Osvoboždenie
Befreiung
Wyzwolenie
L'armata rossa alla liberazione dell'Europa
Liberation
Oslobodenie
Režie:
Jurij OzerovHudba:
Jurij LevitinHrají:
Sergej Nikoněnko, Vladimir Samojlov, Jan Englert, Fritz Diez, Larisa Golubkina, Barbara Brylska, Daniel Olbrychski, Vasilij Šukšin, Vladimir Koreněv (více)Obsahy(1)
Pětidílná epopej Osvobození byla natáčena bez ohledu na rozpočet, aby bylo dosaženo maximálních historických i technických detailů. Například tanková bitva u Prochorovky byla natáčena dva měsíce. Dokumentární materiály ze sovětských, amerických, britských, německých a francouzských archivů ve spojení s hraným filmem vytváří unikátní divácký dojem. Ve filmu vystupují pouze reálné postavy a samotní vojenští poradci byli účastníci 2. světové války.
Jednotlivé částí: Osvobození I - Ohnivá duha (1967)
Osvobození II - Průlom (1968)
Osvobození III - Směr hlavního úderu (1970)
Osvobození IV - Bitva o Berlín (1971)
Osvobození V - Poslední úder (1971)
(oficiální text distributora)
Recenze (85)
76%? Vždyť Pozérov uměl snad jem sovětskou propagandu a tohle není nic jiného. ()
Čekal jsem, že si Rusové trochu více pohráli s historií, ale to, co jsem viděl přibližně přesně odpovídá skutečnosti. Prostě megalomanská série filmů nejen o Východní frontě. Má nejoblíbenější část je ta s Ducem (Mussolini). ()
Tato neskutečná válečná epopej je pozoruhodná po několika stránkách. Zobrazení dějin není úplně poplatné době vzniku, tj. stylu Sovětský svaz a jeho hrdinná Rudá armáda byly ve 2. světové válce nejlepší a nikdo na ně neměl. Fascinující jsou davové tankové scény (byť mi přišlo divné, že se tanky pohybují po jakýchsi pláních, dodaleka tanky rozježděných), z nich vede přechod běloruskými bažinami, který občas vypadal, jako že ani není hraný. Zajímavé je také plýtvání scénami, které musely být velmi pracné, a teď se jen "hodí" pod titulky anebo skončí dříve, než vás jejich monumentalita dostane. Co není dobré, předpověditelný osud těch několika "obyčejných" vojáků, kteří zřejmě měli být nositeli paralelní dějové linie vedle samotného tažení, a kteří se vytrácejí, aby na konci padli nebo prostě zmizí a už se neobjeví. Boje v berlínské zoologické zahradě, jejichž pomalinký průběh těžko odpovídá skutečnosti a záběry na vyděšená zvířata jsou naprosté klišé. Občasný přechod do červeného tónování, zřejmě aby se zdůraznila krvavost bojů. Nezvládnuté užití leteckých modelů. Ne příliš dobré herecké výkony, i když chápu, že mezi explozemi na bojišti toho moc hrát nejde, a do role Koněva nebo Stalina taky herci nevkládali mnoho. Přesto doporučuji každému se zájmem o válečné filmy, aby tuto skoro pětihodinovou záležitost shlédl, protože takto se filmy již nenatáčejí. ()
Dobývání přechodu řeky. Všude lítaj šrapnely a vybuchujou granáty, vzduchem lítaj nohy a ruce. Velitel komentuje situaci: "Á, už budeme moct pít čaj. Dorazily samovary." A na obzoru v týlu skutečně přijíždí dodávka...a takhle sověti vyhráli válku! ()
Ta všude vychvalovaná monumentálnost mě v žádném případě neoslnila tak, jako většinu ostatních. Na scéně se sice pohybuje velký počet tanků, ale spíš tak nějak zmateně jezdí sem a tam a mezi tím vybuchují pyrotechnické efekty. A jelikož se jedná dost často o typ T-55, spíš než druhoválečný film to připomíná nějaké cvičení Varšavské smlouvy. Nejhorší je ale do očí bijící propaganda a očividné lži. Báťuška Stalin je jakýsi vševědoucí geniální stratég, který k vyhrání války snad ani nepotřebuje štáb. Naproti tomu Churchill zase podlá krysa, která chce jen zabrat co největší část Evropy a nehodlá kvůli tomu zradit spojence. Sovětští vojáci jsou potom ctnost sama. Když se dostanou do Berlína, samozřejmě se podělí o jídlo i pití s trpícími domorodci. To je pak samozřejmé, že nemusí nikoho znásilňovat, ale fešné Němky jim skáčou sami do postele. Tedy skákaly by, kdyby jim idylku nepřerušil boj. Poláci a Sověti jsou největší soudruzi, jako by se v devětatřicátém vůbec nic nestalo. Ale největší korunu tomu nasadil komunista von Stauffenberg. ()
