Tarantule

Jednou z nejsilnějších stránek mojí osobnosti je moje velice silná arachnofobie. Tentokrát mi ale paradoxně přišla vhod, protože Tarantula na mě díky ní (a díky umu fillmařů) zapůsobila, jak měla. Ohavný gigantický pavouk si to štráduje pouští, požírá koně i farmáře, výbušninám se (jistým nepopsatelným pavoučím způsobem) směje... Jenže když si umíní došlápnout na město plné těch divných dvounohých bytostí, nepočítá s tím, že ho v jedné ze stíhaček přiletí zlikvidovat sám Clint Eastwood. Jak příznačné. Čtyři čisté hvězdy. (06.07.2012)

Všetko, čo vzniklo po Them! (1954) už neoplýva dákou extra originalitou. Triky, práca s kamerou a dejová priamočiarosť - solídne, horšie je to s nevýraznými hercami a priemerným scenárom. A ani režijne sa nikam neposunieme. Ide vlastne o klasické 50-desiatkové hororové sci-fíčko, ktoré nadväzuje na 30. roky, akurát že miesto ikonických monštier tu máme obrí hmyz - konkrétne ten najodpornejší t.j. tarantula. Na jedno použite bohate postačí. (28.05.2014)

Excelentní "monster movie" z časů, které dávno zapadly prachem a jež byly s nadcházející dobou postupně z cesty nemilosrdně "vykopány" nastupujícími technickými vymoženostmi. Jenže právě tato černobílá, klasická, trikově se ještě vyvíjející, a mnohdy nedokonalá díla dokáží ve spoustě překonat celé zástupy současných megalomanských hollywoodských projektů. Disponují totiž tím, co spoustě digitálně a trikově perfektně a dokonale "vypilovaných" děl chybí. Atmosféra, nostalgie, vizuální nestabilita, galantní a rozvážní mužové a půvabné ženy, které v těchto filmech ještě nebyly nuceny se svlékat. K tomu připojím vydařený scénář a sympaticky elegantní, "dobové" dialogy mezi Johnem Agarem a Marou Corday. Jak potěší filmová mluva, která neobsahuje vulgární výrazy, nadávky či dokonce klišé. A jak potěší, když na scéně neběhají polosvlečení nagelovaní hezounci a když se v každém záběru neobjevují skoro vyslečené, vyumělkované nádhery. Tenkrát se točily pouze horory. Teď jsou to často brutální horory s cílovou skupinou mladistvých a pubertálních, kteří dokáží jejich "kvality" patřičně ocenit a kteří nejspíš netuší vůbec nic o starých, klasických hororech. A i kdyby, to jediné, co by jim nejspíš dokázali věnovat, by byl patřičně hekavý výsměch, nezájem či snad dokonce hluboká arogance. Je fajn, se prostřednictvím těchto filmů vrátit do starých časů a na chvíli se tak odpoutat od neustále se zrychlující filmové konzumní mašinérie. (06.08.2011)

Tak vida - Eastwood začal u filmu jako pořádný hrdina! Celkově je film poměrně vtipný a pavouk dostatečně "realistický" (je ho ale přece jenom moc málo), jenom mě mrzí, že se vraždícími monstry nestala ta přerostlá morčata - to by bylo ještě zábavnější anebo, že jsme nemohli nadále sledovat vývoj profesorova obličeje - už se mi začínal celkem líbit. (22.07.2005)

Je opravdu obdivuhodné, že Tarantula vznikla v roce 1955. Po trikové stránce má totiž co nabídnout i dnes, téměř šedesát let od svého natočení. Příběh je sice klasický - typické, hororové béčko z 50. let, ale béčko zábavné a kvalitní. Tarantula je docela napínavá (líbí se mi hlavně scéna, kdy se obří pavouk dívá oknem do ložnice mladé ženy), triky jsou opravdu povedené (v žádném případě úsměvné), herci jsou sympatičtí a díky krátké stopáži snímek rychle uteče a nestačí nudit. Perličkou (pro mě ne nezajímavou) je, že roli mladého pilota, který v závěru filmu zachraňuje město před pavoučím terorem si střihl Clint Eastwood. No jo, už v 50. letech to byl sakra frajer... (25.07.2011)