La Beauté du diable
La bellezza del diavolo
Diablova krása
Beauty of the Devil
Režie:
René ClairScénář:
René ClairKamera:
Michel KelberHudba:
Roman VladHrají:
Michel Simon, Gérard Philipe, Nicole Besnard, Simone Valère, Carlo Ninchi, Raymond Cordy, Tullio Carminati, Paolo Stoppa, Gaston Modot, Armand SalacrouObsahy(1)
Francouzská filmová fantastická komedie René Claira na faustovský motiv. Historie profesora Fausta a jeho omládnutí dílem ďáblovým, známá z Goethova nejslavnějšího díla, nabývá zde nové formy, plné jemného francouzského humoru. Autoři filmu reagovali v tomto díle na mírové hnutí, neboť film je odmítnutím válek a zneužití atomové energie. (Filmový přehled)
(více)Recenze (50)
Zdařilá francouzská adaptace Fausta, která byla dobře natočena a celou hodinu a půl mě bavila. ()
Svižné, lehké, zábavné...Philipe je neuvěřitelný sympaťák a se Simonem jim to dohromady parádně funguje.. ()
To se divim že to vidělo tak málo lidí a žádnej satanista.... ()
(Pohádkové) příběhy, v nichž nezáleží, jak moc velký je člověk blbec, protože k vyřešení všech svých problémů doklopýtá pouze za výpomoci ultimátních deus ex machin pravé lásky a štěstí (a rozlíceného davu vidláků, kteří bůhvíproč umí číst), vpravdě nesnáším. ()
Velice působivé zpracování faustovského tématu. A při výroku v podobu Fausta vtěleného ďábla, když je ke konci filmu pronásledován davem toužícím jej lynchovat: "...vždyť lidé dovedou být krutější než peklo..." (citováno dle vlastní, pravda chabé paměti), to jednomu zatrnulo. ()
Zábavná variace na "Fausta", která je skutečně pěkná tím francouzským lehkým humorem, kdy se ani trochu nepřehání, spíše se pak jde do dramatu než do komedie. Tohle nemá být groteska, tohle má být snímek, který něco řekne, který ukáže, jací lidé jsou a co jsou schopni udělat, když k tomu mají možnost. ()
Skvělý herecký výkon Michela Simona. 1) Má nostalgie z dětství je stále pěkná, i když dnes film sleduji již bez fascinace tématem ani Gérardem Philipem. 2) 28letý Gérard Philipe (omládlý Faust) odvádí svoje, nicméně po herecké stránce si film pro sebe doslova ukradl 55letý Michel Simon (dvojrole Mefista a Fausta). 3) Spoiler. Aby mohl film skončit happyendem, musí se Faust projevit jako nezodpovědný debil. Bylo tohle nutné? ()
Ano, až budeme schopni proměnit cokoliv na cokoliv, svět bude završen. Trochu umu, písku a především průmyslu - a máme zlato (nad zlato). To jsou premisy zaktualizované a zkarikované faustovské tragédie (dle René Claira rozhodně komedie). Spojení mládí a bohatství je zde zlem, které může vést pouze ke smlouvě s ďáblem. A poučení z příběhu: U komediantů je to nejlepší! Pozn.: Vynálezectvím, průmyslovým zpracováním a vidinou budoucnosti (počítačová prezentace by to nezvládla lépe) se zřejmě inspiroval i Zeman (myslím Karel, nikoli Miloš). ()
----- "A jestli odmítnu ?" ----- "Pak se připrav, že budeš trpět. Pravé peklo je totiž zde na Zemi - ať je to bída, opuštěnost nebo lidská zloba." ----- O tom, co dokáže jediný podpis ... psaný vlastní krví - jak jinak. Pozoruhodný - a hluboce lidský příběh profesora Fausta je inovovaný s lehkostí a vizionářstvím, které bych zrovna tady nehledala. S neobyčejnou jistotou a samozřejmostí kráčí po sotva znatelné linii, která by měla oddělovat ideál štěstí, který nosí v srdci člověk ... od toho, který nabízí Ďábel. Přitom s maličko provokativním, leč nikoli přehnaně zlomyslným úsměškem připomíná starou známou pravdu, že člověk a Ďábel mnohdy jedno jsou - ba co víc, že "samo peklo není tak kruté jako ulice". Dalo by se říct, že zápletka má pochopení ... pro člověka - a dost možná i pro Ďábla, který vždycky bude stát po jeho boku a nikdy se nepřestane snažit ovlivnit každé jeho rozhodnutí. ()
