Mommy
Mommy
Mommy
Mami!
Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
André TurpinHrají:
Anne Dorval, Suzanne Clément, Antoine Olivier Pilon, Patrick Huard, Alexandre Goyette, Michèle Lituac, Viviane Pacal, Natalie Hamel-Roy, Isabelle Nélisse (více)Obsahy(1)
Film Mami! je příběhem dospívajícího Steva s diagnózou ADHD a jeho mámy Diane, která i přes doporučení odborníků trvá na tom, že svého syna dokáže zvládnout, a že její syn dokáže zvládnout školu. Když do jejich života vstoupí ještě utrápená sousedka Kylea, vydají se společně na hodně divokou jízdu, kdy se záchvěvy štěstí, bezpečí a spokojenosti v mžiku mění na eruptivní výbuchy násilí a hlubokou beznaděj. Nahoru a zase dolů, jak už to tak v životě bývá. (Artcam Films)
(více)Recenze (232)
Po dodívání filmu jsem se cítil šťastně. Hlavní hrdina bude ve Vás probouzet chuť do života. Chtělo se mi křičet. Chci býýýýýýýt jako Ty .... Nepřetvařovat se :) The best ()
Minimálně za 4. Možná klasicky příběh, dost vyexcitovaný. Ale k tomu myslím skvělá porce filmařiny, kamera a vše kolem. Dobrá režie. Podle mě na svojí délku dost povedené a koukatelné. ()
| Metafilms | Dokonale nasnímaný film. Pomer 1:1 spočiatku ruší, potom som si zvykol najmä preto, čo som mal pred sebou. Kamera je nádherná, niektoré zábery priam ako namaľované. Herci sú top, hlavne Pilon tú podáva herecký koncert v 17tich rokoch. Emocionálne to funguje strašne dobre, pár sĺz padlo. Ťažko sa mi o tom píše, pretože toto je jeden presne z tých filmov, ktoré si radšej treba pozrieť. Záverečná sekvencia scén je genialita. Vybudovaný film do práve týchto momentov. Fantastické. Viac TU. | Hodnotenie: 9/10 | ()
Tak přesně kvůli těmhle filmům se ve Varech vyplatí chodit do kina hned po ránu.S každým dalším svým snímkem posouvá Dolan hranice své geniality.Není,co bych dodal.Naprosto dokonalé! ()
Já tomu filmu prostě nemám co vytknout: dlouhá stopáž (a přesto nenudil), skvělé herecké výkony a poutavé drama od Xaviera, který ve svých 25-ti letech má na kontě 5 filmů, které mají "červené" hodnocení tady na ČSFD a na kterých se většinou podílel ne jenom jako scénárista a režisér... :-) Palec jednoznačně nahoru! ()
Nie lahko spracovatelny film, ktory sa pravdepodobne bude uberat uplne inym smerom ako chcete alebo cakate...jeho sila spociva v absolutnej nepredvidatelnosti a hojdackovom systeme (raz si hore, raz si dole), ktory vlastne simuluje realitu nasich zivotov...o komplikovanych vztahoch, nie tak uplne fungujucom systeme, fatalnych rozhodnutiach, ale hlavne o tej najcistejsej forme lasky (sprevadzanej obrovskym mnozstvom nadavok a spinavych reci)...a treba vidiet na platne! ()
" Nosím tě v srdci a mám tě rád.." Od Dolana jsem zkoukla všechny režijní počiny a nemůžu jinak než chválit.. Snímek Mommy je další pecka. Výborně zvolení tři hlavní hrdinové, děj plyne a nemá hluchá místa, dotkne se vašeho rodičovského srdce i srdce dítěte. Nějak mám pocit že tohle je to pravé žití naplno a bezhlavě ačkoli dobré to není :). A v neposlední řadě chválím závěrečnou scénu i zvolenou hudbu. ()
Dolan točil film s ambicí hraného psychologického dramatu, bohužel se však na mnoha místech nezbavil přílišné popisnosti. Děj se nějak zvlášť nevyvíjí, klasická houpačka, jednou si nahoře, podruhé dole, jako sám život. Svatá pravda, ale z téhle moudrosti bez ničeho navíc zase nikdo na zadku sedět nebude. Dolan neukazuje žádný vývoj, ani v jednání jednotlivých protagonistů a ani v ději. Vychytal několik parádních scén, mezi nejlepší patří zpěv v karaoke baru. Vkládání videoklipů je zdařilé a filmu přidávají zvláštní půvab. Délka je však přetažená minimálně o dvacet minut. Body přidávají výborné herecké výkonu všech tří hlavních protagonistů. ()
