Cesta ven
Zaneta
The Way Out
Režie:
Petr VáclavScénář:
Petr VáclavKamera:
Štěpán KučeraHrají:
Klaudia Dudová, David Ištok, Natálie Hlaváčová, Mária Zajacová, Milan Cifra, Sára Makulová, Přemysl Bureš, Zdeněk Godla, Julius OračkoObsahy(1)
Filmy Marian (1996) a Paralelní světy (2001) vzbudil režisér Petr Václav velkou vlnu zájmu doma i v zahraničí. Po 13 letech přichází tentýž režisér s novým celovečerním snímkem Cesta ven – příběhem silné mladé matky, která se odmítá smířit s nepříznivým společenským statusem a snaží se vybojovat lepší život pro sebe a svou dceru Sárinku. Cesta ven z obtížné situace je lemována zklamáním, ale také nadějí. Odvaha a rodičovský cit pomáhají Žanetě překonat překážky v podobě dluhů, mantinelů většinové společnosti i problémů ve vlastní komunitě. Syrový snímek se vyhýbá soudům i patosu a k tématu přistupuje s věcným nadhledem a místy i svérázným humorem. (Aerofilms)
(více)Recenze (304)
Velmi přesvědčivě natočené, myslím i pravdivé. A velmi silné.. ()
Tady zase jednou doháníme svět, ať už to znamená cokoliv... ()
Dlouho jsem váhal, jak hodnotit a zůstat objektivní. Obsahově je to sračka, tklivá píčovina o cigošce, která se snaží vymanit z prokletí své rasy, ale nemá šanci. Z toho se dalo vytřískat mnohem víc, než jen epizodní střípky Jak jsem se učila šít, Jak ten můj zase krade... Podprůměrné je i provedení a výkony herců - neherců. Umělé jak Hurvajzovo voko, bez šťávy a napětí. Cigošky jen řvou, cigoši taky...nuda ()
Petr Václav Cestou ven prochází někde mezi Abdellatifem Kechichem a bratry Dardennovými. ()
Začínám mít pocit, že když se vynoří film o společenských problémech nebo průserech, rozdají se mu Oscaři, Palmy, Medvědi, Lvi a další havěť, aby se teda jakože veřejně ukázalo, že to všichni vidíme stejně, no a pak je všecko dál pořád tak stejné, jako to vždycky bylo a bude. Myslím, že pozérství by se za tím dalo hledat. Protože co u ostatních filmů vadí, je tady najednou ta nejlepší věc na světě. Nebo se snad kupříkladu filmy o našich problémových spoluobčanech točí pořád dokolečka proto, že je to cool téma, a ne proto, že by s tím chtěl někdo něco dělat? V tom případě bych teda prosil taky cool zpracování, a ne něco, u čeho se cítím hůř než u praní ponožek. ()
TV/// Obsazení 10/10 Děj 6/10 Hudba 4/10 Prostředí 8/10/// PLUS: herci i neherci hrají výborně, přirozeně, vůbec nemáte pocit, že by to bylo hrané, vše působí realisticky, uvěřitelně a díky tomu i stísněně a bezvýchodně, moc se mi líbila hlavní postava, která se snaží vymanit svému osudu, je to silná osobnost a budete jí přát štěstí MÍNUS: mám rád šťastné příběhy a v tomto se toho pěkného moc nestane, věčný boj s nepřízní osudu je všudypřítomný a já z toho měl celkem špatný pocity, hudební stránka je pouze v režii občanů a jejich zpěvu a tradiční hudby, je to zajímavý způsob, působí to víc realističtěji, přesto dávám přednost vkusnému hudebnímu doprovodu, kterého se tu nedočkáme.// Shrnutí: Z počátku hodně silný příběh se postupně změní ve stále stejné obrázky, pocity a děj se chová jako "běžný život" kde nic nekončí, stejně jako nám ukazuje tento snímek a jeho otevřený konec s naději na lepší budoucnost./// Celkem 67%/// ()