Pamatuji si,jak jsem toto dílo v době uvedení v TV poctivě a nenuceně hltal.Povinná školní návštěva kina nebyla paradoxně tak úplně ono.Sice velké plátno ,ale spousta rušivých elementů(papírové skobičky v kuželu světla atp., vždyť to známe…)Pro mne veliké dobrodružství (o které zcela určitě nestáli)lidí,jejichž zemi někdo napadl a oni ho naprosto po zásluze zase pěkně ženou odkud přišel.A když kapitán Cvetajev v podání Nikolaje Oljalina (není uveden v hercích) velí dělostřelecké baterii a pod tím spustí Alexandrovci svůj chorál „Vstavaj strana agromnaja,vstavaj na směrtnyj boj…“,tak mi běží mráz po zádech naprosto spolehlivě ještě dnes… ()
Pouze ten, kdo prožil peklo války, mohl natočit takhle realistickou a vcelku důvěryhodnou filmovou epopej, která ukazuje drsný život na frontě, ale i v zázemí krutě zkoušené země. Netvrdím, že zde nejsou přikrášleny některé detaily, ale jako celek to na empatického člověka musí zapůsobit. To vše si dovoluji napsat s odstupem času, neboť i já jsem patřil mezi žáky, kteří trpěli tím, že na tento film se muselo jít povinně v rámci školní výchovy. Přesto v současné době již nelituji. Kvalitní 4. ()
Zdlouhavá válečná série lemovaná až příliš velkou dávkou sovětské propagandy, z tohoto důvodu filmu uděluji pouhých 20%. ()
Som rád, že sme sa nakoniec oslobodili... Od fašizmu, komunizmu, rasizmu, nacizmu, okultizmu a aj od mandelíniek, čo nám zožrali skoro celé krumple... ()
"Kde ani jelen neprojde, projde ruský voják!" Spektakulární válečná podívaná, z podstatné části dokumentární, ale to jí neubírá na komplexnosti zachycení především východní fronty 2. světové války. ()
Tak tohle bude stručné. Zajímám se hodně o historii a nepohrdnu ničím (nebo jsem si to do dneška myslel), ale dvěma slovy - super odpad. Ty stupidní dialogy tomu daly korunu. ODPAD non plus ultra ..... ()
Viděl jsem to jako děcko, protože za komoušů to dávali hodněkrát. Teď na to koukám a dobrý, tohle muselo dát strašné úsilí natočit, tolik komparzu, techniky a pyrotechniků. Tankové bitvy v širých úrodných lánech jsou pompézní vč. přeletu nad celým bojištěm. Co mě trochu děsí, je hudba a taky ve filmu je mraky postav. Ve všech dílech se mihne tankista blonďatý kapitán, v posledním díle už major, Tsvetajev (Nikolaj Oljalin), který se při dobývání říšského sněmu utopí v metru, které nechá Hitler zatopit. I tady tak jako v celé sérii jsou v podstatě tou hlavní postavou, i když ona vlastně ta hlavní žádná není, Marshall Žukov (Mikhail Uljanov) a taky Marshall Koněv (Vasilij Šukšin). 65% ()
Slabé ako dokument, ako vojnová dráma píliš sterilné, akčné scény na dnešné pomery pomalé a nezáživné (tanková mega bitka snímaná ako futbalový zápas), proste dnes už tento film nemá čo ponúknuť. ()
Tento válečný film se vymyká zajetým kolejím.Hraný film se prolíná s dokumentem a chvílemi nepostřehnete ani kde je ta hranice.Něco by se filmu asi vytknout dalo,ale za ten nevšední pokus si jistě zaslouží vysoké hodnocení.Nic naplat rusové jsou mistry v tomto žánru a Hollywood může tiše závidět a jezdit do Ruska na zkušenou. ()
Určitě jeden z nejlepších válečných filmů o druhé světové válce ()
