Garde à vue
Under Suspicion
Svedok
The Inquisitor
The Grilling
Režie:
Claude MillerKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Georges DelerueHrají:
Lino Ventura, Michel Serrault, Romy Schneider, Guy Marchand, Elsa Lunghini, Pierre Maguelon, Yves Pignot, Jean-Claude Penchenat, Michel Such (více)Obsahy(1)
Jerome Martinaud je právníkem v malém francouzském městě. Těsně před silvestrem jsou ve městě nalezena těla dvou znásilněných a zavražděných dívek, důkazy – i když jen nepřímé – směřují k Martinaudovi. Vyšetřování vede jeho přítel, inspektor Gallien, a výslechy jsou dlouhé. Všechny indicie ukazují na Martinauda, ale jsou tu ještě svědecké výpovědi a jemné předivo vztahů, tajemství a křivd, které se stále více zaplétá... Film Svědek vychází z literární předlohy "Brainwash" od spisovatele Johna Wainwrighta, pro filmový scénář ji adaptoval režisér Claude Miller ve spolupráci s Michelem Audiardem. Příběh, odehrávající se na minimálním prostoru, je hereckým koncertem velkých osobností francouzského filmu Lina Ventury, Michela Serraulta a krásné Romy Schneiderové. Film měl ve Francii premiéru v září 1981 a v následujícím roce dominoval udílení cen francouzských Césarů. (Česká televize)
(více)Recenze (154)
Ještě než začal samotný film, dostal režisér snímku Svědek Claude Miller, který zavítal v rámci Festivalu francouzského filmu do kina Lucerna osobně uvést svůj bijáček otázku, co říká na americký remake / Podezření /. Odpověděl krátce vtipně a pravdivě : Jsem za něj rád, protože když má nějaký film remake, tak většina lidí pak řekne, že originál je lepší." Co tedy můžu napsat jako komentář k filmu Svědek. Je rozhodně lepší než americký remake. To, co v tomto krimi dramatu předvádí v podstatě mezi čtyřma stěnama Lino Ventura a Michel Serrault je něco obdivuhodného a neuvěřitelnýho. Nazval bych to koukáním na hereckou dokonalost. Psychologický vývoj obou postav v průběhu výslechu a objasňování vražd je strhující a závěrečné finále je hotovej uragán emocí a to prosím jen díky pohledu dvou herců ! Takovýmu hraní co zde předvedli ti dva ,se já ukloním klidně i hlavou do louže. A já se kurva doprdele ptám, proč musím dneska ve filmech narážet na jména jako Agáta Hanychová, Simona Krainová, Libor Bouček a daší . Já tam chcí mít napsáno Alain Delon, Jean Paul Belmondo, Jean Gabin, Lino Ventura, Michel Serrault, Philippe Noiret a další. Já si chci přečíst jméno a chci se těšit na nádhernej filmovej zážitek, chci obdivovat lidi pro které nebylo herectví jen snadnou cestu k výdělku a zábavným historkám z natáčení, chci se koukat na herce, pro které je hrání vším. Tenhle film je ukázkou toho, co dokáží udělat se snímkem lidé, co maji ve svých pasech napsáno PAN HEREC . ()
Překrásná francouzská milenka, která Vás bude okouzlovat pokaždé, kdy ji uvidíte. Jednoduchý námět, který Francouzi zpracovali do naprosto brilantního dramatu. Lino Ventura a Michel Serrault ve filmu nehrají, oni jím přímo žijí. Na relativně krátkých 86 minutách se tak v jedné místnosti odehraje na film tolik, co v jiném těžko najdete. Vše tak spojuje nádherná filmařina představující naprosto vzorovou Francii osmdesátých let. ()
Film natočený (s výjimkou flashbacků) skoro celý v jedné místnosti je skvělým psychologickým soubojem (a hereckým koncertem) mezi vyšetřovatelem (Lino Ventura) a mužem obviněným z vraždy (Serrault). O něco jako remake se v Hollywoodu nedávno pokusili z Freemanem a Hackmanem (film Podezření) a přes takový hvězdný tým se originálu kvalitou ani nepříbližili. ()
V jednoduchosti je síla. A ta tu pramení mimo jiné i z toho, že kriminálka je to navzdory prvotnímu dojmu až ve druhém plánu. ()
