Nebe nad Berlínem

Viděl jsem ho asi čtyřikrát a pořád je na co se koukat. Obrazová báseň, filmová symfonie. (01.12.2007)

Mít ke mně nějaký chlap takový projev jako měla Marion k Damielovi, tak zdrhám, co to jde. Obecně mi to dneska sedlo asi tak jak oběd ve školní jídelně a divím se, že jsem vydržela 127 minut takového núďa... Zas sympaťáci Bruno Ganz, Peter Falk a Nick Cave a atmosféra v knihovně to trochu vytahujou. (06.05.2010)

Báseň. Teto film je poesií jak po stránce obrazové (nádherné obrazy skrze zvláštní filtr, dokážou navodit opravdu nezvyklou a meditativní atmosféru), tak díky filosofickým monologům, a to je také důvod, proč se mnohým divákům nebude líbit a bude je nudit. Ale já patřím do skupiny opačné, do té, která bude tento snímek adorovat. Takto hlubokých a poetických filmů jsem mnoho neviděl (nejvíce jich bylo asi právě od pánů, jimž byl věnován). Wenders ale ani při těchto transcendentálních úvahách neztrácí ani nadhled a pro odlehčení nám předkládá výborného Petera Falka, jehož role není tak bezvýznamná, jak se ze začátku zdá... ale nesmím zapomenout ani na skvělý výkon Bruna Ganze. A třešničkou na dortu už je pak hudba, kterou vyšperkuje živé vystoupení Nicka Cavea. Nemám už co dodat, snad jen to, že Wim Wenders natočil skutečné umělecké dílo. (16.08.2010)

Not my cup of tea. Pekelně dlouhé, pekelně nudné. Nekonečné něměcké monology...děj defakto žádný....netuším, proč se to tolika lidem líbí :D Znova si to určitě nepustím !! jo a věděli ste že COLOMBO byl anděl ? :D :D WTF ?! (18.05.2011)

Meditace na dané téma. Pomalá a klidná kamera stylu mávání andělských křídel. Šepoty a obrazy lidské komedie, tak blízko naplnění. Občas jsem se usmál, většinou jen nechal film působit, ale výsledkem nebyla očišťující katarze. Jak moc bych si ji přál. (30.10.2006)

Můj černobílý anděl? Nick Cave - not about that girl, not about that girl... A ten barevný? "I´ll give you one more, about one girl." (10.01.2008)

Černobílé monology smrtelníků, rozhovory andělů a rozdělený Berlín... Sofistikované, poetické a snové podobenství o lidském osudu... Bezesporu nejlepší film Wima Wenderse! (21.05.2009)

Charizmatický Bruno Ganz, zaujímavý Peter Falk (ako Colomba som ho už nemohol vystáť) a fascinujúci umelecký film. To je asi tak všetko, čo viem k Nebu nad Berlínom povedať. Je to pekné, ale proste si k tomuto dielu neviem nájsť nejaký osobný vzťah. A to je jeho najväčšia chyba. (26.01.2010)

Son of a Bitch, WHYYYYY! Proč jsem jenom ten film nevypnul po deseti minutách?! Naprostá ztráta dvou hodin mého života. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale americký remake je o třídu lepší jak toto pseudo-intelektuální dílo, kde celou dobu posloucháte lidské myšlenky, zatímco mladý Bruno Ganz (kterému jeho andělství moc nevěříte, především kvůli jeho budoucí kariéře v Třetí říši) chodí po Berlíně a přemítá. Jediná světlá stránka je "ex-anděl" Peter Falk, hrající sám sebe a skvělá kamera. (11.05.2014)

Nádhera. (21.05.2015)

Tenhle film jsem chtěla vidět už dost dlouho. A moje očekávání úplně nenaplnil. Je krásně natočený, zřejmě ve svých promluvách, monolozích obsahuje i hodně pravd, hloubky. Mívám snímky, kde se hodně mluví, přemítá nad otázkami lidské existence, obvykle ráda. Tady toho ale na mě bylo nějak moc a měla jsem potíže ty hluboké myšlenky vstřebat, soustředit se na ně po celou dobu filmu. Na tenhle snímek asi musí být člověk také ve vhodném rozpoložení, já jsem zřejmě nebyla, nevím. Taky jsem asi v rámci určitého srovnávání s mým oblíbeným Městem andělů pořád podvědomě čekala, že hlavní hrdina a jeho lidská vyvolená budou spolu mít více společného prostoru už jako dva "normální" lidé a byla jsem pak zklamaná, že se tak nestalo (ač vlastně vztah "ústřední dvojice" se v Nebi nad Berlínem oproti Městu andělů vyvinul do mnohem nadějeplnějšího rozměru). Co se mi líbilo, byla postava Petera Falka hraná Peterem Falkem :D, představovala příjemné oživení snímku. Taky bych se asi hodně dlouho vydržela dívat do hlubokých očí Bruna Ganze (hlavně v černobílých pasážích filmu). Když se budu chtít zase někdy podívat na film o vztazích andělů a lidí, asi si ale pořád raději pustím Město andělů (i když dám asi někdy znovu šanci i Nebi nad Berlínem, věřím, že při dalším zhlédnutí a v nějakém jiném rozpoložení tenhle film budu vnímat třeba zase jinak). 70 %. (27.05.2020)