Filmu s nádechem dokumentárnosti se nedá upřít autenticita, ovšem velmi podivně sestavený scénář, zdlouhavé scény, působící jako reklama na kulturu a mentalitu ("děti jsou požehnání a naše bohatství") našich kočovných spoluobčanů a ve finále nic neřešící vyústění filmu, řadí snímek někam do kategorie těžkého průměru s dnes již tuctovým tématem, jehož zpracování rozhodně do společnosti nepřinese něco jako pochopení či porozumění. Takto v televizi je to možná "zážitek", ovšem mít toto kolem sebe už tak zábavné není a tolerance podobných výjevů je v reálném životě v podstatě nemožná. ()
Nepatrím ani medzi jedno, ale rozlišujem medzi rasistom a plešatým primitívom. Nedokážem zovšeobecňovať niečo tak obsiahle ako sú rasy, tak by som klamal, povedať, že to chápem. Ale je v tom rozdiel. Minimálne v prípade rómov, rasista súdi celok podľa neprispôsobivej väčšiny. Extrémista nepripúšťa výnimky. A o výnimke je tento film. Netendenčný, nezaujatý, sledujúci jednu slušnú rómku, medzi množstvom zlodejov, feťákov, nýmandov a skrátka "cigošov", ktorí sa nechajú dobrovoľne (citujem) "mrdat do huby", radšej, ako by sa pokúsili niečo zmeniť. A o to to má tá jedna ťažšie.. A preto ten film nejde kritizovať ako agitáciu, ani ako obhajobu, pretože proste len konštatuje. Takže ak nemáte z etník fóbiu, alebo nie ste postihnutí účesom bez vlasov, tento film by ste mali vedieť oceniť. Aj s predsudkami .. ()
V tomto filme je veľa kvalitných cigošských hlášiek, ale tá, ''Počkej...já si tě chytim!'' pri hádke v ubytovni kvoli plošticiam, tak tá u mňa vyhráva na plnej čiare! ()
Výborné sociální drama chytře a působivě pojednávající o jednom z nejzávažnějších dlouhodobých problémů české společnosti. Spolu s Hořícím keřem asi nejdůležitější český hraný počin za poslední roky. A i když se mi moc líbilo jak Fair Play, tak Pojedeme k moři (to obzvlášť, i přes jeho chyby), Českého lva za nejlepší film si podle mě nejvíce zaslouží právě Václavova evropsky vyspělá a velice empatická sonda do života rómské komunity... 85 % ()
V súvislosti s týmto filmom sa pochopiteľne bude riešiť viac samotná téma a odvaha tvorcov sa vyjadrovať k niečomu, k čomu nie je vôbec jednoduché sa vyjadriť. Áno to je v poriadku, ale zaujímavejšie pre tých premýšlavejších bude aj prístup, aký k tomuto vyjadreniu Václav zvolil. Scenár pracuje s postavou, ktorá sa rozhodla, že svojmu osudu bude vzdorovať a že sa rozhodne nebude považovať za obeť nejakého systému a tými, ktorí tak činia, úprimne pohŕda, vrátane otca jej dieťaťa. Je však možné dobrovoľne vyliezť zo začarovaného kruhu tejto "veľkej rodiny" alebo je vôbec v silách jedného človeka niečo zmeniť? Za druhé nesmierne uznávam, ako dokázal Václav pracovať so svojimi nehercami a aké vety sú schopní prednášať. Proste také, po ktorých si tiež nebudete myslieť, že dotyční sú iba obeťami, ale žeby aj sami mali niečo zmeniť. Neherci tak dodávajú dojem autentickosti nie svojimi hereckými výkonmi, pretože profesionálny herec dokáže pred kamerou vystupovať rozhodne dôveryhodnejšie, ale preto, že nemajú problém samých seba hrať aj ako napríklad zlodejov a feťákov. A Dudová predviedla podľa mňa skutočný profesionálny výkon. ()
Realistické, špinavé a místy se mi u toho filmu fakt dělalo fyzicky špatně. ()