Myšlenkově částečně postmoderní, částečně strukturalistická výpověď o jen těžko polapitelné pravdě, k níž se člověk nemusí vždy dopracovat kauzálními postupy. Z právního hlediska znamenitý, cynicky opravdový příspěvek k problematice koherentního řetězce nepřímých důkazů jakožto prostředku k usvědčení pachatele. Celkově pak atmosférický, nesmírně propracovaný komorní minimalistický film překypující skvělými hereckými výkony, depatetizovanými dialogy a promyšlenou mizanscénou. ()
Francouzští komici si klidně mohou zlámat vaz na všech banánových slupkách světa, ale jakéhosi hlasitého uznání se stejně dočkají až ve "vážných psychologických rolích," kde "konečně dokazují své herecké kvality". Bože, jak já tyhle levné kecy nesnáším... Jedním z důvodů, proč je Svědek dobrý film, je právě to, že Michel Serrault v něm nic okázale nedokazuje, ale prostě přesvědčivě hraje svou roli. Jako podezřelý z vraždy dvou holčiček prožije Silvestra na policejní stanici a projde procedurou, kterou jiné francouzské kriminální filmy ukazují ve zkratce jako formalitu mezi divokými přestřelkami, automobilovými honičkami a výbuchy. Svědek se tedy odehrává skoro celý v jednom prostředí a vše, co se o případu a jeho souvislostech dozvíme, se dozvíme z dialogů. Proto bych ho řadil spíš k filmům jako Dvanáct rozhněvaných mužů nebo Jako zabít ptáčka. Jde o to, jaké otázky jsou položeny, ještě víc o to, zda jiné, důležitější, nebyly vynechány a zda na ty položené lze odpovědět svobodně, nebo jen tím, co chce tazatel slyšet. Notář Martinaud, kterého Serrault hraje, je jízlivý, bohatý a blazeovaný a z vyšetřovatele Lina Ventury celou dobu cítíme špatně skrývanou averzi vůči jeho povaze i neochotě pokorně se podvolit policejní autoritě. Komisař se totiž předem rozhodl, že je Martinaud vrah a už jen hledá cesty, jak to dokázat. Když to shrnu, případ sám o sobě není zvlášť zajímavý a v klasické detektivce by neobstál. Ve Svědkovi je naštěstí jen záminkou k poutavému kočkomyšímu dramatu a od plného hodnocení ho dělí jen nesmyslné prostřihy, flashbacky a rozptylující přítomnost Romy Schneiderové. 80% ()
Kromě nahoře uvedených žánrů na mě Svědek zapůsobil i silně psychologickým dojmem. Vždyť to napětí a frustrace z právníkovy osoby přímo čišelo. Když k tomu připočítám zarputilý výslech inspektora Galliena, který chtěl mermomocí dopadnout vraha dvou holčiček, tak není ani divu, že Jerome zareagoval takovým způsobem, jak jsme mohli vidět. Střet dvou hereckých es byl perfektní a Romy Schneider k dokonalé atmosféře ještě přispěla tajemně zahalenou aurou právníkovy manželky. Na minimálním prostoru je to maximální a nezapomenutelný zážitek. Když bych ale měla jít s pravdou úplně ven, tak se přiznám, že atmosféra v Přiznání byla z mého subjektivního hlediska přece jen o chlup hustější. Ovšem sledovat Lina je jako být v nějaké světoznámé galerii, kde jen tiše obdivujete dokonalé tahy štětce mistra malíře. ()
"Může se stát, že mě rozčílíte, překvapíte, možná i zmatete. Ano, to je možné. Ale dokud Vás budu podezírat, že jste zabil dvě děti, je vyloučené, abyste mě bavil, Martinaude." A to já jsem se dokázal pobavit při Gallienově vyšetřování, Belmontově fackování i úžasné strohosti paní Martinaudové. Nic na tom nemění ani skutečnost, že jsem již dříve viděl Pouhou formalitu i Podezření, takže jsem nemohl být dějem zase až tak moc překvapen. Nicméně originál je jen jeden a ten je velmi dobrý. ()
Už jsem to psal v komentářích k mnoha filmům, že mám rád koverzačky. A když v tom navíc hraje Lino Ventura, tak jsem vůbec nepochyboval o tom, že se mi film bude líbit. Film se mi teda líbil, ale musim říct, že jsem viděl rozhodně už lepší filmy podobnýho ražení. A postava, kterou hrála Romy Schneider, mi přišla celá trochu mimo. Hlavně tu úplně poslední scénu bych asi potřeboval nějak polopatisticky vysvětlit. Ale i přes nějaký vady na kráse je to pro mě za 4 hvězdy. ()