Nevzpomínám si ze svého mládí na takovou diagnózu nemoci u dětí, jakou trpí Steve. Když nějaké dítě zlobilo, tak obyčejně dostalo zprava a zleva a byl klid. V dnešní výchově se nesmí na děti ani zvýšit hlas, natož aby byly fyzicky potrestány a pak to může dopadnout i takhle. Steve však měl ještě smůlu, protože jeho matka na tom nebyla o mnoho lépe. Geny, jak známo nevyčůráš a tak syn zdědil po matce velmi výbušnou povahu. Oceňuji výběr herce pro hlavní roli. Ten "parchant" jde fakt celou dobu na nervy, že ho máte chuť praštit a to ne jednou! Možná trochu dlouhá stopáž, ale jinak rozhodně to stojí za vidění. ()
Vypjatý, náročný, emotivní. Jeden z nejsilnějších filmů o psychických obtížích. ()
Příběhy téměř totožné s reálným životem mě dostávají většinou do kolen a tady to nebyla výjimka. Děj filmu vypráví o matce a jejím synovi, který je věčný průšvihář a společně spolu se sousedkou se snaží vzepřít se těžkému životu a najít v něm nekonečný klid. To samozřejmě není zadarmo a díku tomu se postavy filmu dostávají do vyhrocených situací a hodně se řve. Právě scény, kdy jde napětí exponenciálně nahoru jsou skvěle natočené i zahrané. Já se do nich vžil a rychle jsem si přál, aby hádky s hyperaktivním synem skončili. Vizuální stránka filmu je tu také skvělá a to hlavně díky čtvercovému formátu obrazu a také díky artovému použití barev. Stopáž činí 139 minut, ale mně jako divákovi to nevadilo, jelikož miluji, když u kvalitního filmu jsou scény hezky dlouhé a dobře kamerově zvládnuté. A to tu je! Jediné chybičky tu tak zůstávají u mainstreamových písniček a ne dosti rozvinuté postavy sousedky, která se sice angažuje do příběhu, ale je tu cítit scénářová nedocelenost. Mně osobně by se tu hodily nějaké francouzské méně známé písně. Jako celek to je silné emotivní drama o výchově a mateřství, které vám nechá i ukápnout nejednu slzu. 90% ()
Dodnes si pamätám tú ťaživú úzkosť, ale aj radosť pri sledovaní tohto filmu. Dolan tu jemne opustil svoje tradičné témy a prekvapivo vykúzlil svoj najlepší a najsilnejší film. Neskutočné, ako mi jedna obyčajná scéna s Wonderwall dokázala opakovane vyvolať zimomriavky. Neviem čo Kanada poslala ten rok na Oscary ako najlepší cudzojazyčný film, ale muselo to byť teda zjavenie ak to porazilo toto. P.S.: Celine Dion mi už nebude nikdy znieť rovnako. Top 2014. ()
Krásně natočené francouzské psychologické drama, které na mě však nezapůsobilo tak, jak zapůsobilo na některé ke konci plačící slečny. Film je plný emočně i psychicky vypjatých chvil, které jsou doprovázeny chvílemi klidu a bohužel v mnoha případech i chvílemi nudy. Filmu tak na působivosti, alespoň v mém případě, ubrala dlouhá stopáž, která být o 20-30 minut kratší, rozhodně by snímku pomohla. Avšak snad kromě některých snových scén, faktu, že ono okno by v daném místě rozhodně nebylo a skutečnosti, že jsem jim francouzsky pomalu nerozuměl ani slovo si na nic dalšího stěžovat nemohu. Takže shrnutí: Pokud jste citlivá osoba, snímek vás svou emotivností nejspíš rozpláče. Pokud zas tak citliví nejste, jedná se i přes drobné chvíle nudy o skvělý film. ()
Nejsem milionářka, mluvím jak dlaždič, hulím, chlastám a snažím se zvládnout syna trpícího ADHD - sice podpálil léčebnu, ale já ho přece nenechám zavřít do klece....Divočina, kterou z pohledu matky chápu, bezmoc, naděje, sny,...Role syna Steva byla pro mě dost šokující, dlouho nezapomenutelná a ani jsem netušila, že existuje takhle brutální forma nemoci. ()