To je fór. Tahle cigánská píčovina má 7 českých lvů? Vrchol... Bylo to trapné od začátku dokonce. Ti co hráli cigány, byli ve skutečnosti vybraní, takoví ti slušní. Ani z daleka nenapodobovali tu správnou smradlavou cigánskou mluvu. A není divu vlastně. Protože se skutečnými degeši by to těžko šlo zkonstruovat. Tvůrci by měli navštívit aspoň na týden sídliště Janov a poučit se, jak to vypadá doopravdy. Tohle bylo dost ubohé. Navíc dělat z cigánu chudáčky, kteří se snaží sehnat si práci, jen naše úřady jim to neumožňují, je tak ubohý a chabý pokus o hození špíny na nás, Čechy. Celý tento film je jedno velké divadlo. Jedna z věcí, kterou přesně tento liberální žido - kapitalistický stát potřebuje, před očima Evropské unie. Takže vlastně to vysvětluje, proč to má takové ocenění, když je to vlastně celé trapné, lživé a nás Čechy, Moravany a Slezany špinící. Nemám víc co dodat, protože je mi tady z některých komentářů, jak je to realistické a jací jsme zmrdi, že jim nedáváme možnost vzdělaní a práce, na blití. Jste jen banda debilů, co ví úplný hovno o tom,jaké to je žít vedle skutečných cigánů, kteří vás mají úplně v prdeli i vašimi snahami o začleněním do společnosti. Doporučuji vám, alespoň 14 denní pobyt na nějakém sídlišti, aby jste si přivezli bohaté zkušenosti, šváby a štěnice. Pak se vraťte a napište znova vaše dojmy z dovolené. ()
Velmi příjemné překvapení, které jsem v záplavě daleko známějších a rádo by „lepších“, českých filmů absolutně nečekal. Petr Václav opět dokázal, že je mu tohle téma velmi blízké a natočil po Mariánovi další příběh z romského prostředí, který má všechno to, co mi v jiných našich filmech tak zoufale chybí. Velice osobitý a reálný příběh, povětšinou s neherci, kteří však vnášejí do tohoto filmu tu správnou autenticitu a hlavně téma, které je, aspoň pro mě zpracováno nezaujatě a nestranně. Už je mi jasné, kdo bude můj favorit na letošních lvech. Snad to letos konečně vyjde. ()
Velmi realistický obrázek, jak to u nás vypadá v romské komunitě v regionech nejvíce zasažených nezaměstnaností. Samozřejmě u nás máme nedostatek romských herců, takže ne všechno je perfektní, ale Petr Václav měl štěstí zejména s nalezením Klaudie Dudové. Syrové sociální drama, které nelíčí Romy jen jako oběti, protože situace je složitější. A nikde žádná cesta ven... ()
Film měl zahraniční křest v Cannes. Petr Václav je typicky festivalový filmař. Za prvotinu Marian, jejímž hrdinou byl romský chlapec, přivezl ceny z Locarna či Angers, následující Paralelní světy bodovaly v Chotěbuzi či Bratislavě. Ale diváci se na jeho opusy zrovna nehrnuli. A proč si lhát, na rozdíl od festivalových porot se publikum nad sociálními dramaty outsiderů příliš nerozněžňuje. Šedé ráno, doma kouř z cigaret, venku kouř z komínů; hned první záběry nastolí bezútěšnou náladu, z níž není úniku. Ženu bolí u srdce, za sebou má tři potraty a před sebou nejistotu, neboť bez praxe ji nikde nezaměstnají. Sousedka živící se prostitucí pláče, protože jeden z jejích zákazníků, právě v rasové otázce angažovaný politik, "po mně chce čuňárny". Což je motiv hodně umělý včetně sexuálních hrátek ve vaně, zřejmě sázejících na úchylný trend festivalů. Obsazení Romů je dvousečné, drží věrnou náladu, leč v epizodách někteří postrádají hereckou jistotu – s výjimkou Klaudie Dudové v hlavní roli ještě přitažlivé, ale už únavou poznamenané ženy. ()
Příběh ženy na okraji společnosti, která se chce dostat ven. Velice syrové, špinavé autentické prostředí a využití neherců dělá z filmu reálnou a nepříjemnou podívanou, která nesoudí, nevydírá a rozhodně není sentimentální. ()