Ve vsech smerech povedeny film, ktery vedle hereckych vykonu zaujme predevsim dobrym scenarem. ()
Zajímavá věc, exceluje především Michel Simon jako Mephisto... ()
Variace na faustovské téma, sice volnější, ale stejně závažná a vypointovaná jako předloha. V příběhu na téma, staré jako lidstvo samo, o touze člověka po štěstí a moci nad svým osudem, proti sobě stojí Gérard Philipe a Michel Simon. První je krásný, křehký i démonický, druhý pak především démonický. Triky odpovídají době vzniku, a zároveň jasně dokazují, že k vytvoření působivého příběhu počítačů netřeba (a že ani technika x-té generace nezachrání film, který příběh postrádá). Dramatická linie je místy nevtíravě prosvětlena jemným humorem, který ovšem nijak nezlehčuje základní myšlenku, totiž že když jde o duši, jde o dost, a že ďábel není protivník, kterého je radno podceňovat. A Gérardovy oči v posledním záběru jasně vypovídají, že takový boj smysl má. ()
Filmy o upsání duše ďáblu jsem už viděl daleko vydařenější. Nudná uspávačka a ten obrazovej styl a střih starý francouzský školy mě tam vyloženě sere. Navíc naivní poskakování Gérarda Philipa pro radost jsem jen stěží dokázal překousnout, i když skoro všechny postavy se tam chovaj dost nepřirozeně a k tomu melou dost nudný dialogy. Pohádka u který se od půlky člověk modlí, aby byl konec a opět i zde starej dabing z Barrandova nemůže nic zachránit a za něj hvězdy dávat fakt nebudu. ()
Skvělá verze Goethova faustovského motivu v nákladné výpravě a v dokonalém podání hlavních představitelů - mladého pohledného Gérarda Philipa jako doktora Fausta a Michela Simona v roli jeho charismatického démonického svůdce Mephista, a to pod taktovkou René Claira. Dramatický příběh, jaké se už dnes netočí, nepostrádající humor a špičkové herecké výkony uvedla nedávno zcela nečekaně ČT, aby mi udělala radost. A podařilo se. ()
Je libo hrozny mládí okusit, jeho svěžestí se nasytit? Mít měšce zlaťáků, bohatství, sklízet u dvora přízeň nejvyšší? Záludný hlas, našeptávač, vrátí do sladkých časů i příběh váš. Mefistofeles – pekla vyslanec, služebníček, komorník, vše ráčí zařídit. Inu, ten čtverák podšitý, bere na svá bedra podobu iluze vaší duše. Svůdné jiskry létají do dáli, pokouší se zmást všechny strany. Nechť shoří úpis ten, který byl ďáblem vystaven, vlastní krví zpečetěn. Pokušení řečnický háv, biřiců, vzbouřenců dav. ti zlomí vaz. Sám pekelník propadl rdousícímu peklu na zemi. ()
Priznám sa, že párkrat som bol z deja vážne popletený, kde končí sen a kde začína skutočnosť, ale nakoniec to nebolo až tak podstatné. S diablom krátko po vojne bolo nutné prebrať aj vývoj zbraní, a ako získať energiu z každého zrnka prachu, aby bolo možné zničiť každú krajinu, kontinent, celú Zem a vesmír k tomu. Naivný pozitívny koniec som nečakal, ten ma mierne sklamal, asi na slabšiu štvrtú hviezdu. ()
Trochu jsem se bál, že to bude nudné, ale byl jsem velice mile překvapen, jaký má film spád. K tomu výborný Philipe a hodinka a půl utekla jako voda. ()
