Birdman

(1001) Velmi nepříjemně sugestivní příběh o duševní poruše, šílený zejména z toho hlediska, že nikdo z Birdmanových blízkých si toho, zdá se, není vůbec vědom. V tom vidím hlavní zdroj nevědomosti z filmového podtitulu, ačkoliv ctnostného na ní nevidím moc, respektive skoro nic. Intenzivní šmírování hlavní postavy příliš nedovoluje pracovat na fikčním světě, ve kterém se film odehrává, a také kondenzuje mnoho osobních krizí mnoha různých lidí na jedno místo a jeden čas, což je vždycky trošku podezřelé a autorsky chtěné. Celkové tempo je nicméně tak strhující, že své výtky hned zapomínám a odpouštím a chci vidět víc, víc z toho zběsilého tance. Herci velmi září. Dokonce na mě zapůsobil i Ed Norton, kterého zejména v jeho ranějších rolích opravdu nemám ráda. V komediálních rolích mi ale v poslední době přestává vadit a tady je, jako karikatura sama sebe, dokonce výtečný. Kamera a hudební doprovod mi jdou přímo z duše, respektive možná bych měla říct do duše, kde vše cupují na spoustu malých kousků. A proto je mi líto, že mě velmi zklamal konec. Film ve svém průběhu vyvolává spoustu zdání, z nichž se většina postupně potvrdí, dokonce mám ten dojem, že vše důležité víme přímo od prvních záběrů. Na tajemství nebo falešné naděje se tu nehraje, klíčem k vyprávění je pro mě intenzita. Ta vyvrcholí závěrem na divadelních prknech. A co následuje potom, je v mých očích nedůstojné vyústění všeho toho šílenství, kterého jsem právě byla svědkem. Je to předvídatelné a je to příliš ukecané. Je to spíš nástřel, jak by poslední scéna měla vypadat, ale chtělo by to ještě pečlivě osekat a nechat tam jen opravdu ty důležité záběry a opravdu ta potřebná slova. To mávání novinami mi zkrátka ani oči Emmy Stone nedokážou vynahradit. -"A thing is a thing, not what is said of that thing." (22.06.2017)

|| Scenár: Alejandro González Iñárritu, Nicolás Giacobone, Armando Bo, Alexander Dinelaris | Hudba: Antonio Sanchez | Distribúcia: Fox Searchlight Pictures | Štúdio: Regency Enterprises, Worldview Entertainment | Rozpočet: 18 miliónov $ | Tržby: 95.2 milióna $ (15.3.15) | Ocenenia: Oscar: 4 výhry - Najlepší film, Réžia, Kamera, Scenár. 5 nominácií (hr Keaton, vr Norton, vr Stone, zvuk, zvukové efekty), Golden Globes: 4 (hr Keaton, scenár, réžia, film), 3 nominácie (vr Stone, vr Norton, hudba). BAFTA: 10 nom. AFI - film roka, AAFCA - top10... spolu: 166 výhier a 154 nominácií || Jeden z najrozporuplnejších filmov, aké som kedy videl. Ale v tom najlepšiom slova zmysle. Kúzlo Birdmana netkví len v technickej stránke filmu (podobných nestrihových filmov už bolo niekoľko), ale predovšetkým v schopnosti obsiahnuť toľko (premňa osobne) hlbokých témat behom dvoch hodín. Väčšinou, keď píše scenár viac ľudí, hrozí dielu rozkuskovanosť. Ale tu to drží po kope z každnej strany projektu. Dialógy i monológy sú napísané (hlavne tie mimo-javyskové) tak dobre, že si nepamätám na nič lepšie za posledných 5 rokov. Príbeh samotný má svoje muchy, napríklad je dosť ťažké sa prispôsobiť snovým scénam, keď je celý film tak neskutočne autenticko-realistický - ta priepasť medzi skutočnosťou a snením bola obrovská. Je ťažké povedať, či Birdman robí to všetko vedome, alebo je to len výsledok zlepenca rôznych postojov a ideí. Každopádne, je pre mňa tento Iñárritu-ho počin po obsahovej, hereckej, hudobnej a vlastne i technickej stránke výnimočný počin, ktorý si mám chuť dať do top10 aj napriek tomu, že nedosahuje kôli svôjmu koncu viac hviezd, než tých reálnych 5 tu na čsfd - tie ostatné v mojich top10 majú väčšinou viac. Uvidíme druhou projekciou. 102% | Atlas Praha, 20.1.2015 | Dokonalý subžáner, ktorý najviac docenia asi len ľudia, ktorý sa venujú umeniu alebo showbizu. Po roku opäť plnohodnotný zážitok, ktorý stimuluje plno témat, ktoré umelca trápia i potešia každý jeden deň - zo všetkých najviac pochyby a nádej. Keaton i Norton sú herecký Bohovia. Keby páni scenáristi netlačili na pílu v záveru, mohol to byť pre mňa film do top10. Výnimočným je i takto. 100% | Blu-Ray, THX, 1.2.2016 | (20.01.2015)

