Nastala chyba při přehrávání videa.
  • honajz
    ***

    První polovina filmu docela ušla - hra na minulost, s filmařským prostředím, pokus o barrandovské ateliéry bez okolních domů, vsazení Baarové a její matky do dobových dokumentů, jako by šlo o realitu, melodrama s Fröhlichem, rozpor s otcem, vše ušlo. Sice mi Pauhofová přišla, že se do role moc nehodí, její charisma je takové laciné, a navíc její slovenský přízvuk mi také vadil (a to pak i u Mariána Huby, neb oba měli být čistokrevní pražáci), ale ušlo. Jenže pak Renč popustil uzdu svým reklamně patetickým obrazovým fantaziím, a najednou zde máme scény jako z reklamy - Křišťálovou noc, odchod sestry Baarové z divadla, její sebevražda - vše jen na obrazový efekt. Zmizel i příjemně odlehčující humor první poloviny. Navíc charaktery postav jsou strašně černobílé - Baarová v podání Pauhofové se jen připitoměle usmívá, jako by vyhrála první ve sportce nebo si dala práska, maminka je zabedněná a touží po dceřině úspěchu a penězích, sestra je chvilku rozumná a domlouvající, a hnedle zase psychicky labilní, otec zodpovědný, vyslýchající jsou stereotypně kruťasi, stereotypní pojetí komunistického demagoga v divadle... A to nemluvím o německých postavách. Na rozdíl od ostatních se mi Kříž jako Hitler líbil, gesta a dikci okoukal skvěle, ale postava Goebelse je zde zparodována - nepřijde mi ani uhrančivý, ani inteligentní, spíše jen stále funí jako kaňour. Stašová hraje přehnaně hystericky, a občas i Pauhofová. Film navíc postrádá atmosféru - je v pastelových barvách, a tam, kde bych čekal nějakou depresivní nebo těžkou a hutnou atmošku (stahující se mračna nad Německem, konflikt s manželkou Goebelse), tak to vypadá jako selanka. Ve filmu mi vadily mnohé nedořečenosti - proč zrovna starej Havel dával Baarové role, když jí všichni ostatní opovrhovali? Proč je její angažmá v letech 1948 - 1958 jen narychlo projeto pár plakáty? Ale pro lidi, kteří v životě neslyšeli o tom, kdo postavil barrandovské ateliéry, co to byla Křišťálová noc, jak se dřív točily filmy, jaké měli dřív auťáky, pro ně bude film možná hezkým startovacím začátkem pro to, zjistit si víc. Asi podobně, jako když si čtete o nějaké události nebo životě osobnosti na Wikipedii, ale zbytek, podrobnosti a to podstatné si musíte dohledat jinde.(21.2.2016)

  • Disk
    *

    Ohnivá soulož mezi Lídou Baarovou a doktorem Goebbelsem mě bude strašit ještě hodně dlouho. Vážně - Filip Renč a lidi z UPP to absolutně nezvládli. Lída Baarová je přehlídkou všelijakých bizarností od začátku až do konce. S hnusnou kamerou a divnými trhavými pohyby herců a hereček. Nemluvě o dabingu - dabing obou rakouských herců je zlo, hlavně nadabování Karla Markovicse. Namluvil ho Viktor Preiss, vůbec to nesedělo a kdykoli doktůrek promluvil - další smích.(24.1.2016)

  • NinadeL
    **

    Nechme stranou, že jméno "Lída Baarová" už dávno není jménem herečky, která žila v letech 1914-2000 a působila v kinematografiích ČSR, Německa, Rakouska, Itálie a Španělska, prožila to či ono a na závěr profesní kariéry si ponechala divadlo. "Lída Baarová" je od té doby, co se do jejího života vložil Standa Motl aférou, a od té doby, co se do jejího osudu vložil Filip Renč, společenskou událostí. K uchopení tohoto filmu je klíčem klip Lucie Bílé "Když tančí ďábel s andělem", ve kterém zcela nesmyslně tančí Bílá oděná v reminiscenci na Marlene Dietrich čili dekadenci Výmaru a jejími partnerkami jsou Krvinky (!) z muzikálu Dracula. Smysl to nedává, protože Baarová přišla do Německa až po roce 1934 a se světem frivolních, notabene lesbických kabaretů neměla nic společného. Renčova Baarová je určitým průsečíkem mezi Requiem pro panenku a Hlídačem č. 47, což jsou dva momenty, kdy si Renč ve své kariéře uvědomil sílu filmu jako společenské události a sílu dobovky. Dlouhá léta jsem vnímala vlky plky na téma, že si Baarovou natočí Vávra, který už to tedy nestihl, pak se ozvala Pavlásková, že by tu Adinu a tohle je tedy výsledek? Celofánové pozlátko, které nefunguje, bohužel. Umělecká licence je za hranicí uvěřitelnosti a člověk marně hledá kvality v zobrazení vily na Hanspaulce a komedii v přehrávání těch největších drbů z memoárové literatury, kde hrají prim klepy Ljuby Hermanové. Na druhou stranu, osobně je mi to vlastně fuk. O takové Anny Ondrákové se točí filmy už od 70. let a naštěstí se ani kolem jednoho nevytvořila taková hysterie.(24.1.2016)

