The Zero Theorem

Pat Rushin napsal svůj první scénář, který je mírně řečeno docela divný, ale přesto se ho chopila režiserská ikona, která i s vcelku titěrným rozpočtem (cca 10 mil. USD) přilákala luxusní herecké obsazení a natočila vizuálně podmanivý film... který i kdyby navázal na úspěch Brazil a 12 opic...neměl moc šancí na solidní tržby. Zajímavé. No a tím veškeré zajímavosti končí. Ano, první půlhodinku jsem s radostí sledovat typicky Gilliamovský svět v kulisách, které se mi nikdy neokoukají. Postava Qohena byla ztělesněním existencionálního tragéda, úkol který dostal, byl správně potrhlý...0 se rovná 93,789%...vyřešte. Jenže děj i postava se vyvíjela jen do poloviny filmu. Pak už to bylo divácky nevstřícné, ale hlavně nezajímavé motání se v kruhu. jakoby bylo to nejzajímavější z námětu vypotřebováno příliš brzy. Závěr mi taky nepřipadal uspokojivý, takže nebýt 20 vteřinového rapu Tildy Swinton, pěkné prdelky Mélanie Thierry a fajn písně Karen Souzy na konci...nejspíš bych hodnotil i hůř. Celkový dojem po skončení filmu, je totiž nevalný. (03.05.2020)

Gilliamův vlastní vesmír je plný fantazie a hravosti, ale dokáže také sledovat otázky bytí. Budoucnost, možná ne až tak vzdálená, je plná všudypřítomného Managementu. Gilliam na ni nahlíží značně satiricky, nespokojuje s pouhou dystopií. Celkem hlasitě, ale pravděpodobně marně, křičí, že budoucnost se tvoří dnes. (01.10.2022)

Tak jako mě nedávno maximálně potěšil nový Jarmusch, potěšil mě teď i nový Gilliam. Nedoufal jsem, že by ještě na stará kolena natočil film srovnatelný s geniálním Brazilem, ale povedlo se. A nelze jinak, než tenhle film s Brazilem srovnávat, skrze Brazil ho komentovat, protože se Brazilu hodně podobá. Takže: Pokud se vám Brazil líbí, měl by se vám líbit i The Zero Theorem. Stejně jako u Brazilu platí - úžasná hravost a fantazie, nekonečně nápaditá, typicky gilliamovská výpravnost, fantaskní děj zaplněný bizarními postavami... Ale ani omračující, úchvatná a bombastická vizuální stránka bohužel nezastře fakt, že filmový příběh neskrývá žádné velké moudro a poselství, ačkoliv je jeho leitmotivem Gilliamovo oblíbené téma - hledání smyslu života. Na film se hezky kouká, ale obsahově je myslím hodně plochý, i když to zpočátku tak nevypadá. A ta pohádka, kterak se do starého ošklivého povislého chlapa zamiluje mladá krásná samička, která v bílém latexu a zrzavé paruce vypadá jako ztělesněný sex, to už není orwellovská groteska, ale jen úsměvná erotická fantazie starého dědka (promiň, Terry). Nejlepší věta z celého filmu je jeden z úvodních reklamních sloganů: "Znuděni buddhismem, otráveni scientologií? Církev Batmana Vykupitele může být odpovědí!" Škoda, že filmový děj nešel radši tímhle směrem... (04.08.2014)

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý". (01.04.2014)

Vizuálně vypiplané čistokrevně gilliamovské satirické šílenství si možná hraje na něco víc než je v jeho silách, ale zároveň je plné hlubokých obyčejných lidských citů a okořeněné nádhernou love-story. Opět skvělý Waltz, krásná Mélanie Thierry. Objektivně sice za hodně silné 4*, ale těch momentálních 65% je trestuhodně málo, takže dávám bůra. (29.07.2014)