Po všech stránkách průměrný film. Chyběla mi tam su(y)rovost. Kritikům asi stačí málo. Pokud je vzorec k úspěchu: love story rozhádaných partnerů, výhružky na kameru, lámání rukou mimo kameru, střet s úředníky, zastavárna, prostituce, pak jsem výsledkem zklamán.-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Zařazení do programu ČT týden před udílením cen ČL vnímám téměř propagandisticky. ()
Citelně to postrádá děj a tempo, ale rozhodně to má perfektní ponurou atmosféru a hlavně Klaudii Dudovou. Ta ženská je na Oskara, a to beze srandy. Opravdu, na to, že to jsou všechno neherci, pouze cigáni z ulice, tak klobouk dolů. Je škoda, že film nejde víc do hloubky, že si drží přílišný odstup od jednotlivých postav, ale zase ukazuje cigány v naprosto reálném světle: uřvané, sprosté, v teplákách a s drahým mobilem v ruce, krabkou cigaret v kapse a stěžující si na všechno a na všechny. Čest výjimkám! Obrovská poklona Klaudii, byla neskutečná a jednoznačně drží celý film nad průměrem. 75% ()
Související novinky
22. Český lev - výsledky
22. ročník cen Český lev má za sebou vyhlášení vítězů. Za favorita bylo považováno Fair Play Andrey Sedláčkové, jež šlo do boje s patnácti nominacemi, nakonec ale neproměnilo ani jednu a získalo… (více)
22. Český lev a Cena filmových fanoušků
Česká filmová a televizní akademie vyhlásila nominace na 22. ročník výročních cen Český lev. Vybírala z 32 celovečerních hraných filmů a 23 dokumentů, uvedených do distribuce v roce 2014. Nejvíce… (více)
Přiznám se, že v roce 2014, jsem českou kinematografii velmi vydatně flákal. Jakožto ostatně každý rok. Z pěti nominovaných snímku na to naše lvíče, jsem viděl i s tímto skvostem rovné 3 kousky. Dva dříve viděné byly absolutní sračky, takže si troufám odhadnou, že česká kinematografie v roce 2014 opět za nic nestála. Jsem moc rád, že Honza Prušinovský přišel letos s jeho háďátky, které si předčasně troufám prohlásit vítězem Českého lva za rok 2015, a to i přesto, že jsem jeho soupeře neviděl. Takové filmy se zde často nerodí a byla by obrovská náhoda, kdyby se jich v jednom roce sešlo hned několik. Zpět k této multicigánské sešlosti. Hrozně dlouho jsem zhlédnutí odkládal, protože jsem jaksi neměl potřebu omrknou život na okraji společnosti v podání našich milých kukaček, na které spousta "slušných" běloušků mnohdy potí svoji krev. S Novým rokem však přišly nové výzvy a já se ke zhlédnutí konečně rozhoupal. Většina cigánů se celý svůj život chová jako zvířátka a možná by nebylo úplně od věci, aby se tak s nimi začalo zacházet. Je pravdou, že se tu a tam objeví v některém cigáněti, kterého vyprdne zpravidla 15letá dívčina, nějaká ta chybička v DNA a cigáně se někdy dokonce rozhodne dobrovolně pracovat a nebýt těžkou koulí pevně připojenou na bedrech naší až příliš shovívavé společnosti. Vážně je nejvyšší čas učinit nějaké to radikální řešení, než si s našimi milými trvale opálenými spoluobčany nedobrovolně prohodíme role minority a majority. Rád bych zdůraznil, že nemluvím o všech cigánech. Nedovolil bych si, jen tak někoho odsoudit. Mluvím o té absolutní většině hovádek, bez veškerého smyslu pro zodpovědnost, bez veškeré snahy přizpůsobit se společnosti, kterou se stali součástí, řídící se snad pouze heslem "Co můžeš urvat, to urvi!". Evidentně nejsou schopni našeho způsobu života, tak je k němu nenuťme. Je to vše jasně dáno