Vinnetou

Vinnetou, Old Shatterhand, Sam Hawkens, Karel May... Hrdinové mého dětsví. A všechny postavy knihy měly tváře svých filmových protějšků, alespoň v mé hlavě dokázaly "vinnetouovky" přebít i výtečné ilustrace Zdeňka Buriana. Samozřejmě, z hlediska rýpala analytika je to velmi naivní a tak trochu neumělá nápodoba westernu, jenže co naplat, nostalgie je mocná čarodějka a já dodnes nedám na tenhle koprodukční skvost dopustit. Oproti knize je sice trochu méně lyrický, ale přesto vystihuje jejího ducha a já se k němu budu vždy rád vracet, i když už jsem chlapeckým mokasínům dávno odrostl a mou stříbrnou pušku (zhotovenou z kvalitního polystyrénu) zavál nemilosrdný čas... (27.06.2004)

Když jsem chodil na základku, vždycky jsem se těšil na svojí pravidelnou říjnovou i březnovou angínu. Zůstával jsem vždycky tejden doma a z postele jsem si k čaji s medem a citrónem dával na videu v pondělí Vinnetoua, v úterý Poklad na Stříbrném jezeře, ve středu Rudý gentleman, ve čtvrtek Poslední výstřel a v pátek repete prvního dílu, protože ten mám nejradši - je nejvíc podle Mayových knížek. Paráda. Každej člověk ve věku od devíti do třinácti by to měl číst i vidět, si myslím. Je to vkusný. (29.11.2006)

Kazda chtela Old Shatterhanda, ale ja mela slabost pro Vinnetoua. V davnych casech jsem to hltala plnymi dousky, oci vyvalene, telo napjate a uz jen pri stare zname dobre znelce mi prechazel mraz po zadech nadsenim, ze zacina Vinnetou, chvile, kdy je na okamzik v domacnostech s detmi klid, jelikoz vsichni sedi pred televizi a nemohou se nabazit "Majovske klasiky". Kdyz skoncila podivana, kazde ditko utikalo do pokeje, kde osedlalo matraci jako Hatatitlu a vydalo se vstrict osudu po prerii. Stejne jako v davnych casech, i dnes ma Vinnetou porad stejne kouzlo. Klasika nad vsechny klasiky. (13.10.2012)

Co s tím, sakra? Nedotknutelný kult mého mládí, Starý Drťoruka byl mým idolem, vzorem, modlou mého dětství. Od svých sedmi-osmi let jsem hltala veškeré knižní Mayovky a nenechala si ujít žádnou reprízu z filmů o apačském náčelníkovi (ten byl podružný, jeho zbožňování jsem přenechala sestře:-)) a jeho bílém pokrevním bratrovi (čůr-čůr:-)). Vydrželo mi to skoro 10 let, bez debat bych dala 5*. A dnes? Na ohmatané knihy sedá prach a kdykoliv spatřím v TV německo/jugoslávsko/italský pseudowestern, přemáhají mě záchvaty smíchu z té přemíry naivity a idealismu, dvě hvězdičky by byly maximum. Jak rozseknout tento gordický uzel? V současné době mě jen málokterý film dokáže okouzlit a poněkud mi to chybí, nehodlám tedy plivat na ikonu svého dětství a udělím kompromisní čtyři puntíky. Nostalgicky popotahuju sopel a slibuju si, že si zase někdy musím alespoň kousek nějaké Mayovky přečíst. 35/100% (20.04.2010)

Knižní předloha a následné filmové zpracování Vinnetoua mají naprosto rozdílnou poetiku. Karl May byl natolik zdatný vypravěč s neuvěřitelnou invencí a strhujícím popisem, že film těchto kvalit nedosahuje ani omylem. V jedné jediné věci je film lepší než Mayovo dílo, a sice ve výběru dvou hlavních představitelů. V knize nemají až takové charisma, ale nezapomenutelný Pierre Brice jako Vinnetou a Lex Barker jako Old Shatterhand jim ho vtiskli. Film sám o sobě hodnotím jako lehce nadprůměrný, s několika skvělými scénami, ale také velmi vlažný ve vztahu k nepřekonatelné literární předloze, která působí mnohem opravdověji, než poněkud naivně zpracované dobrodružství dvou pokrevních bratrů. Slabší výprava, kýčovitě monumentální hudba, vynikající dabing a jugoslávské exteriéry snad ani nebrat. 60% (26.06.2012)