Viděla jsem před drahně lety, ale stále ve mně zůstává faustovská mystika. A Gérard Philipe, už ne úplný mladíček jako v Kartouze parmské a ještě ne hvězda jako ve Fanfánu Tulipánovi či Červeném a černém je k nakousnutí. Tady bych skoro poznamenala na adresu ČT, že donekonečna šubruje některá díla a na tahle oprvdu stará a zlatá kašle. Nebo že by to bylo v penězích? Ne, spíš v tuposti a malém obzoru… ()
Faustovské téma zde nebylo příliš dobře uchopeno a reflektováno. Už ten začátek! Kdo to kdy viděl, aby se mudrc bál ďábla! Goethe rozuměl faustovskému archetypu lépe. Faust byl člověk stižený sžíravou touhou po poznání a rozhodně nebyl zbabělec. Nebyl ani žádným lidumilem; člověk faustovského ražení jím není nikdy. Zvláště z Goethovy básnické skladby se zdá, že kam Faust šlápne, tam sedm let tráva neroste. Na konci prvního dílu zapříčiní zkázu své milenky Markéty a jen tak mimochodem zabije v souboji jejího bratra, ke konci druhého dílu se prezentuje jako bezohledný developer, který v rámci svého megalomanského stavebního projektu zlikviduje chaloupku stařičkého Filemona a Baucidy a k tomu pořádný kus lesa. Naproti tomu ve filmu se Faust po svém omládnutí občas chová jako kašpar a žádnou velkou inteligenci neprojevuje. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu, v němž probleskují faustovské motivy. - - - Halloweenový sen (v noci z 31. října na 1. listopadu 2013) - - - V novinách jsem si přečetl inzerát, že někdo prodává okultní knihovnu. Jdu ho navštívit a podívat se, jestli bych si něco nevybral. Prodejce má neobvyklé jméno: pan Chrž. Bydlí na sídlišti. Ulici najdu snadno, ale nemohu si vzpomenout na číslo domu. Před domem však postává spousta lidí, kteří sledují dovádění svých ratolestí, protože je Halloween. Ptám se na pana Chrže a jeden ze sousedů mě nasměruje ke správnému vchodu. Jdu tam, ale asi to nějak popletu, protože jiný soused mě upozorní, že je to ve vedlejším vchodu. Otevře čipem domovní dveře, pustí mě dovnitř a ještě mi poradí, že musím jít až do nejvyššího patra. Nahoře je pouze jeden byt. Zazvoním u dveří, i když mě trochu mate, že na dveřích je jmenovka „Bednářová“. Otevře mi stará paní, vzezřením typická čarodějnice. Vlídně mě pozve dál a vybídne mě, abych se posadil. Byt je přecpaný nábytkem a různými věcmi, jenom knihy tu nevidím žádné. Paní mi začne vyprávět jednu epizodu z Goethova Fausta, a sice Faustovu návštěvu u čarodějnice. Zvláštní a jaksi zneklidňující je, že to vypráví tak, jako kdyby u toho sama byla. „Au! Au! Au! Au! Verdammtes Tier! Verfluchte Sau! zvolala jsem rozčileně. Kočka, kterou jsem tehdy měla, byla totiž skutečně nemožná.“ Vyprávění je u konce a já se loučím. Paní mě vyprovází ven z domu, protože jde vyhodit nějaké odpadky. Vyjdu na rušnou ulici. Všude je plno lidí, mnozí z nich mají strašidelné masky. Míjím nějaký podnik, buď restauraci nebo možná nevěstinec, před nímž stojí pět polonahých děvčat ozdobených svítícími čertovskými růžky. Každá drží v ruce sklenici s trochou červeného vína a nabízí kolemjdoucím ochutnávku. Nikdo si od nich však nic nebere a lidé je, jak se zdá, spíše opatrně obcházejí. Ani já o nabízené víno neprojevím zájem. Když děvčata minu, přitočí se ke mně někdo v masce smrťáka a řekne mi: „Škoda, že ses nenapil. Nabízely ti víno, po němž omládnul Faust. Ale ty pořád jen: knihy, knihy... Až je jednou už nebudeš mít kam dávat, přijdu si pro tebe.“ ()
Především je to dobře napsaný příběh založený na chemii hlavních dvou protagonistů, která se neustále mění mezi souhrou a soubojem, a hereckém umění jejich herců. Míří na lidské hodnoty a morálku a je tak správně povnášející, potěšující a stále aktuální. ()