• Jenni
    *****

    Motto: "Být židem není dobré. Horší je být starým, nemocným židem. Ale nejhorší je být starým, nemocným židem, který se musí postarat o dvě stě dětí." Sociolog Zygmunt Bauman nazývá Korczaka "nejlidštějším filmem Andrzeje Wajdy o nejlidštějším filmovém hrdinovi". Snímek byl natočen podle scénáře Agnieszky Holland a měl premiéru 6. května 1990 (vybrán do hlavní soutěže filmového festivalu v Cannes). Jde oprvadu o mimořádnou poctu osobnosti Janusze Korczaka, polsko-židovského lékaře, pedagoga, ředitele varšavského sirotčince a autora literatury pro děti, který je však pro nás naprosto neznámý. Snad stejně logicky je málo znám i Wajdův film, což je veliká škoda, neboť jde o jeden z nejlepších životopisných filmů (Korczakův filmový představitel Wojciech Pszoniak si už střihl menší roličku chasida Josele v dalším nespravedlivě opomíjeném filmu na židovské téma - Austeria). Taky mě napadlo, kolik takových zapomenutých a pohřbených skvostů na světě ještě existuje. Nejhorší na tom je, že světoznámý Schindlerův seznam by ve srovnání s Korczakem vůbec neobstál. Zygmunt Bauman v knize Tekutá láska (2003) píše: "Když se hrozba deportací do plynových komor začala měnit v realitu, Korczak se prý postavil proti tomu, aby se sirotčinec zrušil a dětem se umožnilo odejít, aby se každé na vlastní pěst pokusilo (a zlomku z nich by se to možná i podařilo) uprchnout. Snad věřil tomu, že tato příležitost za to nestojí: jakmile se ocitnou mimo své útočiště, na vlastní kůži zakusí strach, ponížení a nenávist. Přijdou o to nejcennější, co mají - o svou důstojnost. Jakmile o ni budou okradeny, bude mít nějaký smysl, že zůstanou naživu? To nejpodstatnější, nejcennější pro lidstvo (...) je důstojný život; nikoli přežití za každou cenu." A dodává: "Spielberg by se od Korczaka mohl něco naučit - jak z lidského, tak z filmového hlediska. Něco, co nevěděl, nebo vědět nechtěl, anebo to věděl, ale odmítal si to přiznat; něco o lidském životě a o hodnotách, kvůli kterým stojí za to žít." Jak totiž ve filmu řekne Janusz Korczak: "Válka přináší mnoho utrpení a tragédií. Ale také odklízí některé věci, které se v budoucnu nezopakují. Polák už nikdy nebude pronásledovat svého bratra jen proto, že je žid. To si opravdu myslím. Jsem rád, že jsem se toho mohl dožít."(23.7.2015)

  • classic
    *****

    Dúfam, že nebudem pôsobiť akýmsi samoľúbym dojmom, keď tu prehlásim : „Poľsky režisér Andrzej Wajda je ojedinelý svojho druhu, konkrétne ho považujem za najlepšieho poľského režiséra všetkých čias” . Dostal som sa k filmu s témou - HOLOCAUST, ktorý je opäť - veľmi málo poznaný, ohodnotený a okomentovaný. Ah tá naša nevedomosť, nezáujem a lajdáckosť !!! Bol som vo varšavskom ghette, s dvesto deckami - SIROTAMI ( samozrejme, že celkový počet detí by sa dal napočítať v desiatkoch tisíc... ), a k tomu JEDEN obetavý DOKTOR KORCZAK, a je mi jasné, že som doteraz nikdy v živote nevidel takýto „exkluzívny pohľad” za múry , kde sa TIESNILO zhruba pol milióna Židov, ktorí boli v neustálom pomykove. I napriek týmto všetkým negatívnym záležitostiam, ktoré sa tu odohrávali, jestvovali tzv. jedinci s „chladnými hlavami” , čo si udržiavali “pozitívne myslenie” , ak to tak vôbec môžem pomenovať ? Janusz Korczak, vlastným menom Henryk Goldszmit, je reálne jestvujúca postava, o ktorej geniálny režisér Wajda nakrútil naprosto strhujúci, sugestívny a surový FILM - POCTU. Pochválim brilantnú kameru Robbyho Müllera, ktorá ak by bola farebná, tak by sa nikdy nevytvoril takýto intenzívny, depresívny pocit absolútnej beznádeje. Scenár Agnieszky Holland je nemilosrdný a neľútostný. Najväčší TRIUMF je excelentné obsadenie Wojciecha Pszoniaka, ktorý je na NEROZOZNANIE od skutočného Korczaka. Skvostný film, popri ktorom je „slávny” SCHINDLER, teda film Stevena Spielberga z roku 1993 - Schindlerov zoznam, iba chudobný príbuzný, obidva síce majú vynikajúce čiernobiele kamery, ale narozdiel od Stevena Spielberga ide Wajda na vec oveľa, ale oveľa efektívnejšie, účinnejšie, bravúrnejšie a cetera. Majstrovský film !(20.12.2017)

