by sa dali označiť ako prehnane teatrálne, čo ospravedlňuje rok vzniku, ale niektoré sú výborné až výnimočné, ako napríklad plazenie sa z bane, alebo aj záverečné stretnutie s množstvom kamerových detailov, ktoré by znieslo dnešné prísnejšie kritériá. Nezvyklé je aj počuť angličtinu v starom slovenskom filme, pričom s titulkami sa vtedy nikto nenamáhal, a alkohol tu nie je predstavený klasicky ako metla ľudstva, ale ako životabudič. Pozor, v oficiálnom texte je SPOILER, presnejšie kompletný dej od začiatku až do konca, niekto by sa mal zamyslieť, že film si môžu pozrieť aj ľudia, čo román nečítali. ()
Nedivím se zobrazení uherské šlechty způsobem neustávajících kratochvílí se symbolickou zkratkou, které by to jinak slušelo v poetických filmech 60. let, kapelou hrající na voze svištícím krajinou (Pozn. V půli 19. stol. patřila ke šlechtě 4 procenta obyvatel Uher!). Životní podmínky obyvatel podhorských oblastí byly skutečně tristní. Druhdy jsem si psal poznámky z knihy Ivana Hálka, syna básníka Vítězslava, lékaře, který na Slovensku působil od roku 1901. Teď se hodí. Doslovná citace: „V 18. století byla životní míra sedlákova 96 litrů obilí na hlavu a na krk, v Oravě dokonce jen 13 litrů, zatímco v tehdejší Francii byl životní standard osmkrát vyšší než slovenský průměr. − Velmi málo poddaných rodin znalo chléb, třeba jen ovesný. Úřední záznamy z této doby, stejně jako už ze 17. století, mluví o tom, že sedláci se ve své nouzi živili stromovou kůrou, žaludy a pilinami. Úřední zprávy a memoranda ze čtyřicátých let minulého století říkají: V Trenčanské, dokud nezmrzla zem, kopali lidé pýr − a tím se živili.“ (Ivan Hálek − Kysuce: Pokus lékaře o sociologii hornatých krajů Slovenska) Dokonce ještě za Hálka životní kulisy mnoha obyvatel Kysucka tvořily dymné jizby (chatrče s ohništěm uprostřed, z nichž kouř mohl unikat jen otevřenými okny a dveřmi) s hliněnou podlahou, hojně rozšířený alkoholismus a šílená kojenecká úmrtnost (během prvního roku života na Slovensku zemřela z živě narozených dětí více než pětina)… Nejen v tomto kontextu na mě ve filmu silně zapůsobilo Ondrejovo vzepření se osudu a nezměrná vůle žít prýštící z mrazivé důlní scény. ()
Rok vzniku tesne po vojne. Materiál na ktorý sa točilo asi nič moc, ale film je to výborný. Paľo Bielik je chlapisko na svojom mieste. Výborná aj J.Štěpničková. Dobré sú scény v bani... Film hodnotím 80%. ()
Ke Slovákům mám vcelku blízko, jejich temperament a náturu mám rád. Proto jsem se s chutí podíval na jejich starší klasický kousek Varúj…! Ten zobrazuje dobu, kdy byli Slováci pod útlakem maďarské šlechty. Vyrovnávali se s tím různě a Varúj… ! je jedním z těchto příběhů. Ten by se dal shrnout do pár vět. Kdo chce, má jej v obsahu. Obsazení a herecké výkony se povedly nad míru. Nádherné jsou i exteriéry, které vhodně doplňuje místní folklor. Mám ale i výhrady, některé scény jsou až moc dramatizované a hudba v nich je místy přepálená. Navíc mi několik scén připadalo zbytečně zdlouhavých, což by se při tak krátké délce filmu, stávat nemělo. Přes všechny výhrady bych film na rozšíření filmových obzorů rozhodně doporučil. Sám se v budoucnu ještě na něco z tvorby Paľa Bielika určitě mrknu. ()
Slovenskí tvorcovia tohto filmu mali bohaté skúsenosti s divadelnou tvorbou, preto si za svoje prvé samostatnejšie filmové dielo zvolili prepis divadelnej hry Ivana Stodolu ´Bačova žena´. Ivan Stodola sa podieľal aj na scenári filmu. Z celého diela je dýcha rešpekt, ktorí tvorcovia pociťovali, a preto je aj reč postáv spisovná, vášnivá až patetická. Filmári sa snažili vybrať za námet prvého slovenského filmu niečo, čo by vystihovalo Slovensko a jeho symboly. Láska k blízkym, pocit voľnosti pri pohľade na kopce tiahnuce se do diaľky, zachytenie folklórnej tradície v krojoch, hudbe a tanci. No i útlak pánov, nespokojnosť s politickou situáciou, ťažké životné podmienky, ktoré vyústia do rozhodnutia hľadať šťastie v zahraničí. Toto vybrali dobre, tieto pocity sa nezmenili ani po 60-tich rokoch. Kamera umeleckým oko zachytáva život na dedine, na horách. Dokumentuje prácu robotníkov pri vysokých pecia a v baniach. Lyricky sa pohráva so svetlom pri prechode kanála ako v delíriu. Záver filmu sa snaží uzavrieť príbeh všeobecným posolstvom pre divákov i ďalšej generácie. Pre súčasného diváka, zvyknutého na civilnejšie vyjadrovanie a myšlienky, je to asi až príliš nadnesené. Ako celok je tento film důstojným dielom priekopníkov slovenského filmu. ()
