Osvobození

nebyť tej otravne rozvážnej postavy dobrého deduška "dedmoroza" Stalina, nebyť otravne patetických táranín o komunizme a fašizme, nebyť toho primitívneho karikovania Churchilla a Roosewelta ako lstivých a vypočítavých verzus obraz Stalina hrajúceho vždy čestnú hru, nebyť toho posmešného znevažovania druhého frontu na Západe, nebyť tej až komickej snahy brnknúť Poliakom na panslávistickú strunu (najmä 4. diel) a tváriť sa bratsky, pričom ešte pár rokov dozadu ich Rusi zradili a spolu s Hitlerom si ich (opäť raz v dejinách) rozporcovali.... nebyť ešte mnoho ďalších nekorektností, a skrátiť to celé aspoň o 90 minút, dal by som určite vysoké hodnotenie - veľkofilmy mám rád, a toto je echt veľkofilm ruských rozmerov. Z celej série sa mi najviac páčila druhá časť - zdala sa mi najmenej ideologicky zaťažená, prechod cez Dneper bola sama osebe jedna z najdôležitejších operácií v porážke nacistov, najviac priestoru tam dostala aj sympatická postava Cvetajeva (ten vzhľad, čistý Árijec, asi chceli Rusi ukázať, že aj oni majú takých:), a aj scenár tohto dielu mi asi najviac sadol. Najnudnejší je záver, 4., 5. časť, to už len idú, idú a idú Poľskom, potom sa zastavia, Žukov si zahrá na harmonike, a potom zase jebú a jebú a jebú Berlín. Druhú až poslednú časť som videl za jedno poobedie, a ku koncu som bol už fakt ohučaný a znudený, len som pozeral na časomieru a keby zrazu hodili Rusi na Berlín atómovú bombu, ani by som si to už nevšimol. To je hold taká povahová črta Rusov - keď sa rozbehnú, nepoznajú mieru a nevedia kedy prestať. Na túto sériu to platí do bodky! Okrajom by som ocenil snahu pri castingu, kde hercov vyberali naozaj starostlivo, aby sa čo najviac podobali svojim "predlohám". Lepšieho Hitlera som zatiaľ nevidel (aj keď pochybujem, že bol až tak impulzívny, cholerický) ◘ A k záveru pre mňa veľmi dôležitá poznámka k jednému scenáristickému "lajtmotívu" celej série: __ Veľa sa tam hovorí o otvorení západného frontu, o odďalovaní celej akcie, o slabej ochote pomôcť chudákom Rusom v ich boji, o vypočítavosti "angloamerikancov". Lenže Rusi akosi pozabudli, že keď Hitler napadol Francúzsko, Britániu, Benelux, oni vtedy tiež Francúzom, Britom, Holanďanom na pomoc neutekali. Neurobili nič ani keď Nemci vstúpili do Československa, Poľsko si doslova s "Fritzmi" bratsky podelili a pobaltské štáty úplne bezprecedentne anektovali. Pre nich akoby 2.sv.vojna začala napadnutím ZSSR. To je z môjho pohľadu neuveriteľne arogantné! Keď Nemci vyčíňali mimo ich územia, ešte aj s Hitlerom spolupracovali, ale keď krajiny, ktoré neboli v podstate priamo napadnuté Nemeckom sa im tiež neponáhlali až tak na pomoc, tak cítili nespravodlivosť?! A na Jalte tam ešte Stalin vytiahne na Roosewelta a Churchilla argument, že za jeho chrbtom sa snažia dosiahnuť s Nemcami prímerie. To že on za chrbtom celej Európy podpísal s Hitlerom ten známy pakt, to akoby Rusi úplne vypustili z pamäti. Toto ma vážne na celom tomto mamuťom projekte sralo najviac!! Tak isto tie moralistické narážky, že Churchill už vypočítavo myslí na to, čo bude po vojne. Akoby Stalin neuvažoval úplne rovnako, a na Berlín sa hrnul tak rýchlo iba preto, aby z Európy odkrojil čo najväčší kus pre Kremeľ!! Angličania (a anglickí historici) nemajú problém dnes priznať, že samozrejme ich politika smerovala aj k tomu, aby Rusi "neoslobodili" až príliš veľkú časť Európy (aj preto chcel ísť Churchill cez Balkán, nie Normandiu). Rusi (a ruskí historici) ani dnes nedajú dopustiť na to, že ich jediným cieľom bola porážka fašizmu a že nemali postranné úmysly s "oslobodenými" krajinami!! Sorry za dlhý komentár, ale na takéto veci sa nedokážem len tak potichu pozerať! 