Pozor na Harryho

Tato, řekl bych, doslova esence Allenovství je jedním z nejpovedenějších a zároveň nejtypičtějších filmů tohoto neurotického mužíčka, celoživotně řešícího obsese, judaismus, traumata, pochybnosti a fóbie, ze kterých se permanentně (a marně) léčí u psychoanalytiků. Pokud se nudíte, nemusíte si kupovat medvídka mývala, pusťte si tenhle film a budete mít o zábavu postaráno. (11.03.2019)

Na to aký je malý a škaredý je Harry poriadne nadržaný. Nič sa mu nedarí a ako sám tvrdí je najhorší človek na svete...O.K., tak štvrtý, po Hitlerovi , Goringovi a Goebbelsovi...Ako každý Allenov film je aj tento dosť ukecaný, čo mi nikdy nevadilo. Horšie je, že postáv tu vystupuje toľko, že je problém ich spočítať. Príbeh nie je nič moc, navyše stále chaoticky preskakujeme medzi postavami. Pri tej sprche hlášok, ktoré Allen vypúšťa sa nedá občas nezasmiať, ale film je ako celok akýsi roztrúsený a chaotický. Skôr bavia scénky samé o sebe. Pobavil ma zostup výťahom do pekla a teória o právach na diaľkový ovládač. Hlavné slovo má ten, kto ho vlastní....60%. (23.02.2013)

Deconstructing Harry je pro mě zřejmě nejrozporuplnější Allen. Slyšíte, že to je typický Allenův scénář, ale obohacený o notnou dávku sprostých slov, kterým se Woody ve svých filmech většinou vyhýbal. Ale to mi ani tak nevadilo, nejsem prudérní člověk, kterého by tohle rozhodilo. Jenže… to by hlavní roli nesměl hrát sám Woody. Totiž jemu jsem ty šlapky, kuřby a už si nepamatuju co ještě, vůbec nevěřil. Stejně jako jsem mu nevěřil ta sprostá slova, protože v jeho podání to prostě nepůsobilo drsně či světácky, ale jen vtipně a nedůvěřivě. Tenhle film mohl být skvělým, protože má o čem vyprávět, ale Woody se měl tentokrát vynechat z castingu a zůstat jen za kamerou. Protože když máte problém věřit prakticky cokoliv hlavní postavě, která prakticky nesleze z plátna, tak film, byť jakkoliv kvalitní, je pro vás o ničem a vy jen tiše a (ne)trpělivě čekáte na konec. Budu ještě hodný a za scénu v pekle dám 50 %. (19.12.2012)

Ukecaná woodyallenovka s veľmi originálnou naračnou štruktúrou, kde je v prítomnosti prezentovaný lineárny príbeh Harryho cesty za literárnym ocenením druhoradou záležitosťou popri časosled rozbíjajúcim scénkam z Harryho diel a z Harryho skutočného života, ktoré vysvetľujú jeho knihy. Harryho konfrontácia vlastného na fantáziu bohatého umenia so smutným životom plného problematických vzťahov so ženami robí z Deconstructing Harry jedno z najviac autobiografických Allenových diel a my môžme preniknúť do zákulisia tvorby jeho filmov. (09.02.2013)

Woody Allen se předávkoval sám sebou a ještě to drze přiznává. Tenhle film vypadá jako poslední zoufalý výkřik před tvůrčí krizí. Vzhledem k tomu, že znám všechny jeho dosavadní filmy a pak až ty evropské, nemůžu zatím říct, jestli ta krize přijde už příštím snímkem, nebo až některým z dalších (jen vím, že přijde, protože její dozvuky ne-li trvání jsou patrné dodnes), ale to teď není důležité. Zásadní je, že tenhle ještě relativně funkční kus začíná i dost střílet naprázdno mnohem zmatenějí než tomu bylo u Woodyho dosavadních kousků. Nejvíc mi vadí, že Allenova sebekritika nepůsobí upřímně. Něco jako: "Když si své umělecké neřesti nahlas přiznám, musíte mi je odpustit." Nemusíme. (24.08.2012)