Ve spárech yakuzy

Ale skôr 4 a pol. Kitano sa po neskutočne dojemnom kikujirovi vrátil k tomu čo vie najlepšie a to ku gangsterským filmom. s tým že svoj predobraz gangstera nezmenil, len ho zasadil do iného prostredia a to ameriky. Práve v tom tkvie čaro tohoto filmu. stret africkoamerickej a japonskej kultúry. príbeh celkom banálny. nečakajte nejaký dejový zvrat. na to kitano nikdy nebol. on si vždy natočí nejaký jednoduchý filmík v ktorom zohráva nejaku tú úlohu aj mierna dávka moralizovania ale v tomto je to skôr naopak. ani scorsese nepoužil vo svojich mafiánoch toľko krvi ako kitano tu. každá scéna takéhoto rázu je brutálna a svojim spôsobom nechutná ale nevymiká sa s kitanovej poézie, takže stále máte pocit že sledujete skôr umelecký film. lenže priznajme si to. Motherfuckerujúci američania nie sú to pravé orechové. Film má kopec emocionálnych scén , ktoré skazia impolite black people. ale to nevadí. ide o to že stále to má ten feeling aký by to malo mať. na gengsterku trocha nezvyčajný a prechod s obyčajných drogových dealerov na yakúzacké esá príliš rýchly, ale tieto malé výtky rozhodne prepáčim, či už kvôli záveru alebo celkovému priebehu filmu, ktorý dotvárala pomalá hudba, kamera a close upy na všetkých zúčastnených. Pocit emocionálnosti a celkovo života na druhej strane zákona, na nemilosrdné zabíjanie a na bratskú lásku a pochopenie, človeka , ktorý ani nevie po anglicky a preto robí jediné čo mu rozumie on sám aj iný - zabíjanie - dotiahol kitano do dokonalosti a pre jeho vyznávačov bude lahoda sledovať takýto podarený filmík, ktorý spolu s jeho zatoichim poznajú vo veľkej miere aj u nás. a myslím že tak to má byť. (13.12.2008)

Kitanov humor i v takom krvavom filme zaujme a poteší. Z Japonska uniká neželaný člen jednej z yakuzáckych rodín pred istou smrťou za bratom do Ameriky. Neznalosť jazyka i prostredia ho po prvotnom konflikte s členom bratovej kumpánie uzatvárajú do malej kutice. Minulosť však neleží na odvrátenej strane mesiaca, ale stále a pomaly sa vracia na svetlo. Z ukrývajúceho sa človiečika sa po niekoľkých lekciách daných okolitým priekupníkom stáva vodcom nového gangu. Minulosť, pred ktorou utekal za bratom sa vracia v plnej sile aj s konfliktami so susediacimi gangami. Pred záverečnou odplatou talianskej mafie neostáva nič iné len pousmiatie sa spolu s konštatovaním: „Všetci zomrieme“. Veľmi pekne spracovaná krvavá ganksterka, tentoraz na japonský spôsob. Chutila, nevravím. Spôsob, akým Kitano narába s dejom, obrazom i hlavným hrdinom je príznačný pre väčšinu jeho filmov s ním v hlavnej úlohe. (26.09.2004)

Klasická kitanovina. Zpočátku to má tempo zaříkávače hadů, ale všechno visí jen na ochotě diváka přijmout tradiční Kitanovu hru na rozbíjení žánrových schémat. Pokud čekáte, že bude příběh do Ameriky uprchnuvšího zabijáka Yakuzy vylíčen v dynamickém tempu, záhy budete zklamáni. Spíš než příběhu si Kitano všímá postav,vychutnává si situace, které by v žánru akčního filmu byly druhotné (zázemí, vztahy) a zdánlivě klíčové epické scény seká v neskutečných zkratkách. Jeho lyrizující rukopis nelogicky připomene drsně-nežného Kikudžira. Jasná ukázka toho, jak moc tomuto svojskému tvůrci záleží na VYPRÁVĚNÉM, na labužnickém (a snad trochu bezohledně) vychutnávaném subjektivním líčení. To, že postavy jsou jiné, než by člověk dle konvence očekával, zaskočí jen kitanovské neználky. To, že nelítostný vrahoun Bratr (Kitano osobně) skrývá pod maskou jinou bytost, taktéž. Ale stejně to funguje. Narozdíl od Quentina Tarantina nedělá Kitano z všudypřítomné brutality samoúčelnou poetiku, ale líčí ho jako chladnou realitu života gangsterů... Chladnou realitu, která jim všem nakonec srazí vaz. Kmotr po japonsku či zběsilá gangsterská fuga, chtělo by se napsat. Ale Kitano se generalizaci vzpírá. Brother diváka potěší přinejmenším výtečným soundtrackem Joe Hisaishiho... Zapálené kitanovce pak téměř vším. (02.02.2005)

