Leviatan

Kdyby si pan rejža tolik naštvaně nevyřizoval účty s ruskou vládnoucí garniturou, justicí a církví a soustředil se více na výjevy z každodenního života obyčejných lidí na dalekém severu země, tak kudy budu chodit, tudy budu tohle fantastické severské drama nadšeně opěvovat. Takhle sice taky dávám pět, protože jinak nelze, ale pět slabých a nepříliš jásavých. Nejsem naivní ani si nic nenalhávám, takže je mi jasné, že tahle neradostná výpověď o poměrech v širé ruské zemi nejspíš nebude daleko od pravdy, ale on ten film bohužel v dnešní době přesně hraje do karet všem těm šiřitelům protiputinovské, potažmo protiruské hysterie, kterými maximálně opovrhuji. Nemyslím, že Zvjagincev schválně naplil na matku Rus jen proto, aby se zalíbil nějakým západním festivalovým porotám nebo vnitřní opozici. Ale chápu, že to tak někdo v Rusku může vnímat a jeho film se samozřejmě Rusům nelíbí. Suka bljaď, dost už politizování a k filmu: Úžasné exteriéry od břehů Barentsova moře, naprosto fantastické herecké výkony (člověk by věřil, že oni z těch stakanů vážně chlemtali vodku!), tak i onak dobrý a silný příběh (nejvíc mě ale stejně bavily vedlejší scény - piknik s vodkou, šašlikem a kalašnikovem, klukovské popíjení v ruině kostela, a vlastně všechny scény s naturalisticky zobrazeným pověstným ruským chlastáním). Nádherná je taky závěrečná Glassova titulková skladba, i když ne moc originální, nápadně mi připomněla jiného filmového Glasse. Závěr mého chaotického komentáře je ten, že Leviafan sice není tak bezvýhradně výborný jako Návrat nebo Vyhoštění, ale je skoro tak výborný. (27.02.2015)

Na Leviatana jsem slyšel tolik chvály, až mě napadalo, jestli si ho lidi náhodou nepletou se mnou. Když u něj milovník všeho =woody= v kině usnul, říkal jsem si "klid, Pepíku, je to jen jedna vlašťovka." Teda ne snad, že bych u filmu usnul taky, svoji jedinečnou ruskou atmosférou mě ve spolupráci s oříškovou Milkou držel úspěšně při vědomí. Ale přirovnal bych Leviatana k našlapanému týmu ruské sborné, která se sestavou připomínající All-Star team NHL sebevědomě nakráčí na olympiádu, aby pak v tichosti vypadla ve čtvrtfinále. Osud Kolji, možná odrostlého synka Svěrákova, mě nijak hluboce nezasáhnul. Asi proto, že to prostě nemohlo dopadnout jinak. Člověk si ani nemusel hrát na cinefilního chytráka, aby během první z těch několika hodin poznal, že s ruskou sviní je stejné pořízení jako s jakoukoli jinou. Plusové body ale oproti tomu nahnal Andrej Zvjagnicev za to, jak vyspěle na mě Leviatan zapůsobil po filmařské stránce. Kvalitní biják se studeným čumákem. (Challenge Tour 2015, film č.29) (27.04.2015)

Kdo má prachy stojí nad právem. Jestliže v civilizovaném světě to platí jen občas, tak v Rusku je to téměř pravidlem a Leviathan to bez příkras ukazuje, čímž patří do škatule hodně nasíracích filmů. Nejhorší na tom všem je, že člověk už od začátku ví, že ta rodina nemá naději a i když to v jedné chvíli vypadá, že by to mohlo dobře dopadnout, je to jen předehra k ještě hlubšímu pádu. Celkový zmar lidského života ještě dokreslují mrazivá atmosféra severní přímořské oblasti a temná hudba. Výborná práce. 85% (29.05.2015)

Obraz současného Ruska - hrůza hrůz. Nemrav, lež, krádež a podvod jsou běžnou normou, všechno se za všech okolností řeší v těžké ožralosti... Rusko podle toho také (zřejmě vyjma velkých měst) vypadá. Bordel, zaostalost, špína - nelze si představit kolik čas a kolik tun peněz by bylo zapotřebí, mělo-li by se vytáhnout na úroveň nejzaostalejších koutů Evropy. (21.06.2015)

Film s tak bezvýchodným koncem, jakých se vidí málo. Člověk proti byrokracii a zkorumpovaným úřadům a pokrytectví církve, která ještě říká těm ožebračeným, jak mají nést svůj úděl s hrdostí jako Jób (kterého bůh na výzvu ďábla připravil o všechno, aby jej otestoval, zda mu zůstane v srdci věrný). Zkrátka téma, které je nám bytostně vzdálené a neznámé a musíme za ním jezdit až do cizokrajného Ruska což :). Co je na filmu lidské a sympatické je to, že postavy jsou představeny komplexně, ne jako jednorozměrné figury, a tak hlavní hrdina Kolja není zrovna učebnicový typ filmového hrdiny, pije, občas se hádá se ženou, přesto však má v sobě kus lidskosti a schopnosti poznávat pravdu a přetvářku. Zato starosta je bezcharakterní hajzl Bobligova typu, který si dary církvi hojí své svědomí. A církev tomu všemu žehná, káže o Ježíšově pravdě, dává chléb prasatům a prasata popům. A nad tím vším je vystaven chrám boží pravdy. Jak bych si přál, aby jej Kolja po vzoru svého amerického předobrazu srovnal se zemí buldozerem, učinil konec tomu falešnému světu plnému řečí bible a řečí paragrafů formálně právního státu. A přesto všechno se v té beznaději našly i oživující střípky humoru. "Nějaké současné bys tam neměl?" - "Ještě nemáme historický odstup." (29.11.2014)