2* maximálne.... Z "vojenskej" stránky filmu sa môžem iba plne podpísať pod komentár Arccos-a - tanky hrajú prím, aj keď "choreografia" je bez nápadu. Význam leteckých síl obmedzený iba na nízke prelety zopár strojov nad monštruóznymi tankovými scénami + jedna epizódka s francúzskymi letcami, bomby vybuchujú naozaj ako majú, ale pochybujem, že tak husto vybuchovali aj v blízkosti hlavných stanov všetkých tých generálov a maršálov, pri výbuchu bomby sa vojaci ani neunúvajú prikrčiť, v Berlíne ruskí vojaci zase organizujú záchranu nemeckých ľudí z vytopeného metra ("ženy, deti a zranení napred!"), keď náhodou niekomu tankom nabúrajú do domu, idú domácich ubezpečiť, že sa nemusia báť, 15 ročného chlapca strielajúceho na veliteľa pošlú domov k mame, vyhodia do luftu kozub, dierou v stene prejdú do vedlajšieho bytu, kde ich pohostia kávou a dcérky pána domáceho dokonca hádžu očkom po ruských soldatoch... alebo keď neozbrojený nemecký vojak prosí Rusa, aby ho zastrelil, ten ho poučí, že oni ich nechcú zbaviť života ale fašizmu... (27.12.2013) (méně) (více)

"Roku 1945 existoval plán spojenců, zvaný Nemyslitelná operace, který se zdá skutečně nemyslitelný, totiž začít třetí světovou válku těsně po skončení války druhé. Měl jí být útok na Rudou armádu a kobercové bombardování ruských měst - něco na způsob Drážďan, kde za jednu noc zahynulo více než 100 tisíc lidí. (...) Ruský hisotrik V. M. Falin, který se intenivně zabýval II. světovou válkou, uvádí, že 13. 8. 1943 schválili vedoucí činitelé USA a Velké Británie utajovaný plán RANKINE. Přísně utajovaný proto, neboť neměl nic společného se spojenci. V souladu s tímto plánem se připravovalo spiknutí proti Hitlerovi, jeho fyzická likvidace, nebo odstranění z politického života (organizoval Allan Dulles). Tento plán předpokládal, že západní spojenci se spojí s nacistickými generály. Ti měli po vylodění spojenců rozpustit západní frontu a uvolněné útvary wehrmachtu přesunout na východ. Generálové, kteří by přešli na stranu demokracie, by vytvořili podmínky pro výsadky amerických a britských vojsk v Německu, Polsku, Československu, Maďarsku, Rumunsku, Rakousku, Bulharsku, Jugoslávii a k převzetí kontroly nad těmito zeměmi před tím, než jednotky RA dorazí k jejich hranicím. Kruh se uzavírá, území těchto zemí mělo být čisté bez přítomnosti RA, takže bleskový útok RA přes uvolněné Karpaty až do Banské Bystrice a dále na západ nebyl přijatelný. Sovětský svaz překonal všechny překážky, zmařil plány spojenců a osvobozovací misi uvedených zemí zakončil v Berlíně. (...) Plán UNTHINKABLE: Konference v Jaltě skončila 11. února a už v noci z 12. na 13. února 1945 Britské letectvo srovnalo Drážďany se zemí - zahynulo tam stejné množství lidí jako v Hirošimě a Nagasaki dohromady. Brzo poté zničili všechny důležité závody Slovenska a východního Německa, aby nepadly do rukou Rusů. Čtrnáct dní před koncem války srovnaly se zemí Plzeňskou Škodovku. Celou válku vyráběla zbraně pro Němce, ale zničena byla 14 dní před koncem války. A to navzdory dohodě nepřestoupit linii v Jaltě dohodnutou mezi Stalinem, Rooseveltem a Churchillem." (http://blisty.cz/art/72440.html) ___ Jak říkají Francouzi – Za vším hledej ženu. Vztaženo na světové dějiny – Za vším hledej životní prostor a mocenské zájmy. Ideologie je jen nadstavba a zástěrka zcela hmotných potřeb, i když nelze popřít, že osvícení a revoluční intelektuálové Západu i Východu často upřímně věří svým misionářským idejím. Vlastně protivenství Západ-Východ vzniklo ještě v roce 1054 