Lucy

Původně jsem Lucy vůbec vidět nechtěl, jelikož Besson tvoří posledních skoro dvacet let synonymum pro dobrovolnou lobotomii. Tentokrát ovšem nabízí nečekaně vydatnou porci švandy, přestože debility je opět nad doporučenou denní dávku. Představa, že zdopovaný lidský orgán ovládá celý prostor a čas je zhruba stejně uvěřitelná jako ta, že supernebezpečná asijská mafie zašije do bříšek obětí velké pytle s drogou, o níž prokazatelně nikdo neví, co vlastně způsobuje. Důležitá je hravá forma, nadhled a humor; všeho je požehnaně, všechno funguje a když už přijde na přetřes zdánlivě slabší chvilka, má alespoň pořádně WTF odér (například když hlavní hrdinka emotivně telefonuje se svou matkou, zatímco v ruce drží pistoli a míří na chirurgy, kteří jí operují břicho). Takhle nějak by se měly točit debilní filmy! Abych nezapomněl, Scarlett je samozřejmě výborná. (20.10.2014)

„Četla jsem vaši teorii o využití mozkové kapacity. Je trochu nedopracovaná, ale jdete na to správně.“ Od Lucy jsem čekal hodně rozporuplný filmový zážitek a toho se mi také dostalo. Některé věci mě nadchly, jiné zas zklamaly. Základem všeho samozřejmě je, zda divák dokáže přijmout Bessonův proměnlivý sci-fi svět. Já osobně byl chvílemi fascinovaný, jindy se zas velmi těžko a s nechutí srovnával s pravidly daného fikčního světa. Režisérův přístup bych označil za (na můj vkus) až zbytečně megalomanský. Film nabízí spoustu extrémů, ostatně jak se má člověk vyrovnávat se snímkem, který se dle libosti přepíná z a) béčkového krimi akčňáku přes b) cool „buddy“ komedii na c) filosofickou „scifárnu“ toho nejtěžšího kalibru a zpět. Nejlépe jsem se cítil u „b)“ typu scén, kdy sexy Scarlettina postava za sebou nechává spoušť a trousí u toho jednu suchou hlášku za druhou (s čímž lehce začne ještě před „absorpcí“) a francouzský „parťák“ to umocňuje svými vytřeštěnými výrazy a neschopností být něčím víc než plyšákem pro štěstí. Ne že bych si však některé akční scény (efektní honička v ulicích Paříže) či vizuální orgie též neužil (i když mottem: „Fantazii se meze nekladou,“ se režisér řídil podle mě až příliš). Celkový dojem z filmu se mi těžko popisuje, nicméně s určením hodnocení v tomto případě nemám kupodivu nakonec větší problémy, ode mě to budou 3*. „To vždy řídíte takhle?“ – „Ještě nikdy jsem neřídila.“ (13.12.2014)

V mé hlavě se nejspíš místo zájmu sledovat tenhle Bessonův magnum opus konala jedna velká rozjuchaná párty, kde se kromě obligátního ohryzávání bílé hmoty a popíjení z krevního řečiště šňupalo něco mnohem lepšího a silnějšího, než měla Scarlett zašitého v podbřišku, protože jak jinak si vysvětlit aktivitu všech těch pobavených neuronů vyslat ke mně jasný signál, že Lucy je spíše zábava k popukání než že by bylo potřeba v ní hledat hlubší smysl. Luc by měl občas zapojit víc než jen 10% mozkové aktivity při psaní scénáře .. (11.11.2014)

Po první větě jsem si říkala, že to bude nějaká "Besson-se-snaží-dohonit-svoje-mládí-edgy-blbost", ale hned, jak Scarlett střelila nevinného taxikáře, což bylo asi tři minuty potom, co získala "superschopnosti", jsem věděla, že ten film budu extrémně nenávidět. Nedovedu si představit nic hloupějšího nebo nudnějšího než si takhle představovat inteligenci. (30.09.2019)

Začátek bez schopností velmi zábavný a také napínavý, část po jejich nabytí už méně, ale stále dobrá, nicméně čím blíže bylo ke konci, tím více mě Lucy přestávala zajímat. Tak alespoň že film rychle utekl, příliš jsem se při něm nenudil a k jeho sledování jsem snad nepotřeboval ani 5 % mozkové kapacity. (16.09.2015)