Blade Runner 2049

Blade Runner 2049 je jedním z těch filmů, na které se čekalo celé dekády. Svět z románů a povídek Philipa K. Dicka si žije dál svůj život mnoho let po autorově smrti (zemřel krátce před premiérou původního Blade Runnera) a znovu a znovu inspiruje. Mám slabost pro ten fenomén návratů, kdy se po mnoha a mnoha letech vrací i původní herci a Harrison Ford je tou tváří, která se díky Hanu Solovi, Indymu Jonesovi a Rickovi Deckardovi stala nesmrtelnou. Pokračování neudělalo původnímu filmu ostudu, příjemně rozšířilo svět a noví herci (Ryan Gosling a Jared Leto) do něj zapadli naprosto přirozeně. 2049 je ideální melancholickou postoapo pro současnou generaci. (11.10.2023)

"Nikdy jsem nevyřadil nikoho, kdo se narodil." Tak to mám radost agente K a nyní se podrob normativnímu testu, ať diváka trošku ponudíš. U mne tedy tento test kromě nudy vyvolal ještě alergii na neustále se opakující slova "buňky" či "propojení". Ale to je můj problém, stejně jako to, že podle mne nejlepší postava filmu, pěstitel česneku Sapper, dostala tak málo prostoru. Chápu, že skoro ve třech hodinách filmu bylo těžké pro něj najít nějaké volné políčko, ale já bych si s tím tu práci dal a stříhal bych a stříhal. Ale abych jen nekritizoval, tak mi snímek ukázal dokonalou ženu jménem Joi. Vždyť který chlap by pohrdl kráskou, která se stále usmívá, převléká se v řádu milisekund, dá se kdykoli vypnout a k uspokojení muže neváhá sehnat děvku? Asi žádný, ale důležitější je to, že se to nakonec trošku rozjelo, něco se tam stalo a nějak to dopadlo, čemuž jsem během rozvleklého začátku moc nevěřil. (01.03.2018)

Tak jsem si říkal, po přečtení některých z mých oblbených, se kterými se většinou shodnu skoro jako Čuk s Gekem, že z tohoto ranra se mi bude chtít blade. A ono ne. Vizuálně perfektní, logika pokulhává o dost méně, než v prvním spektáklu, Ford zde opět působí jako amatérský neherec, takže korelace zajištěna. Pravda, natáhnout film na šestnáct a půl týdne nebylo asi nutné, jenže co už. Když má člověk dosti času, protože nespsavost je dar nedar, tak.... A vůbec, takto vyhajpované hepyjendy mou duši vždy potěší. (13.01.2018)

Vizuálně opět bomba a ponurý svět, kde vás na ulici svádí gigantické holografické děvky má stále co nabídnout. Příběh není totální vycucávka, ale dává docela smysl a byl jsem celkem zvědavý, kam se bude ubírat. Na druhou stranu bych ocenil méně zadumaných pohledů a filosofování jestli duši má člověk, robot, hologram, nebo mikrovInka a místo toho vysoustružil pár obskurních scén. Fakt jsem nechápal zlou robotku, co vždycky nakráčela na policejní stanici, někoho tam zabila a bylo to naprosto bez důsledků. Řekl bych, že když pouhá informace, že se narodilo robodítě může "zničit svět" tak vraždy policistů za bílého dne by zasloužili alespoň titulek v novinách. Prostě to stojí za to vidět v kině, páč udělané je to skvěle, ale leckdo se chvílemi bude nudit. (19.10.2017)

„ZEMŘÍT PRO SPRÁVNOU VĚC JE NEJLIDŠTĚJŠÍ, CO MŮŽEME UDĚLAT…“ /// Skoro až thrillerový a adventurně komorní pátrání po narozeným (takže nevyrobeným) replikantovi. Cáká z toho technická dokonalost, ale taky dějová úspornost, takže je to místy pomalý, ale furt temný. Baví mě, jak je to odvyprávěný. Ten příběh s tím tempem a sci-fi ponurostí do sebe fajnově zapadá. Navíc to má v sobě překvapení… Villeneuve je machr. Nejen proto, jak dokázal s pár hercema naplnit 2 a půl hodiny. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Do Androids Dream of Electric Sheep?“. Kterej napsal v roce 1968 Philip K. Dick, neznám. 2.) Chcu ukázat starý, jak má fungovat moderní žena. 3.) Celý dny (i noci) prokecám s hologramem. 4.) Thx za titule „Jemu, tedy Idžorovi“ a „Holesinska.M“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ (03.02.2018)