s rozkolem křesťanské církve (viz Velké schizma – http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_schizma) a od té doby zakořenilo v samotných genech přinejmenším národních elit, hlavně těch západních. Misionářství ruských revolucionářů, kteří převzali ideje francouzské revoluce a západních socialistů, již patří do historie. Rusko již ideologii nemá, snad kromě své svéráznosti, velikosti a celistvosti. Avšak idea západní osvícené pravdy a nadřazenosti stále žije a zde je malý důkaz z českých luk a hájů: "Proč nemůže být Rusko součástí Evropské unie? Řečeno velmi jednoduše: protože tam nebyla renesance a osvícenství. A když, tak jenom v omezené míře. Jenomže demokratická a humánní Evropa právě ideově čerpá z myšlenek a idejí humanismu a osvícenství. Bez toho je nepochopitelná a nesrozumitelná. Evropa není jenom onen antický a biblický kořen, ze kterého se Rusko také napájí a čerpá z něho, tak jako celá Evropa, ale je také onen výhonek renesance a humanismu a také osvícenství, který z onoho kořene vyrůstá, ono něco víc, co Rusko nezná a čemu nerozumí. O renesanci a humanismu v Rusku je možné hovořit jenom stěží nebo ve velice omezené míře a o osvícenství rovněž. I ruská carevna Kateřina II. Veliká, která sama sebe považovala za osvícenou a přátelila se s francouzskými osvícenci (Diderota dokonce finančně podporovala), nechala ruského osvícence Radiščeva nejprve odsoudit k trestu smrti, poté mu trest milostivě prominula a poslala ho pouze do vyhnanství na Sibiř – a světe div se, za nic jiného, než za to, že si dovolil kritizovat samoděržaví a nevolnictví, jako jevy nehodné osvícené epochy (mimochodem byl to šlechtic, tak jako Puškin, který zase skončil ve vyhnanství na Krymu a jihu Ruska). Rusové zajisté jsou Evropané, rasově i geograficky, a Rusko zajisté je Evropa (ačkoli sahá až k Tichému oceánu), ale je to východní Evropa, která má jiný civilizační a kulturní kontext, než Evropa západní. A rovněž také, než Evropa střední, i když tady se vlivy Západu a Východu prolínají (viz Velká Morava a mise Slovanských věrozvěstů z Byzance). Neboť co je Rusko? Rusko je Byzanc. Rusko je novodobá Byzanc. Rusko vyrůstá a čerpá z Byzance. Odtud také sklon k mysticismu a asketismu (duchovnímu i vojenskému). Rusko prostě ideově čerpá z Východořímské říše, tak jako Evropa zase z říše Západořímské. A tak jako Byzanc, má i Rusko velkou kulturu, ale příšernou politiku, a to nejenom v době současné (putinovské) a nedávno minulé (sovětské), ale také i carské (samoděržavné). Docela mě pobavilo, když německá kancléřka, «andělská» Angela Merkelová ruskému prezidentovi, «báťuškovi» Vladimíru Vladimíroviči Putinovi vysvětlovala a mírně vytýkala, že Rusko porušuje právo, že jedná protiprávně, když vojensky obsazuje cizí státní území. Ach německá a ženská nevinnosti, jaképak právo v Rusku! V Rusku přece vždycky platilo pouze jedno právo, a to právo silnějšího." (http://blisty.cz/art/72486.html). ___ Inu, osvícenství, kultura, demokracie, racionalita a hédonismus na jedné straně a tma, barbarství, totalita, mysticismus a asketismus na straně druhé. Otázka Evropy, natož Ameriky nezní, kdo je lepší a má pravdu, protože odpověď je jasná, přinejmenším jim samotným. Otázka zřejmě zní – jak s těmi neosvícenými národy na této malé planetě spolu žít a vycházet? Zdá se, že Rusko se stále snaží osvobodit od osvícených kapitalistů a hospodařit si na své vlastní půdě samo. Ach, západní nevinnosti, jaképak právo Rusku a jiným neosvíceným zemím?! Je na čase, aby se Evropa a Amerika osvobodily od iluzí ohledně toho, že lze osvítit neosvícené bez jejích přání. ___ Hraný skoro dokument. (14.03.2014) (méně) (více)