Nebe nad Berlínem je další z řady filmů, které jsem viděl kdysi dávno ve svých středoškolských letech v artu. Pro napsání komentáře jsem si jej ale musel zopakovat a ideální doba byla teď. Po návratu z Berlína, kde jsem mimo jiné navštívil knihovnu Staatsbibliothek zu Berlin, která se ve snímku objevila. Z prvního setkání s filmem jsem si pamatoval originální námět, místy magickou atmosféru a některé silné scény. I při opakování mi přišel námět stále stejně skvělý. Andělé chodící mezi námi, pozorující lidské osudy, čtoucí lidské myšlenky, prožívající trápení a radosti náhodných lidí… ovšem bez možnosti jakkoli zasáhnout, což je místy velmi… smutné. Není proto překvapením, že jeden z andělů zatouží být člověkem. Ta atmosféra byla také stále stejně podmanivá. Černobílá kamera, rozdělený Berlín, lidské myšlenky, občas vzpomínky na válku (asi je dobře, že se s ní Němci stále pokouší vyrovnat), … to vše mě dokázalo naprosto vtáhnout. Přesto, že jde v podstatě o statický film plný monologů, je místy strhující. Když podobný pocit režisér dokáže v divákovi vyvolat, zaslouží si uznání a vysoké hodnocení. K maximálnímu hodnocení chyběl jen kousek a jedinou výtkou je místy velmi nepříjemná hudba berlínského undergroundu, nebo o to bylo. (12.07.2023)

Těžko hodnotit. Film je plný myšlenek lidí, který mi nepřišly nikterak zajímavé a rozhovory andělů také ne. A ani atmosféra na mě nedýchla, protože se rychle přejedla. Bavila mě až poslední půlhodina. Kdyby o tom filmu každý nemluvil, tak bych řekl, že je to pokus o něco jiného, ale proč je to taková legenda? Myslím, že jsou lidé, které film oslovil, a pak jsou tací, kteří to jen říkají. To je ale spíš do diskuze. (01.04.2009)

Dost těžko sem to dokoukával. Nic geniálního na tom nevidim. Ale asi je to mnou a né filmem. 65% (26.01.2010)

Als das Kind Kind war... CIRKUS ALEKAN → Přesně. DVD edice ZÓNA / AEROFILMS; zakoupeno v Terryho ponožkách; 650 Kč. Když nám vyučující ZSV v 1. ročníku Nebe nad Berlínem promítl (VHS-rip z ČT2, úhlopříčka televizoru cca 10 palců, 4:3 ovšem), postaral se některým z nás o první setkání s kinematografií, která stojí za řeč. Byl to náraz, vůbec se to nepodobalo Dvojitému zásahu ani Na samotě u lesa (což byl obsah vůbec první videokazety, kterou jsme doma měli). Třicet minut jsem tehdy dokonale tápal, dlouho mi unikala i zásadní skutečnost, že Ganz a Sander 'jsou' andělé. Dost dobře mohlo jít o nějaké stalkující smažky. Když dnes hledím po cca dvaceti letech na Nebe znovu, vzdělán dvěma+ dekádami seriózního čumilství, prožívám obnovený divácký úžas, který jak věřím se jen málo odvíjí od jisté nostalgie: Jak vůbec může vzniknout takhle dokonalý film? Všechno se to potkalo ve správné náladě, ve správný čas, ve správné sestavě poblíž někde mezi Potsdamer Platz, Siegessäule a Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche. Wim Wenders učinil v roce 1987 jakýsi kamsi-skok. Meditativní, atmosférické snímky, úzce navázané na konkrétní regiony, snivá atmosféra, rock'n'roll, dialogy jako útržky aforismů a básní v próze vytržených režisérova poznámkového bloku - prosím. Máloco v jeho dosavadní tvorbě ohlašovalo přeskupení prvků ve stylizované nebešťanské fantasy, snímané přes staré punčochy, v níž andělé ('boží' výhradně v duchu radikálního humanismu) s nestoudností, nikoliv nemilosrdností NSA skenují lidská nitra. Mýtu, že se natáčelo bez scénáře nevěřím. Jde o podobnou pravděpodobnost, jako že šimpanz nadatluje na psacím stroji Iliadu (přestože to prý není vyloučené a která ostatně též přichází na přetřes). Silnému dojmu nově nabyté tvůrčí jednoty asi přispělo angažmá Henriho Alekana, který Wendersův volný přístup spoutal ocelovou obručí prorocky klasického stylu a otevřel potenciál působivosti, která dřív z Wendersových filmů vystupovala příležitostně; zde však prakticky bez přerušení. Nákal. Nick Cave & The Bad Seeds: The Carny. (07.08.2021)