Túto minisériu som videl už ako malý chlapec, a vtedy som to tvrdil a tvrdim to aj dnes že na svoju dobu je to vynikajúco a reálne natočená miniseria. Každú nedeľu som si sadol pred televízor a so záujmom som sledoval príbehy červenej armády, z bojiska na bojisko. A veľmi rád si to pozriem aj teraz, odhliadnuc od všetkých politických faktov toto je celkom jemná pravda. 100% ()
Nemůžu nic víc než souhlasit s flankerm 27 , nejsem grafoman a nevím proč bych opakoval to co již bylo vyřčeno!!! ()
V pravdě epický film-polo dokument. Jako jeden z mála válečných filmů, kde historické postavy doslova splývají s herci a naopak, nikdy jsem neviděl tak věrohodného např. Hitler a jeho nohsledi jsou prakticky k nerozeznání k originálům i Stalin se povedl :)) Vcelku přes 7h dlouhý průběh z pohledu hlavně hrdinných rudoarmějců se občas nevyhne slabším místům, lehké propagandě a trochu i zesměšňování německých vojáků i velení, ale jinak opravdu kvalitní a na dobu vzniku nevídaný výpravný snímek. 95% ()
Good job rusáci, idealizování Stalina tu překousnu, díky tomu, jakými záběry mě pak odměnili, vyvalení desítek tanků zpoza kopce, kombinace všech těch barev, kolektivní hrdina. ()
Cyklus Osvobození nebudu hodnotit žádnými hvězdičkami. Mohl by totiž dostát hodnocení Odpad i plných pět hvězdiček - záleží na úhlu pohledu. Filmy mají být oslavou sovětského úspěchu ve Velké vlastenecké válce. Máme možnost vidět postup sovětských vojsk přibližně od bitvy o Kijev až do Berlína. Filmaři se neomezili jenom na dramatizaci bojů a osudů jednotek, ale zakomponovali do filmů i záměrně černobílé téměr dokumentární pasáže o okolnostech konfliktu. V nich vidíme Stalina, Jaltskou konferenci, Hitlera a jeho štáb, vylodění v Normandii... V celém cyklu jde vůbec o zmapování válečného úsilí. Sice se všemi díly vine příběh několika vojáků, ale je spíše podružný. První, co asi každého na filmech má zaujmout, je náročná výprava. Jestliže si režisér přál, aby po pláni jelo sto tanků, tak po pláni jede sto tanků. Problémem je, že takto to funguje u sovětských jednotek. Není divu, tanků T-34, IS-3 a dalších sovětských typů se po celé zemi zachovalo dostatek (ani dnes by to nebyl problém). Ale získat potřebný počet německých Tigerů už bylo obtížnější. Proto je často zastupují oplechované ruské tanky. Zvláště u tanků v pozadí je občas poznat podvozek T-54. Pokud ale tankům nerozumíte nebo se nebudete šťourat v záběrech, vadit to nebude. Podobně masívní je i nasazení komparzu. Mnohem horší už je to s nasazením letectva. Na obou stranách konfliktu zastupují letectvo přemalované cvičné stroje. Občasný trikový záběr má kvalitu Včelích medvídků - filmaři se k nim naštěstí uchýlili jenom vzácně. Veškeré výbuchy a pyrotechnické efekty mají blízko k realitě, nejsou to žádná ohnivá vzplanutí, jak je známe z amerických béčkových filmů, ale pořáné exploze, při kterých odlétá zemina. Bohužel choreografie bitev je ubohá. Při tankových bitvách prostě jedou tanky zleva doprava nebo naopak. Mezi nimi se objevují výbuchy, zcela bez návaznosti na nějakých vystřelech nepřítele. Vojáci stojí v bombardovaných zákopech, jako by se nic nedělo (pochybuji, že to má být zpodobnění sovětského hrdinství). Pohyby všech jednotek, ať už pěších nebo motorizovaných, jsou trapně nerealistické a toporné. Herecké výkony hlavních postav nejsou vůbec dobré. I při nejlepší vůli být shovívavý k době vzniku jsem se u některých scén usmíval, jak vyzněly trapně. Šlo především o prvoplánové srdceryvné scény umírajících kamarádů. Naopak dobře vypadaly scény s Hitlerem a 'polodokumentární' pasáže obecně. Je třeba říct, že