Jakuza sice je nedílnou součástí jak japonska jako takového, tak i filmů Takešiho Kitana, ale až s Brotherem se Kitano vrátil k čistokrevnému jakuzáckému filmu a povedlo se mu to asi jako nejlepší film o jakuzácích vůbec :). Film sleduje příběh jakuzáka Jamamota, který je kvůli prohrané válce gangů v tokiu nucen utéct do ameriky, kde v Los Angeles vyhledá svého mladšího bratra Kena a zjistí, že ani v americe se světu násilí a zločinu nevyhne. Zase jako obvykle Kitano jednoduchým a náznakově minimalistickým způsobem přesně charakterizuje všechny postavy včetně vedlejších a zapojí je do svižného, vtipného, násilného i smutného filmu, který je takovou maličko rozmáchlejší a hlavně optimističtěji pojatou verzí Sonatina. Na Sonatine se tu i několikrát odkazuje jako třeba "Bolí mě břicho" nebo blbnutí na pláži a hraní basketu, ale narozdíl od Sonatina zobrazujícího únavu ze života a odevzdanost, Brother se staví i ke smrti bojovně a hlavní hrdinové žijí naplno až do konce. Násilí v brotherovi je mnohem nekompromisnější než v sonatinovi a ta pravá jakuza a oldschooloví jakuzáci jako je Kató, Širase nebo sám velký bratr (Aniki) Jamamoto se k němu staví bez jakýchkoli zábran a bez váhání, což krom toho, že z toho udělá asi film s největším bodycountem pokud jde o Kitana, tak navíc ukáže i spoustu krve a zločinecký svět jako dost nevybíravý a drsný. Hlavní postavy si ale ve filmu užijí i nějaký ten oddech a scény stojící mimo všechny zločinné aktivity jejich gangu, zase jako je to pro Kitana tak typické a vůbec celé je to tak Kitanovské, že už to víc ani nešlo, protože ve filmu hrají i veterání jako Ren Osugi nebo Susumu Teradžima a dokonce oprášili i Clauda Makiho, kterému jeho role Kena seděla pěkně. A aby to nebylo málo kitanovské, tak hudbu složil Joe Hisaiši s tím úžasným ústředním motivem, který se dá poslouchat pořád dokola. Výborně dopadl i casting na ten multikulturní gang, který kolem sebe Jamamoto vytvoří a to především pokud jde o Omara Eppse, jehož výkon a postava filmu dává opravdu hodně ať už jde o vtípky nebo zamyšlení se nad tím kdo je komu víc bratrem avizovaným v názvu filmu. Takeši Kitano to prostě znovu dokázal a udělal perfektní gangsterský film ale s kitanovským přesahem, na který se dá podívat vždycky a vždycky člověka přímo nadchne svou svižností, zpracováním a vůbec vlastně vším, protože je to prostě pecka už od prvních tónů titulního hudebního motivu k filmu. :) (09.12.2010)

Je to dosť dobrá gangsterská dráma od Takeshiho Kitana. Má vydarený príbeh o vysokopostavenom členovi Yakuzy, ktorý je nútený na čas odísť z Japonska a tak sa rozhodne vydať za svojim nevlastným bratom do Ameriky, ktorý je členom menšieho gangu. A tu aj napriek neznalosti prostredia a jazyka rýchlo preberá iniciatívu a postupne vytvára čoraz silnejšiu organizáciu, čím ale získava aj nových nepriateľov. So spracovaním som spokojný, Kitano sa už od samotného úvodu nezaprie a tak si ma to získalo prakticky okamžite. Tento film sa dosť vymyká bežným gangstarkám, výrazné prvky, na ktoré je bežne kladený dôraz, obzvlášť získavanie a strata moci je tu podaná úplne skratkovito, podobne aj vytváranie vzťahov medzi jednotlivcami, ale ja si určite nesťažujem, práve tento štýl mi sedí viac. Celý film má takú zaujímavú chladnú atmosféru, násilie je vnímané ako úplne prirodzená súčasť života gangsterov, sadla mi aj chémia medzi príslušníkmi rôznych národov a navyše hlavný hrdina to svojim prejavom a štýlom ťahá dosť hore. Len škoda, že miestami a hlavne v druhej polovici na dlhší čas zmizne z obrazu a práve vtedy aj celková kvalita čiastočne upadne, čo považujem aj za hlavný zápor filmu. Nadmieru spokojný som aj s akčnou stránkou, v tomto žánri sa samozrejme nejaké dlhé akčné sekvencie moc čakať nedajú, ale všetky likvidácie, či už strelnými alebo reznými zbraňami sú slušne krvavé a pôsobia dosť efektne. S hereckým obsadením som dosť spokojný, ale platí hlavne o japonskom zložení, Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, Masaya Kato ako šéf druhej japonskej mafie a viacero iných vedľajších postáv. Americké zloženie ma už moc nezaujalo, ale zase ani neurazí. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, síce tu Kitano svoj štýl využil len čiastočne, ako keby to malo byť viac prístupné väčšinovému divákovi, ale aj takto mi to sadlo. Na špičku mafiánskych filmov to nemá, ale aj tak som dosť spokojný a stále mi to príde na vyššej úrovni, než ľubovoľná západná západná gangsterka. 77% (03.07.2013)