Po 24. únoru 2022 pro mě osobně nehodnotitelné ... ruská agrese proti Ukrajině radikálně změnila můj názor nejen na události Druhé světové - a nejsem schopná přihazovat hvězdy jenom na základě filmařského umu sovětského režiséra ... původní komentář z roku 2015 nechávám čistě pro ilustraci - toho, jak jsem byla naivní a hloupá: ---------- Ke každému jednotlivému filmu jsem už komentář připojila - co zbývá dodat, abych se neopakovala ? Celá epopej je koncipována jako výpravný - dalo by se říct téměř polodokumentární cyklus, který přibližuje Velkou vlasteneckou válku ... ze sovětského - potažmo ruského pohledu, pochopitelně. Řadí vedle sebe barevné i černobílé obrazy - podle toho, o čem pojednávají: Ty černobílé se kromě autentických dokumentárních záběrů zaměřují víceméně na rekonstrukci důležitých jednání či zlomových událostí, v nichž hrají hlavní úlohu státníci zúčastněných zemí - nebo které se jich přímo dotýkají. Barevné scény vyprávějí především o průběhu vlastních vojenských operací - a kromě skutečných historických postav (vyšší i nižší šarže na obou stranách fronty) v nich účinkují i postavy smyšlené ... některé z nich mají jen epizodní role - ale jiné spojují celou sérii, když skrze ni procházejí a znovu se s vámi při různých příležitostech potkávají. Jejich úkolem je dodávat ději autentičnost a dramatický nádech ... to abyste si uvědomili, že nejde o pouhou šachovou partii s černými a bílými figurkami - že se hraje o lidské životy. Což se kupodivu ukazuje jako zadání poměrně obtížné: Prakticky beze zbytku se ho daří naplnit v prvních třech filmech - aby téměř totálně selhalo ve dvou závěrečných ... paradoxně proto, že právě tady dostává nejvíc prostoru - tudíž vyplavou na povrch i všechny jeho slabiny ... kromě toho je zahlcené příliš velkou porcí dosti nešikovně podané ideologie či propagandy - což je v poslední době (píše se rok 2015 !) velice oblíbený výraz. Ať tak či tak, ve výsledku to celou sérii zcela zbytečně sráží, neboť přiměřené ideologické zabarvení je nutné akceptovat ... nejen s ohledem na dobu vzniku. Víc než co jiného je právem vítěze, který za cenu nezměrných obětí ubránil svou zemi a měl lví podíl na osvobození Evropy i na drtivé porážce fašistického Německa. P.S.: Kdysi, v časech dávno minulých, jsem "Osvobození" vídala v rámci školních filmových představení. Tehdy mě nijak přehnaně neoslovilo: Za prvé při takových příležitostech nešlo zpravidla až tak o samotný filmový prožitek - a za druhé mně chyběl nosný příběh s nějakým ústředním hrdinou. Netuším, zdali jsem tehdy měla možnost sledovat všechny jeho části, pamatuju si jen útržky: Sovětský tank na okraji záběru, potápějící se v běloruských močálech ("Směr hlavního úderu"), mladičkého vojáčka, zasaženého kulkou doprostřed čela v berlínské ZOO ("Bitva o Berlín") nebo celuloidovou panenku, pohupující se ve vodách zaplaveného berlínského metra - a závěrečný výčet mrtvých, kteří zahynuli za druhé světové války ("Poslední úder"). Nicméně s odstupem mnoha let se dívám na "Osvobození" jako na nákladný počin s originální koncepcí, který si zaslouží uznání: První tři filmy mají ode mě 4,5* a čtvrtý a pátý 3,5* ... celkově mi vycházejí čisté 4* - pro všechny, kteří se konce té největší z válek nedožili. (29.06.2015) (méně) (více)

