Samuraj

Je to priemerná noir - kriminálka. Delon nosí ultra cool klobúk. Má všetok štýl, ale príbehu chýba logika. 5,5/10 (06.02.2022)

Delon jako Samuraj byla moje "role model" v dětství. Teď v dospělosti se na tento mužský sen o osamělém dravci uprostřed městské džungle a jeho lovcích, sen o touze najít svoji lvici pro společný lov, mohu koukat trochu s nadhledem, trochu s úsměškem, ale to nic nemění na tom, že jde o skvělý film. Málo slov, jen šelmy a lovci. V dnešním filmovém světě už by Delona zachránila nějaká ztepilá terapeutka, která by s ním probrala jeho dětství, jeho traumata, a tak díky za to, že se divák může vrátit pomocí tohoto horečnatého snu do doby skutečných panterů. (27.04.2019)

Oceňujem, že sa na rozdiel od iných francúzskych filmov sa v tomto toľko nekecá a dostavuje sa aj trocha atmosféry. Zápletka je síce slabšia a príbeh má čo robiť, aby 100-minútová stopáž bola dostatočne pútavá. Nudnejším pasážam sa aj tak nevyhne a medzi tieto pasáže bohužiaľ patrí aj záver. Aj tempo je pomalšie. Delona príliš nemusím a aj tu som si musel zvykať dlhšie, než som si na postavu v jeho prevedení navykol. Plusom je, aspoň teda na na francúzsku kinematografiu, zdarilejšie spracovanie. (10.04.2020)

Zádumčivý Alain Delon v hodně minimalistické a komorní režii Jeana-Pierra Melvilla jako nájemný vrah, který se dostává do smyčky lží a mocenských bojů. Atmosféra hraje prim a Delon si zvládá podmanit diváka téměř beze slov. Zajímavý kousek. (28.07.2022)

Velice zvláštní thriller, ve kterém se moc nemluví. Důraz tu režisér Melivlle kladl především na hon na padoucha, kterým byl v tomto případě ledový Alain Delon. Ve vedlejší roli si tu zahrála i méně známá, ale krásná černošská herečka Caty Rosier. (21.11.2008)

Dokonalost má svůj film a jmenuje se Samuraj. Abych se neutopila v superlativech, spokojím se s jedním: nejstylovější ze stylových. (více zde) (21.03.2011)

Vyjimecny film. Alain Delon opet coby supersampion discipliny kamenne tvare, tentokrat v roli osameleho najemneho vraha. Film je sondou do jeho mysli i profese. Prilis se nemluvi, jen chvilemi zni uzasna hudba. Mam rad filmy kde se prilis nemluvi, nekdy to proste neni potreba. Stejne tak se tvurci az stylove neparali s koncem. Tento film prestavuje celou soupravicku duvodu, proc mam rad Alaina Delona coby herce a Jean-Pierre Melvilla coby rezisera. (19.02.2013)

Je-li film zábavný, klidně může být zhovadilý, až to bolí. Je-li film zhovadilý, až to bolí a ještě ke všemu nudný, či lépe řečeno obsahově tak prázdný, že v něm většina zdejší smetánky erudovaných arbitrů čistoty filmového vkusu tu úžasnou genitalitu prostě vidět MUSÍ, tak ho nevytrhne ani Delon a dokonale vymazlená ártová patina podepřená opravdovým kumštěm tvůrců. Ovšem nebýt toho, tak by mé hodnocení oscilovalo nad výpustí senkruvny... (18.07.2013)

Povolení: Zabíjet. Statut: Nežádoucí. Alain Delon v exkluzivním borsalinu, světlém/tmavém obleku," obhajuje" po špičkách výlučnou autonomii své profese i jmění "emocí v sejfu" mezi dvěma mlýnskými kameny hlavounů v pařížských uličkách, chladných jako mramor, v opatrně pryštící instrumentalizaci minimalistického maxima stylizované francouzské noirovky. Stoický profesionál se spolehlivě koncentrovanou empatií, který se neohlíží, solitérský portrétista s kreditem tajemného chladu, pohybující se v nejdiskrétnějším svitu delikátního příšeří, šetřílek slov, který promluví jen tehdy, je-li to nezbytně nutné, s patřičnou posloupností zákoníku zásad a zvyků pracovních metod s nedostižným odstupem ke "kšeftu." Hazardér intuice, v plné zbroji elegance, s postem silné zbraně zasazené úderem dominance ledových očí, pronásledujících ticho v tichu, kterým stačí pozorně naslouchat. Zmýlená neplatí a slitování už vůbec ne. Inkriminovaná výprava s koncem identickým, nevyhnutelným. V Delonově podání výstižně završeným, charakteristickým, precizně adaptabilní doménou jeho já. (11.09.2014)

