Ve spárech yakuzy

Čekala jsem podobu gangsterky, jak ji mám ráda, ale dost často jsem se nudila. Režisér se asi rád usmívá (pokřivený úsměv), rád si hraje s kontrasty s artovým podtextem (pomalé záběry x blesková akce; východní x západní kultura; přemíra hrdosti x absence emocí; malebné prostřihy x syrová brutalita), líbí se mu architektura (kamerové záběry). Mrazivý cynický úsměv hlavního hrdiny s tepajícím srdcem měl svoji originalitu, v ostatním se ale příliš vzhlédl v Big Brother, některé scény byly trapně předvídatelné. Moderní pojetí japonských "rodinných" tradic mi přijde stejně ujeté jako nesmyslné řezaní prstů na důkaz věrnosti, oddanosti nebo žádosti o smíření a odpuštění. Stylovka, kultovka, natož klasika z toho nebude, ani kdyby Kitano udělal ze Žluté řeky obratem Červenou. (23.12.2011)

Krutosť môže byť vo filme prítomná a nemusí byť pritom viditeľná. Tento film ju nielenže zviditeľnil, ale venoval jej podstatnú časť stopáže. Jedna vražda môže predstavovať desivý zážitok (a nielen pre obeť), ale niekoľko desiatok vrážd už prináša so sebou stereotyp a nudu. A keď okrem vzájomného vyvražďovania sa vo filme veľa iného neuvidím a Kitana nepoznám, nemám dôvod ísť s hodnotením nad tri hviezdičky. (21.04.2010)

Klasická yakuzácká zápletka o vzestupu a pádu jedné rodiny posunutá do amarických reálií. Ovšem zas tak klasické to není. Kdo čeká zběsilou jízdu ve stylu Miikeho tak bude zaskočen velice pomalým tempem filmu. Kitano si vyhrává s charaktery a je to fajn pokoukání vyšperkované poctivou japonskou řezničinou. (30.09.2006)

S upřímným politováním jsem nucena konstatovat, že mě japonská yakuza do spárů nedostala... Krvavý příběh, ve kterém hlavní postava změní své působiště, ovšem zabijácké návyky ne, mě příliš neoslovil, tohle holt není můj filmový šálek... Ona je to taková drsná chlapácká záležitost se spoustou mrtvých, krve, střev, uřezaných hlav i prstů a ač to své nepřehlédnutelné kvality má, vím o tom, místy zazní i nádherná hudba, hodnotím za tři, žádné emoce ze mne tvůrci nevydolovali... (21.07.2022)

Tak nějak moje první filmové setkání s Yakuzou, aneb mafie trošku jinak. Charismatický Aniti, který bratrovi ukáže, jak má fungovat pořádný nelegální byznys. Nicméně zde nejde zrovna o tu obchodní stránku, tady se jde přes mrtvoly. Řezání prstů, střeva, nějaká ta hlava bez těla, jo, v asijských filmech si prostě neberou servítky a to je dobře. Schází málo a dal bych s klidným srdcem pět hvězd. (15.04.2010)