Víkend na Zuydcoote

Pozor naprosto vyjíměčný a originální válečný film. Mé vysoké hodnocení rozhodně není kvůli Belmondovi, kterého sice mám rád a zde zahrál velmi dobře, ale zase takovej magor, abych kvůli tomu dával nejvyšší hodnocení, rozhodně nejsem. Zkuste najít válečný film bez hrdinů, válečný film bez emočních, vlastenecky nadupaných proslovů generálů a dalších vyšších šarží k obyčejným vojákům, film, který se nesnaží předkládat divákovi dobrou či špatnou stranu, napovím Vám, takových filmů je málo, ale tenhle film je právě jeden z toho mála. Válka je zde vyobrazená jako, jakási samozřejmá situace ve které si ocitlo spousty lidí, kteří v ní prostě existují. Díky velmi silnému konci můžu s klidným svědomím prohlásit, že víkend na Zuydcoote nikdy trávit nebudu. Pokud není z mého komentáře jasné, že film rozhodně není o hrdinství či o velkých bitvách, byť nálety jsou natočeny velmi krásně, třeba to pochopíte s následujících vět z filmu : Belmondo: "A co tam napíšeš, že umřel jako hrdina a že bojoval za vlast a podobný kecy?" Desátník: "Samozřejmě co jiného?" Belmondo: "Co napsat, umřel jen proto, že šel kamarádům uvařit kávu". Nemám co dodat - tohle je "pětihvězdičková válka" . (16.09.2007)

Na tehdejší dobu sympaticky neheroický pohled na Dunkerque. Belmondo jako voják snažící se přežít a chovat se i na neustále bombardované pláži jako lidský tvor. Velkolepě pojaté - i při rozhovorech se v druhém plánu objevují pochodující vojáci, rezignující na krvavé efekty - žádné utržené ruce a nohy, jen snad trochu prvoplánovité. Ty dialogy šustí občas papírem (kněz zakopávající pistoli) a jsou na ustupující vojáky přiliš intelektuální, ale i tak je to v rámci Belmondovy kariéry nadprůměr. Ještě tu má totiž co hrát. (23.04.2010)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)

Zuydcoote je místo, kde bych určitě nechtěl strávit dovolenou. Pláž nacházející se na severu Francie je těžce přeplněna francouzskou armádou podpořenou anglickými vojsky utíkajícími zpět do Anglie. V této vřavě se odehrává příběh vojáka, jeho víkendová historka o tom, jaké to ve válce opravdu je. Jediný víkend dokazuje to, že se člověk nedokáže nudit. Jean-Paul Belmondo sice hraje trochu vážnější roli, ale neexistuje aby se neotáčel okolo nějaké dámičky. I zde hraje takováto dámička zásadní roli a co je hlavní, celý příběh a vlastně víkend pohodlně zpříjemňuje. Jenže to by zpříjemňovat neměla. Celý příběh je totiž jedno velké utrpení, se kterým se vojáci utkávají po celý průběh samotné války. Líbí se mi, jak film není nijak velkolepý a přitom přínosný co se historie týče. Je málo takovýchto válečných filmů, které jdou takzvaně proti davu. Většinou se točí film o válce hlavně z důvodu velkoleposti, tenhle je točen proto, aby poukázal na život vojáků, které zaměstnávala válka, tak jak jsem to snad nikdy neviděl a přitom to vypadá tak nádherně obyčejně. --- Cos dělal dneska? - Zabil jsem krysu - Proč? - Nevim, tak jsem zabil aspoň něco v týhle válce. (04.10.2007)

Druhá světová válka jako rutinní každodennost z pohledu řadového vojáka a současně jako epizoda dramatického zvratu válečné situace na francouzsko-belgické hranici. Jean Paul Belmondo ve stále mladém věku vystupuje přesvědčivě a suverénně v neorealistickém filmu, který není věnován hvězdám, ale jak napsal také ruský spisovatel Isaac Babel, kapavce. Místo vítězných fanfár tu člověk prohlédá do zmatečnosti a všudypřítomnosti smrti a jen na velmi vzdáleném pozadí tuší první porážky nacistů a nastupující okupaci západoevropské demokratické velmoci. Merleova literární předloha i výrazná výprava tomu všemu propůjčují další rozměr. (17.06.2023)