Do silvestrovské půlnoci zbývá už jen několik hodin a noční veselí v Paříži nabírá na obrátkách. Zatímco jinde stoupá hladina alkoholu, ve služebně kriminální policie stoupá napětí. Dva muži proti sobě, dva úplně odlišné cíle. Jeden klade otázky a neúprosně tlačí soupeře do kouta. Druhý mlží, uhýbá a kličkuje. Dvě mrtvá dětská těla nutí policii pracovat i v poněkud nezvyklou dobu. Je otázkou času, kdy se ze svědka stane obviněný... Jak dlouho potrvá, než si uvědomí, že z téhle pasti nevyklouzne? Svědek má mnohem blíž k psychologickému dramatu než ke klasické kriminálce. Drtivá většina času se odehrává v interiéru a prim hrají vybroušené dialogy. Drama staví na jménech a herectví tří slavných filmových hvězd své éry. Napsal bych, že staví i na scénáři, ale po dlouhou dobu bezchybně fungující příběh vede v závěru k logickému zkratu, který dojem z filmu bohužel snižuje a pointu znevěrohodňuje. Jakkoli je její idea zajímavá a nosná, takhle by to v reálu nefungovalo. Celkový dojem: 70 %. ()
Čekal jsem to detektivnější / thrillerovější a byl jsem zklamán. Z konce jsem trochu zmatený a ani jsem si neodnesl pocit, že bych viděl ten herecký koncert, co tu popisují ostatní. ()
Policejní stanice, kde je přísně přikázáno kouřit, kde doznání je spíš zoufalým únikem od trapnosti než polehčující okolností a kde se přání pod návalem antipatií a únavy stává otcem myšlenky.. Ventura, Serrault, Schneider a jedna deštivá silvestrovská noc plná viny, s kterou se na lavici obžalovaných obvykle nesedá. Pokud inspektor Gallien věří, že jak na Nový rok, tak po celý rok, měl by uvažovat o výpovědi.. ()
Divácká pochoutka, kterou SVĚDEK nepochybně je, naznačuje, že skutečná detektivka může být také opravdovým dramatem. Skutečně dobrý policista, má-li na to ovšem ve skutečné vyšetřovatelské praxi čas, je i dobrým sociologem, psychologem, právníkem. A podle potřeby minimálně obeznámencem s řadou daších odborností. Francouzští detektivové jako Renierův komisař Moullin, Genestové komisařka Lescautová či Haninův Navarro takovými schopnostmi nadáni jsou. Zcela prost jich není ani Venturův stárnoucí inspektor Antoine Gallien, dělník policejní praxe, buldok, zakouslý do své profese, jež mu nahrazuje partnerku. Půdorys klasické detektivky se tu pod rukama rozrůstá do složité struktury a nadčasového dramatu. Samolibý notář Martinaud je až překvapivě zranitelný a jeho síla je v klíčových ohledech spíše siláctvím. Tragické manželství, jež neměl nikdy uzavřít, je pověstným kamenem, který ho hrozí stáhnout do doživotního vězení pro zdánlivě nevývratně prokázané dvě pedofilní vraždy. Svůdnost ženy, jak naznačuje neméně skvělá kreace Romy Schneiderové, nemusí vyústit vždy "jen" do koitu; může zmást a ovlivnit jak zkušeného policistu, tak náhle znejistělého notáře, jemuž jsou až fatálně upírána jeho základní lidská práva. Efektní závěr, nahodilost, vzorově plnící funkci pověstného divadelního principu deus ex machina, dokresluje silvestrovské selhání policie a takřka nulovou šanci jedince vydaného všanc mašinérii služby zvané stát. Že v celém filmu není hluchá ani vteřina, že všechny složky jsou v mimořádně vzácném souladu a skutečné sílivé synergii, není třeba dodávat. Stačí se dívat. Trnout, kochat, žasnout. Divácky žít. ()
Předposlední film s účastí Romy Schneiderové je v prvním plánu sólem dua Ventura/Serrault. Zatímco ti dva sugestivně sehrávají svůj výslech, Romina přichází jako deux ex machina a ačkoli má vlastní jen jednu scénu a několik drobných záběrů, které na ni navazují, zastiňují celý film. Taková Romina byla a takovou navždy zůstala ve vzpomínkách diváků i jí blízkých osob. ()
V každém případě je špatně, nahlížet na "Svědka" jako na kriminální film. Celý film se zaobírá tím, co je právě v detektivkách buď zcela opomíjeno, nebo jen ve zkrace připomenuto. Výslech. A ač se to může zdát neuvěřitelné, tahle prostinká zápletka je jádrem osmdesátiminutových psychologických orgií čtyř silných osobností. Inspektor Gallien, policista unavený životem, který má svoji slávu dávno za sebou si dovolí o Silvestrovské noci pozvat k výslechu dr. Martineaua. Nikam nepospíchá, doma na něj nikdo nečeká a svou prací se chce vyhnout bujarým večírkům, kde by se se svou osamělostí cítil jako nahý v trní. Dr. Martinaud naopak taková prostředí vyhledává především díky tomu, aby si odpočnul od své panovačné ženy. Má své přísné rituály a nesnáší, když mu někdo zmaří jeho plány. Je velmi inteligentní, ješitný, komisní a arogantní. Inspektor Belmont, vede svůj skromný malý život policejního "datla", ťukajícího výpovědi na psací stroj. V okamžiku, kdy jeho starší kolega, ze kterého má evidentní respekt, musí na chvíli odejít, bere spravedlnost do vlastních rukou a započne svou pomstu za neustálé dobírání a ponižování arogantního svědka. A je tu ještě madam Martinaud, stejně tak krásná jako zrádná, využívající situace pomstít se svému muži za svou neukojenost. Postupem času začne být zprvu důslednému Gallienovi úplně jedno, kde je skutečná pravda a snaží se záležitost zakončit, ať dopadne jakkoli, stejně tak pod tíhou okolností zlomený Martinaud, který se rezignovaně k činu přizná. Ovšem to není ještě konec. Víc neprozradím, tenhle film si opravdu sežeňte. Je totiž málo filmů, které jsou postaveny na maximálním hereckém umění hlavních představitelů. Před pány herci Linem Venturou a Michelem Serraultem hluboce smekám (nesmím opomenout výborný dabing pánů Bessera a Fišera)! 100%. ()
Vééééľmi, ale naozaj vééééééľmi urozprávaný film. Herci to nejako ustáli, a vyslúžili si od tunajších užívateľov značnú dávku uznania. Veď dobre, sú ozaj kvalitní, ba aj Romy Schneiderová sa ukáže. Síce iba na chvíľu, ale hneď strhne pozornosť. Ale pozornosť čoho? V zásade len lepšej rozhlasovej hry. Poznámka: A fakt, že vo vyspelých demokraciách sa pri policajnom výsluchu dotazovaní občania za účelom vymlátenia pravdy z času na čas zmlátia, alebo dostanú nečakaný buchnát, či facku, to je fakt. A nielen francúzsky filmový akt z roku 1981. Ale aj slovenský fakt z každého jedného roku po zmene režimu, teda 1990 -2021. A verte mi, niečo o tom viem. Na policajnom prezídiu som totiž nejaký čas robil. Čas tam strávený som len tak podaromnici nezahodil na ľahkovážne plnenie si služobných povinností bez súvislostí a komplexného poznania stavu. V rámci ich plnenia som študoval čo najväčšie možné množstvo kadejakých utajovaných správ určených na skartáciu, intenzívne rozprával s rôznymi šaržami a funkciami mužov zákona. A dozvedel sa veci nevídané. Jednou z nich bola skutočnosť o pravidelných bitkársko-kung- fu akciách pri vypočúvaní obvinených, či svedkov (najmä ak sú zo sociálne znevýhodneného prostredia, sú v mentálnej subnorme a/alebo nemajú možnosti právnej obrany). Je to proste fakt. ()
Kdepak, stará dobrá Francie, ta nezklame. Dva mistři se zkrátka posadili za stůl a stejně tak, jako kdyby usedli ke klavírům, rozehráli koncert, který bere dech. Pět bezpochybných hvězd.__P.S. Škoda "levnoknižního" DVD, které sice nabízí (starý dobrý) český dabing i původní znění, ale na české titulky už jaksi zapomnělo.__P.P.S. A teď si pustit remake s pány Genem H. a Morganem F. ()
Herecký koncert aneb zadáno pro tři. Detailně propracované postavy. A poznaní, že i nesympatický člověk může být nevinný, i když na to vůbec nevypadá. Drama postavené na dialogu, nevyřčené dopovězeno výrazem tváře. Pro mne mnohem přijatelnější než dnešní pojetí kriminálek. Palec nahoru! ()