„Už podruhé jsem nedostala měsíčky. Myslím, že je to opravdu tady. Je to dobře, nebo špatně? Riggane!“ – „Je to dobré. Je to skvělé!“ – „Řekni něco jinýho.“ – „Víš určitě, že je to moje?“ Na film se mi zpočátku nedařilo úplně správně naladit. Dost možná to souviselo i s mým očekáváním ohledně humoru. Birdman sice byl místy hodně vtipný, ale mnohem více a častěji cynický, hořký, satirický, škodolibý, jízlivý a chvíli mi trvalo, než se mi na to podařilo zvyknout (a zároveň na fakt, že se hraje i na vážnější notu). Pak jsem se ovšem i velmi dobře bavil. A to za přispění poutavého příběhu (divák s napětím očekává, co se v rámci improvizace na pódiu i mimo něj zase stane), zajímavého stylu přecházení (člověk je stále „uvnitř“), Rigganových představ, všemožných hlášek, narážek kupříkladu na herce („To si nezasloužím trochu úcty?“ – „Jsi herečka, zlato.“), kritiky („Přečtěme si tu zkurvenou recenzi. Holobrádek. Holobrádek je nálepka. Bezvýrazný. To je jen nálepka. Marginálie? Děláte si srandu? To zní, jako by bylo třeba penicilinu, aby to zmizelo.“), filmovo-divadelní rozmezí („Nejste herec, jste celebrita. To jen aby bylo jasno.“) a především výborných hereckých výkonů (Edward a Naomi zase spolu a ve formě, ovšem největší hvězdou je opravdu Keaton). Celkově to vidím na solidní 4*. „Byli bychom skvělí rodiče.“ – „Příšerní. Byli bychom...“ – „Děsní. Vychovali bychom..“. -. „Masového vraha.“ – „Nebo Justina Biebera.“ (06.02.2015)

Fandím každém opeřenému superhrdinovi, aby se z něj na stará kolena stal uznávaný divadelní herec, ale rozhodně již u toho nikdy nechci být. Kromě scény se ztopořeným malým Mikem jsem se totiž nepobavil a po téhle zmatené nudě zvážím, zda ještě někdy v životě navštívím divadlo, protože se mi nechce finančně podporovat žádný spolek vynervovaných psychopatů. Takže velká gratulace za čtyři Oscary a pokud má tohle být to nejlepší, co z Hollywoodu v roce 2014 vypadlo, tak navrhuji buď zavřít tuto fabriku nebo poslat senilní porotce bez zlatého padáku do důchodu. (01.03.2015)

Konečně pořádná "komiksárna", která dělá pro prkna co znamenají svět to samé co svého času Americká noc pro film... A o jejíž kvalitách nejlépe vypovídá, že byť má formu, která je stejnou měrou strhující i pohlcující jako fascinující technickou stránkou i jejím důsledným provedením (nepamatuji, kdy byly vizuální efekty využity v tak hojné míře v bezmála každém záběru a přitom byly stále pouze "dobrým sluhou a nikoli špatným pánem", jak je dnes neblahým standardem), tak se v hlavě uhnízdí hlavně a především film samotný. Jen jsem na vážkách, jak se postavit k finálnímu aktu; není sice o nic méně vynikající než ona mozaika (ne)divadelního (ne)zákulisí, kdy "každý chvilku tahá tu svou pilku", která mu předchází, ale jak dokáže nadchnout gradací, emocemi i uzavřením Keato... Ehm, Rigganovy linie, tak kvůli plnému soustředění se na ni odkopává všechny i všechno ostatní; a to je jednak věčná škoda a poté to díky tomu budí (otázka za zlatého bludišťáka zda mylný či oprávněný) dojem ztráty tempa. Každopádně i tak nejlepší "cenám poplatný art pro davy" (a to výjimečně není myšleno pejorativně) široko daleko. (22.01.2015)