Zrození národa

Rytmus filmu je silnejší ako príbeh samotný, ale charakter, najmä druhej polovice, naň nedovoľuje zabudnúť. Prečo ? Otvorená propagácia Ku-klux-klanu, ako záchrancu černochmi gniaveného juhu USA a ukázanie negrov (tak sú nazývaní v titulkoch), ako násilných, pudovo jednajúcich poloopíc, nenechá dnes, v čase vynútenej rasovej korektnosti, chladným asi nikoho. Viem pochopiť, že syn plukovníka Konfederácie asi nemohol konať a zmýšľať inak, pravda je však možno kdesi inde: niektoré zo scén naozaj prihrávajú teóriám, že Griffith celý ten prehnaný rasizmus myslel ako jeho výsmech. Vyvážené tempo podporuje prirodzené striedanie obrazu aj strihu v sprievode priliehavej hudby. Statické detaily tváre sú vzápätí zamenené za dynamické polocelky, či monumentálne výjavy bojov, ktoré akoby vystúpili z obrazov krajinárskych majstrov, individuálne osudy prechádzajú do zobrazení histórie národa bez akýchkoľvek násilných prepojení a naopak. Jedna z najzaujímavejších scén je priebeh atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna v divadle. Forma celého opusu, prevratného diela kinematografie, zrodiaceho veľké príbehy bola vyprecizovaná vo vyše 600 krátkych filmoch (akýchsi cvičebných etudách), ktoré Griffith dovtedy nakrútil. Dospel tak k svojbytnému filmovému výrazu práce s kamerou, obrazom, strihom i hercami. Trojhodinový monument si zaslúži byť videným i dnes, a to napriek spomenutej kontroverznosti. (09.05.2006)

Vyloženě jsem trpěl. Filmová nádhera, kterou vám přímo před očima znásilní samotný režisér. Faktem je, že se tak děje až v druhé půli filmu. Ta první, do smrti Lincolna, je sice také snůškou dobových stereotypů, ale především jde o heroicky tragické zobrazení bratrovražedné války Jihu proti Severu. Poté následuje, filmařsky prvotřídně natočený, rasistický propagandistický bizar. Ale co si budem... z historického hlediska, a nejen filmařského, jde o mimořádně důležité dílo. Podobně jako třeba "Triumf vůle". Nezavírejme před historií oči. Měla by nám je naopak otevřít. (07.05.2021)

Ačkoli jsem měla dojem, že jsem si vůči němému filmu vypěstovala celkem kladný vztah, na tříhodinovou reinerpretaci dějin pod režijní taktovkou D.W.Griffitha jsem připravena nebyla. Nekonečná táhlá nuda přejde v rychlé finále, které je extrémně dobře nasnímáno a nastříháno, takže jsem KKK podvědomě i fandila i já, ačkoli se s filmem rozhodně ideologicky se neztotožňuji. (29.12.2009)

Film měl při svém uvedení ohromný úspěch, byl komerčním trhákem... Ale dnes je jeho realita jiná. Možná pro Američany má ještě nějaký velký význam, přece jenom pojednává o jejich historii, ale pro mě jako Evropana to zase tak objevné není. Pokud ho vezmu v kontextu doby (což je věc, jak by se měly filmy hodnotit), musím pochválit technické zpracování. Třeba bitevní scény byly dobré. Hudba se mi zpočátku líbila, ale když se stejné motivy opakovaly pořád dokola, docela mi to začalo lézt na nervy. Bohužel, dnes je více než tříhodinový němý film docela nuda a i já jsem se musela dívat na dvě etapy, abych to vůbec vydržela. Dnes jsem ráda, že jsem toto dílo světové kinematografie, které prostě musím vzhledem ke svému oboru znát, viděla, ale moc mě nebavilo a jen těžko se na něj podívám znovu... (15.06.2013)

Birth of a nation je pre dnešného diváka exkurzia do filmovej histórie, akási povinnosť pre každého, kto chce o sebe povedať, že sa zaujíma vážnejšie o film. Ale dá sa brať aj čisto ako historický film, ktorý zobrazuje dôležité aspekty histórie amerického národa. Ja by som na tento fakt rád vopred upozornil, pretože ak si ho chcete skutočne užiť, aspoň čiastočné znalosti z jej histórie budú zrejme najdôležitejším faktorom jeho zábavnosti. Griffith totiž zaplnil svoj film historickými postavami, historickými udalosťami a pokiaľ ste zvyknutí na jeho typickú melodrámu, dočkáte sa jej až v poslednej tretine. Ja mám o histórii otroctva informácie iba zbežné, takže sa mi tieto postavy v priebehu deja dosť plietli a malo to dopad aj na to, že mi film nepripadal vôbec strhujúci. Trvalo dosť dlho, kým som si dokázal priradiť meno k postave a vyznal sa v ich vzájomných vzťahoch. Problémom bolo aj to, že politika je väčšinu deja v popredí a netvorí tak iba pozadie pre melodramatický príbeh, ako v prípade Orphans of the storm. Film je otvorene rasistický, ale je vidno, že Griffithovi išlo skôr o to, aby mohol hlavný hrdina vyslobodiť svoju milú z rúk zápornej postavy. Existuje množstvo filmov, ktoré zobrazujú bielych ako utláčateľov menšín, v ich prípade to nazývame ale sebareflexiou, aj keď sa jedná tiež svojim spôsobom o rasizmus. Pre dnešného diváka tak nebude film až tak šokujúci a môže ho brať ako určitý druh historickej rozprávky. (13.02.2013)