Výhodná koupě

Robert Dhéry byl velký milovník grotesek a bláznivého humoru. Mám od něj velmi rád Tonoucí se stébla chytá. Výhodná koupě sice pojednává o luxusním autě ale až taková jízda diváka nečeká. Herecké obsazenstvo tvoří především Dhéryho kamarádi z jeho kabaretní skupiny Potřeštěnci. Moc mě nezaujali a hráli spíš otravné rádoby komické postavy. Ale Dhéry je milý a vůbec mi v hlavní roli nevadil, i když to stejně nejvíc oživil Funés. Film sám o sobě je taky spíš milý, než nějak třeskutě vtipný, má i několik nelogičnosti, hluchých míst a nějakých větších absurdních gagů se nedočkáme. I když v některých scénách Dhéry hezky vzdává hold svým milovaným groteskám. A já tyhlety staré (polo)zapomenuté francouzské komedie objevuju rád. Není nad filmové novinky.:D Komentuju opět opožděne, viděno už minulou sobotu a jako meziprogram mezi pěknou adventní akcí a Stardance to obstálo (:D). Mimochodem, ať žije advent, těšenícko na svatecky.::D  Ale za dva roky vzniknul Četník ze Saint Tropez a ten už byl někde úplně jinde. (06.12.2019)

Musím přiznat lehké zklamání, čekal jsem trochu něco jiného. O Robertu Dhérym koluje pověst vyznavače starých grotesek a autora (na francouzské poměry) absurdnějších scének, takže jsem čekal přehlídků bláznivých gagů, tak jako ve filmu Tonoucí se stébla chytá. Jenže ouha, Výhodná koupě je trochu z jiného soudku. Ne, že by film neobsahoval gagy, ale rozhodně se nejedná o kdovíjak divokou smršť. Vizuální humor je spíše kořením souboru úsměvných situací, které lehce ironizují změnu v chování okolí k hlavnímu hrdinovi, poté co si zakoupí drahé americké auto. Leč i přesto jako komedie obstojí, zvláště v momentech, kdy Dhéry není obklopený partou svých mně nesympatických přátel-sousedů. Ty hrají někteří členové Dhéryho komediální skupiny Les Branquignols, většinou ti, kteří se později v rámci francouzské komedie příliš neproslavili. Pozdější známá jména zde ale mají skutečně málo prostoru, jejich roličky mají blízko až ke cameu. I Louis de Funés, který má sice dvojroli dvojčat (a jedna odkazuje na předchozí Dhéryho komedii Poprask v kabaretu), není na plátně v součtu déle než zhruba čtvrt hodiny. Je ovšem velmi zábavné sledovat, jak už tady dokázal vytvořit něco jako základ postavy, která ho v pozdějších letech tak proslavila. (22.01.2010)

Milá oddechovka, která sice není k smíchu, ale mírně pobavit umí. Zajímavé je, že tehdy se s barevným materiálem šetřilo i ve Francii, takže na barevnosti získal až samotný konec s titulky. Ty jsou velice príma, protože nám rodilý mluvčí přečetl jména jednotlivých herců. Zavedla byvh to u všech francouzských filmů, abychom i my francouzštinou neposkvrnění věděli, jak se správně vyslovují jména jejich oblíbených herců a hereček. V tomto filmu má sice pouz epizodní dvouroli, přesto de Funès v obou září. (23.11.2019)

Robert Dhéry nenatočil veľa filmov, ale vždy dával hold nemým groteskám, ťažil z nich a pridával čosi na zamyslenie. Aj v tomto prípade to tak je a pomáha mu v tom plejáda francúzskych hercov, ktorí boli alebo sa onedlho mali stať hviezdami. Platí to aj o Funésovi, ktorí si tu strihol dve postavičky a hlavne ten policajt je predzvesť nezabudnuteľného Cruchota. (02.04.2015)

,,Tento stroj kdysi obsluhovali čtyři muži... nyní: stačí jeden specialista." Z tohoto filmu již krásně číší nálada postupně rodící se nové a významné doby 60. let. Některé postavy (hlavně během vození se v kabrioletu) působí hodně uvolněně, film se stává mj. takovou přehlídkou tehdy moderních aut, podbarvuje to svižně veselá muzika, mezi lidi se čím dál víc rozjíždí médium televize, technologie vzrůstají... ale ještě to pořád není úplně ono. Výhodná koupě je komedií spíše úsměvnou, než po celý čas vyloženě zábavnou. Děj je navíc roztříštěn do různých dějových linek, které dohromady tvoří občas nevyrovnaný celek, funkční gagy a vtipy doplňují jak průměrná místa, tak různé záběry skoro až dokumentárního charakteru (natáčení pro televizi a pod.). Dobře to reprezentuje tehdejší styl komedií, navíc v bohatém obsazení se v menších rolích objeví vícero pozdějších hereckých hvězd, jako např. Michel Serrault. A samozřejmě Louis de Funès, který patřil k nezapomenutelným epizodkářům v komediích z předchozí dekády, a zde se mu dostalo dokonce dvojrole... jeho policejní strážník v poslední třetině je asi nejhezčí postavičkou z celého filmu. Závěrečnými minuty, kdy se film na poslední chvíli přesunul z černobílého vizuálu na barevný, měl jsem pocit, jakoby tvůrci plně otevřely dveře k následujícímu, velice úspěšnému dalšímu vývoji francouzské komedie. 60% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (23.11.2019)