  • DanRichter
    *****

    Myslel jsem si,že Schindlerův seznam nebude překonán, ale opak je pravdou. Tento film nabídnul totiž silný příběh, který sice nesází na efekt a emoce (možná i laciné), ale spíš na vyváženost a autenticitu. Tak nějak "věcně a mimochodem" se vypráví vše, co se zhruba dělo (mě nejvíc zaujaly citlivě vsunuté "real-prvky" z dobových kamer). Nic se zde neglorifikuje, nic se zde nepřehání, ničemu se nic nepřidává, a tak člověk tak nějak krok za krokem polyká tehdejší realitu a sune se k závěru, jehož emoce dopadnou na diváka až s titulky na konci. Během filmu jsou tam sice nějaké na první pohled nic neříkající scénky kolem dětí a chodu v sirotčinci - ale podle mě to byl záměr. Filmaři chtěli vyjádřit onen rozdíl mezi tou zrůdností mimo sirotčinec, a tou "idylkou" uvnitř, která uklidňovala děti před tím, co se dělo, a zároveň děti připravovala na posl.cestu. Jinak musím pochválit pana Pszoniaka, jako kdyby se to něj vtělil pravý Korczak - a ted to nemyslím jen po vzhledové stránce, ale celkově, hotová one-man show. Mě osobně film velmi zaujal. Skvělé dílo od pana Wajdy!(30.6.2015)

  • Volodimir2
    *****

    Rok 1936. Dr. Janusz Korczak (vlastným menom Henryk Goldszmit ) má v rozhlase svoju reláciu a chcel by ju rozšíriť na priame vysielanie s deťmi. Nepochodil a ako Židovi bola táto relácia zrušená. Sklamaný sa úplne oddá práci v prospech židovského sirotinca v priestoroch svojho domu, neskôr bol prinútený sirotinec presťahovať do geta. 5. augusta roku 1942 gestapo obsadili sirotinec, zhromaždili 196 deti a 12 zamestnancov. Deti boli oblečení do svojich najlepších šiat, a každý niesol modrú školskú tašku a obľúbenú knihu alebo hračku. Janusz Korczak pochodoval v čele a držal deti za ruky, odmietol všetky ponuky o svoju záchranu. Prepravili ich do koncentračného tábora Treblinka, kde ich v septembri 1942 povraždili nacisti v plynovej komore.(20.7.2015)

  • Tosi
    *****

    Úžasný, černobílý příběh o úžasném muži, který svůj život zasvětil záchraně židovských sirotků v napadeném Polsku. Život tohoto muže byl vážně impozantní a přitom tak smutný, a jeho sebeobětování zůstat s dětmi i na jejich poslední cestě, tomu říkám charakter až za hrob! Poslední záběry jsem si vysvětlil jako pokus o zmírnění hrůzy "konečného řešení".(20.10.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace