Víkend na Zuydcoote

Válečný film zase trochu jinak, a po Nolanově Dunkerku (který ve mně pořád rezonuje), jenž ukázal tuhle historickou událost z pohledu Britů, tu máme tentokrát pohled Francouzů, resp. hlavně vojáka Maillateho, kterého tak skvěle ztvárnil Jean-Paul Belmondo. První, co mě na Víkendu na Zuydcoote zaujalo, jsou bojové scény, nálety Štuk, výbuchy, vše působí velice realisticky (chvílemi to dokonce překonává i Nolanův majstrštyk). Film bez patosu a velkých vlasteneckých proslovů, ale o to silnější (díky kleopatře za tip na tento skvělý válečný kousek a doporučuju dál). (27.08.2017)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)

Vojny sa nevyhrávajú evakuáciami. Aj keď operácia Dynamo bola určitým spôsobom úspechom, stále išlo o porážku. Veď stav spojeneckých vojsk bol katastrofálny a Briti prišli o všetku ťažkú techniku a taktiež o 68 111 vojakov. Operácia Dynamo začala 28. mája evakuáciou prvých 17 804 vojakov a pokračovala až do 1.6.1940, ale z dôvodu aktívnych útokov Luftwaffe od toho dátumu sa evakuovalo už iba v noci. V menšom tempe pokračovala až do 4. júna kedy previezli 26 tisíc francúzskych vojakov a zvyšok francúzskych vojakov ponechali svojmu osudu, velitelia v Británii sa zhodli, že ich evakuácia je zbytočná a vyžiadala by si nadmerné úsilie a neprimerané straty. A tak táto armáda o sile 40 000 vojakov sa nakoniec vzdala Nemcom. Aj začiatok tejto veľkej námornej operácii sa niesol v obrovskom chaose. Množstvo opustených nákladných áut blokovalo prístupové cesty, situáciu sťažovali i utečenci presúvajúci sa všetkými možnými smermi. Prečo Nemci nepokračovali v aktivite a umožnili záchranu britských armádnych zborov dodnes nie je spoľahlivo vysvetlené. Film je rozdelený do troch dejových pásiem a myslím si, že to bolo dobre riešenie. S údivom musím povedať, že historický je úplne presný. Vo filme boli použité skutočné bojové krížniky a nie animácie CGI. V skutočnosti ide o remake s rovnakým názvom z roku 1958, 2004 s autentickými výpoveďami tých, ktorí prežili. Najkrajším aktom filmu je, že nepriateľ tu nie je zobrazený priamo, ale očividne je chápaný ako neviditeľné zlo z jeho bombardovania pláži, kde nieto kde sa skryť a z potápania lodí, ktoré potom Britom chýbali. Mne osobne sa viac páčil tento film ako ostatné filmy zaoberajúce sa touto témou Dunkirk, 1958, 2004, 2017, Dunkerque: záchrana expedičného zboru, 2004. (02.12.2017)

S největším přemáháním jsem po krátké krizi vydržela až do konce. A trošku toho lituju, protože mi film nic nepřinesl, nic mi nedal. Když čtu ty pětihvězdičkové nadšené komentáře, ptám se, jestli jsem viděla ten samý film? První polovina víceméně (či spíš méně) vtipné dialogy, srandičky. V druhé polovině už šlo do tuhého, ale stále tak nanicovatě, tak neslaně nemastně! Námět dobrý, jen ten scénář mizerný od začátku až do toho sladkobolného konce! (19.07.2016)

Druhá světová válka jako rutinní každodennost z pohledu řadového vojáka a současně jako epizoda dramatického zvratu válečné situace na francouzsko-belgické hranici. Jean Paul Belmondo ve stále mladém věku vystupuje přesvědčivě a suverénně v neorealistickém filmu, který není věnován hvězdám, ale jak napsal také ruský spisovatel Isaac Babel, kapavce. Místo vítězných fanfár tu člověk prohlédá do zmatečnosti a všudypřítomnosti smrti a jen na velmi vzdáleném pozadí tuší první porážky nacistů a nastupující okupaci západoevropské demokratické velmoci. Merleova literární předloha i výrazná výprava tomu všemu propůjčují další rozměr. (17.06.2023)