Ruské veledílo na oslavu vítězství ve 2. světové válce, které se točilo bez ohledu na rozpočet a tento fakt je dost znatelný a v porovnání s ostatními válečnými filmy z této doby, Osvobození vyčnívá z davu. Bohužel ani tato série filmů se jako žádný z této destinace a doby nevyhl sovětské propagandě, ač ve výsledku to nehraje takovou roli jako u jiných válečných filmů z této éry. Celá série mně mile překvapila již od počátku, jelikož nabízela nezkreslený pohled na obě strany. Nesnažila se vyobrazit Němce jako válečné nýmandy, kteří se pod sílou Rudé armády rozklepou a zalezou zpátky do Německa, naopak nebojí se je ukázat jak při ofénzívě, před kterou se rozklepají sovětští vojácí, ukáže je při urputném zapálení ve snaze ubránit svoje pozice. Však sověti by byli sami proti sobě, kdyby v tomto filmu zpochybňovali sílu nepřítele, která byla znatelná a to sovětské vítězství ještě více vyzdvyhává. Dalším výborným plusem celé této série je pohled do "zákulisí" obouch stran, kde jednotlivý generálové probírají nadcházející taktiky a dobové hrané dokumenty nejdůležitějších událostí na obouch stranách až na malá zkreslení opravdu odpovídají skutečnosti. Naskytá se nám možnost sledování vývoje války ze všech stran. Film se také nesnaží zpochybňit podíl spojeneckých vojsk na západní frontě a dokumentárními vsuvkami nám vylíčí nejdůležitější okamžiky z této fronty. Obrovský obdiv si zaslouží tým, který vybíral herce do historických rolí, jelikož takovou podobnost všech historických postav v jiném filmu budeme hledat těžko, až neuvěřitelná je podobnost vládců jednotlivých zemí, kde jsem občas nevěřil, že se nejedná o reálné záběry. Výkony Fritze Diezla jako Hitlera jsou neuvěřitelné a jedná se snad o nejpodobnějšího představitele této zrůdy, kterou jsem viděl. Naopak vyobrazení Stalina jako chladného, rozumného a vše vědoucího je až strašidelné, když víte, co bylo za krutého diktátora, kde jeho naprosto nelogická rozhodnutí stála milióny životů. Vyobrazení přesnosti vojenské techniky je dalším nebývalým jevem, který ve filmech často chybí, použitá vojenská technika odpovídá reálným podobám a to víceméně platí i na straně Němců. Bohužel z bojovými scénami je to už horší, hlavně ty tankové vypadají spíš směšně. Na druhou stranu pěchotní souboje mají jistou kvalitu. Vezmeme-li v potaz, že v době natáčení filmů neexistovaly žádné digitální efekty, každý kousek na bojišti je odstřelován a vypadá to reálně, tak film nedopadl ani v této problematice špatně. Takový poslední díl je vygradování opravdu parádní, Náckové do posledních sil brání Berlín a urputné boje o každý metr jsou zde velice zdařile vyobrazeny. Film se bohužel neubránil takovým těm zfanatizovaným a heroistickým scénam, když stál Rus vs Němec, tak se Rus nebál smrti a když ho Němci chtěli propustit, radši se nechal zastřelit, sobouje, které vypadali leckdy komicky jak každý souboj vždy zvítězil Rus. Stejně tak vyobrazení přílišné lidskosti sovětských velitelů, kteří hnali do palby svoje vojáky, neodpovídá přesně skutečnosti a některé zvěrstva, co páchali vojáci Rudé armády jsou také zatajeny. Celkově se jedná o nejlepší hraný film mapující události na kruté východní frontě, které nejsou nijak výrazněji zkresleny, film nás seznámí i s pár vojáky, ale ti nedostali příliš prostoru a spíše se jedná o příběh celých armád. Vždy se mi líbilo jak americké filmy ukazovaly šíleně krutě válku na Západní frontě, ale ta s porovnání s Východní frontou byla procházkou Evropou, i když se nedá zpochybnit význam obouch front. Ztráty na jednotlivých stranách mluví za vše, co dala Evropě tato válka. Toto je snad jediný film, při kterém jsem dlouhé dny po shlédnutí váhal nad jeho hodnocením, nakonec jsem se rozhodl, že přes některé propagandistické prvky a občasnou nudu nemůžu dát této sérii více než 3 hvězdičky. Moje hodnocení 60% (15.08.2011) (méně) (více)