Syrovost doplněná skvělou hudbou. Realita natočená tak, jak doopravdy je. Žádné upejpání, prostě to nasolit divákovi totálně na férovku. Dolan umí a je čím dál lepší. ()
Už piaty film vtedy iba 25-ročného Xaviera Dolana. Predošlé som ešte nevidel, no už tu je vidieť nesmierna filmárska vyspelosť. A nielen filmárska. Natočiť (a napísať) takú komplexnú drámu vyžaduje nielen veľa talentu, ale aj skúseností. Vidieť, že filmárčina Dolana od malička bavila. Dokazuje to aj zverejnený list, ktorý poslal ako 8-ročný (!) Leonardovi di Capriovi v roku 1997. Mommy je film plný nádeje, aj beznádeje, zmaru, nenávisti a lásky. Jedno z tých ťažších pozeraní, no zato obohacujúcich. Proste film o niečom. Zaujme aj zvolený obrazový formát 1:1, ktorý sa v pár momentoch rozšíri na 1.85:1 a akú to robí mágiu! Dolan je borec. 8/10 (Cinematik 2015) ()
Vizuálně promyšlené, hudebně na úrovni a neobvyklé charaktery, na které jsem si zprvu moc nezvládal zvyknout, pak už to šlo, ale neřekl bych, že jsem se s nimi sblížil. S lítostí říkám, že se pro mě osobně nejedná o film, kde bych měl na krajíčku nebo mě duševně tížil, takže si ho tolik z tohoto aspektu pamatovat nebudu, ale to kompenzuje stránka grafická, kde čtvercový formát zaujme, a o to víc jeho rozšíření ve vybraných scénách! Mami! bych vnímal spíš jako pocitový film než kousek o nějakém ději plného zvratů či komplikovaných scén. Jde o jakousi sondu do neobyčejné rodiny žijící volnomyšlenkářským způsobem života. To obvykle moc nemusím, ale Dolan to zvládl zpracovat přijatelnou formou. Vyhodnocení: Sousedka rozhodně film vyzdvihla nahoru ()
Dokonalé, úžasné dielo po všetkých stránkach. Dramatický dej, vskvelo spracované výbuchy emócii, hudba, hrátky s obrazom, jednoducho lahoda pre viaceré zmysly. ()
No to jsem si zas dal. Rozeřvaný, voječený dvě a čtvrt hodiny. Synáček na přesdržku celou dobu, paňmáma nebyla o nic lepší a ta třetí do mariáše, tajemná učitelka odnaproti, která než řekne "kombajn", tak je po žních, tak ta to taky měla v tej vembeřici nějaký pobóchaný. K tomu připočtěme obraz na zhruba polovině obrazovky "na výšku", a ani jinak asi excelentní herecké výkony mě něpřimějou k tomu, abych tomu dal nějakou hvězdičku. Docela utrpení to dokoukat, i za použití občasného rychloposuvu. Je mi líto. ()
Související novinky
Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 9. do 15. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (více)
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)
Dolan se učí anglicky
„Zázračné dítě" a miláček festivalů, kanadský frankofonní režisér Xavier Dolan je v současnosti nejmladším světově uznávaným režisérem. Svůj první film – Zabil jsem svou matku (2009) - natočil v… (více)
První půlhodinu se zdá, že film prodává poněkud zpustlého výrostka s cenovkou psychiatrické diagnosy. Až najednou musíme horizont mravního selhání opustit, jak kontrolu nad událostmi přebírá dynamika nepříčetnosti, prolamující hranice, jimiž počínaje není návratu („Von einem gewissen Punkt gibt es keine Rückkehr mehr. Dieser Punkt ist zu erreichen.