U strážnýho anděla

Démon alkohol!! Film o alkoholu a delirium tremens. Alkoholismus se vyléčit nedá, člověk když to má v sobě, nenadělá nic. Dost syrovej snímek, který nevypraví jen příběh hlavní postavy - spisovatele Jiřího, ale vypovídá i o osudech lidí, kteří jsou zavřeni v léčebně a jejich zpovědi jsou někdy dost kruté. Pár scén je vyloženě humusáckých a nerad bych se někdy ocitl v podobných situacích. Výborná je kamera i hudební doprovod, který výborně podkresluje určité scény a záběry. Naturalistická sonda do duší alkoholiků. (02.01.2015)

Podľa mňa omnoho vyzretejšie, ako Dopraváci. Rukopis je zreteľne čitateľný, tentokrát však všetok ten hnus slúži účelu. Film je komplikované puzzle, jeho skladanie by však bolo holým nezmyslom. Práve časová a miestami aj priestorová dezorientácia nás skvele vťahuje do sveta alkoholika a upozorňuje na fakt, že tolerovaná droga je stále iba droga. Nakoniec aj úvod, ktorý film rámcuje, je po všetkom tom zmätku spochybnený. Smarzovski sa na scenár výborne pripravil a Wieckevicz dal do postavy všetko. Toto nie je "stratený víkend", ale stratený život. (09.08.2015)

Jediný a hlavný dôvod prečo hodnotím tento film ako slabší nadpriemer a dávam štyri hviezdy je ten, že dokáže navodiť zmes rôznorodých pocitov - prevažne nepríjemných samozrejme. No ale to ku alkoholu a silnej závislosti od neho určite patrí. Na film sa preto pozerá len veľmi ťažko, aj keď na druhú stranu celkom paradoxne dokáže miestami vyvolať úsmev na tvári. Často som nevedel, či sa smiať alebo skôr plakať. Niektoré situácie tých alkoholikov boli až tragikomické. Škoda, že dejová linka mi prišla pomerne chaotická a nedomyslená, chcelo to niečo priamočiarejšie a koordinovanejšie. Celá štruktúra obsahovej stránky sa mi zdala akási rozháraná a neusporiadaná. Rozhodne by som však tento snímok zaradil k netradičným, čo stoja za pozretie. 70/100 (31.10.2018)

Další studie alkoholika. Robert Więckiewicz je jako troska spisovatele na stálé trase mezi odvykací klinikou a titulní hospodou v Krakově přesvědčivý, režisér stejně jako u svého předešlého filmu dokazuje, že má řemeslo v malíčku, ale prostě mi připadá, že už jsem pár takových filmů viděl, a tenhle je jen další v řadě. V temném a špinavém filmu se najde i trocha humoru, ale do jaké míry je k smíchu třeba kněz zvracející při půlnoční mši a podobné scény, to je značně individuální (70%). (23.03.2015)

Nevím, jestli je to tím, že jsem se příliš těšil, ale tentokrát mě Smarzowski zklamal. Ohledně jeho trademarkové brutální syrovosti nemám výhrad, ale působivějším filmem o chlastání vodky je pro mě paradoxně Zvjagincevův Leviathan - jakkoliv o Leviathanu jako o chlastacím filmu překvapivě skoro nikdo nemluví. Největší slabostí Smarzowského filmu je absolutní rezignace na chronologický, respektive jakýkoliv děj a místo toho zobrazuje pouze stovky za sebou naskládaných drobných epizodek a prostřihů, jejich časové zařazení je různorodé, aniž by však v konečném součtu mělo jakýkoliv význam. S tím souvisí další věc, se kterou jsem měl problém a tou je zcela zběsile rychlý střih - docela by mě zajímala průměrná délka záběru. Proto si nelze žádnou scénu, záběr ani hlášku ryze užít, jelikož vše je pryč rychleji, než dvakrát zamrkáte. Takže to v praxi vypadá tak, že se bez zjevného systému skáče z místa na místo a a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že cíleně se zde nerozvíjí snad ani několik minut chronologického děje v rámci dvou a více na sebe navazujících scén. Dojem naštěstí lehce napravil výborný závěr (kde celý ten výše kritizovaný systém získá určité opodstatnění), Wieczkiewicz je opět skvělý, ale přesto tentokrát rejžovi nedám víc, než průměrné hodnocení. (07.11.2014)