Mefisto

Naprostá dokonalost. Myšlenková, filmařská socha. Neomylně přesné sdělení, jak se zcela pochopitelně a uvěřitelně stane z člověka zločinec nebo aspoň významný spoluviník, aniž si to byl schopen uvědomit. Přesně takhle v Němcích narůstal fašismus až do zrůdnosti. Přesvědčováním o vlastní nadřazenosti má tvor lidského rodu schopnost s čistým svědomím překročit všechny hranice lidskosti. Kdyby nebyl herec, byl by se Hofgen schopen stát ve stejném vnitřním rozpoložení velitelem koncentráku. (24.10.2009)

Z třídílné slavné série Istvána Szabó jde o první a z mého pohledu nejsilnější film, který přinesl K. M. Brandauerovi nesmírně vděčnou roli ambiciózního herce, který se stal pěšákem v mocenské hře. Díky ní se z něj definitivně stala velká hvězda filmového plátna. Szabó sice využívá konkrétní historické události a dobové rekvizity, ale vytváří nadčasový snímek o konformitě, manipulaci a kariérismu, která vede ke ztrátě vlastní identity. Szabův ministerský předseda není konkrétní historickou postavou, ale zosobněním mocenské zvůle a člověka na vrcholném postu kterékoli diktatury. Hodně chytrý scénář v řadě detailů ukazuje postupnou destrukci osobnosti a naznačuje, k jak temným koncům mohou vést počáteční kompromisy. Celkový dojem: 100 %. (17.10.2008)

Moje první setkání s tímto panem režisérem dopadlo přesně tak, jak jsem si v hloubi duše přál a už se těším na naše další společné filmové dýchánky. Na čem Mefisto stojí; na výtečném hereckém výkonu Brandauera, dále na přesném pojetí charakterů (i když samozřejmě vede postava Hendrika), a na výborném vykreslení doby a lidí v ní žijících (bolševici, zastánci republiky a nacisté, u kterých se postupně mění jejich postavení). Jistě, ne každého zaujme nejen politická situace 30.let v Německu, ale vše ostatní dokáže zabavit i historického antifanouška. Titulní postava je totiž gejzírem různých poloh; je to slaboch, zbabělec, ale v okamžiku získání těch správných konexí a pozice velký pán, ovládá výborně svoje vystupování, připomíná až chameleona, více než člověkem je v reálném životě též hercem. Jeho ambicióznost jde v ruku v ruce s obezřetností a „vlezdoprdelkováním“, uměním přiklonit se na tu správnou stranu (od nadšeného soudruha přes vydržovaného buržoazního floutka až po s nacistickým režimem spolupracující loutku). Když dostane přes prsty, stáhne se do sebe, změní svoji polohu, způsob vystupování a znovu hledá cestu na výsluní. Přitom všem však má zbytky svědomí, takže ani při kolaboraci není vyloženě zápornou postavou. Navíc, on sám pro sebe je přece jen herec, tak co od něho chtějí, že? Aneb co zmůžou ideologie s proměnlivým jedincem. Jinak, nejen závěr byl velmi symbolickým, fascinovala mě například i scéna, kdy Mefisto soustředěně pozoruje nacistického pohlavára v lóži, na ten tolik říkající a přitom tajemstvím obestřený mrazící pohled jen tak nezapomenu. Chyběl mi snad jen trochu více rozvedený konec, jinak vcelku jasných 5*. A zvláštností je, že snad za celý film nikdo „nepozdraví“ Vůdce, který zde ostatně nikdy není nazýván přímo svým jménem. (25.01.2013)

Tuším, že Hendrik (Klaus Maria Brandauer) měl jasno ve třech věcech, předně se oženil s divadlem a nehodlal se své práce vzdát, pak chtěl přežít, ono s kulkou v hlavě se poměrně dost obtížně zkouší nové představení, no a věděl, že nechce opustit svou rodnou hroudu a mateřský jazyk... Co netuším, je, má-li to kloudné řešení bez znalosti událostí a dalšího vývoje, mně se totiž z pohodlí mého gauče v obýváku a utrpěným dějepisným vzděláním nechce ani za mák soudit... (08.11.2020)

Tohle je jeden z těch úchvatných filmových výtvorů, které na vás svou silou hluboce zapůsobí. Na konkrétním historicko-politickém vývoji meziválečného Německa se odehrává vnitřní boj jednoho člověka, který podléhá blyštivému pozlátku slávy a úspěchu natolik, že se vědomě i nevědomě stává loutkou a nástrojem nesvobody a diktatury. Divadelní herec Hendrik Hoefgen (skvělý Klaus Maria Brandauer) je mužem, který vidí hlavně sám sebe. Rád se neustále staví do role ukřivděného člověka a jde tvrdě vpřed za svým cílem: hereckou slávou a uznáním. V politickomocenské proměnlivé době opouští všechny své zásady a přesvědčení a stává se poslušnou loutkou v rukou představitelů moci. Ze začátku zaujatý postoj, že jeho cesta vzhůru může poskytnout určitý ostrov svobody a bezpečí, je vystřídán krutým vystřízlivěním, pochopením vlastních možností a svojí nehezkou rolí v té nedemokraticky hrůzné době. Jeho životní role Mefista ve Faustovi ho předznamenává do jeho životní role, na kterou se systematicky připravuje krok po kroku. Svých veškerých dobrých odhodláních na poli divadla i politiky se zištně vzdává ve prospěchu své stoupající kariéry. Z dalších rolí: Hendrikova první manželka Barbara Bruckner (dobrá Krystyna Janda), pocházející z buržoazních kruhů, herečka a přítelkyně Barbary Nicoletta von Niebuhr (Ildikó Bánsági), Hendrikova manželka v době fašistické moci, fašistický generál a ministerský předseda (dobrý Rolf Hoppe), který Hendrika využívá ve prospěch fašistické ideologie a moci, herec Hans Miklas (György Cserhalmi), původní člen NSDAP, který se z ideologického hlediska s fašismem loučí, aby za to zaplatil vlastním životem, herec Otto Ulrichs (Péter Andorai), společně s Hendrikem komunistický sympatizant, černoška Juliette Martens (Karin Boyd), Hendrikova milenka zachraňující si život odjezdem do Paříže, herečka Lotte Lindenthal (Christine Harbort), prominentka fašistického režimu, ředitel hamburkského divadla Oskar Kroge (Major Tamás), herecká hvězda Dora Martin (Ildikó Kishonti), Hendrikův židovský sluha Kis Böck (István Komlós), fašistický pohlavár Cesar von Muck (Christian Grashof), a fašistická prominentní sochařka Laura (Teri Tordai). Nástup fašistické nenávistné ideologie, prohra ambiciózního a nadšeného komunismu, zajímavosti netradiční formy nezávislého divadla, porážka svobody a umění, ze kterého zůstal jen ohyzdný pahýl na podporu a vzestup nenávistných násilníků u moci. A jedinec, který se díky své ctižádosti a ambicím podílí na této zdeformované a brutální formě vládnutí. Úchvatné a velkolepé. (25.07.2012)