Útok na Bílý dům

Točil to Roland Emmerich, takže co jiného bych mohl čekat. Vlastně jo, mohl jsem čekat něco jiného, protože Bílej Dům už jednou odpálil a to v Den nezávislosti. Tady akorát vyplenil prezidentské komnaty, zryl prezidentovi trávník, pošramotil plot, jezírko a tak dále. A bylo to příjemný to vidět. Skoro jsem si říkal, jak moc se tahle filmová replika přibližuje originálu. Bejt mu to totiž hodně blízko a já bejt terorista, tak tenhle film budu mít jak naučnou encyklopedii. Film jako takový je tak nějak klasickej poctivě odvedenej akčňák, což Roland prostě umí. To se mu upřít nedá a já si u toho skvěle odpočinul. (24.08.2014)

Dokonale nečekané překvapení..!!! :-D :-D :-D Asi z toho časem vystřízlivím a změním mírně hodnocení, ale teď, pár desítek minut po projekci, jsem nadšený :-) Bál jsem se, že to bude tak nějak napůl blbý, napůl slušně vystavěný, a k tomu trochu pitomě patetický (usuzoval jsem z plakátu) - a zároveň jsem skrytě doufal, že to bude dostatečně blbý, aby to bylo vnímatelné podobně jako Velký Gatsby, tedy jako skvělá (nezáměrná) TELE-TELEidní komedie. Oproti Gatsbymu jde ale tento blockbuster dál v tom, že s vlastní nezáměrnou vtipností snad i tak trochu počítá, protože ty "vážné" momenty jsou tak svižně střižené a obklopené tak nejapnými (záměrnými) fórky a školáckými scénáristickými chybami/oslími můstky, že se to všechno tak pěkně slije (okořeněno slušnými akčními momenty, které mě mimochodem poprvé po cca patnácti letech v jakémkoli filmu bavily) a vytvoří směs, kterou asi v USA může nějaká část diváků brát relativně seriózně, i když tipuju jen asi tak 20%, a ve zbytku (post-Snowdenovského) světa funguje jako dokonalá zábava. To vše tedy aspoň v kině s "rozumnými diváky" (csfd projekce). Kdybych se na to díval sám někde na počítači nebo v televizi, asi by se ta správná nálada ke správnému (rovnoměrnému) vnímání záměrných i nezáměrných fórů nedostavila, ale např. už s mou (rozumnou a zdravě sarkastickou) ženou po boku ano, a s dvojicí jakýchkoli mých rozumných kamarádů taktéž :-) Vlastně to byl skvělý pocit, když jsem se mohl opravdu s většinou diváků (spoiler: ) smát předfinální scéně mávání praporem, která byla (nebo nebyla?) myšlena "vážně". To se mi u projekce Gatsbyho nestalo, tam jsem se většinou smál skoro sám. A když už srovnávám tyhle letošní americké biáky, uvědomuju si, že mi tady nevadilo všechno to, co mi vadilo na Nespoutaném Djangovi. Je vlastně skvělý, že Emmerich dělá akčňáky pořád podle starých (80/90kových?) pravidel, kdy záporáci jsou záporní už od pohledu, klaďasi lidští a po sadismu skoro ani vidu, ani slechu. No.. a jinak, k celkovému možnému ideovému dopadu filmu (pokud nějaký vůbec při té míře vtipu je možný) napíšu snad něco, až se mi to rozleží. Ale asi to nebude nic moc (spoiler: ), protože celá postava prezidenta je tak nerealistická (člověk s takovými ideály a "feelingem" by se v Americe nedostal možná ani do Kongresu) a obecné utopické představy o prezidentově rychlém a všemi akceprovaném mírovém plánu tak naivní, že ve výsledku tento film asi k reálnému světu prostě žádný vztah mít nedokáže. (17.07.2013)

Emmerichova revize akčního žánru, která byť se tak tváří, se nebere vůbec vážně a velmi výživně pracuje s akčním klišé a s paletou postav, které nejsou zcela úplně debilní. Scénář je velmi neskrytou kombinací DIE HARD (místy doslovně), COMMANDA (místy doslovně) a bondovky GOLDENEYE (divoká postava IT padoucha), ale maká zcela fantasticky a často mění pravidla hry. Sic jen v maličkostech, ale o to víc potěší - např. v momentě, kdy se Channing Tatum chystá odstavit jednoho padoucha hozeným granátem a ten, místo aby se s úpornou grimasou nechal odpálit, mu gránát po chvilce váhání kopne zpět. Ostatně scénář napsal James Vanderbilt, který mimo jiné napsal scénáře k remakům dvou verhoevenovských akčních klasik - ROBOCOP a TOTAL RECALL. Scény totálně vykouřené epiky a lá Joey King se snáží odvolat bombardování Bílého Domu heroickým máváním americkou vlajkou je pak potřeba vnímat jako mistrný humor zápodoněmeckého režiséra, který nemá nic radši, než dobře klimatizovaný multiplex. 90% (hlavně zá hodně táhlý úvod) (24.12.2016)

Útok na bílý dům možná patří k tomu lepší, co Emmerich natočil, i tak se ale pro mě jedná o bolestnou zkušenost. Někdy mě napadá, že Emmerich odstěhoval do Ameriky, tamní lidi si snadno přečetl a od té doby si z nich dělá prču. To by pak byl génius, ale ono to tak zřejmě nebude. I zde dojde patetické proslovy a mávání prapory a happy ending, v takovém stylu že jsem z toho skřípal zubama. Takovéto filmy na mě působí až fyzicky nepříjemně. Navíc Channing Tatum v hlavní roli by zoufale potřeboval nějakou dodatečnou dávku charisma, protože je jeho role jeho postava je k uzoufání nezajímavá a nudná, ale to nic není proti jeho dceři, jedné z nejodpudivějších filmových postav co jsem kdy viděl. 11-letá teenagerka s fanatickým zalíbením v prezidentovi a v reáliích Bílého domu je, pokaždé když se objeví na scéně, tak nepříjemnou zkušeností, že jsme postupně začal fandit teroristům ať jí konečně odbouchnou. Takhle nějak jsem fandil i Bláhovi ze 30. případů Majora Zemana, nevím přesně proč, ale svým vyzněním mi Útok na Bílý dům tento seriál něčím připomíná. (02.12.2013)

Čekal jsem od Emmericha jednoduché, bezduché a co si budeme povídat, místy dosti ("patrioticky") patetické odreagování a přesně to jsem dostal. Hláškující Jamie, odkaz na Den nezávislosti a sebeparodující scény (viz. závěrečný běh s vlajkou - to je opravdu masterpiece :D), to vše potěšilo - 70%. A Maggie už bych rád viděl zase v něčem vážnějším... (18.07.2013)