Víkend na Zuydcoote

Zuydcoote je místo, kde bych určitě nechtěl strávit dovolenou. Pláž nacházející se na severu Francie je těžce přeplněna francouzskou armádou podpořenou anglickými vojsky utíkajícími zpět do Anglie. V této vřavě se odehrává příběh vojáka, jeho víkendová historka o tom, jaké to ve válce opravdu je. Jediný víkend dokazuje to, že se člověk nedokáže nudit. Jean-Paul Belmondo sice hraje trochu vážnější roli, ale neexistuje aby se neotáčel okolo nějaké dámičky. I zde hraje takováto dámička zásadní roli a co je hlavní, celý příběh a vlastně víkend pohodlně zpříjemňuje. Jenže to by zpříjemňovat neměla. Celý příběh je totiž jedno velké utrpení, se kterým se vojáci utkávají po celý průběh samotné války. Líbí se mi, jak film není nijak velkolepý a přitom přínosný co se historie týče. Je málo takovýchto válečných filmů, které jdou takzvaně proti davu. Většinou se točí film o válce hlavně z důvodu velkoleposti, tenhle je točen proto, aby poukázal na život vojáků, které zaměstnávala válka, tak jak jsem to snad nikdy neviděl a přitom to vypadá tak nádherně obyčejně. --- Cos dělal dneska? - Zabil jsem krysu - Proč? - Nevim, tak jsem zabil aspoň něco v týhle válce. (04.10.2007)

Jean Paul Belmondo jako řadový voják francouzské armády, který se dostává na pláže u Dunkerque v červnu 1940, aby se nalodil na nějakou loď a odplul do Anglie. Místo toho ale prožívá neuvěřitelně dobrodružný víkend na místě zvaném Zuydcoote. Pohled na zničené francouzské a britské vojáky, kteří marně čekají na lodě a naprosto realné zobrazení pekla na plážích (všude samé vraky, výbuchy, vojáci, nálety, ...), to je to, co dělá tento snímek tím nejlepším zobrazením utrpení u Dunkerque. Je to příběh obyčejných vojáků a ne žádných hrdinů a přesto Belmonda na konci filmu budete považovat jako hrdinu. Samozřejmě nesmím zapomenout i na další dobré herecké výkony. Rozhodně stojí za shlédnutí a každopádně potěší válečné nadšence. (03.05.2010)

Tohle je dost divnej film. Jsou to takový epizodky, který samy o sobě nejsou špatný, ale jako celek to nějak nemá hlavu ani patu. Navíc to celou dobu tak podivně přeskakuje od komedie k vážnýmu filmu a prostě to moc nefungovalo. Připomínalo mi to trochu Hlavu 22 a ani z jednoho filmu jsem zrovna dvakrát nadšenej nebyl. Hodně slabý 3 hvězdy. Pro mě zatim nejslabší Verneuilův film. (19.10.2014)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)

Film, ktorý ukazuje hrôzy vojny napríklad tak, že sledujeme hodnú chvíľu odvoz mladej mŕtvej ženy do lazaretu, alebo zbežnú identifikáciu mŕtvych detí. Mimo toho sa všade povaľujú mŕtvoly. Film má napriek tomu francúzsky šarm a môže za to predovšetkým Belmondo a ležérna, ale istá Verneuvilova réžia. Ten by si mal podľa jeho kamarátov na vojnové svinstvá zvyknúť, ale nechce. Bohvie, kde je pravda a možno ani on to nevie. Toľko krát tu padne slovo Dunkirk, až sa človek začína tešiť na Nolanovu novinku. (24.07.2016)