Rodinná oslava

O hvězdičku méně jen proto, že už jsem měla tu čest vidět tenhle příběh v divadle. (08.04.2012)

Rodinná oslava mě lákala už nějaký ten pátek. Moc severských filmů jsem sice neviděla, ale vím, že většinou stojí za to. Tenhle kousek to potvrzuje. Neskutečně dusná atmosféra, kterou dokreslují všechny dogmácké formální prvky, kamera, schválně nedokonalý zvuk apod., ale i herecké výkony, opravdu tíží divákovo srdce. Postupně vyvěrá jeden hnus za druhým, rodinná přetvářka nestačí maskovat nic. Mrazí vás (z pohledu člověka nepříjemně, z pohledu filmového diváka příjemně). Bohužel jsem na konci čekala větší výbuch emocí a grandiózní finále, které nepřišlo. Jinak ale silný zážitek. Navíc teď Rodinnou oslavu hrají u mých milovaných Bezručů, což mě láká snad ještě více. Tuším, že v divadelním podání, a navíc u nich, to bude bomba. (26.05.2012)

Mám rád manifesty všeho druhu, počínaje třeba HC Artmannem (Acht-Punkte-Proklamation des poetischen Actes), přes třeba Marinettiho (Manifesto del Futurismo) a konče třeba Vinterbergovým (Dogma 95 - Lars von Trier měl z toho nejspíš jen srandu). Literatura se zde pojí s matematickou; alespoň ve snaze o stručnost a jednoznačnost v pojmech a definicích. Manifesty jsou především samostatné útvary určené k přečtení a zamyšlení. Málokdy se dá ale očekávat, že se jimi někdo bude (doslova) řídit. Dogma 95 vznikla potřebou odlišit se spíš prakticky, než teoreticky; komplikovanost a přeumělkovanost se ve filmu stávala nesnesitelnou (a je jí ostatně pořád)... "Dogmatické" filmy ve vztahu k ději nevyžadují komentář, vše je současně pochopitelné i neuchopitelné... pro mě explicitně: svoje šedesátiny jsem oslavil na zahradě s rostlinami a esemeskou s přáním od České spořitelny. Pozn.: Tento Vinterbergův považuji za velice inspirovaný (plno nápadů), myšlenkově provázaný, a svým způsobem i strhující. - Připomínám, že mu při natáčení bylo 18; měl skvěle našlápnuto, ale ještě ne došlápnuto. (05.05.2018)

Úžasné drama odehrávající se na jednom honosném panství, kde se původně zamýšlená velká rodinná oslava zvrtne v něco, co nikdo nečekal. Kromě toho, že je to vynikající film po všech stránkách od scénáře až po herecké výkony, tak bych zvlášť ocenil dvě věci: (1)Výkon kameramana, který se musel docela zapotit a možná i nějakou tu ránu „slíznul“. (2) Perfektně vykreslená atmosféra obsluhujícího a kuchařského personálu. (Sám jsem jako praxi na střední hotelové škole několik podobných akcí absolvoval – bylo to přesně takové). (18.07.2006)

Jedno z nejlepších psychologických dramat, co jsem v životě viděl. Práce s omezeními, kterými si signatáři Dogmatu 95 na sebe upletli bič:-), zde působí ku prospěchu věci. Vinterberg dokonale využil digitální kamery a zachytil utrpení a životní traumata v jejich syrové podobě až z toho člověka mrazí. Geniální film. Plný počet hvězd bez debat. (13.01.2008)

Není asi nic horšího než zvrácená rodinka... jinak celkem nuda (24.12.2009)

Už jsem slyšela hodně důvodů, proč je někdo hnusný na svý děti, ale výrok: "Protože jste za víc nestály" mě docela odrovnal. Ještě jsem se nerozhodla, jestli na mě působil odporněji prasácký otec, slepá matka (nebo spíš manželka), sourozenci, kteří radši něco zatají, než aby si museli přiznat pravdu, nebo hosté alias banda přežraných vylízaných snobů, kterým je trapně z toho, že někdo říká takové ošklivé věci nahlas, spíš než z toho, že je někdo schopný se jich dopustit. A tak mi ve snaze nehodit šavli nezbylo než ze všech sil fandit Christianovi, který měl na své straně jen kuchtíky a mrtvou sestru. Neskutečně neutěšený film na téma, o kterém se nemluví, ale o kterém by se mluvit mělo. Seveřani válí! (04.06.2010)

Ulrich Thomsen mě dostává, kdekoli se objeví. Má skvělej výraz. Ze začátku jsem si říkal, kdy přijde nějaký to vyhrocení situace... a ejhle, takto jsem to nečekal. Hustý a zajímavě absurdní a trochu jako z jiný planety. Společnost se dozví jedno dost hnusný tajemství, ale je jí to celkem jedno, nadále se pohodově sedí, pije... a když viník onoho hnusu mezi čtyřma očima říká své bývalé oběti, že si na zmíněné události nepamatuje, příliš jsem to nepobral... Závěrečná věta filmu tomu ale nasazuje korunu, vše je rázem vyřešeno... hotovo... Film dle manifestu Dogma 95 v plné náloži. (20.01.2011)

Mrazivě surové drama jedné rodiny, jehož děj je skvěle podtrhnut manifestem Dogma 95. Zatím je to dokonce to nejlepší, co jsem v tomto směru viděl natočené. (07.04.2013)

ocenenia : MFF Cannes 1998 - Cena poroty (12.05.2013)

Neuvěřitelné. Neuvěřitelné totiž je, jak i bez okázalé scénografie, spousty investic do nových možností a snahy udělat ze snímku bombu, se to nakonec bombou úplně náhodou stane. Tady to ovšem náhoda nebyla. Je to zásluha neotřelých pokusů o filmový záběr, rozkreslování postav diváckým okem a nakonec výborného scénáře. Víc nemám nic. Škoda mluvit, lépe vidět. (02.01.2012)

