Donšajni

Prostopášný režisér si chtěl si natočil svůj prostopášný film, kde si mohl zase pár hereček vysvléknout. Ve filmu hrají v podstatě jen tři herci: Hartl, Šafránková a Huba.Ostatní jsou jen sekundanti nebo křoví. (Evička Josefíková k titulní plakátové fotce na film snadněji snad přijít ani nemohla k poměru s odehranými vteřinam ve filmu.) Na film se dá koukat, poslechnete si úryvky z oper a ušetříte z rodinného rozpočtu. Děj je ale takový jednotvárný a nakonec ani nikam nesměřuje. (24.12.2014)

Když jsem viděl, že v telce poběží DONŠAJNI, které jsem chtěl už dlouho zkouknout kvůli herecké přítomnosti mé zbožňované Evičky Josefíkové, zapnul jsem po sto letech komerční televizi a šel do toho. Och, nebyl to úplně dobrý nápad. Když už jsem zmínil Evičku, považuji skoro za podvod, že ji dají na plakát, ale v samotném filmu je její role tak mrňavá, že by stačilo mrknout, a člověk by skoro přehlédl, že se tam vůbec objeví. Kristebože! Dalším důvodem mé rozmrzelosti je titul filmu - ve scéně, kdy zestárlá Šafránková (vážně není příjemné sledovat milovanou Popelku v roli nedůstojné jejím hereckým kvalitám) blekotá v kavárně nad kafem cosi o "těch Donšajnech", všechno ve mě zvrací odporem (né že by původní název "Sukničkáři" byl lepší, ale stejně - blbější název filmu aby pohledal). Dalším krutým failem je obsazení Jana Hartla do role děvkaře - tomu šedivákovi s vodnatýma očima nemůžete podobnou roli věřit, ani kdybyste se rozkrájeli, a soukromě Menzelovi zazlívám, že si zde jen přihřál polívčičku nad rozšířenými klepy, že v herecké branži spí každý s každým. Při sledování jsem žasnul, jak toto mohl natočit autor filmů, které se dávno stihly zapsat mezi miláčky televizních diváků, a kdo v sobě našel tu drzost vyslat tento paskvil do nominací na Oscary. Občas tam sice problesknou náznaky toho, jak velký režisér Menzel skutečně je - např. sekvence, kdy si Hartl utahuje z moderních zpracování Dona Giovanniho - ale jsou to spíše odlesky staré slávy, které o to krutěji kontrastují se současným úpadkem. Kdyby chtěl být člověk jízlivý, musel by poznamenat, že od té doby, co se v roce 2004 Menzel oženil, měl pověsit režírování filmů na hřebík, a místo toho si hlídat tu svoji o 40 let mladší krasotinku, aby mu ji nepřebral nějaký "Donšajn". Ne že by se mi všechno na tomto filmu nelíbilo - především všechny scény ze zkoušek Dona Giovanniho jsou výtečné, i když mi soukromě dost trhalo uši slyšet operu všech oper v češtině - Don Giovanni má být přece JEDINĚ v italštině! - ale vyloženě jsem trpěl všude, kde se film snaží být vtipný. Ve skutečnosti je zoufale nevtipný, trapný... a ó ano, proč to nenepsat, děsivě zbytečný. Jsem si skoro jistý, že to asi měl být hodně osobní film, ve kterém by Menzel ventiloval řadu svých myšlenek a vzal si na paškál dnešní svět, ale jako scénárista po mé soudu krutě selhává, a jeho film ve výsledku nemůže oslovit ani náročného diváka, ani prosťáčka, který tam může hledat druhé BABOVŘESKY (k nimž bohužel skutečně nemají DONŠAJNI moc daleko, v tomto ohledu souhlasím s Kamilem Filou). Těžko lovit v hlavě důvody, proč by měl člověk tento film vidět. Nebo proč mu nedat odpad, ačkoli se tomuto extrémnému hodnocení snažím spíše vyhýbat. Za mě jedna hvězda, neb film plný božské Mozartovy hudby prostě odpadem hodnit nelze. (16.11.2014)

