Boj sněžného pluhu s mafií

Začínám mít ve velké oblibě severské snímky. Líbí se mi na nich jejich nadhled, vtip a netradiční pojetí rámované skvělými hereckými výkony. Tato má "éra" započala filmem Hundraåringen som klev ut genom fönstret och försvann a zdárně pokračuje právě tímto snímkem. Kraftidioten mi svým celkovým pojetím silně připomínal film Taken, protože hlavní hrdina s mimikrami skvěle hrajícího Stellana Skarsgårda se chová podobně jako postava Liama Neesona. Film na Vás v první řadě zapůsobí svou ponurou atmosférou, která je už asi typická pro všechny severské snímky, suchým humorem, který je zde podáván ve velkých dávkách, ale hlavně prvotřídními hereckými výkony, na které je přímo radost koukat. „Tell my wife Marit that she's a cunt... she's a cunt.“ (12.05.2015)

Dost nadhodnocená severská kriminálka, kdy jeden mlčenlivej tatík jde od mafiána k mafiánovi a hází je rybám, za to že mu zabili syna.Ano uhádli jste správně, žádná výrázná originalita se nekoná,vše je hezky pomalé, plné svérázných postav a neskutečných hlášek, ale vše už sme někde jinde viděli, buď lépe a nebo svižněji.Taky jsem určitě čekal větší zapojení sněžnýho pluhu.Jako celek je to řemeslně dobrá filmařina ale nenašel jsem v tom žádný pokus o něco invenčního.Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že Stellan Skarsgård prostě není žádný zabiják a i když jsem byl celou stopáž poměrně dobře naladěnej, tak konec filmu je jedno velký WTF bez většího smyslu či vyústění.65%. (27.10.2015)

Dokonalý koktejl takové té zasněžené severské melancholie s nekompromisní revenge story a osobitě černým a lehce cynickým humorem, který většinou shazuje servírovanou brutalitu i depresi. Všechno je skvěle vyvážené a vypointované, kulisa zasněžené krajiny umocňuje atmosféru a Stellan Skarsgard je výborný stejně jako Bruno Ganz, který v závěru tak trochu přebírá štafetu. Opravdová žánrová laskomina. (03.11.2019)

O tolik lepší než remake pro americké publikum! Odhodlaný a bezprostřední Skarsgård, báječné obsazení a stylizace záporáků, trefné dialogy o evropské multikulturnosti, severský černohumorný nadhled, absurdita vyhrocení situace v jatka jako od Sama Peckinpaha kvůli jediné události. Všechno, co mi v remaku nefungovalo natolik, že mi naprosto unikal tvůrčí záměr ve snaze o podivnou osobitost filmu, jsem si tady užil báječně a do sytosti. (31.10.2020)

Čomá robiť dieťa, ak je v škole šikanované? Podľa otca-mafiána mu to treba vrátiť rovnakou kartou. Dieťa však oponuje, že sa tak stane presne takým istým, ako šikanovateľ. Toľko ústredná myšlienka diela a kľúč k tomu, kým sa stáva chladnokrvne sa mstiaci Nils. Ďalej otázka imigrantov, ktorí majú Nórsko zafixované ako krajinu blahobytu, pretože je tu sneh a ľudia neriešia hľad odtrhnutím si banánu zo stromu. Že to ide aj legálne, dokazuje Nils ako muž roku, že je to ilegálne ľahšie, dokazujú hlavný mafoš so svojou dánskou manželkou a srbsko-albánske východné "prasce" na čele s ťažko identifikovateľným Brunom Ganzom. Film je asi najgeniálnejší v tom, že sa jedná v svojej podstate o veľmi závažný film, ozvláštnený humorným odľahčením, založeným na výraznom kontraste týchto dvoch prístupov. Hláška filmu: "Počul si už o štokholmskom syndróme?" 90%. (11.10.2014)