Kosti a skalp

Drsný šerif, jeho přestárlá pravá ruka, honák, který pajdá o berli, a ostřílený sebevědomý střelec, který má na kontě přes stovku mrtvých indiánů. Společně se vydávají na záchrannou misi unesené ženy a zástupce šerifa. Uprostřed ničeho musejí jednat rychle a chladně, jinak zemřou kulkou zlodějů, nebo hůř, skončí v žaludcích kanibalských indiánů, kteří lidská těla bourají bez skrupulí. Tvůrci na to jdou velmi pozvolna, máme čas se se čtveřicí dostatečně dobře seznámit, občas to mezi nimi zajiskří a zaskřípe, ale pořád jsou to čtyři kovbojové, kteří vědí, kdy přitlačit, i kdy přijít s omluvou. I přesto, že je tempo nesmírně pomalé, na nudu nezbývá čas. Stačí solidní atmosféra nebo jeden dva svištící šípy, a divák hned zbystří. Tenhle trpělivý western napsal a jako svůj debut zrežíroval S. Craig Zahler, získal velmi slušnou hereckou sestavu, která pomáhá tomu, jak soustředěný kus se před námi vypráví. Závěr je úderný, padají skalpy, prsty i hlavy, samoúčelné to nicméně není. Po prvních deseti minutách bych to asi nečekal, ale nakonec moc fajn debut. Navíc za ty prachy.. (11.11.2015)

Kurt Russel se po natočení Osmi hrozných neoholil, naopak se nechal zarůst ještě trochu víc a pustil se do dalšího westernu. Akorát nedozírné sněhové pláně už nechal nedozírnými sněhovými pláněmi a vyměnil je za sluncem rozpálené prašné skály, snad aby si prohřál kosti (a vlastně taky skalp). Přál bych mu to snad i kdyby nevznikl výborný film, jenže on vznikl. Skvěle odvyprávěný film se zajímavými postavami, k nimž opravdu přilnete, který celou dobu jen tak ťuká, naznačuje, záměrně neukazuje vše a spoléhá hlavně na dialogy, aby se v závěru doslova utrhl a chudáka diváka přikovaného k pohovce do ní ještě víc zamáčkl. Odvážně originální snímek. Pokud znáte třeba Plíživý měsíc a líbil se vám, určitě neváhejte a podívejte se. (16.10.2016)

Ačkoliv se to táhne jako sopl přežraného houmlesáka v podchodu, nikomu to nevadí. Jeden si hned zvykne na ospalý vypravěčský styl, který si vlastně jen připravuje půdu pro jakési obrázkové bonmoty na konci každé etudy. Nakonec sice každého potěší, že se to pomalu doplazilo do konce, ale nemyslím si, že by někdo litoval prosraných dvou hodin života. Bone tomahawk je zábavný jako Vánoce na sněhu. Člověk je rád, ale je mu to vcelku vlastně jedno, pořád to jsou Vánoce i kdyby se nechumelilo, že ano. Film se asi nestane oblíbeným spektáklem všech dob, ale i tak zaujme a zůstane dlouho v hlavě. (29.12.2015)

Celou hodinu filmu se jede pouští a stále to stoprocentně funguje. Tak se pozná dobrá režie i scénář. Zcela staromilský tvrdý westernový masomlýnek, těžící s parádně napsaných dialogových výměn (někdy ovšem působí možná až trochu moc knižně, film potřebuje trochu víc života, + jedna scéna trpěla celkovou nedůvěryhodností provedení) a správně rozmanité partičky kovbojů, jedoucích pro princeznu v nesnázích (Lili Simmons budu ještě dlouho brát kdekoliv, v čemkoliv, Banshee mě ovšem nepoznamenalo jen ní) krutou, nemilosrdnou divočinou, ve které někde, skrytí v horských průsmycích číhají degenerovaní potomci jeskynních lidí. A když v tomto filmu dojde na akci, není zde ani trochu stylovosti, hrdinských průpovídek a over-the-top výkonů, jen nekompromisní, brutální řezničina. Pomáhá tomuto pocitu i celkové audiovizuální ztvárnění, zcela civilní, skoro dokumentární kamera, mírný husí kůži navozující ambient a do toho kanibalové s kamennými kyji, vybíhající s travin. Mrazivé. Pár scén v závěru ale přece jen možná bylo zbytečně přehnaných. Jinak ale komorní, herecky zdatná prérijní výheň. Kurt Russel je pán! A Matthewa Foxe jsem skoro nepoznal, ale jeho arogantní pistolník je po Kurtovi nejzajímavější postava. (24.11.2015)

Žánr hororový western je rozhodně pojmem, který stojí za to, z filmařského hlediska, řádně nastudovat. Zde se režisér a scénárista S. Craig Zahler třeba vůbec s ničím nepatlal a vytvořil tak úplně nejjednodušší příběh, který snad existuje. Do Divokého západu vložil kmen indiánů kanibalů, o kterých do té doby vůbec nikdo neslyšel a k tomu připravil záchranou tlupu týpků, kteří se pokusí zachránit jednu žábu ze spárů těchto humusáků. Konec příběhu. Podstatné je ale to, co se ve filmu děje. Třeba první půlku filmu se neděje skoro nic. Jen se, nutno podotknout, že hodně pomalu a velice intenzivně, budí atmosféra Divokého západu s divokým kmenem, který hodně nelidsky piští, jak nějací vorváňi v době páření. Jakmile se ale naše partička záchranářů setká s kmenem z blízka, začíná to pravé napětí a sem tam i nějaká ta poctivá gore chuťovka, o kterých tu víc mluvit nebudu, abyste se měli na co těšit. To je totiž ten jediný bod, kvůli kterému stojí za to film vidět. Jo, a pak ještě kvůli Kurtovi, kterému postava šerifa sedla naprosto luxusně. Ale co jemu taky nesedne... (30.01.2017)