Slovenský film s českým režisérom. Videl som ho predtým už viac krát, nikdy však nie od začiatku (ako teraz), pár krát to bolo až od legendárnej scény, keď sa Ondrej Muranica celý od bahna plazí úzkym potrubím, aby sa dostal von zo zavalenej bane. Vo filme je ale viacero pekných scén, ktoré sa už nemusia len tak ľahko dostať von z pamäte zaujatého diváka, trebárs tá, kedy sa Ondrejovi v plnej nádhere vracia pamäť. Alebo len tá malá scénka, keď jeho žena má pri veselom tanci pri lúčení slzy v očiach. Pre Slováka takmer kultový film, ja si myslím, že sa dal urobiť aj lepšie. Ale dávam rovných 80%. ()
Hrozně patetický film s silným nádechem sociálního realismu a komunismu. Strašné je i přehrávání herců a hudba. ()
Veľmi silný príbeh a vlastne aj prvý celovečerný slovenský film !!Nezabudnuteľná je scéna ked sa hrdina plazí rúrou zo zasypanej bane a čas ukazuje režisér na hodinách mrtvého baníka !!Fakt nezabudnuteľné ako aj scéna s medvedom krásny slovenský film !! ()
Tento snímok ma fascinoval ešte ako malého chlapca. V pamäti mi navždy ostal Muranica plaziaci sa kanálom von z bane. Áno, je to pateticky natočený film no nesmieme zabúdať, že vznikol rok po 2.sv.vojne. A po toľkých desaťročiach ma baví si ho pozrieť znovu. A to môžem povedať snáď len o filmoch Vlastu Buriana.. ()
Dle filmové historie se tedy jedná o první slovenský film od konce druhé svěové války, za kterým po režijní a scenáristické stránce stojí Pal'o Bielik, s čímž mu vypomohl Martin Frič. A aby toho nebylo málo, Bielik si střihl i hlavní roli. Příběh byl zpracován dle knihy Ivana Stodoly 'Bačova žena', která se stala tak významným literárním dílem, že v roce 1957 vznikla pod stejnojmenným názvem rozhlasová hra a v roce 1972 televizní inscenace. A samozřejmě vznikla i divadelní hra. Dějově se jedná o určitý mezník života obyvatel v malé podhorské vesničce v době před první světovou válkou. Lidské drama se vším všudy zaujme i v dnešní době právě svým silným námětem a vcelku povedeným zpracováním. Samozřejmě byl pro realizaci filmu celý příběh poupraven, ale to snad už není nic divného. Jako obvykle, coby filmová reklama na onu knihu je snímek prostě víc než výborný. Dramatické dílo má v sobě ukryto i určitou moralizaci, varování i poselství. Jednou větou, nic není horší, než sociálně motivovaná srážka člověka s osudem. Slovenská kinematografie může být na tento snímek hrdá. ()
Kvalitný slovenský film s echtovnými hercami Bielikom a Pántikom. Hlavne Bielik sa roly zmocnil znamenite, je vidieť, že Ondreja Muranicu mal do detailu v krvi. Jeho život doma či comeback z Ameriky sú poctivý survival. Film vzdávajúci hold aj krásam krajiny, súboju proti maďarizácii, má veľmi dobre napísané dialógy, kde sa i občas zasmejete. Snímok podkopáva korunovaný kus debila - Martin Frič, ktorý duniacou hudbou neraz prehlušoval to čo by divák rád počul. ()
Pro mě novinka vidět slovenský ČB film. Na drama moc nekoukám, ale doplnilo mi to zase střípek nelehké (česko)slovenské historie. ()
Prvá polovica je najzidealizovanejšia, plná udatných urastených a svedomitých (aj v práci aj v zábave) Slovákov, čo sa neboja postaviť medveďovi ani zlému maďarskému zvrhlému pánovi. Druhá polovica je oveľa lepšia - prechod zo slovenských hôr do priemyselných zón a veľkomiest Ameriky je výborný posun a obrat a zobrazenie tamojšej práce je najlepšou časťou filmu (scéna úniku zo zavalenej bane nestráca na sile ani dnes). Čo sa týka poslednej časti filmu - návratu a 1. svetovej vojny (ktorej obrazy až príliš pripomínajú zábery z filmu Na západe nič nové z roku 1930...), tak tá je príliš jednoducho ukončená. Dej je klasický jednoduchý slovenský - dvaja kamaráti odídu za prácou za oceán, jeden je považovaný za mŕtveho, druhý mu preberie ženu, prvý sa vráti a... skratkovitý, patetický a patriotický koniec. Zobrazenie Ameriky je vzhľadom na dobu vzniku určite zaujímavé, takisto je výborná výprava a reálie (maďarizácia, vysťahovalectvo), problémom je ale idealizácia, priamočiarosť a skratkovitosť príbehu, ktorý veľa nového neprinesie. Nie je to zlý film, ale tvorcovia mohli z tohto námetu vyťažiť viac. ()
Nevím. Nějak nesdílím nadšení ostatních z tohoto snímku. Přišlo mi to vypravěčsky dost slabé, místy navíc docela nelogické a naivní. Film hraje na nacionální a sociální strunu, možná o něco víc, než by bylo pro příběh samotný potřeba. Není ale nutné v tom něco extra hledat. Celkově, ač je mi to moc líto, pro mne tenhle film padá po všech stránkách do podprůměru. 31 % ()
Tehdy se panstvo ještě umělo bavit! ()