Vinnetou

.........Před kinem se vlní dlouhá fronta na lístky. Bohužel ti, co stojí na konci řady se dnes již dovnitř nedostanou. Kino hučí jako v úlu. Nás však bůh osvítil, lístky jsme si koupili v předprodeji u známé. Venku se ještě kšeftuje s lupeny do 1. brázdy za "volant", ale my se už úspěšně a postupně probíjíme ke své sedačcce. Přeskakujeme lidi, kteří mají lístky na stání a polehávají stísněni na zemi v uličce na kraji. Je zde nedýchatelno, dusno a všichni čekají kdy to konečně vše vypukne. Uvaděčka ještě příchozím rozdává pár zbylých pohlednic a plakátů s hlavními představiteli. V tu chvíli se už stmívá, sál se zklidňuje a všichni očekáváme na plátně přicházející filmovou pecku...........je rok 1964...... (28.12.2004)

Na tomhle filmu mi nejvíc vadí onen infantilní humor postavy jménem Tuff-Tuff. Tenhle humor a Chris Howland lépe fungovali ve snímcích Orientální série. Jinak všechno ostatní zde klape. Exteriéry, odzbrojujícím způsobem nevinná Marie Versini, hudba. Ale ten humor... No tak jo, 90%, dejme tomu... Na hvězdičkovém hodnocení ten jeden a zároveň veliký zápor však musí být vidět! (18.03.2003)

Reinlovy filmy s Vinnetouem považuji za nejlepší dobrodružné filmy pro mládež všech dob. K nim lze ještě připočíst Fregoneseho western "Old Shatterhand". Třebaže příběhy i postavy jsou idealizované, mají tyto filmy vysokou hodnotu. Tu spatřuji především v jednoznačném odlišení dobra a zla, hrdinové jsou vzory čestnosti a statečnosti, ženy se zde chovají jako ženy a muži jako muži, nádherná krajina, romantika, naprosto geniální hudební doprovod v dokonalém souladu s dějem. Filmy potěší a povznášejí, přesně tak, jak si to přál u svých románů Karel May. Rakušan Harald Reinl mayovky pochopil a svým dílem je oslavil. Pro děti ve věku 7 až 14 let jsou to jedny z nejlepších filmů vůbec. (26.06.2007)

„A aká bude moja zbraň?“ – „Odvaha a rýchlosť.“ Tak takto to celé začalo. No, vlastne nezačalo. V skutočnosti to začalo už o rok skôr v Poklade na Striebornom jazere, o ktorom si mnohí myslia, že je to finále mayoviek, ale pravda je taká, že v skutočnosti sa poklad hľadal ako úplne prvý v sérii a Winnetou 1 paradoxne (napriek číslovke v názve) prišiel až po ňom, čo z neho logicky robí prequel, keďže v Poklade na Striebornom jazere boli Winnetou a Old Shatterhand „bratia“, kým vo Winnetou 1 sa ešte len spoznávajú a dôjde na legendárne rezanie zápästí na znak priateľstva. Zaujímavé na scenári je, že hoci obsahuje typického mayovského belošského fúzatého zlosyna bažiaceho po moci a peniazoch (a obklopeného tridsiatkou na všetko odhodlaných bastardov, ktorí najskôr strieľajú a potom sa pýtajú), je to skôr ako keby vedľajšia, pre dej nie príliš dôležitá dejová linka. Tvorcovia sa sústredili na prvopočiatky vzťahu náčelníka Apačov a nemeckého inžiniera so zmyslom pre spravodlivosť. Objavuje sa tiež Winnetouova sestra Nšo-či, ktorá sa absurdne zamiluje do Old Shatterhanda a na konci Old Shatterhand vraví, že aj on do nej, ale zdalo sa mi, že je mysľou pri výkresoch. Pozoruhodné je, že hoci tu Nšo-či umrie, tak v Old Firehandovi (ktorý vznikol o 3 roky neskôr) vystupuje. Nejde však o prequel, lebo v Old Firehandovi Winnetoua titulujú náčelník Apačov, k čomu ale došlo až tesne po smrti jeho otca v dnešnom filme, pričom ale Nšo-či zomrela pár minút po otcovi. Ešte stíhate? Winnetou 1 je vcelku drsný, krvavé detaily v ňom samozrejme nenájdete, ale bodnutie nožom do krku alebo finálna akcia (zakončená šplhaním sa očividne o vlastnej prehre presvedčeného zlosyna, ktorého ak nezabije pád z výšky, tak nabodnutie na pripravené oštepy zaručene) sú naturalistické aj bez explicitnej krvi. Páčilo sa mi, ako sebavedomo je poňatý Old Shatterhand, viď. napr. jeho likvidácia v saloone, ktorá vyzerá pomaly až ako superhrdinská paródia. Nad scenárom sa mi občas zastavoval rozum (to je aká férovosť, že Old Shatterhandovi nielenže nedali zbraň, ale rovno mu urobili dieru do kanoe?). (06.09.2020)

Jako děcko jsem to žral i s navijákem, byť jsem spíš než indiánky prožíval příběhy z moře (např. ČERNÉHO KORZÁRA) a dodnes jsem nepřečetl jedinou mayovku. S odstupem času to pořád funguje jako v nejlepším slova smyslu naivní romantické dobrodružství se sympatickými hrdiny, dobrým záporákem, dostatkem zapamatovatelné akce (indiáni vs kolona, lokomotiva vs saloon, souboj na kanoích) i pěknou výpravou a hudbou. S tou záchranou ženy z okupovaného saloonu tím, že saloon nepodpálil, ale srovnal se zemí lokomotivou, se ale Old Shatterhand posral, ne? Zaujala mě ale následná scéna masakru mezi hodnými bělochy a rovněž hodnými Apači, které na sebe navzájem úspěšně poštval Senter. Tam dostali ti hodní na obou stranách těžce na prdel, až to bylo nepříjemné sledovat. Taky je milé, že jedno z nejslavnějších filmových přátelství začne tím, že Vinnetou bodne Old Shatterhanda nožem do krku. (01.03.2017)