Začalo to jako prsatá komedie a skončilo to jako senilní snímek, který neví na svém konci kudy kam. Menzelův scénář naprosto vůbec neví, kam film dovést, postavy se vůbec nevyvíjejí a nebýt sympatického Hartla, film by dopadl katastrofálně. Naštěstí Hart jako herec dokázal aspoň trochu vylepšit zcela trapný dojem z tohoto počinu. Čekal jsem rozhodně více a nedostal jsem skoro nic. (22.11.2014)

Jiří Menzel je zřejmě starý chlípník (fantazírující o tom, jak ochotně se mladé holky nechávají ohmatávat vyžilými donchuány), který má rád zoom a ženy s velkými prsy, nikoli modernu. Budiž. Musel o tom ale vzniknout nevkusný, nevtipný a nesoustředěný celovečerní film? Kontakt s přítomností se omezuje na rezignované konstatování „tak takhle to u nás chodí“ poté, co je protagonistovi před očima odcizeno auto. Zkrátka, všechno je zlé (vinou komunistů a privatizace), svět se řítí do záhuby a my s tím nic nenaděláme. Tedy, let’s fuck! Jedinou charakteristikou ženských postav pod 40 je frivolnost – každá z nich se bez zábran a dlouhého otálení vyspí s postarším, necharismatickým a neperspektivním divadelním režisérem. Jediná výraznější starší ženská postava je duševně nemocná (např. bezdůvodně ukradne a nabourá auto zapojené do probíhající bankovní loupeže), což je ale podle filmu v pořádku a ženy po přechodu se takhle asi běžně chovají. Vypravěčsky je film nekonzistentní tím, jak nahodile mění perspektivy, míru vědění a sebe-uvědomělosti (nekoncepčně využívané promluvy do kamery jsou samoúčelnou snahou dodat filmu moderní výraz). Dramaturgická impotence filmu se projevuje tím, že jakkoli dlouho se něco děje, nakonec se z hlediska vyprávění stejně nic nestane. Většina (!) scén by mohla být vystřižena bez dopadu na hlavní dějovou linii, neboť nic nezapříčiňují a nepodmiňují, nijak nepřispívají k vývoji příběhu. Humor se dělá z toho, že někdo narazí hlavou do trámu nebo mu rupne v zádech. Pokud má film naopak zvážnět, musí zákonitě někdo zemřít – jiný důvod k serióznosti se nepřipouští. Shovívavě dokážu na tuhle oplzlou obhajobu čumendy pohlížet jedině jako na náhražku pohlavního aktu v pozdním věku, kdy už to holt moc nejde. Očividně totiž opravdu jde o film vzniklý z pouhé potřeby NĚCO zplodit. 10% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Emzet, Martin741 (17.11.2014)

Tak vám nevím, jestli je politováníhodnější scénář nebo režijní dohled. Bude to padesát na padesát s ohledem na fakt, že za obě je zodpovědná tatáž osoba... Nálepka komedie se zde vymyká mému chápání. Vysvětlením může být jen senilita Jiřího Menzela, protože stvořit takový paskvil za sedm let, to dá práci. Film mi svým "humorným laděním" připomínal Kameňáky s jejich absencí humoru a herectví. Marie Málková svou přítomností hravě strčí všechny do kapsy a jediný vtipný moment s Hartlem a jeho bolestí zad je smutným pomníkem zbytku "vtipných" scén. Logiku zde nehledejte a připravte se, že skoro půlku filmu budete poslouchat operní zpěv. Největší vtip je, že tohle byla naše oficiální volba na Oscara. Menzel musí mít stále obrovský vliv, nehledě na kvalitu. Nebo se mu to někdo bojí říct. Ale smutnější je, že toho roku nedokázal nikdo vyprodukovat lepší film. (15.11.2014)