historickými souvislostmi. Byli kočovníky a dodnes se nezměnili. Když dostanou příspěvek, tak jej berou jako příspěvek na ten konkrétní den. Oni si snad ani neuvědomují, že jej dostali na měsíc a bylo by rozumné se dle toho zařídit. Tohle nejsou jen teorie. Mnohokrát jsem měl tu čest, se jít večer napapat do KFC a člověk si ani pomalu neměl kam sednout. Všude bylo černo. Tihle "chudáci" jsou na tom tak bídně, že si mohou dovolit luxusní večeři pro dva dospělé a 4 až 8 dětí. A pak celý měsíc otravují, že nemají z čeho žít a ospravedlňují si tímto své krádeže. Jako bychom je k tomu přinutili! Vůbec se nedivím, že je většina zaměstnavatelů ve svých řadách nechce. Jsou to lidé, kteří na vše od raného dětství serou. Serou na školu, serou na život obecně, tak proč se nevysrat na ně. Se sotva udělanou nejpodřadnější a nejhorší základní školou, kdy po absolvování umějí sotva číst, psát a mluvit čekají, že budou ihned někde dělat ředitele vápenky. Ničemu nerozumí, nic neumějí a navíc trpí chorobnou leností a záporným pracovním nasazením. Který rozumný člověk někoho tak neschopného a navíc krajně nespolehlivého člověka zaměstná, když se mu hlásí na stejné místo bezpočet dalších. Zaměstnavatel - pesimista zaměstná možná tak jednoho cigána a zaměstnavatel - optimista maximálně dva. Stihli si vybudovat takovou vizitku, že zde o ně nikdo nestojí. Potom bohužel díky hordám svých stejně barevných přátel nesežene mnohdy práci ani ten slušnější cigán. Tak jsou doma, nudí se, kradou a páří se. Kalich trpělivosti se po kapkách naplňuje a myslím si, že jednou definitivně překape. To byla taková lehká filosofická úvaha na téma "romská otázka v kostce". Takový nezbytný úvod ke stručnému rozboru tohoto filmu. Tento film není špatný a s tím lvíčkem nemám větší problém. Cigáni jsou výborní komparzisté. Vždyť pilují své herectví celý svůj život. Takové krátké výstupy na téma "Nemám co jíst, potřebuju peníze, pičo!" hrají snad denně. Tady byly role obsazeny solidně. Dost to přidalo na autentičnosti, než kdybychom zde viděli nějaké známé ksichty (třeba Labudu). Grády to má také. Jakási myšlenka se ve vzduchu samozřejmě také vznáší. Spíše je to taková sonda do života cigánů. Takové nezdolné pátrání po cestě ven. Bohužel je tato cesta z výše uvedených důvodů takovou jednosměrkou a z té obvykle moc cest nevede. Nutno podotknout, že v rámci možností je to sonda nestranná, což oceňuji. Malinko to smrdí tím, že jsou cigáni prezentováni jako nebozí lidé lynčováni naši nenávistnou společností, ale rozhodně to tak působí méně, než jsem před zhlédnutím očekával a čehož si náležitě považuji. Mám celkem rád i lehce provokativní díla.Tohle dílo provokuje už svým obsahem, svým zaměřením. Téma je to citlivé a aktuální a Petr Václav podle mého úsudku odvedl kvalitní práci a ocenění mu s ročním zpožděním přeji. Celkově to však nehodlám s hodnocením přehánět. Viděl bych to na pěknější 3 kousky. Žádná pecka, která by mi otevřela oči a mysl, nebo mě dohnala k nějaký velkým emocím, to určitě není. V závěru cítím povinnost vynést upřímnou omluvu všem, kteří se v předchozích řádcích našli. Zdůrazňuji, že tento komentář je moje úvaha a prezentuji opravdu jen můj názor. Rozhodně tento komentář nepovažujte za reklamu na pravdu. Tento komentář si nedává určitě za cíl kohokoli urážet, zesměšňovat, či někým pohrdat. () (méně) (více)