Tenhle film se hodně snaží promlouvat do duše, ale u mě mu to neprošlo. Nesežral jsem mu to, narozdíl od stovek jeho předchůdců. Já nevím jestli mám fakt tak silnou německou averzi, ale nic, co by přišlo z těch končin se mi ještě nikdy doopravdy nelíbilo. A taky mi byli příšerně nesympatický ty dva ústřední "andělé" - normálně mi na tom jak herec vypadá nesejde, ale tady mě to fakt vytáčelo. Ale i tak to nebylo úplně špatné. Krásně záběry, hudba, Nick Cave - to vše se dařilo. (19.12.2007)

Na film jsem se velmi těšila a Wima Wenderse mám opravdu ráda. Ale Nebe nad Berlínem na mne působilo dost rozpačitě. Myšlenka, že andělé chodí mezi námi, bdí nad našimu životy, chrání nás a při tom celou svou andělskou bytostí touží vyměnit svou nesmrtelnost za lidskou nedokonalost a hmotnost, je krásná. Slovy anděla: není nutné zasadit strom nebo zplodit dítě, ale moci tak nakrmit kočku.....Přestože film je v podstatě jedna velká báseň, jeho poetičnost a působení na mne jako na diváka se vytratilo asi po první čtvrtině. Konec filmu, kdy anděl "zpozemští" a obleče směšný kostkovaný kabátek a tyroláček, aby si pak s dívkou svých snů vyměňoval hlubokomyslné věty, mi přišel hodně přitažený za vlasy. (11.12.2008)

Na Nebe nad Berlínem jsem byl opravdu zvědav. Wim Wenders natočil úchvatné mystické art drama, které je natočeno z 80 procent černobílou kamerou ve stylu filmů dvacátých a třicátých let, nebo spíš lépe řečeno černobílým viděním všudypřítomných andělů s černými kabáty a ocásky z vlasů. Myšlenka filmu je skvělá, vykreslení atmosféry strhující, herečtí představitelé bezchybní, před prací kameramanů smekám. Film tak hluboce přemýšlející o citech, světě a nitru lidských duší asi jen tak lehce nenajdete, navíc některé verše, monology a myšlenky jsou tak nepřekonatelné, že každou aspoň trochu citlivou duši musí oslovit. Wendersova obrazotvornost je jistě pestrá, snažil se natočit umělecký film s myšlenkou, ale chvílemi to možná s tou uměleckostí až přeháněl, na úkor stravitelnosti a také tomuto snímku naházel na bedra až příliš poselství (život, smrt, osud, nitro duše, láska, sociální problémy, stáří, politika, války, umění,...), že se chvíli zdálo že otěže tohoto náročného snímku přestává zvládat. Přesto se jedná o zajímavý počin a filmový zážitek, který zasloluží uznání, avšak ne každý tento film dokáže strávit. (14.02.2011)

Od začátku mě ten film hrozně rozčiloval a nudil. Týpek chodí a čte myšlenky lidí. Ale nejsou to myšlenky, jaké máme, ale spíš věty, které popisují jejich životní situaci. Jako myšlenky byly tyto výroky totálně nerealistické. Sentimentální a bez nápadu... A to si rozhodně o sobě nemyslím že jsem necitelné hovado. Chápu, že se Amíci jako obvykle nechali inspirovat a musím říct, že jejich verze je mi sympatičtější :) I když taky kýč. Protože tohle by v USA moc neprošlo...:)) (10.05.2013)

4,5  Mystický zážitok akoby z iného sveta. Dielo tak podmanivé až hypnotické, že som ostal celý čas doslova prikovaný k obrazovke. Film je akýmsi poetickým nahliadnutím do životov rôznorodých ľudí v Berlíne, v meste, v ktorom sú stále niekde na pozadí prítomné vojnové traumy, holokaust, ako hrozivé tiene démonov minulosti. Ešte stále rozdelený Berlín tu hraje jednu z hlavných rolí, má nepochybne silné čaro (Genius loci), ktoré z neho vyžaruje, čiernobiele zábery ulíc mesta sú úchvatné. Čas akoby sa tu zastavil. Musím ešte vyzdvihnúť výborný herecký výkon Bruna Ganza a skvelú zvukovú stránku filmu (napr. tú undregroundovú hudbu). Ja, čo som doteraz kritizoval novodobú nemeckú kinematografiu pre jej chlad, som odrazu užasnutý, aká ľudskosť z tohto nemeckého filmu sála. A veľmi zaujímavé pritom je, že keď som film videl pred mnohými rokmi, príliš ma nezaujal. (13.11.2021)