Korczak

Film nejlepších polských tvůrců o jedné z největší polských osobností pedagogovi Korczakovi, který se staral o sirotky ve Vašavském ghettu. Spíše komorní psychologický film, který se snaží vykreslit povahové vlastnosti pana Korczaka na úkor výpravnosti ( ghetto není vůbec zobrazeno přesvědčivě). Silný film na silné téma, ale mne to úplně nesedlo - také se na tom podepsal zub času, kdy některé věci jsou celkem zastaralé z filmařského hlediska a pro mne byl trochu lépe vyobrazen Korczak v americkém Uprising a z určitého úhlu přežití i v Pianistovi, kde na o měl jednu scénu. Míň hvězd určitě nedám už kvůli respektu k této osobnosti. (29.11.2017)

Motto: "Být židem není dobré. Horší je být starým, nemocným židem. Ale nejhorší je být starým, nemocným židem, který se musí postarat o dvě stě dětí." Sociolog Zygmunt Bauman nazývá Korczaka "nejlidštějším filmem Andrzeje Wajdy o nejlidštějším filmovém hrdinovi". Snímek byl natočen podle scénáře Agnieszky Holland a měl premiéru 6. května 1990 (vybrán do hlavní soutěže filmového festivalu v Cannes). Jde oprvadu o mimořádnou poctu osobnosti Janusze Korczaka, polsko-židovského lékaře, pedagoga, ředitele varšavského sirotčince a autora literatury pro děti, který je však pro nás naprosto neznámý. Snad stejně logicky je málo znám i Wajdův film, což je veliká škoda, neboť jde o jeden z nejlepších životopisných filmů (Korczakův filmový představitel Wojciech Pszoniak si už střihl menší roličku chasida Josele v dalším nespravedlivě opomíjeném filmu na židovské téma - Austeria). Taky mě napadlo, kolik takových zapomenutých a pohřbených skvostů na světě ještě existuje. Nejhorší na tom je, že světoznámý Schindlerův seznam by ve srovnání s Korczakem vůbec neobstál. Zygmunt Bauman v knize Tekutá láska (2003) píše: "Když se hrozba deportací do plynových komor začala měnit v realitu, Korczak se prý postavil proti tomu, aby se sirotčinec zrušil a dětem se umožnilo odejít, aby se každé na vlastní pěst pokusilo (a zlomku z nich by se to možná i podařilo) uprchnout. Snad věřil tomu, že tato příležitost za to nestojí: jakmile se ocitnou mimo své útočiště, na vlastní kůži zakusí strach, ponížení a nenávist. Přijdou o to nejcennější, co mají - o svou důstojnost. Jakmile o ni budou okradeny, bude mít nějaký smysl, že zůstanou naživu? To nejpodstatnější, nejcennější pro lidstvo (...) je důstojný život; nikoli přežití za každou cenu." A dodává: "Spielberg by se od Korczaka mohl něco naučit - jak z lidského, tak z filmového hlediska. Něco, co nevěděl, nebo vědět nechtěl, anebo to věděl, ale odmítal si to přiznat; něco o lidském životě a o hodnotách, kvůli kterým stojí za to žít." Jak totiž ve filmu řekne Janusz Korczak: "Válka přináší mnoho utrpení a tragédií. Ale také odklízí některé věci, které se v budoucnu nezopakují. Polák už nikdy nebude pronásledovat svého bratra jen proto, že je žid. To si opravdu myslím. Jsem rád, že jsem se toho mohl dožít." (23.07.2015)

Tazky film. Ale dobry. Vzdy je fajn ukazat, ze medzi tolkymi svinami je obcas aj hodnotna ludska bytost. 4* (22.11.2018)

Klasický film Agnieszky Holland o 2. svetovej vojne. Opäť sledujeme osudy pár vyvolených postáv, tentokrát Dr. Korczaka a jeho detí, ktoré chránil až do úplného konca. Film dostatočne priblížil túto postavu dejín, urobil to zaujímavo, aj trochu dojímavo a celkovo sa jedná o nadpriemerný film, ale ako som napísal v úvode, ničím výnimočný a prekvapujúci u Agnieszky Holland. 7,6/10. (05.07.2018)

