Flic Story
Flic Story
Poviedka o policajtovi
Flic Story
Flic Story
Cop Story
Režie:
Jacques DerayKamera:
Jean-Jacques TarbèsHudba:
Claude BollingHrají:
Alain Delon, Jean-Louis Trintignant, Renato Salvatori, Claudine Auger, Maurice Biraud, André Pousse, Mario David, Paul Crauchet, Denis Manuel, Marco Perrin (více)Obsahy(2)
Francouzský film Povídka o policajtovi byl natočen podle skutečné události. Podkladem se stala stejnojmenná kniha vzpomínek někdejšího inspektora Rogera Borniche. Na vzniku filmu se podílel i bývalý příslušník podsvětí Alphonse Boudard a bratr Emila Buissona Jean-Baptiste, vystupující v příběhu pod přezdívkou Le Nus. Emile Buisson proslul již za okupace Francie jako bandita a lupič, po dopadení byl odsouzen na doživotní nucené práce. Pro výrazně psychopatické chování byl umístěn do psychiatrické léčebny, odkud v září 1947 utekl. Byl na svobodě pouze několik měsíců, a za tu dobu spáchal přes dvacet loupeží a téměř deset vražd. Byl dopaden za okolností, které film přesně rekonstruuje. Příběh nelítostného vraha, psychopatického Buissona a „jeho“ policisty, inspektora Borniche je drama dvou hereckých osobností – Jeana-Louise Trintignanta a Alaina Delona. (Česká televize)
(více)Recenze (173)
Klasický kriminální příběh z nejlepšího období francouzské kinematografie s řadou hereckých legend v čele s Alainem Delonem a Jean-Louisem Trintignanem vtáhne diváka do děje, takže není schopen si od obrazovky ani na minutu odskočit. Výborný scénář i režie, stálé napětí. Delon je trošku umírněnějším policajtem než by byl třeba Belmondo, ale přesto i on se staví proti svým šéfům netradičními vyšetřovacími metodami (řekl bych opačnými než by volil Belmonďák). Jasných pět hvězdiček. ()
Film není rozhodně určený pro nekuřáky:-) ()
Taková šedivá průměrná krilinálka s Delonem, kerý zde ovšem hraje pro něj nezvykle lidského policistu. Ale je pravda, že velmi napínavý závěr posouvá laťku výše - pro mne na 71%... ()
Výborné predovšetkým zo strany Trintignanta, ktorý vo mne vyvolal naozaj mrazivé pocity. Delon tentokrát v roli sekundujúceho policajta s gracióznosťou jemu vlastnou. Mimochodom, dnes by už ťažko mohol fajčiť jednu od druhej.. ()
Delon vs. Trintignant. Polda vs. nelítostný zabiják. Jedna francouzská stylovka s netradičním (zato parádním) závěrem. Viděl jsem to s dabingem ČST z roku 1980, kde Delona mluvil J.Abrhám a je to vskutku výborný. ()
Francouzské drama zasazené do poválečných let, v němž hlavní roli inspektora Rogera Borniche ztvárnil legendární A. Delon. Tento klidný a lidský vyšetřovatel, jenž je bez cigarety v tomto snímku zobrazen pouze výjimečně a to vždy pouze na pár vteřin, je pověřen dopadením uprchlého zločince, chladnokrevného lupiče a vraha Emila Buissona. Do hlavní záporné role impozantního zabijáka byl obsazen J. - L. Trintignant a díky jeho kamenné tváři, prázdnému pohledu a strohému, spíše mimickému herectví se Delonovi minimálně vyrovnal. Právě souboj těchto dvou osobností na opačných pólech zákona a současně jejich vzájemný respekt tvoří nejpůsobivější prvek snímku, jenž je nejvíce patrný v závěrečné scéně v restauraci u piana. Drama se většinou zabývá, kromě dílčích problémů jako jednání s nerudným nadřízeným či usměrňování příliš agresivního kolegy, rutinním pátráním po Buissonových loupežných komplicích, neboť tento darebák se ihned po propuštění věnuje trestné činnosti. Jednoho z nich, Paula, jenž mě zaujal svým vystupováním i neobvyklou tváří si zahrál P. Crauchet. Povídka o policajtovi je klasické nadprůměrně francouzské drama 70. let s vynikajícím duelem dvou špičkových herců. ()
