Intolerance: Love's Struggle Through the Ages
Intolerancia
Režie:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Carl DavisHrají:
Lillian Gish, Mae Marsh, Robert Harron, Sam De Grasse, Vera Lewis, Mary Alden, Elmo Lincoln, Olga Grey, Erich von Stroheim, Eugene Pallette, Wallace Reid (více)Obsahy(1)
"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (100)
1.verze=72h. tj. 3 dny. Pozdeji, zredukovano na 3h.;-) Pokud by nekdo vydrzel 1.verzi v kuse, to by se pak teprve zjistila mira intolerance v kazdem z nas, haha. ()
Symbolismus rozhodně není ve filmu nic nového, vždyť jeden z průkopníků filmu, Georges Méliès, byl tím, kdo do filmu právě tohle vznesl, ale byl to D. W. Griffith, kdo to dovedl k dokonalosti. Závěr jeho geniálně rozporuplného eposu "Zrození národa" toho byl důkazem, snímek "Intolerance" v tom pokračuje, kdy žena houpající kolébku je nádhernou ukázkou takové filmové metafory. Ať se děje, co se děje, život pokračuje. I když jsou na sebe lidé hnusní, pořád mají naději. Naprosto úchvatná je forma vyprávění, kdy se prostřídávají čtyři různé příběhy, což byl také důvod, proč byl film pro tehdejšího diváka příliš náročný. Přeskakování mezi příběhy mátlo. Co si budeme povídat, diváci s tímhle stylem vyprávění mají problém i dnes. D. W. Griffith ale opět ukázal svou genialitu a schopnosti hrát si s mladým médiem, kterým film byl. To, co je předváděno s kamerou, se střihem, s narací, ale i s efekty, to jsou prvky, které jsou platné doposud. Mimochodem, i mezititulky zaujmou svou propracovaností, stejně jako odhalená ňadra, která později rozhodně nebyla samozřejmostí. Věrnost zachycení doby u historických příběhů je až dech beroucí. ()
Griffithovo veledílo, které vzniklo hlavně proto, aby očistil svou pověst po svém rasistickém "Zrození národa". Film zobrazuje tato historická období – události v životě Ježíše Krista, starověký Babylon, Bartolomějskou noc a příběh ze současnosti, kdy je mladík nespravedlivě odsouzen za vraždu kamaráda a jeho milá pro něj vybojuje milost od guvernéra. Avšak nečekejte, že se tak děje postupně. Příběhy se neustále prolínají a dávají do přímého kontrastu. Pro film se postavila obrovská dekorace Babylonu na rohu Sunset a Hollywood Boulevard, ušili se nákladné kostýmy a Griffith film konzultoval s řadou zástupců menšin, aby zůstal politicky korektní. Když byl nakonec obviněn, že u Ukřižování Ježíše nebylo tolik Židů, tak scénu přetočil a doplnil je komparsisty Římanů. Film stál údajně astronomické 2 miliony dolarů a stal se gigantickým propadákem. Obecenstvo film nechápalo a Griffith proto film rozdělil do dvou částí Pád Babylonu a Matka a zákon. Přesto se Intolerance ani zdaleka nezaplatila. Film ovlivnil sovětskou kinematografii, především slavného Sergeje Ejzenštejna, který jí používal často jako citaci do svých eposů. Ostatně film se stal v Rusku obrovským hitem, přestože Griffith z toho nikdy nic neměl, protože tam běžely v kinech pouze pirátské kopie filmu. ()
Griffith předběhl svoji dobu o 40 let. ()
Epický monument z rané éry nového umění, nikoliv však vytesaný do kamene, nýbrž zachycený a navždy zvěčněný na filmovém páse. Griffith svým modernistickým přístupem ke kinematografii nejenže předčil svou dobu o celé roky (viz. unikátní práce s kamerou, paralelní montáž, střihová dynamika), ale především stvořil dílo s nesmírným humanistickým poselstvím navzdory tomu, že jeho obsah je totálně anti-humanistický. Nejvíce se mi líbily pasáže babylonské (velkolepé!), ale i ty o osudu Ježíše Nazaretského, tragédii Bartolomějské noci a výjevech z "moderní doby" mají obrovskou sílu (zvlášť ve skvělém montážním provedení). Přesto, že jednotlivé linie vypráví o různých epochách a každá o něčem jiném, dohromady Intoleranci spojuje strhující myšlenka zachytit stejnou nesnášenlivost napříč věky. A leč může působit poněkud těžkopádně, téměř megalomansky, právě to ji činí nesmírně komplexní. Pokud existuje pomyslný vrchol toho, co se dá v oblasti filmu dosáhnout, pak je to v mých očích právě Intolerance. ()
