Kráska a zvíře

Černobílé francouzské zpracování této klasické pohádky na mě zapůsobilo v neotřelých romantických scénách přímo magicky. Ze stále většího sbližování krásky a zvířete dýchal na mě velký kus něhy a samotný závěr pak dojal přesně tak, jak bych si to u pohádky přál. Pozdější Herzovo zpracování považuji sice za kapánek zajímavější a nápaditější, i pokud jde o pojetí postavy zvířete, ale i Jean Cocteau uměl vyvolat pár působivých hororových záblesků. Prostředí zámku zde taky skrývá mnoho pěkných prvků, ať už jsou to oživlé ruky se svícnem na zdi nebo střílející soška Amora v zakázané komnatě. [80%] (03.07.2021)

Jak napsal Friedrich Hölderlin: "Nic nemůže tak vyrůst a nic tak hluboce klesnout jako člověk. S nocí propasti srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost, a jak málo je tím řečeno. Není však nic krásnějšího, než když se v něm po dlouhé smrti opět rozednívá a bolest jako sestra vychází vstříc radosti svítající z dálky." (17.05.2012)

Přijde mi logické, že nejstarší filmová adaptace stejnojmenné slavné francouzské pohádky od Jeanne-Marie Leprince de Beaumont je rovněž francouzského původu - slyšet všechny postavy mluvit francouzsky dodává filmu v mých očích jisté zajímavosti, byť to na mě nepůsobilo vždy tak, jak by asi mělo (kupříkladu v scéně, v níž se poprvé objevuje Zvíře a kdy spustí francouzsky, jsem vyprskl smíchy, protože mi ten kontrast zvířecí masky a noblesní francouzské dikce přišel prostě směšný; ostatně celá ta maska mi přijde sama o sobě neobyčejně komická). Psát o tomto filmu, že je beznadějně poznamenaný dobou svého vzniku, by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa (mám na mysli mj. herecký projev, použitou hudbu, úroveň triků, vzhled kostýmů i samotné masky hlavní postavy, apod.) - samotné stáří snímku by samo o sobě ani vadit nemuselo, naopak - blbé ovšem je, že ten film není ani trochu napínavý nebo nedejbože strašidelný, a hlavně celý působí neobyčejně atéliérovým a neživotným dojmem, což by pořád ještě tak nevadilo - kdyby celý ten film nebyl tak příšerně... ó ano, proč to nenapsat, nudný. Obzvláště od chvíle, kdy Kráska přichází do sídla Zvířete, by se člověk nudou ukousal, a celková stopáž zde obecně působí strašně natahovaně - na dnešní měřítka je ten film neakční až hrůza, a skutečně jsem se musel hodně nutit do toho, abych ho dokoukal. Dosud nepřekonanou filmovou adaptací této předlohy tak pro mě nadále zůstává Herzův snímek Panna a netvor, který podle mě s touto zaprášenou úsměvnou verzí nesnese srovnání. (27.03.2017)

Mistrovské dílo pohádkového žánru. Dojemnými obrázky vyprávěná "bajka" o prozření a víře, o věrnosti a sebeobětování je založena na pohádce madame Leprince de Beaumont z roku 1757. Film byl točen bezprostředně po skončení druhé světové války za nepředstavitelně těžkých podmínek. Chyběly peníze, osvětlení i samotný filmový materiál a Jean Marais byl svého času v Německu jako člen okupační armády. Firma Gaumont z projektu vycouvala a také její následovník André Paulvé datáhl projekt do konce jen díky dojetí své ženy, jež vyplynulo z její účasti na natáčení. (26.03.2005)

La belle et la bête aneb surreálný výlet do světa fantasie rámovaný nezvyklými konturami. Překrásná práce, impresionistické obrazy, skvělé triky, masky a kostýmy. Zvíře nádherně trpí, nicméně od maxima dělí tento kousek fakt, že Kráska může být lepší jako Panna. Protože Josette Day Zdeně Studenkové nesahá ani po kotníky. (15.12.2009)