"Kdo používá těchhle metod, snižuje se až na úroveň těch červů..." Francouzská kriminálka s charismatickým Delonem, nic víc, nic míň. ()
"Mám rád drobnosti." Dobová krimi gangsterka, která nemá zrovna strhující tempo ale má výborně vybudované napětí až do dech beroucí scény v restauraci. Herecky precizně zahrané. Výtečný Alain Delon i Jean-Louis Trintignant v kontrastu elegantního dobra a nemilosrdného zla. Kamera zabírá skvěle jejich ostré pohledy, které řeknou víc než slova. Dokonale ponurá atmosféra. Klasika, která má své kouzlo i po mnoha letech. 8/10 ()
Nadprůměrná krimi s drsnýma momentama a výbornej hlavní záporák. 70%. ()
Oceňuji hezké zapalování nové cigarety o starou. ()
Kdysi jsem četl knihu a děsně mě bavila. Když jsem pak prvně viděl Povídku o policajtovi zfilmovanou , moc mě to nevzalo. Delon mi na Borniche neseděl a celé mi to přišlo takové moc obyčejné. Zkrátka se mi to zdálo málo noir, tak nějak jsem čekal, že to bude černobílé a stylovější. Nyní po druhém shlédnutí trochu rehabilituji. Má to atmosféru, dobré jsou i kulisy poválečné Francie. Šlo to asi udělat i lépe a kniha je kniha, ale na druhou stranu má film spád a řada těch týpků na obou stranách zákona je dobře vystihnutá. Z Buissona Jeana Luise Trintignanta jde opravdu hrůza. ()
Opravdu slušná stará kriminálka, na kterou se i dnes dá se zaujetím dívat. Delon si příběhem proplouvá kupodivu celkem v klidu a s chutí vytáčí svého šéfa. Trintignant svou roli padoucha podává profesionálně. Zabiják, který skoro vůbec nemluví. Bezcitný, arogantní, ale přiznejme si že vzhledem ke svému impulsivnímu jednání i magor bez mozku. I z dnešního pohledu 70%. ()
Stárnoucí zločinci mají slabá místa. Pěkná kriminálka. Neuhlazené exteriéry připomínají místy českou realitu. ()
****1/2. ()
Nebýt film natočen podle skutečných událostí, asi bych si neodpustil kritiku tak nevěrohodného provádění loupeží bez jakéhokoliv maskovýní. Nechce se tomu věřít, ale pokud tomu tak bylo, tak proč ne...? Dabing mi také neseděl, ale to filmu vyčítat nemohu. Naopak bych vyzdvihl herecké výkomy a podle mě velmi věrohodné vykreslení atmosféry doby. Skoro jsem měl pocit, jako by se film natáčel přímo ve čtyřicátých letech. ()
80% ()
„Darebáci neřeší svoje spory po knihovnách.“ Tento film je vynikající ukázka žánrové dokonalosti. Krimi je to každým coulem, příběh nespěchá a nesnaží se divákovi za každou cenu zalíbit, což je kvalita, které se současným filmům vůbec nedostává. Veškerý děj se soustředí jen na vyšetřování a musím říct, že to je jen dobře. Souboj dvou mužů na opačných stranách zákona šperkují výborné herecké výkony. Hlavně Trintignant zahrál toho svého psychopatického zloděje a vraha krásně minimalisticky. Tento film je důkazem, že nejlepší kriminálky se točily v 70. letech, ty dnešní jsou proti nim jen slabý čajíček. ()
Možná je to nostalgie, ale francouzské kriminálky patřily v 60.- 90. letech minulého století k naprosté špičce žánru. Byla hrstla tvůrců a hlavních protagonistů, která pomáhala spoluvytvážet jejich pevné míto ve světové kinematografii. A trio Deray- Delon-Trintignant patří k nim. Zde ve vrcholné formě. ()
Související novinky
Zemřel herec Jean-Louis Trintignant