Nenechte se odradit poněkud pomalejším rozjedem filmu, čeká na vás totiž něco nezapomenutelného. 90% ()
Vskutku monumentální dílo nejen na svou dobu. Griffith udělal v kinematografii velký skok kupředu. Film je sice "vražedně" dlouhý a dnes už pro mnohé lidi těžko stravitelný, ale kdo se rád nechá přenést téměř o sto let zpět, ten jistě nebude zklamaný. Já mám tyhle výlety proti proudu času moc rád. ()
Intoleranci jsem viděla až po Zrození národa, ale u mě to zafungovalo naprosto opačně. Zatímco Zrození národa byl komerční hit, mně se moc nelíbil. Intolerance měla ještě větší ambice, ale nenaplnila je a nebyla moc úspěšná. Zato mi se líbil tento film mnohem více. Určitě se jedná o zásadní dílo kinematografie, takže každý, kdo do toho chce trochu kecat, by Intoleranci neměl minout. Na můj vkus sice na němý film dost ukecaný (množství vysvětlujících mezititulků), ale i tak dobrý. Zase inovace co se týče stylu točení, techniky, po technické stránce na svou dobu dost dobré. Příběhy silnější i slabší, ale celkově nápad fajn. Na začátku nám Griffith vysvětluje, kde se příběh odehrává, pak s tím přestává a to nahrává tomu, že příběhy začínají splývat a říká nám to jediné: zlo je stejné v každé době. ()
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Morálne hodnoty' ◘◘◘◘ Bruselská anketa (vznikla v roku 1958) - 7. miesto ◘◘◘◘ MFF Cannes 1982 - nesúťažný výber ()
Zatím nejdelší film, který jsem viděl, a to se u němého filmu s poměrně zamotaným podáváním příběhu nedá příliš ocenit. ()
ja to art, a ja mam rad artove filmy, ale tempo je priserne a film ma neskutocnu minutaz a strasne vela nudy . 55 % ()
Intolerance je velkolepým uměleckým selháním; nicméně dílem geniálním. Pro Griffitha se stala neúspěšným pokusem překročit vlastní meze, ale nepřichází tím však o nic ze své působivosti. Fiasko, které posunulo dějiny filmu. ()
Strhující dílo "otce filmové režie", které vás v jednu chvíli fascinuje filmovými postupy a hned na to ohromí megalomansky marnotratnou formou... Nelze však hodnotit jako FILM, spíše jako velmi zábavný kus filmové historie... Na dvd je snad jen škoda nedokonalé kvality obrazu a místy dost protivného hudebního podkresu... 4 a 1/2 ()
Pravdou je, že tento film je především pohledem dnešního diváka opravdu dlouhý a trochu nezáživný. Přesto jsem ho viděl dvakrát a snad si i troufám tvrdit, že podruhé mě bavil víc. Velkolepá bojová scéna na mě působila dokonce svižným a akčním rázem. Nad ohromnými davovými scénami s tisíci komaprzisty zůstává skoro rozum stát - takové davy lidí dnes zvládají vypočítat jen nejvýkonnější renderovací farmy, v Intoleranci je ale vše skutečné. ()
Toto se dá označit jako příklad velice ambiciózního projektu i jako názorná ukázka, jak se tyto ambice mohou proměnit ve výtvor, který lavíruje mezi genialitou a naivitou. Z historického hlediska se samozřejmě jedná o významné dílo. Ty barevné podtóny, akční střih, prolínání příběhů i symbolismus je vynikající počin. Na druhou stranu trpí toto dílo velikášstvím a patosem. Už označení dějin člověka jako odvěký boj lásky se zlem zavání naivním idealismem a patetickým melancholismem. A to průběh čtyř příběhů jen podtrhuje. Největšího prostoru se dostává příběhu z tehdejší současnosti Matka a zákon a starověkému pádu Babylónu. Menší prostor dostává Bartolomějská noc a nejmenší pašije o Ježíši. Všechny příběhy propojuje věčná matka (Lillian Gish) v až kýčovité momentce s houpající kolébkou. Matka a zákon trefně vystihuje všechny možné sociální neduhy. Ať už je to pokrytecky zapšklé puritánství, těžký život nejchudší vrstvy, snadné propadnutí kriminální činnosti, slepé spravedlnosti, či zneužívání moci těmi bohatými. Je to skvělý příbeh, až na ten přeslazený závěr. Stěžejní postavou je Chlapec (Robert Harron) se svojí životní odyseou lásky a utrpení. Toho doplňuje živelný Drahoušek (Mae