Mapy ke hvězdám

[Be2Can 2014] Smrť apoteóze, aneb "Fuck you Hollywood!" v zámerne divadelnej generačnej metafore Štyroch ročných období. Hláška "Informuje mne mrtvola!" definuje skostnatenú postavu Julianne Moore. A ja ju milujem aj s vedomím, že som zrejme nekrofil. Dá sa vôbec kohokoľvek z tej "sebranky" nemilovať? 85% P.S.: Najpodvratnejším na filme je fakt, že sprvu pôsobí v kontexte Cronenbergovej tvorby nevinne. (12.10.2014)

Souhlasím s tím, že zvláštní režisérský rukopis Davida Cronenberga je v Maps to the Stars jasně čitelný. Tady nemilosrdně s určitou dávkou satiry tepe do života lidí z filmařské branže a možná nejen do nich. Cynismus, deprese, zoufalost a ještě spoustu dalších negativních emocí v této neobvyklé až absurdní mixáži se na mě chrlilo pomalu, ale jistě, aby finále vyústilo jediným možným způsobem, který jsem víceméně očekávala. Těch kostlivců ve skříni se tam sejde víc než dost, ale já se od toho nedokázala odtrhnout a navíc jsem dostala prostor i pro sebe na přemýšlení o jednotlivých postavách a jejich pohnutkách, které je vedly k určitému jednání. Julianne jako Havana hrála sexyskvostně, ale Mia v roli Aghaty jí byla herecky rovnocennou partnerkou. A nedá se nic dělat, zamrzí to, ale Robert se tam mezi nimi přece jen trochu ztrácel. 75% (16.10.2014)

Čekal jsem ostrou hollywoodskou satiru. Ačkoli se ale jedná o nehollywoodský film z prostředí Hollywoodu, satirické prvky nejsou zas až tak výrazné, jak jsem si myslel. Sem tam se sice člověk dočká nějakého dialogu, který si z výstřelků a manýr hvězd dělá legraci, ale mnohem spíš se jedná o podvratnou netradiční vztahovku, jejímiž protagonisty jsou takoví pošuci, že to snad ani v Hollywoodu není úplně běžné. Opravdu, taková přehlídka zvrácených a sebedestruktivních charakterů se jen tak nevidí. Cronenberg je tentokrát zkrátka ve formě, a ačkoli se fanoušek jeho rané tvorby v Mapách nedočká hnusu fyzického, hnusu vnitřního psychického je tu požehnaně, a to až tolik, že film pro spoustu diváků nebude vůbec lehce stravitelný, ačkoli je vyprávěn s nadhledem a černým humorem. Je to zábava na hraně, ale mně to sedlo výtečně. 9/10 (25.09.2014)

[ČSFD projekce] Scénárista David Wagner nám společně s Davidem Cronenbergem představuje další sondu do mezilidských vztahů v Hollywoodu. Jelikož je to film o hercích samotných, nikdo zřejmě nemusel příliš přehrávat, a i proto zde uvidíte třeba Roberta Patyzóna. Intriky, drogy, sex a mentálně nezpůsobilí adolescenti, kteří se psychicky hroutí již ve 13 letech. Ano, to vše a ještě více zvratků a výkalů zde uvidíte. Že jste na to zvyklí z plátků bulvárních časopisů zřejmě nikoho nezajímá, natož režiséra a scénáristu. Bohužel do tohohle šíleného výtvoru zapomněli zakomponovat smysluplnou zápletku, děj a závěr filmu, tedy jsem byl malinko zmaten, když mi před očima uháněly závěrečné titulky. Zřejmě se snaha o to, nastavit zrcadlo samotnému Hollywoodu, malinko vymkla z rukou. Mým nejsilnějším zážitkem z tohoto filmu je proto sexy děvče, které sedělo vedle mne a chlapec s rovnátky, který na mne po představení cosi prskal z řady přede mnou (už ne tak sexy). Never more a more dyk! 40% (28.10.2014)

Cronenbergova kritika kapitalismu a pokrytecké společnosti klamu je stejně povrchní jako Wagnerův scénář a stejně umělá jako digitální barbecue na konci. Přehlídka polodetailů, které v případě Nebezpečné metody skutečně vytvářely obraz světa jako celistvého zrcadla, které postupně praská, se v téhle postmoderní stylizaci mění v něco zoufale anachronického a bezzubého. Je v tom kus planého kazatelství a neschopnosti dobrat se čehokoli chorobného (nad rámec chorobné snaživosti scénáře). Obludárium plné povrchních karikatur a schémat, kterým je od první chvíle vidět až do slepého střeva. S filmem, ve kterém je Robert Pattinson nejsympatičtější a nejuvěřitelnější figurou, je něco špatně. Mistře, nastal čas natočit svoje dožínky. (30.10.2014)