-5* tento dánský film, který byl jako první natočen podle zásad Dogma 95, si u mě polepšil po repríze na 5 hvězd. Sice provedením není tak pěkný a musí se na něj trochu zvykat, ale zase na druhou stranu tento styl dost pomáhá vystižení situace. Je to hodně silné drama, které nám ukazuje průběh oslavy, kdy synátor už neudrží v sobě hluboce zaryté trauma z dětství a vyřkne ho v "nevhodný" čas. Dobře ukazuje pokrytectví jednotlivých členů rodiny a jejich povahové rysy. Naštěstí i herecké obsazení je výborné, tak tenhle koncert zvládnou přesvědčivě zahrát. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (23.03.2017)

Pořád mi tu ten Dogma 95 styl přišel krapet pseudoumělecký a v určitých scénách tak hodně působí, ale jinak musím zvolat sláva, je to první film tohohle stylu, který se mi líbil! Sice tam dost chybí psychologie ostatních návštěvníků oslavy, které Vinterberg bere jen jako neživotné křoví (a nekřiklavější je to u té neskutečně prvoplánové scény zpívání rasistické písničky) a roztřesená kamera nějakou atmosféru u mě skutečně vyvolala, ale stejně mě někdy dokázala pořád iritiovat a pseudoumělecká snová scéna mi geniální rozhodně nepřišla. Ale jinak je to dost solidně vedené, zajímalo mě, kam se to posune dál, skoro žádná z postav nebyla černobíle napsaná (ačkoli to tak dlouhou dobu působilo, ale v posledních 30 minutách to Vinterberg naštěstí zachránil) a celkově se dobře pracovalo jak s nimi, tak se vztahy mezi nimi, pár scén tu bylo celkem silných, nesnažilo se to působit přehnaně, fakt hodně se mi líbil i závěr a psychologické to podle mě bylo dostatečně. Takže navzdory svým obavám, že to bude strašně přeceňované jsem nakonec celkem spokojený. 4* (06.02.2022)

Pro mě je Festen mistrovský kousek filmařského umění. Autentická forma skvěle odpovídá civilnímu prostředí filmu, Vinterberg v jednom prostoru zámeckého hotelu kouzlí s atmosférou a vše hladce graduje k vrcholu. Pátá hvězdička je pak za zničující pointu filmu, kdy v posledním záběru filmu je jasně ukázáno, jaké měla snaha hlavního hrdiny důsledky. Vzhledem k tomu, že je Festen podle Dogmy 95, není úplně filmem, co doporučíte svým kámošům na sobotní večer, ale rozhodně stojí za vidění. (30.07.2009)

To je slabota! A víte proč? Protože Dogma 95 je tragicky špatný nápad. Neškodí tomu ale jen dogma, ale celkově je to dost nedůvěryhodné, herecky slabé (i když Christian je docela týpek) a neskutečně nudné. Jediné co člověka zvedne ze židle je, když někdo ťuká na skleničku. (16.09.2013)

Nudna dansko - svedska kravina, ktora prilis pocita s tlachanim o medziludskych vztahoch a so zmykanim vsetkych moznych emocii. Nebavilo ma ani rozoberanie psychopatologickeho profilu jednotlivych postav. Thomas Vinterberg si mna ako divaka tymto teda rozhodne neziskal, a na jeho dalsie filmy nemam chut. 30 % (17.01.2015)

Solídna severská (Dánsko/Švédsko) rodinná dráma, kde sa všetko odohráva v rámci jednej rodiny. Hlavný hrdina Ulrich Thomsen je jeden zo synov svojho otca (znie to vtipne). Ústredná postava je vlastne otec a ten za všetko môže. Divák vlastne drží palce hlavnému hrdinovi, lebo vie kde je skrytá pravda celej tejto rodinnej drámy. Do filmu boli zámerne zakomponované isté rozkoly medzi jednotlivými predstaviteľmi a jasným príkladom tohto rozkolu je dosadenie čierneho muža do filmu. Festen podľa mňa nestál veľa a odohráva sa v podstate skoro stále na tom istom mieste (99 percent času). Vykreslenie postáv je vynikajúce a rodina je natoľko rôznorodá, že sledovať zámery jednotlivých predstaviteľov rodiny je veľmi zaujímavé (každý chce niečo iné). Jedno je zachytené určite jasne a to konkrétne "čierna ovca rodiny", nikto ho nemá rád a každý ho toleruje do istého momentu a to do toho, kým ho to neovplyvňuje. (26.01.2016)

Kdyby nebylo toho zdlouhavého začátku tak dávám 5, jinak je film velmi nepříjemným autentickým pohledem na rodinnou oslavu, která se proslovem změní v peklo a nejhorší je, že okolí dělá, že to neslyšelo a bylo to jen malé faux pas při proslovu, protože špinavé prádlo se přece na veřejnosti nepere! (06.12.2009)

Strhující drama, kde na povrch vyplavou rodinná tajemství. Brilantní výkon Ulricha Thomsena, který mě v tomto snímku opravdu bavil. Suprová práce kamery. Jeden z nejlepších snímku severské kinematografie, který jsem doposud viděl. (24.10.2013)

Manifest Dogma 95 považuji za nafouknutou prázdnou bublinu, nebo v horším případě za nepochopený žert a všechny ty viděné objektivy a houpající se mikrofony mě v tom jen potvrzují... Vinterberg ale napsal naprosto dokonalý, skvěle vystavěný, vnitřně vypjatý a netriviální scénář, který navíc herci perfektně odehráli a ani ta nerví ručka nakonec ve většině scén nevadila...4,5* (29.08.2008)