Pozor na Harryho

„Dal bych přednost klimatizaci před papežem.“ Woody, kdybys to nebyl Ty, horko těžko rozdýchávám drzost autora, který svůj celovečerní film poslepoval z povídek objevených náhodou během stěhování. Tvé povídky mají to štěstí, že jsou skvostné a švy, jež je drží pohromadě s ostatním materiálem, nakonec taky ujdou. Jenom mi není jasné, proč jsi opět užil podivně roztěkaný styl, pochopitelný u nervních Manželů a manželek, méně u (nezvykle) přisprostlé komedie o písálkovi, který směřuje k předávkování sebe samého sebou samým. Asi jde o nejvýstižnější vyjádření Tvých osobních pocitů, což mi u již tak velmi autobiografického počinu přijde jako onanie na n-tou. Inu, také to k tomu patří. Ve výsledku dostáváme nestydatě upřímnou zpověď sexuálně frustrovaného pesimisty bez schopnosti žít a užívat. Jestli seš tohle vážně Ty, Woody, smekám nad Tvou odvahou, uznale pokyvuji hlavou nad Tvou nepolevující vtipností a další dávku Tebe obezřetně odkládám na dobu neurčitou. Nic ve zlém, ale najednou bylo toho Allena až až. 80% Zajímavé komentáře: anais, FlyBoy (02.06.2009)

Když máte tvůrčí krizi, napište o ní. V tomto směru není Woody prvním, a dozajista nebude ani posledním umělcem. (Např. slušný román Josepha Hellera - Portrét umělce v pokročilém věku.) Harry je rozebrán na molekuly, můžeme doslova přebírat v rukou jeho pochody, jeho motivace a složky jeho podvědomí. K tomu pro Woodyho netypická forma střihu, zato typické množství vtipů. ("Píchal jsi někdy slepou?" - "Ne. Ty jo?" - "Jsou tak vděčné.") (27.08.2013)

Jeden z těch lepších Woodyho filmů modernější doby. Nepostrádá vtipné hlášky, nápady (scény s rozmazanými herci), vtipný střih i kameru. Režisér tak trochu hraje sám sebe (nebo sám se sebou?), naráží na svoje starší filmy a míchá nepřeberné množství postav a dějových linek. Právě různé dějové linky vytvářejí z Pozor na Harryho jeden z nejkomplexnějších filmů, co jsem viděl. Krom samotné hlavní linie (která už je sama o sobě "zdvojená") nacházíme dalších pár příběhů, které na první pohled s filmem nesouvisí. S postupem času ale vše začne do sebe zapadat a Woody Allen tak rozjíždí labyrint filmu, knih, fikce, skutečnosti... Co z toho je vlastně pravda? :-) (05.03.2012)

Scénáristický skvost, respektive forma, kterou Woody odvypráví příběh Harryho Blocka, jehož osudy by vydaly na výživnou knihu, a taky že ji napsal, a kterého vidíme s několika tvářemi a mnoha očima. Určitě ne obyčejný, ale zase ne doslovně netuctový příběh sexuální tenzí posedlého inteluktála vypráví Woody natolik originálním způsobem a zároveň udržuje v přiměřených dávkách svůj trademarkový humor a přitom celý snímek dokáže po celou dobu udržet více v rovině vztahově dramatické nežli komické. Jasně, kdo je naladěný na Woody frekvenci nasměje se dostatečně a přihodí nějaké procentíčko v hodnocení navíc, za sebe si ale více cením právě té dramatické roviny, ve které Woody opět nechává promlouvat zcela nenuceně nepsaná vztahová moudra, jakoby z vlastní zkušenosti, nebo o sobě vyprávěl... 100% (30.05.2016)

Nejsprostejsi film ve Woodyho kolekci. Vybaven slovni fuck kanonadou a plejadou znamych hercu se Woody vyrovnava s internimi demony a prekonava tvurci krizi skrze vyrizovani osobnich uctu. Cele je to ale prilis rozsekane a stejne jako Woodyho alterego v podani Robina Williamse, completely out of focus. "You have air-conditioning in Hell?"... "Sure! Fucks up the ozone layer!" 3/10 (08.04.2010)