Poslední kapitola životního příběhu doktora, pedagoga a vychovatele Henryka Goldszmita, který byl spíše znám pod pseudonymem Janusz Korczak. Ve filmu sledujeme období let 1936-1942. Nejprve je mu jako Židovi zrušen jeho pořad v rozhlase, protože v Polsku, stejně jako jinde v tehdejší Evropě, sílí antisemitismus. A tak se začne naplno věnovat svému sirotčinci, svým 200 dětem, pro které by udělal první a poslední, ale dělá to hlavně kvůli sobě – kvůli svému pocitu zadostiučinění. Po obsazení Varšavy Třetí říší je zřízeno židovské ghetto, a do něj se také nastěhuje Korczak se svými dětmi. Je to ovšem rebel a ničeho se nebojí – krádež brambor chce nahlásit na gestapu, ale příslušník jej zbije za to, že nenosí označení židovskou hvězdou. Z vězení jej dostane až vězeňský lékař, kterému prý doktor změnil svou přednáškou život. Odmítá nosit pásku a také odmítá mluvit německy. Celkově má doktor celkem velký věhlas a mohl by se přidat k bohaté Židovské radě, která s Němci čile obchoduje a je schopna jej vykoupit. On ale o nic takového nestojí a veškeré nabídky na falešné doklady a emigraci odmítá. Přece nemůže nechat svých 200 sirotků o samotě! Nenechá se ani zlákat mladíky, kterým se nelíbí, jak Rada obchoduje s Němci a plánují atentát na její členy. Doktor jim na to řekne, že nemá důstojnost, ale zato má svých 200 dětí, o které se musí starat. Když je mu jasné, že je nemůže zachránit před nemocemi a násilím, tak je chce aspoň nechat pokojně umírat a zřídit pro ně důstojnější místo pro smrt, než je ulice. A když ví, že stejně všichni zemřou, tak začne děti připravovat na smrt čtením pohádek a kázání o smrti. A jednoho dne skutečně gestapo dorazilo a řeklo rázné „Židi, ven!“. Doktor jim však vyprosil 15 minut na přípravu a prostřednictvím svého bohatého přítele je ušetřil násilí od strážných. Společně tak vyrazili na výlet v dobytčím vagoně, ze kterého nebylo návratu. Bylo to smutné, ponuré, plné beznaděje obzvláště pro někoho, kdo ví, jak to tehdy všechno dopadlo – likvidací ghetta a transportem do vyhlazovacích táborů. Přirovnání k Schindlerovu seznamu je na místě, tohle však byla úspornější a komornější verze, bylo zde o něco méně násilí, zato o něco více té filozofické moudrosti, lidskosti a skromnosti od pana doktora. Jeho pedagogický přístup, škola hrou a dětské soudní tribunály, které mohly obžalovávat také vychovatele, jsou něco, čím by se mohla spousta ústavů inspirovat. Jeho lidskost je zase něco, čím by se mohl inspirovat celý svět, zejména jeho lídři. (03.08.2022)

Viděl jsem již mnoho filmů z dílny režiséra Andrzeje Wajdy, ale tento na mě udělal vskutku velmi silný dojem. Wajdowy filmy jsou charakteristické tím, že se v nich Wajda vrací ke stěžejním historickým událostem, které často na Polsku zanechaly nesmazatelnou stopu. A v tomto případě je to naprosto stejné. Wajda se vrací k velmi citlivému tématu, a sice k problematice holocaustu. Nutno také podotknout, že scénář k filmu napsala neméně významná polská režisérka Agnieszka Holland, tudíž na výsledku to je vskutku znát. Tentokrát posloužila autorům postava Henryka Goldszmita, známá též pod pseudonymem Janusze Korczaka. Snímek vypráví o muži, který ani v těch nějtěžších okamžicích svého života neztrácel víru v lepší svět, a který ani v těch nejkrutějších podmínkách nemyslel pouze na sebe, ale snažil se pomáhat svým nejmilovanějím, a sice dětěm, o které pečoval ve svém sirotčinci. Respekt měl Doktor Korczak dokonce i mezi Němci, kdy jej lékaři považovali za významnou osobnost nejen kulturního, ale i společenského života. Většina lidí mu nabízí všemožnou pomoc, možnosti lepšího zacházení, dokonce i možnosti útěku z ghetta. To on ovšem kategoricky odmítá a nezáleží mu na jeho osudu, ale především na „jeho dětech“. Těm se snaží v absolutně nelidských podmínkách zajistit alespoň základní pocit bezpečí a chce, aby hrůzy, které se dějí venku, nedolehly bezprostředně na děti. I v okamžiku, kdy je jasné, že se děti nepodaří zachránit, neváhá ani na okamžik a děti doprovází do transportu, na jehož konci v koncentračním táboře Treblinka na ně čeká jistojistá smrt. Film mě opravdu velmi zaujal, a charakter Doktora Korczaka mě absolutně nadchnul. Je opravdu neuvěřitelné, že on sám, který v ghettu toho mnoho vytrpěl, neztratil vůbec nic ze své lidskosti, ze svého charakteru, a i přes všechny možné nabídky mu nebyl lhostejný osud těch druhých, které velmi miloval až do posledního okamžiku. Právě tyto okamžiky zobrazují pravou stránku charakteru a ten byl u Doktora Korczaka naprosto neoddiskutovalný. Těžko říci, kolik lidí by se zachovalo stejně jako on, kdyby byli v jeho situaci. Obávám se však, že příliš mnoho by se jich asi nenašlo. Nelze hodnotit jinak než stoprocentně, protože to byla ta pravá nefalšovaná připomínka charakteru skvělého člověka. (12.09.2018)