filmy mají vzestupnou tendenci a závěrěčný díl 'Poslední útok' vypadá po všech stránkách líp. K dokonalosti má sice daleko, ale je přinejmenším impresivní. Samostatnou kapitolou je propaganda. Samozřejmě nemůžeme od sovětského filmu šedesátých let očekávat nějakou přílišnou objektivitu. S naprostou samozřejmostí je sovětský voják zpodobněn jako bytost nejvyšších kvalit a ctností. Tak nanejvýš nějaký kamarádský žertík a jeden opožděný nástup (i s vypůjčeným tankem). Jak daleko od pravdy toto zpodobnění je, nechám na vás. Tím nechci říct, že se vojáci Rudé armády všichni chovali jako zvěř, ale taková scéna z dobývaného Berlína, ve které německá rodina pozve osádku ruského tanku na večeři (!!!) a hlava rodiny musí vojáky přemlouvat ke skleničce, to už je i na mě moc. Není divu, že německý voják je až na vyjímky ukázán právě v opačném světle. Objevují se různé další narážky, které modelují svět podle politbyrovských přání. Budoucnost Německa tak zosobňuje komunista. Německý kněz se sice taky ve své moudrosti snaží, ale bůh mu je k ničemu a nakonec je zastřelen (Němcem)... a tak by se dalo pokračovat. Zcela plánovitě jsou diskreditováni Vlasovci a jejich generál. Taktně zamlčené je sovětské 'váhání' před Varšavou. Naopak všechny sovětské útoky jsou prezentovány jako bezvýhradně úspěšné. Krásnou ukázkou je bitva o Berlín. Není sice sporu, že Rudá armáda měla během celé bitvy navrch (viz. výsledek), nicméně německá obrana jí tehdy ještě docela slušně zatopila, což znamenalo několikanásobně větší ztráty oproti plánovaným a také významný skluz celé operace. Přesto se dočkáme i scén, které bychom vůbec nečekali. Například nahánění ustupujících ruských vojáků zpět na frontu střelbou (zde ovšem laskavě do vzduchu) a výroky o zbabělcích. Sympatické je, že filmaři zcela neignorovali vývoj války ve zbytku světa, takže vidíme například spojeneckou invazi v Normandii nebo bitvu v Ardenách. Adorace je sice rezervována výhradně pro východní frontu, nicméně mě napadá srovnání s americkými válečnými filmy. V kolika z nich se vůbec dozvíme, že kromě bojů v západní Evropě existuje i nějaká východní fronta? Přakvapivé je i zobrazení Stalina. Ten není ve filmech prezentován jednoznačně kladně. Z mnoha scén je například vidět, jak generálové mají ze Stalina spíše strach, než že by mu bezvýhradně důvěřovali. Stalin samotný se ve filmech chová ne nepodobně novodobým ruským filmům, které odhalují jeho skutečnou povahu. Je chladný, hrozivý a nevypočitatelný. Zvláště zajímavé jsou pasáže zabývající se koncem Třetí říše a Hitlerovou sebevraždou. Filmy tady k historii přistupují celkem korektně a na bíledni je srovnání se skělým filmem Der Untergang. S uspokojením můžu konstatovat, že se jejich verze příliš neliší. Snad jen faktem, že v Osvobození umírá Hitler jako zbabělá sketa a Evě se umírat vůbec nechce. Závěrem asi tolik. Před nedávnem jsem byl v Rusku. Musím říct, že druhoválečná tradice je zde stále živá. Jsou připomínáni její hrdinové, na památnících (kterých je v Rusku velké množství) jsou čerstvé květiny... nosí je tam obyčejní ruští lidé, není potřeba žádná vládní nebo stranická masáž. A je třeba říct, že Rusové mají být na co hrdí. Filmy Osvobození (nebo pozdější Bitva o Moskvu) jsou v podstatě jediné, které se situací na východní frontě zabývají. 5* můžeme hodnotit, pokud se na ně budeme dívat jako na doklad své doby a sovětské filmografie šedesátých let. Hodnocení jen z hlediska filmařského je trochu irelevantní a bylo by mnohem mnohem horší. Já osobně si ovšem myslím, že Osvobození určitě stojí za zhlédnutí. () (méně) (více)