Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten
L'uomo dal lungo fucile
The Valley of Death
Winnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti
Winnetou and Shatterhand in the Valley of Death
Režie:
Harald ReinlKamera:
Ernst W. KalinkeHudba:
Martin BöttcherHrají:
Lex Barker, Pierre Brice, Ralf Wolter, Karin Dor, Eddi Arent, Rik Battaglia, Vladimir Medar, Vida Jerman, Branko Špoljar, Sime Jagarinac, Ilija Ivezič (více)Obsahy(1)
Nebojácný náčelník musí zabránit, aby do rukou banditů padl dopis, jenž obsahuje cestu k ukrytému zlatu... Vinnetou se pokouší pomoci svému příteli majorovi Kingsleymu, ale nedokáže již odvrátit jeho smrt. Kingsley ještě stačil před bandity ukrýt vůz naložený armádním zlatem a odeslat dopis naznačující jeho polohu své dceři Mabel. Ta se s pomocí Old Shatterhanda vydává očistit otcovo jméno, neboť zvěst o jeho skonu se nedostala na velitelství, kde naopak předpokládají, že major se zlatem zběhl. V patách se jim vydávají bandité, kteří mají majora na svědomí a brousí si zuby na kýžené zlato... Chronologicky naprosto poslední film z klasické řady mayovek vznikal již poté, co producent Horst Wendlandt, jenž celou sérii započal a je podepsán pod většinou snímků zasazených na Divoký západ, ohlásil konec série filmů s Vinnetouem. Situace využil konkurenční producent Artur Brauner ze společnosti CCC-Film a coby samozvaný spasitel vinnetouovek se rozhodl znovu shromáždit hlavní hvězdy s cílem navázat na dávno minulý úspěch. Vedle Pierra Brice a Lexe Barkera se tak před kameru vrátili také Karin Dorová, Ralf Wolter, Eddi Arent i Rik Battaglia. Na režisérskou stoličku byl znovu povolán Harald Reinl, režisér čtyř nejslavnějších titulů série. Brauner původně zvažoval možnost točit film v koprodukci s Rumunskem, ale nakonec zůstal věrný Jugoslávii a využil řadu ikonických lokací přítomných již v předchozích filmech. Po dokončení prací v Jugoslávii dokonce zafinancoval krátké natáčení v USA, kde Harald Reinl za užití dublérů pořídil několik záběrů v Grand Canyonu. Paradoxně tak je Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti jedinou z klasických mayovek, která obsahuje scény americké krajiny. Nicméně ani to nepomohlo obnovit zašlou slávu, a snímek tak zůstal posledním titulem série. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (194)
Možná vůbec nejméně povedený díl s ústřední dvojicí Vinnetou - Old Shatterhand. "Údolí smrti" postrádá jakýkoli náboj, hlavní záporák je nudný a Karin Dor se nejspíš rozhodla, že nás chce všechny nadobro zničit. Už třetí mayovka?!? Chce si snad zahrát ve všech?!? Jako by jí nestačila role Ellen Pettersonové (Poklad na stříbrném jezeře, 1962) a Vinnetouovy platonické lásky Rybanny (Vinnetou - Rudý gentleman, 1964)... ()
Láska je slepá! Vedle večerníčků a českých pohádek se právě Vinnetou dostal nejblíže k mému dětskému srdíčku a to zapříčinilo mou naprostou neschopnost tyhle jihovýchodoevropské westerny hodnotit. Vím ale, že mi byli prvním oknem do velikého světa střelného prachu, lásky, cti a přátelství na život a na smrt. A spousty dalších věcí, které ve filmu sledujeme proto, že mají mizivé šance výskytu v našem reálném životě. ()
To byla krása si takhle zavzpomínat na dětství. Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti sice nejsou takovým kultem jako ty čtyři nejznámnější zfilmované mayovky, ale pořád to v sobě má tu krásnou romantiku německého westernu. Příběh není vůbec nic spešl, opakovuje ten stokrát již opakovaný model filmových mayovek, ale vůbec to nevadí, protože jsem se skvěle bavil (částečně ale bohužel díky otřesnému dabingu, přeci jen hlas sedmdesátiletého Ráže k Old Shatterhandovi těžko může sedět). ()
Nejdřív jsem si myslel, že tento díl plynule navazuje na "Vinnetou - Poslední výstřel", že ukazuje dobrodružství oblíbeného hrdiny na onom světě. Ovšem teď nevím. Ano, Vinnetou byl v Údolí smrti jako doma, takže to by tomu odpovídalo. Ovšem na druhou stranu podal svůj tradiční, velmi živý výkon. Nebo že by nám popkultura lhala a zombíci nejsou mrtvolní, toporně se pohybující? ()
Dovlekla jsem se včera z práce v 19:00, psychicky i fyzicky na dně, s mozkem uvařeným už ne na hniličku, ale přímo natvrdo. Při pohledu na programovou nabídku TV Veškrnov jsem věděla, že tohle je prostě to pravé: stařičký, primitivní, dederónsko-jugoslávský pseudowestern! Tenhle konkrétní díl o dvou přiteplených... chci říct pokrevních bratrech si z dětství nepamatuju, možná nám ho soudruzi z nějakých ideologických pohnutek nepustili - což nevadí, beztak jde o sestřih scén z předcházejících kousků, noví jsou tam akorát hadi. Rozkošně blboučký, naivní příběh s nekomplikovaně černobílým vnímáním (chorobně kladní versus skrz naskrz prohnilí, nic mezi tím neexistuje nebo nestojí za zmínku), nelámající si hlavu s logikou ani s časovou posloupností; upřímně mě to pobavilo. Na úplném konci jsem se přistihla (při hřejivém vzájemném pohledu Barkera a Brice), že se řehtám jako Hatátitla, co sežral (nebo vyhulil) přemíru trávy. Za jakýchkoliv jiných podmínek bych film šoupla bez váhání do podprůměru, kam patří, ovšem právě včerejší večer podobně nenáročné oddychovce opravdu přál, tak hodlám být vinnetuovsky ušlechtilá a udělím milosrdné hodnocení. A stejně byl Olda Drťoruka lepší vzor a idol než Hery Potrat!:-P 51% ()
Galerie (23)
Zajímavosti (26)
- Scénář nejdřív napsal Werner P. Zibaso, ten ale nakonec zamítl producent Artur Brauner, protože neměl nic společného s původní knihou. (mar48)
- Film měl premiéru 12. prosince 1968 (tedy rovných šest let po premiéře Pokladu na Stříbrném jezeře, 1963), v tradičním premiérovém kině Mathäser-Filmpalast v Mnichově. (hippyman)
- Ralf Wolter a Eddi Arent coby Sam Hawkens a lord Castlepool, kteří mají na starosti humornou složku filmu, společně hráli pouze v Pokladu na Stříbrném jezeře (1963), jinak se v Mayovkách objevoval každý zvlášť. Až tento poslední film je opět svedl dohromady. (hippyman)
Reklama