Na přesvědčivě provedeném, kanonicky moderním, silném vizuálním konceptu kameramana ( kterého důvěrně známe z lehčího žánru ) založený film, v němž exceluje stylizovaně minimalistické Delonovo herectví ve světle diskrétních zdrojů světla. Ze souputníků připomene Alphaville, z následovníků najdeme inspiraci u Ghost doga. (09.11.2015)

Delonovo studenej psí čumák nemusím, film nezaujal... (29.12.2015)

Pěkně atmosférická kriminálka a zajímavý typ hlavní postavy - o dost jiný než v té době Belmondo, či Depardieu. Občas příjemně překvapí kamera, nebo i velmi slušný Delon, ale prostě se to táhne pomalu a přitom to není dost hutné aby se člověk potil, ani vizuálně dokonalé, aby se moh bavit v dlouhých scénách obrazem. 3 a půl * , hlavně za výborně zahraného papouška. ;) (15.12.2009)

Výborná ukázka neo-noir filmu. Mladý Alain Delon v "bogartovské" roli osamělého drsňáka, dbajícího o svůj stylový vzhled. Fascinace pařížským metrem připomene Subway (1985) Luca Bessona. Je evidentní, že tento film posloužil Jimu Jarmushovi jako inspirace pro Ghost Doga, ve kterém staví na paralele (v Samurajovi jen naznačené úryvkem z knihy Bushido) nájemného vraha a samuraje. (16.04.2005)

Film urobený s takou nežnosťou a virtuozitou, akú sa len málokedy podarilo zachytiť; jedným dychom treba hneď dodať, že je obrovskou chybou nazerať na Samuraja cez prizmu našej západej logiky. Už len kľud, ktorým ho Melville otvára, nás ponorí do iného sveta. Konkrétne východnej filozofie. Pojem Jin a Jang je rozvíjaný prostredníctom Delonovho mierumilovného nájomného vraha, stelesňujúceho dualitu mysle a tela na ceste k dokonalosti, ktorú predstavuje smrť ale bez strachu z nej... Nič pre priemerných divákov priemerných hodnotení! (29.09.2010)

zatim čtyři...ale mam takovej pocit, že tohle je přesně ten typ filmu, kterej zraje s každým dalším shlédnutím...hrozně moderní filmařina...výborná práce s napětím, prostorem...Melville si vystačí s obrazem, dialogy prakticky nepotřebuje...nedivím se, že ten film posloužil řadě dalších jako inspirace... (18.09.2011)

Neskutečná atmosféra a nejlepší film Alana Delona. Update 13.9.2023. Opravdu je to skvělý snímek plný detailu a prostoru pro zamyšlení. 90% (14.02.2015)

Sláma z bot (aneb opít se rohlíkem).¬         Samuraj? Dle režiséra bylo záměrem vykreslení samoty jako stavu existence? No, snímku, pravda, nelze upříti určité "charisma", opírající se o baloňák, klobouk, nemluvnost a strohou tvář hrdinovu; ovšem pod touto výbavou je herectví A. Dellona prázdné: není tam ani stopa po "samuraji", po nějakém výmluvném vykreslení samoty jedince (nepopiratelné u snímků "Mechanik zabiják" s Ch. Bronsonem, či "Ghost doga" J. Jarmusche). Navíc je příběh vyvedený při pozornějším pohledu zcela amatérsky (k tomu viz zasvěcený komentář "poldy" monologa). Jsme tedy zase u pláštíku, pod nímž teprve divák nic nedající na proslulá jména a nic nedající na fasádu vyhlížející důstojně a "umělecky" spatří pouhý balast.¬                 Rčení, že někomu čouhá sláma z bot, nikterak nesnižuje chytrost a selskou inteligenci příjemce; takový "šelma" sedlák musil býti dost chytrý a šikovný, aby si uhájil své životbytí; určitě ale míří na rozhled onoho člověka. A mně se vyjevuje, jak i úcty hodným zdejším uživatelům, s vynikajícím jinde postřehem, kteří zde dali hvězdiček za pět prstů, jako by čouhla z bot ta sláma… (28.03.2017)

Na Samuraje bych mohl čumět pořád dokola. Jeden z oblíbených filmů velkého Quentina a též jeden z oblíbených filmů velkého Castratora, což hovoří samo za sebe. Brilantní. (Soundtrack je výborný.) (19.10.2021)

Příjemný komorní thriller o nájemném vrahovi a zarputilém komisaři. Chvílemi je to sice zdlouhavé, ale přeci jen napětí převládá. (29.09.2013)

Směšné okamžiky (sledovačky, vyhazování odpadu atp.) prostě NEMOHOU převážit a znevážit úspornost a sošnost Samuraje... (3,5 dobově podmíněné hvězdičky). (04.01.2016)