Hany

„Chceš přidat?“ „Jo.“ A já jako divák bych si taky nejradši dal rovnou nášup nebo aspoň pár desítek minut navíc. Ono těch necelých osmdesát minut sice bohatě stačí, protože příběh není nijak extra nosný a bez mučení se přiznávám, že nemám ponětí, co (jestli vůbec něco) tím chtěl/i básník/ci říct, ale stejně byla jednoduše radost to sledovat. Pokud totiž Hany něčím skutečně vyniká, pak zejména provedením, kdy se kamera pohybuje mezi postavami, událostmi a několika prostředími zdánlivě bez střihu. Pár jich tam ale přesto bude; jeden z nich je zjevný, ale osobně jsem napočítal další tři situace, kde se podle mě stříhalo - dvakrát kamera postupně vyjede do vyšších pater domu a jednou ujíždí před mužem na kole (všechny tři však mohly být technicky vyřešeny klidně i jinak). Tvůrci si nezaslouží nic než obdiv, že si na takový projekt (a v tak mladém věku) troufli; filmové situace na sebe vždy plynule navazují a zároveň se souběžně odehrává v popředí i pozadí více plánů, mezi nimiž si kamera vybírá a staví je tak do popředí, aby je zanedlouho opustila a k některým z nich se později opět vrátila. Na realizaci tedy nepochybně velice náročná a zároveň promyšlená záležitost, k tomu navíc výteční herci, moc příjemná hudba a hlavně neopakovatelný genius loci noční Plzně (ze které toho ale zase tolik nevidíme, pravda). (26.09.2014)

Pochvalu si tvůrci filmu Hany zaslouží snad jen za technické zpracování spojené především s věrným navozením pocitu pro diváka, že je film natočen na jeden záběr. Bez jakéhokoliv střihu. Bohužel tak to opravdu není. Jinak je Hany snůška rádoby intelektuálních nebo uměleckých dialogů a dějových linek. Naprosto nezajímavé, neosobní a nudné. Trailer nalákal, ale snímek jako takový opravdu nezaujal. (05.10.2014)

Absurdní dramedy v plzeňských ulicích, kterou ještě podtrhuje zvolená forma. Panoptikum charakterů, které byste nechtěli znát, přestože (nebo spíš právě proto, že) si je částečně všichni nosíme v sobě. Kamera nádherná, scéna útoku chuligánů je vizuálně jedna z nejlepších věcí, kterou jsem viděl nejen v kině za hodně dlouhou dobu. Herci super pokud nehrají, když hrají tak to občas skřípe. Největším mínusem je pro mě zdánlivě chybějící katarze v závěru, kde se skvěle gradující film zasekne a najednou končí, byť má epilog skvělou atmosféru tak subjektivně končí tam, kde by měl začít. Úsvitem. Nicméně jestli je tohle úsvit nové české vlny (nebo spíš jakékoliv české vlny), tak sem s tím. 80 % (30.04.2014)

Byl pozdní večer. Ne tak idylický, jak jej popisuje Mácha. Studující nesympatická inteligence a jeden nesympatický dealer se schází v kavárenském klubu, v němž jakýsi ambiciozní nesympatický psavec divadelních her předčítá nahlas svoji pseudointelektuální sračku, aby ostatní návštěvníci mohli přes sebe mluvit, vzájemně se překřikovat, vést spolu dialogy "jako ze života" a byl navozen pocit chaotické r(d)eprese, která snese všechno, včetně technických nedostatků. Nedostatek lásky v nočních ulicích se dá vynahradit násilím. A varování z rádia dá tušit, že se v ulicích strhne velký nepokoj. Ach, ti dnešní tvůrci to nemají lehké. Musí volit ojedinělé režijní prostředky, jak na sebe upozornit. Michal Samir se uchýlil k non-cut formě (film beze střihu), která je na jeho filmu tím nejzajímavějším. Je pozoruhodné sledovat, jak se kamera šikovně přemisťuje z jednoho stanoviště na druhé a zase zpět, i když osvětlovači a zvukaři by zasloužili, aby od násilníků taky schytali nějakou tu ťafku. Fajn, i v českých podmínkách lze natočit film formou, která sklízí ve světě ocenění. A kromě toho lze natočit film, který je po obsahové stránce a formě sdělení, naprosto prázdný, respektive dějově nešikovně posazený. Ano, je to tak. Většinou se totiž ve filmu vůbec, podotýkám VŮBEC, nic neděje. Kdyby se ve filmu nějak zajímavě plkalo, tak fajn, ale tady se plká tak nemožně uměle(cky), až to budí dojem, že režisér neví, kdy dát povel k tomu, aby film něčím oži(vi)l. Po otravných pasážích, kdy se z klubu na okamžik dostaneme do přilehlého parčíku, v němž marně čekáme, zda drogový dealer-pitomec ojede HANY Vagnerovou, ještě nahlédneme oknem do života manželského páru, tím jsou skuteční manželé Tomicová/Malý, se pak v závěru filmu dostaví hrstka násilných scén, které nesou punc opravdovosti. Jen je škoda, že přijdou až na poslední chvíli, následně působí ve filmu překotně až nepatřičně, tudíž užít si je, je prakticky nemožné, neboť práce osvětlovačů je natolik mrská, že si spoustu věcí musíte domyslet. Takže blije Schneiderová, jo, blije, kouří holka na záchodě cizince, ano, kouří, schytá to Karel Zima od běsnícího dealera, ano, schytá. Já to píšu, kdybyste to náhodou v tom mizerném osvětlení neidentifikovali, abyste nebyli o nejlepší momenty filmu připraveni. I přes sympaticky anarchisticky posazený závěr nesoucí se ve stylu dramatu "Proč", u mě film celkově nebodoval. První polovina je hrozná, nedá se na ní nic chválit, druhá dojem vylepší jen částečně. Režisér potenciál má, tohle má ale do divácky poutavého filmu daleko. 40% (21.12.2015)

Vyprávěním v reálném čase se daří evokovat zdání výseče, z níž není možné vystoupit a jejíž kontext se nedá moc domyslet. Někdo bude určitě žasnout nad rozvolněnou narací, která se občas zříká kauzality i logiky, rámec příběhu je ale vesměs konvenční. Kamerová virtuozita je obdivuhodná, nejde ale o žádný experiment – obtížné pohyby kamery vcelku uspokojivě nahrazují klasickou střihovou skladbu. Co mi vadí je snaha o generační výpověď skrz její extrémy, jinými slovy, přes permanentně ožalé a zfetované figury se to o úpadku vypráví dost snadno. Metafory vesměs průhledné. (27.04.2014)