Marsh), přísný Drahouškův otec (F.A. Turner), továrník Arthur Jenkins (Sam De Grasse), jeho farizejská sestra Mary (Vera Lewis), žárlivá Dívka bez přítele (Miriam Cooper), přehlíživý guvernér (Ralph Lewis), spravedlivý Přátelský policista (Tom Wilson), či šéf podvodnické bandy (Walter Long). Pád Babylonu je velikášský příběh o pádu jednoho velkého státního útvaru. Ale co jiného lze očekávat, pokud se místo ochrany a obrany pompézně oslavuje jedno dílčí vítězství. V tomto příběhu je stěžejní postavou svérázná a divoká Horalka (Constance Talmadge), kterou doplňuje zamilovaný kněžský pomocník Rhapsode (Elmer Clifton), spravedlivý a odvážný babylónský princ Belshazzar (Alfred Paget), jeho snoubenka princezna Beloved (Seena Owen), proradný nejvyšší kněz Bellův (Tully Marshall), či agresorský král Cyrus (George Siegmann). Bartolomějská noc je klasickým příběhem o mocenských intrikánských hrách. Je zde Hnědoočka (Margery Wilson), její snoubenec Prosper Latour (Eugene Pallette), chtivý žoldák (Allan Sears), slabošský král Karel IX. (Frank Bennett) a nenávistná Kateřina Medicejská (Josephine Crowell). Příběh o Ježíši (Howard Gaye) je v tomto formátu opravdu jen okrajový. Ambice měl autor tohoto díla převeliké. Jeho myšlenky jsou především idealistické a utopické. Provedení je megalomanské. Naděje neumírá. Války, žárlivost a zášť by měli být přežitkem. Leč nejsou a čistou lásku aby člověk v prostředí tržní ekonomiky snad ani nezkoušel hledat. Alespoň, že ten pacifismus je míněn upřímně. ()
Ohromné veledílo. ()
Neuveritelne vypravny film, ve kterem se prolinaji ctyri dobove rozlisne pribehy se spolecnym jmenovatelem-nesnasenlivosti. Natoceno je to zrucne a tento film navzdy zustane hodnotnym dilem nejen pro nasi, ale i pristi generace. Uprimne, film svou delkou, monotonni hudbou a "ukecanym" dejem da celkem zabrat. Ctvrtou hvezdicku pridam jen z ucty k temer sto let staremu veledilu. ()
Ako pri ostatných nemých filmoch, aj tento je mixom dobrých i zlých nápadov či scén. Pre dnešného diváka je velmi obtiažne nevidet v snímku tony a tony naivity, od hercov cez scény, príbeh až po réžiu. Príbehy sú 4, ale postatné sú iba 2 z nich, francúzsky a Kristov príbeh je akoby do počtu, aj stopážou, aj dramatičnostou, aj poslaním. Babylonský príbeh vyniká v kulisách, množstve komparzistov, kostýmoch ale aj akčných záberoch v exteriéri, i ked preexponované prostriedky a megalománia na jeho natočenie zato nestáli. Naproti tomu Moderný príbeh vyniká svojou gradáciou, celkove uceleným príbehom, priblížením charakteru postáv, a tiež dramatičnostou a akčnostou v samotnom závere. Hyperendový záver však chválit nemôžem. Hodnotenie: 60% ()
Produkčně z dnešního pohledu těžko uvěřitelný kousek, který však svým rozsahem při absenci zvuku i proti Zrození národa dramaticky selhává. S S hudbou Carla Davise v Blu-ray edici, kdy ožívají epochy, lidské emoce a všechno se propojuje ve velkolepý celek, je to ale úplně jiné kafe. Klobouk dolů za epický rozmach, herecké výkony a formální prvky. Griffith zvednul laťku proklatě vysoko. Shlédnutá verze silent 177´(?). 2-3*, zvuková 167´ 4-5* ()
Hrozná divácká dřina, ale to zajisté byla i v době vzniku – potíže, které s tím měl tehdejší „nezkušený“ a dnešní „vyspělý“ divák, nebudou až tak rozdílné, jak se obecně předpokládá. První cca hodinu (bavím se o tříhodinové verzi z LK) to vypadá, že to nepůjde. Když si ovšem člověk tu práci dá, překousne nevyváženost jednotlivých vyprávěcích rovin, legrační mentorování v titulcích i násilně tezovité napasovávání všech protivenství světa na přeširoce chápaný pojem „nesnášenlivosti“, nejdřív se přestane nudit a ke konci už na něj doslova vane dech dějin v mikrodetailu a celku zároveň – jinak své pocity popsat neumím. Bez té monstrózní délky a megalomanské výpravy by to nebylo možné, a že někdo měl dost představivosti, tvrdohlavosti a umu, aby to dokázal takhle na úsvitu filmové éry, nad tím jednoho jímá závrať. ()