Hnací silou děje je především střetnutí dvou silných hereckých jedinců Lino Ventury a Michela Serraulta. Při celém tom vyšetřovacím procesu je opravdu požitek je sledovat. Něco málo o obsahu, ať je to ale jak chce, v žádném případě k filmu nelze přistupovat jako ke klasické detektivce. I když detektivní vlastnosti má, když už se zdá, že je řešení na dosah, je všechno jinak. Buď jak buď, je to spíše psychologická záležitost verbálních projevů a řeči těla. A kulisa provazců krůpějí deště, jenž bije do oken silvestrovské noci, výborně dotváří již trochu napínavou, ale posmutnělou atmosféru celého filmu. A moje doporučení, rozhodně ano, kdo má rád francouzské filmy. Filmový kousek, jenž nelze nevidět. ()
Je Silvestr, devět hodin večer. V kanceláři policejního inspektora Galliena čeká notář Jerome Martinaud, aby podal svědectví o vraždách dvou dětí, jichž byl nepřímým svědkem. Oblečen do smokingu jistojistě nečeká, že by se návštěva komisařství mohla protáhnout. Avšak v okamžiku inspektorova příchodu se vše rapidně změní. Z důvěryhodného, ctihodného advokáta se během hodiny stává hlavní podezřelý. Na dotěrné otázky vyšetřujícího a jeho pomocníka-zapisovatele Belmonta není Martinaud schopen odpovídat tak, jak by měl odpovídat nevinný svědek. Jeho počáteční arogance a odstup se v průběhu deštivé noci mění v hrůzu, zoufalství a nakonec v definitivní apatii. Člověku, který si celý život byl sám sebou naprosto jistý, který věděl, co od života očekává a co nakonec dostane, se zhroutí celý svět. Manželka, v normálně fungujícím manželství opora, se pro Martinauda stává noční můrou, protože její návštěva komisařství po rozhovoru s inspektorem Gallienem znamená jen další těžkou ránu pro nemilovaného manžela. V okamžiku, kdy se inspektor Belmont rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou a vyříkat si s Martinaudem vše ručně-stručně za zavřenými dveřmi, je už právník na pokraji nervového zhroucení. Nad ránem vzdá svůj marný boj a k oběma vraždám se dozná. A nebýt vskutku ďábelské náhody, skončil by asi jako stovky dalších nevinných, vlastně skoro nevinných; s doživotním trestem a zničeným životem. Celý absurdní kolotoč se definitivně zastavuje 1. ledna v sedm hodin ráno. Už samotný začátek filmu, kdy v pozadí melancholického obrazu podvečerního velkoměsta hraje smutná, podmanivá hudba George Delerueho, dává tušit, že se určitě nebude jednat o taškařici typu Jake a tlusťoch. Až na několik málo flashbacků a dvou rozhovorů, se celý film odehrává v jediné, zářivkami osvětlené prosekturní místnosti. A zde je třeba ocenit práci kameramana Nuyttena, který dokázal každičké políčko filmu prodchnout pocitem sklíčenosti a chladu. Zvláště působivé jsou dvě „venkovní“ scény: noční v hustém dešti a ranní, snímaná jakoby pohledem člověka, který si prožil nejhorší noc svého života. Hvězdnému obsazení Ventura-Schneiderová-Serrault vévodí jednoznačně Serrault. A rozhodně to není proto, že by mu ostatní ansámbl jen zdařile přihrával a on sklízel slávu. Notář Martinaud je v jeho podání postava natolik civilní a přesto dokonale přesvědčivá, že její ztvárnění vyneslo Serraultovi po právu Césara pro nejlepšího herce. Do první poloviny filmu zcela přesvědčuje diváka, že to je právě on, kdo má všechny trumfy v rukou. Ležérně pokuřuje jednu cigaretu za druhou, nahlíží inspektoru Gallienovi do protokolu, opravuje maličkosti, slovíčkaří, utahuje si ze zapisovatele Belmonta (Belmont: „Tango, to se píše jako Tango?“ Martinaud: „Ale jistě. A jak by se to mělo psát? Jako foxtrot?!