Francouzská i světová kinematografie v pátek přišla o další velkou filmovou hvězdu, ve věku jednadevadesáti let totiž ve francouzském městě Uzès zemřel držitel ceny César, Zlaté palmy z Cannes i… (více)
Celkem povedená, i když místy se trochu táhnoucí francouzská kriminálka o honu na jednoho velice nebezpečného a chladnokrevného lupiče. Jeho jméno je Emile Buisson a právě utekl ze psychiatrické léčebny. Je známý už z období německé okupace a přepadení z roku 1942. Píše se rok 1947. Buisson neztrácí absolutně žádný čas a urychleně si najde novou bandu pro svá loupežná přepadení. Jeho případ je svěřen policistovi v podání skvělého Delona se jménem Roger Borniche. Ten zase naopak celkem dost času ztrácí a kouří jedno cigáro za druhým. Nevím, zda ve filmu vykouřil Borniche více cigaret než Buisson zabil lidí. Právě na stanici vyslýchají jistého Raymonda Pelletiera, majitele baru, který je podezřelý ze spoluúčasti na posledním přepadení. Vyslýchá jej Bornichův kolega, který má velice drsné výslechové metody, zahrnující silný psychický a také fyzický nátlak. Na rozdíl od něj je však Borniche klidný, věcný, a dokonce dá vyslýchanému cigaretu pro uklidnění. Chce po něm, aby mu dal vědět, jakmile se v jeho baru zastaví Buisson. To je pro něj ale celkem smrtelné nebezpečí. Buisson řádí jako černá ruka, zastřelí harmonikáře – údajného práskače, přepadne nóbl restauraci, při honičce chladnokrevně zastřelí policajta a také postřelí pokladníka. Pokaždé si najde nějaký úkryt, např. u vlastního bratra nebo v nějakém podniku. Buisson se chce brzy oženit se svou snoubenkou Catherine, ale musí předtím povýšit. Jeho ředitel je poměrně netrpělivý a neustále mu vyčítá příliš pomalou práci. Přitom jej Borniche už skoro měl, když vypátral byt jeho bratra a následně pronásledoval Buissona na schodišti a na střeše, bohužel však špatně doskočil a spadl ze střechy, naštěstí na hromadu písku. Buisson mezitím odpráskne Raymonda přímo v jeho baru za to, že jej prozradil. Má se také sejít se svým kumpánem Mariem Poncinim kousek za městem, ale jejich komunikace je odposlouchávána policií, a ta už na ně čeká. Buisson si to však špatně vyloží a při noční jízdě autem kolem hřbitova ve Versailles jej s pomocí dvou kolegů zastřelí, ačkoliv Mario nebyl práskač. A jeho ženské, jisté polské děvce, to bylo úplně jedno! Dokonce se jí snažil krýt její pasák, majitel vykřičeného domu, ve kterém pracovala. Další Buissonovou akcí je přepadení továrny, které jde zpočátku hladce, ale jeden z dělníků si všimne podezřelé aktivity v účtárně a tak je přes sklo zastřelen, stejně jako druhý, který jej tam najde. Mrtvoly se kupí, ale Borniche má eso v rukávu v podobě asistence dalšího kriminálníka jménem Paul Robier, který mu dá stopu, že se skrývá v jednom penzionu za městem. Zde se Borniche vydává s Catherine a dalšími dvěma kolegy, objednají si kohouta na víně a sedí v jedné místnosti s Buissonem, který má kromě své oblíbené 38, kterou získal díky Paulovi a Rogerovi, také jeden vojenský granát. Borniche jej rychle a pohotově zatkne, zpacifikuje, granát letí oknem a Buisson je konečně zatčen. Jeho předsoudním výslechem se zabývá samotný Borniche a vytvoří si spolu jistý vztah a každodenní rutinu. Jednou se dokonce Buisson projeví tak, že by nejraději rozřezal Paula motorovou pilou a při tom poslouchal jeho řev za to, že jej díky němu dopadli. Jo, bylo to celkem dobrý. () (méně) (více)