Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHrají:
Jan Hartl, Libuše Šafránková, Martin Huba, Ivana Chýlková, Jiřina Jirásková, Lucie Juránková, Anna Klamo, Jan Mikušek, Emílie Řezáčová, Jan Jiráň (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Místní svůdce a operní režisér Vítek začíná zkoušet Mozartova Dona Giovanniho. Aby měl úspěch, pozve pro chystané představení z Ameriky slavného operního pěvce Jakuba, který v tomto divadle kdysi začínal. Teď je z něj starší muž se spoustou zdravotních problémů, ale ženy se mu nepřestaly líbit. Jakub začne se souborem zkoušet a zdá se, že představení bude mít velký úspěch. V té době Vítkovi kdosi ukradne auto a to použije při bankovní loupeži. Tu překazí učitelka zpěvu Markéta. Vítek zjistí, že je bývalou láskou Jakuba a že s ním má dceru. Postará se o to, aby se znovu setkali? (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (349)
Jednu hvězdičku z úcty k hercům, kteří hrají, ačkoliv nevědí, co mají hrát. Scénář je děravý jak moje rok staré ponožky, o příběhu se nedá mluvit, pokud nebereme v potaz tu historku o svobodných matkách, jež by sotva stačila na půlku nějaké televizní inscenace ve stylu Nevinných lží, ty operní vložky jsou otravné (mělo to snad evokovat seriál Náhrdelník?) a nudné a paralelu mezi zpívaným a hraným aby jeden hledal s baterkou v ruce. Navíc není jasné, zda má jít celou dobu o nadsázku, nebo se to snad chvílemi snaží o psychologii, těch pár ojedinělých vtipů pak je spíše jako pěst na oko, i když pobaví. Pobaví asi podobně, jako když po němkolikahodinovém pochodu v horách přijdete k horské boudě a na ní je nápis: Zavřeno, šli jsme na výlet do nížin. Navíc jsem nepochopil, proč je na začátku ten citát, když... ale to bych spoileroval. ()
Každej asi čekal, že to bude film o donchuanech, kterejm se tady trapně říká donšajni. Bohužel to není film, ale spíš opera, respektive kolem opery se tam točí 99% času. A protože opera je pro mě něco jak balet nebo krasobruslení a rozhodně to není žádná Černá labuť, pohybuje se to na úrovni sračky velikého kalibru. Nemá šanci to bavit. Kromě toho je plagát k filmu v podstatě lež, protože jestli jste - jako já - čekali, že film bude z mládí, je film ze stáří. Nejlepší byl konec, kde nám ukázali, kdo jak dopadl. Fakt. Nekecám. Děj je totiž uplně o ničem. Pokud chcete vidět, jak vypadá děj o ničem, klidně se na to koukněte, ale jinak to fakt nemá cenu. ()
World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod. ()
Když si po dvaceti minutách filmu začnete říkat, že Babovřesky byly lepší, tak je něco špatně... V kině jsem vlastně vydržela jen díky tomu, že mám ráda operu a velkou část děje (naštěstí) vyplňují party z Mozartova Dona Giovanniho. Linka příběhu je nanejvýš předvidatelná, takže vás to téměř nutí k soutěžení, kdo odhadne následující scénu či vývoj postavy dříve. S Menzelem je to jako se Schumacherem - v nejlepším měl skončit a nevracet se. Místo toho si ale hraje na Woody Allena, nicméně vztahy, ironie, ani přímé promluvy do kamery, rádoby uvolněně pronášené hlavním hrdinou, nejsou zdaleka jeho šálkem čaje. [kino Vysočina Žďár nad Sázavou, 28.9.2013 - s rainman93] ()
To mělo být co? Pokus o Kameňák s Micimutrem v opeře? Pokud byl snímek zacílen na filmové a operní fanoušky, tak musel naštvat obě skupiny, nemluvě o té třetí, kam se směle řadím i já, kteří mají rádi oboje. Děj nula, herecké výkony ujdou, sem tam pěkný záběr. Nevím ani, proč nedávám rovnou odpad, nejspíš proto, že mám rád Hartla a Hubu. A propos, tuhle příšernost jsme poslali na Oscary? Pokud to náhodou nějaký porotce viděl, tak má u něj Česká republika utrum na dalších dvacet let. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (18)
- Natáčení probíhalo od 30. 6. 2012 více než dva měsíce. Klíčové scény se točily v Divadle Oskara Nedbala v Táboře. Jinak se natáčelo také v Mělníku, Českém Krumlově, v zámku v Lysé nad Labem, v lesích okolo Jevan či v areálu bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích. V Praze natáčení probíhalo v Divadle na Vinohradech a v parku v Libni. (gogos)
- Interiér sokolovny byl natočen v pražském Sokolu Strašnice, který režisér znal z mládí. (Untouchabl)
- Jedná se o první scénář režiséra Jiřího Menzela. (M.B)
Reklama