“; Franz Kafka - Betrachtungen über Sünde, Leid, Hoffnung und den wahren Weg, Berlin, Gustav Kiepenheuer, 1931, s. 226, česky: Aforismy, Praha, Torst, 2008, s. 7). Otázka sebeúcty rázem zmizí a po šikovně znejišťujícím úvodu jsou ve hře už natolik vysoké koncentrace amorality, aby mě spolehlivě donutily kapitulovat jako před Zjevením. Borgia hadr. Jenomže genialita celého přednesu spočívá v tom, že z hereckých výkonů i situací je neodbytně cítit dobrá vůle všech třech postav chorobnou unáhlenost a impulzivitu jedné z nich zdisciplinovat. Zároveň přesvědčivě fungují scény, kdy vidíme skutečnou Stevovu slabost a plachost. Na dlouhém záběru to platí o scéně, kdy se pochčije strachy z nečekané Kyleiny reakce. Z rychlých bych vybral moment z času 1. hod, 17. min (24 FPS), kdy jeho výraz v Kyleině obětí vypovídá o zdravé opatrnosti k prostoru druhého. Normálně je uctivý, i proto neustojí tlak v baru, kde musí snášet neuctivě otevřené vyjednávání nápadníka s jeho matkou o sexu. Samozřejmě to není jediný důvod k výbuchu, protože přirozeně rozumí nápadníkově motivaci a jednoduše trpí tím, že to, v co sám doufá u žen, platí i pro jeho matku, a ještě tomu musí sekundovat. / Hádka po vyhazovu z baru: nejvíc si ubližují ti, kdo se mají nejradši, právě tím, jak do sebe investují a nutně vidí vytrácet se možnosti, před nimiž milované upřednostnili. Ten incestní náběh, který následuje a kvůli němuž bude těžké snímek strávit, je podniknut ze zoufalství. Co Steve nechce, je, aby s jeho matkou zacházeli jako s dobytkem, a musíme si uvědomit, že právníkovi nadbíhá kvůli němu, takže Steve trpí dvakrát: pozicí matky ve společnosti a vlastním přičiněním se o tuto pozici. Není to nějaká podivně vychýlená žárlivost se sexuálním podtextem, co Steveovi bombarduje nervy, ale to, že se maminka prodává a ještě tomu, jako viník, musí přihlížet, ba pomáhat. Když se obchod zhroutí a naděje na snížení finančního postihu za ublížení na zdraví je rázem tatam, matka je tak na maděru, že synovi předhodí ztracený život. Ten, když si to vyslechne a musí po všem, co způsobil, vidět, nakolik vylučující je jeho existence s jejím pohodlím a právem na „voraz“, provede hororový výpočet, že snad pozornost, o kterou je péčí o něj ochuzena, může substituovat. Ne, že by tomu věřil a jediným milimetrem svého těla po tom toužil, – je herecky přesně podáno a kaskádou událostí dokonale odvyprávěno, jak se mu jeho šílený nápad zrodil v hlavě i jak se mu nutně příčí vlastní existence, když už se tak zoufale obětoval. Stevovi tedy nejprve šrotuje hlava nad děsivou výčitkou matky, že jí „kope hrob“, posléze zkratuje v úsudku a domnívá se ve vteřině vše odčinit tím nejhorším, čeho se od něj mohla dočkat, až je mu nakonec k nevydržení se sebou samým. Taková kauzální konsistence ve filmech s mimořádnými situacemi a excesy, sotva přístupnými představivosti „nevyšinutých“ lidí, není běžná. / Závěr by nevyzněl lacině, ani kdyby jeho šťastné rozuzlení nebylo jen vysněné, ale vysněné je a matka zůstává, poražena strachem ze smrti syna, sama. / Mladý Dolan měl úžasnou kondici a zaráží mě, že v Česku, jemuž jsou skromnější a inteligentnější náměty vnuceny ekonomicky, takže by v nich mělo vynikat, neexistuje nikdo, od koho bych se něčeho tak zasvěceného i řemeslně zvládnutého nadál. Je úplně lhostejné, kolik ti naši kompulzivně antikomunističtí komedianti dostanou peněz, nemají talent. Musím mladému Dolanovi vyznat svou největší závist, jakou jsem kdy pocítil. Ani Allenem jsem nechtěl být tak moc, jako když jsem, ve svých 33, stěží pobíral Dolanův věk. Když jsem byl trdlem, kterému dnes vůbec nerozumím, tento člověk plně ovládl filmové umění, uřídil scénu a jistě byl dost naslouchavý, aby si nechal poradit staršími. A nechat si poradit je nejšťastnější umění. Snad se mu forma vrátí. / PODOBNÉ: Les quatre cents coups (1959), Hors normes (2019), Systemsprenger (2019) () (méně) (více)