Zlodějka knih

Čo pritiahne diváka je príbeh Liesel(Sophie Nélisse),alebo skôr hl.predstaviteľka,ktorá ju stelesňuje,chýry,ktoré sa šírili široko ďaleko sú pravdivé:je sympatická,pôvabná,môže mať kľudne pred sebou sľubnú hereckú kariéru. Manželia Geoffrey a Emily sú obetaví,keď sa schyluje ku konfliktu,tak pomôžu jednému židovskému mladíkovi,kde si s ním Liesel začína rozumieť pomocou slov a začína písať svoj príbeh v „nehostinných časoch...” Čo by som vytkol je nemecká angličtina,ktorá pôsobí občas komicky.Pôsobí to rozprávkovo,ale uveriteľne. Hudba Johna Williamsa vťahuje do príbehu. Tvorcovia sa snažili,čo im sily stačili,a tak vzniká zaujímavé dianie,ktoré neurazí,ale ani nenadchne. (23.01.2014)

Sentimentální citová vydíračka, které jsem ovšem nemilosrdně podlehl. Snímek skvěle zafungoval na poli kontrastů. Kontrast mezi drsností a absolutní nevyzpytatelností války postavený proti úniku do říše fantazií - to bylo něco krásného. Velmi nezvyklé bylo i to, že v tomto filmu neexistují žádné vyloženě záporné postavy. Ze strany režie a scénáře se jedná o nesmírně dobře promyšlený tah a skvěle seřízený mechanizmus, kde má každá postava jasně definovanou svoji roli a charakter a za celý snímek se z této role neodchýlí ani o centimetr. Přesto v tomto pohádkovém světě, kde se mají všichni rádi, cítíte ve vzduchu obrovské dobové napětí a strach a tušíte, že nebezpečí může přijít jako déšť z čistého nebe. Osobně jsem neviděl moc filmů, které by se snažily ukázat válku i zevnitř z pohledu německého obyvatelstva, i když v tomto případě se silným romantickým tónem, ale to snad čas od času neuškodí. Vložit smrt do role vypravěče považuji za naprosto geniální nápad. Nad hudbou mistra Johna Williamse poté znovu zůstávám v němém úžasu. Ten člověk je bůh ve svém oboru. Velkou poklonu skládám i Sophie Nélisse, která si svoji ústřední roli střihla i v nízkém věku naprosto fenomenálně. Většinu stopáže jsem vnímal jako čistě 4hvězdičkovou, ale závěr byl něco naprosto božského, kdy mi i malá slzička dokonce ukápla. Proto odpouštím i to všudypřítomné pozlátko a sentimentalitu. (07.04.2020)

Ja necitlivý, ignorantský odľud - už dávno som sa pri žiadnom filme takto nenudil! A prečo miešali angličtinu s nemčinou, prečo britskí herci napodobňovali angličtinu s nemeckým prízvukom a smrť má totálny britský akcent... A vlastne o čom to bolo? Peknú blonďatú herečku s modrými okami a dvoma skvostnými hercami ako rodičmi zasadiť do dobového Berlína počas druhej svetovej a dať im do pivnice charizmatického žida a všetci si myslia, aké srdcervúce to je... a aké hlboké, lebo je to niekde v druhom pláne o sile slov a príbehov, o knihách a rozprávačom je sám Pán Smrť... u mňa ale táto stávka na istotu nezabrala. Za snahu, peknú kameru a vydarenú výpravu bezemočné *** (02.06.2014)

Takové určité vyděračské podání, doslovné podání obrazů, aby divák věděl, kdy vytáhnout kapesník a plakat a smrkat, a celé to tajemno, navozené od začátku smrťákem, je jen trik na diváka, aby si řekl, jó, dobrá atmosféra, jó, dobrá kamera, zimní obrazy atd... Postavy v podstatě černobílé, dopředu se dá odhadnout, kdo se jak změní, co se stane... těžká artistní, vyděračská nuda. (25.12.2016)

Jako joo, je to doják jak dění na jatkách, ale na mě to nepůsobilo uplně. Přišlo mě to příliš mnoho tradičních a tudíž ohraných elementů. Žid v nouzi, malá holčička a její kukadla, hodný lidi a ten příběh měl jen jeden filmově silnější moment, když nácek je sklepě, při ní jsem svůj dech vyhlásil za nedostatkový zboží, ale jinak mě to bohužel spíš míjelo a přitom jsem si velmi přál aby mě film trefil do toho červenýho bušícího orgánu. (14.02.2015)