“). Ale ten skutečný herecký koncert přichází až s druhou polovinou filmu, kdy už si konečně uvědomí, že ačkoliv s ním inspektor Gallien stále jedná taktně a se vší slušností, je jeho úkol jednoznačný – dostat Martinauda na doživotí za mříže. Opravdové vyhrocení pak nastává po příchodu notářovy manželky. Chladná femme fatale, která zcela otevřeně přiznává, že si vzala Martinauda jen a jen pro peníze a že jí není zatěžko, podat proti manželovi jakýkoliv přitěžující důkaz. A to také splní. A Martinaud, ač si byli už deset let zcela odcizeni si uvědomuje, že sklapla past a že ho žena zradila. Bez většího nátlaku se přiznává k oběma vraždám a z jeho pohledu je jasné, že ztratil vše, že jakkoliv celá tato dlouhá noc skončí, nečeká ho už nic dobrého. Lino Ventura hraje tak, jak byl zvyklý celý život – poctivě a umírněně. Nepamatuji si, že bych někdy viděl film s ním, ve kterém by hrál průměrně, neřku-li špatně. Jeho inspektor Gallien je ten typ policajta, kterému není zatěžko přijít na Silvestra v noci vyslýchat svědka, možná i proto, že po třech rozvodech a nechutí k večírkům je i diskuze o sexuální vraždě lepší než sedět doma a užírat se. Ale z jeho soukromí se (až na ty zmíněné tři rozvody) nedozvíme vůbec nic. Chladný profesionál, sledující jediný cíl – dopátrat se pravdy a nenechat se svést z cesty („Může se stát, že mě rozčílíte, překvapíte, třeba i zmatete; ano to je možné. Ale dokud vás budu podezírat, že jste zabil dvě děti, je vyloučeno, abyste mě bavil, Martinaude“). Typických Venturovských gest, jako je symfonie s obočím či nezapomenutelné mnutí očí si užijeme dost. Jediné, co mi zde chybělo, bylo více takových těch „drsných policajtských“ hlášek. Ventura, jako jeden z mála, je ten typ herce, který může odříkat sebe hloupější monolog a přesto to bude působit, jako by předčítal desatero. Bohužel, rozsah jeho postavy je v této oblasti značně omezen. Ale na druhé straně je toto plně kompenzováno např. při scéně se lstivou manželkou, kdy se opravdu jen tak tak drží, aby jí nezakroutil krkem a přesto se chová uměřeně a galantně („Můj názor není důležitý, paní Martinaudová, protože nemůže změnit váš názor.“). Rommy Schneiderová, ta „hodná německá princezna“ si v tomto (pro ni posledním filmu) vychutnala roli potvory až do konce. Hereček schopných zahrát tak chladnou a tvrdou ženu opravdu moc není. Vždy když jí zde vidím, vzpomenu si na citát Seana Conneryho: „Když si o to žena opravdu moc říká, není od věci jí trochu proplesknout.“ A Guy Marchand (tuším, že také César - za vedlejší roli) je jako typický „blbý policajt“ neskutečný. Od první chvíle,kdy otevře pusu mi lezl krkem. Trapné vtipy, dlouhé vedení a to nejpomalejší psaní na stroji. Tak asi se dá jeho role charakterizovat. Ale určitě zde nevystupuje jako nějaká zkorumpovaná kreatura. Je jen moc horlivý, snad také proto, že ví, že dokud bude Ventura nadřízeným, nebude on nikdy hrát prim. Z předchozích řádků by se mohlo zdát, že se ve filmových archivech skrývá neobjevený klenot světového filmu. Do jisté míry ano, do jisté míry nikoliv. Proč ano, to jsem už vysvětlil výše. Avšak proč ne? Ani po 4 zhlédnutích jsem nepřišel na to, v čem tkví kámen úrazu. Technické i umělecké složky jsou výborně sladěny a slabá, hluchá místa se tu takřka nevyskytují. Přesto jsem se ale nemohl zbavit pocitu, že tomuto dramatu cosi chybí. Něco, co by vás chytlo za srdce (nebo ještě níž) a nepustilo. Zkrátka něco, co by tenhle film činilo, když ne nezapomenutelným, tak alespoň výjimečným. Možná že to bude tím prostorem pro Venturu, kdy ačkoliv nesleze z plátna, vypadá tu místy, jakoby hrál druhé housle. Tu a tam se i Serrault chová příliš afektovaně a na pár místech děj trošku zadrhne. Nicméně žádná z těchto chybiček není nijak veliká či dokonce markantní. Jako celek i v částech je film výborný. Ale když se vás za týden zeptám na detaily, stěží si vzpomenete na hrubou kostru. Nejsem schopen určit, co přesně v tomhle filmu skřípe, ale ruku do ohně bych za něj nedal. () (méně) (více)