  • Allien.9
    *

    Příběh blbky, která se zamilovala do Němce a válku viděla skrze růžové brýle. Nevím, co ten Renč blbne, ale jak mám ráda jeho devadesátkové počiny, tak cca. od roku 2005 je to vážně Bída. Pomalé vyprávění mi nevadí, když ale film začne, hodinu a půl se plahočí a nakonec skončí, aniž by ve vás zanechal jedinou silnější emoci, tak je to film zbytečný.(8.1.2017)

  • JFL
    odpad!

    Fenomén Lída Baarová skýtá potenciál na velký historický film, ale také na reflexi esenciálně českého, ale doposud pořád neotevřeného tématu morálních ohledů života v totalitě, potažmo pak celonárodní viny z každodenního eticky ambivalentního existování v minulých režimech. Na nic z toho ovšem v této sice velmi směšné, ale pořád ubíjející slátanině nedojde. V několika málo scénách, kde se film dotýká Baarové a její kariéry v nacistickém Německu, si vystačí v lepším případě s jalovou ilustrací, ale spíše spoléhá na prvoplánově exploatační konvenování předsudkům publika. Nacističtí pohlavárové, čeští fízlové, ale nakonec i vyšinutá matka či mladá novinářka mají asi být velkými hereckými party, jenže nikdy nepřekročí rovinu směšně křečovitých karikatur. Vedle propíraných pasáží s Göbelsem, které díky přemrštěnosti herecké, scenáristické i režijní trůní daleko za hranicí campu, film obsahuje nesmyslné sekvence, které příběh Baarové svádí do nečekaných žánrových poloh. Z nich nejvíce vyčnívá etuda jak vystřižená z prasácké teen komedie, náležitě castingově zdůrazněná angažováním Mádla. Samostatnou kapitolu představuje vyprávění, které má nakročeno ke konceptu nespolehlivé vypravěčky, ale ve své nesystematičnosti končí prostě jako snůška nesmyslných, impotentně doslovných a zhůvěřile fantasmagorických výjevů, které smrdí papírem, koksem a pitomostí. "Lída Baarová" ve výsledku není ani velkým životopisným filmem, ani říznou nazisploitation, ani etickým dramatem, ani prachobyčejným brakem, ale prostě jen odzbrojujícím fiaskem, jehož hlavní konstantu představují nesoudnost a nekompetentnost. Na druhou stranu projekt, který evidentně měl alespoň z části ambice ukázat kontroverzní persónu českého dvacátého století v jiném světle než coby démonizovanou kolaborantku (byť obraz láskou a vlastní slávou zaslepené hvězdičky není o moc přínosnější), se paradoxně sám stal kontroverzní položkou moderní české kultury skrze angažování neonácků, prolustrování horentních sum, které rozhodně neskončily na plátně, i podivným zaprodáním se v podobě honorací vypolstrované premiéry, která podle hesla „life imitates art“ zrcadlila scénu z premiéry v přítomnosti Goebelse. Ale třeba za několik desetiletí poslouží kauza Renče, Hubače a Landy jako předobraz podobně rozháraného filmu, který nám je ukáže jako tragické velikány zaslepené láskou k tyranům a sobě samým.(14.5.2016)

  • - Jakmile Lída Baarová (Tatiana Pauhofová) a Goebblesova žena (Lenka Vlasáková) vyjdou z vody, mají na sobě plavky, které jsou suché, i když by měly být mokré. (molotow)

  • - Scéna na pozadí, kdy Lída (Tatiana Pauhofová) přijíždí roku 1934 s matkou (Simona Stašová) do Berlína, ukazuje i budovu nového říšského kancléřství, jež však danou podobu měla nejdříve roku 1938. Roku 1934 existovaly pouze plány stavby. (Marounek)

  • - Filip Renč sa po nakrúcaní vyjadril, že skončilo presne v plánovanom termíne a podľa jeho predstáv. „Bolo to moje najnáročnejšie nakrúcanie, ale z ničoho som nezľavil. Ako som film roky nosil v hlave, tak bude vyzerať na plátne.“ (JančiBači)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace