Nastala chyba při přehrávání videa.
  • NinadeL
    **

    Nechme stranou, že jméno "Lída Baarová" už dávno není jménem herečky, která žila v letech 1914-2000 a působila v kinematografiích ČSR, Německa, Rakouska, Itálie a Španělska, prožila to či ono a na závěr profesní kariéry si ponechala divadlo. "Lída Baarová" je od té doby, co se do jejího života vložil Standa Motl aférou, a od té doby, co se do jejího osudu vložil Filip Renč, společenskou událostí. K uchopení tohoto filmu je klíčem klip Lucie Bílé "Když tančí ďábel s andělem", ve kterém zcela nesmyslně tančí Bílá oděná v reminiscenci na Marlene Dietrich čili dekadenci Výmaru a jejími partnerkami jsou Krvinky (!) z muzikálu Dracula. Smysl to nedává, protože Baarová přišla do Německa až po roce 1934 a se světem frivolních, notabene lesbických kabaretů neměla nic společného. Renčova Baarová je určitým průsečíkem mezi Requiem pro panenku a Hlídačem č. 47, což jsou dva momenty, kdy si Renč ve své kariéře uvědomil sílu filmu jako společenské události a sílu dobovky. Dlouhá léta jsem vnímala vlky plky na téma, že si Baarovou natočí Vávra, který už to tedy nestihl, pak se ozvala Pavlásková, že by tu Adinu a tohle je tedy výsledek? Celofánové pozlátko, které nefunguje, bohužel. Umělecká licence je za hranicí uvěřitelnosti a člověk marně hledá kvality v zobrazení vily na Hanspaulce a komedii v přehrávání těch největších drbů z memoárové literatury, kde hrají prim klepy Ljuby Hermanové. Na druhou stranu, osobně je mi to vlastně fuk. O takové Anny Ondrákové se točí filmy už od 70. let a naštěstí se ani kolem jednoho nevytvořila taková hysterie.(24.1.2016)

  • darkrobyk
    **

    Kýč jak bič! Renčův film není jen sentimentální (což bych u tak kontroverzního tematu nečekal), on je hlavně neuvěřitelně nudný. Dvě třetiny se nic neděje, a pak je najednou konec. Několikrát jsem se musel smát (i když ne naplno, jelikož v kině byly kromě asi pěti mužů, včetně mě, samé ženy, a k mé hrůze většina učitelky...) - scéna v Orlím hnízdě, Mádl a jeho nenechavé ruce (,,A teď už můžu klidně umřít.") či těžce symbolická scéna sebevraždy s pozadím Hradčan (obstála by tak v 60.letech, dnes jako studijní cvičení). Pauhofová se celý film šklebila (přistihl jsem se, že se celou dobu šklebím přihlouple jako ona), což bylo jasné režisérské selhání, jelikož v úvodní scéně s titulky ukázala, že mimiku zvládá. Na film jsem byl pozván, ale úplně nelituji. Hezké obrázky, asi nejlepší ze všeho Lídiny kostýmy a standardně skvělá Stašová. Soukup se vykrádá. Film z války neděsí (a měl by). Vícekrát vidět rozhodně nemusím. A Baarová byla ve skutečnosti nejen krásná, ale i uhrančivě tajemná, což Pauhofová zkrátka není...(31.1.2016)

  • Isherwood
    odpad!

    Prázdná bublina, dokonale zmáknuté bulvární PR a zoufalá zpráva o stavu tuzemské kinematografie v jednom. Šel jsem do toho s předsudky, ale i tak mě překvapilo, jak hrozně moc plytké to ve výsledku je. Ani náznak snahy proniknout některé z postav pod kůži. Hubač s Renčem se vezou na primitivní vlně, která sleduje Goebbelsovy slizké pohledy a Lídinu bezelstnou naivitu prostinké blbky, přičemž se kolem nich motají mraky vedlejších deklamujících figur, které jsou pro posun děje naprosto nepoužitelné. V celé bezobsažnosti se tak projevuje naplno i Renčova realizační neschopnost, kdy celou primitivnost maskuje kamerovým kýčem, pochybným střihem a podivnou libostí v exploataci, která nadobro nechává propuknout úlevné salvy smíchu. Někdy mě udivuje, kam až vlastně tvůrčí ambice sahají.(16.7.2016)

  • Marthos
    **

    První dojem: zoufale směšný. Ale upřímně, bylo a bude hůř. Což na druhou stranu neznamená, že budu vůči Renčově filmové podívané jakkoli shovívavý. Naopak. Vizuálně je snímek v pořádku, ale jen do chvíle, než divák pochopí, co se za těmi barvotiskovými obrázky vlastně doopravdy skrývá. Umělé, prázdné šablony. Příběh Baarové se pod Renčovým vedením proměňuje v bulvární hollywoodskou romanci, šaržírovanou podle obvyklých mediálních floskulí, utvářejících cosi jako obecné povědomí. Hubač se potom jako scénárista nenamáhal jít dál, než ostatní a vyprodukoval standardní blábol o čtyřech jednáních. Objektivně jsou všechny pasáže s Baarovou a Goebbelsem k smíchu, včetně legendární postelové scény, dohnané prostřednictvím laciné umělecké reminiscence ad absurdum. To ostatní zbytečně podléhá prázdným emocím. Čaj u Hitlera, Babelsberg, Barrandov, Fröhlich, Pankrác, křišťálová noc, vyhazov a sebevražda Zorky Janů i epilog. Ten je směšný už tím, jak povrchním a ledabylým zájmem ilustruje celek jako téma; pro cílového diváka, kterým lze bezpochyby označit všechny příznivce Renčova kultu osobnosti, se stává ryze didaktickým vodítkem, smyšlenkou, interpretovanou osmdesátiletou pošetilou dámou se zatemněnou myslí a sklenkou vína v ruce. Pokud bych se měl vyjádřit k hereckému obsazení, není moc co chválit. Kdo zaujal, byla samozřejmě Pauhofová, ale Baarovou jí prostě nevěřím, dále snad už jen vynikající Huba, Vlasáková a Gedeon Burkhard. Zbytek je jedna velká tragédie. Asi nejvíc selhávají tzv. pražské postavy, tedy matka Baarové, hraná Simonou Stašovou v neadekvátní, hloupě se pitvořící poloze, Adina Mandlová, Ljuba Hermanová a další hvězdy českého předválečného filmu v podání vulgárních, nesympatických modelek bez talentu. Hitler Pavla Kříže se pohybuje někde na rozhraní těchto paralel, troufám si tvrdit, že pod vedením jiného režiséra by jeho výkon získal mnohem závažnější charakterovou zkratku, než jakou mu nakonec přiřkl Renč. Gobbels-Markovics dopadl o poznání hůř, je to směšná, neživotná figurka, chvíli zoufale škemrající o trochu lásky, jindy zas dojemně plačící nad krutým osudem politika, tvořícího zvrácené dějiny. Předmětem k diskusi by byl samozřejmě také dabing a (ne)používání titulků, včetně Soukupova cirkusového videoklipu s Lucií Bílou, ale v rámci něčeho tak schizofrenního, jako je tenhle film, je to víceméně vedlejší. Jisté je, že se Lída Baarová zásluhou Renčova zmanipulovaného mediálního obrazu stala aférou, virtuálním pojmem, o kterém je možné šířit další a další fámy, lži a nepravdy. Má-li tento Renčem předložený patvar znamenat výsledek patnáctileté usilovné práce několika lidí, pak je to spíš k pláči, než k smíchu. Chtěl-li Renč vyvolat další nevyhnutelný zájem o svou osobu, mohl si odpustit Baarovou. Ta se, bohužel, stala nedobrovolnou záminkou k povrchnímu vnímání jedné lidské tragédie s cejchem absolutní nenávisti. Baarová podle Renče není herečkou, ale prodejnou kurtizánou. Ale jak se říká, podle sebe soudím tebe. Možná, že tak nějak to ve skutečnosti bylo.(25.1.2016)

  • Disk
    *

    Ohnivá soulož mezi Lídou Baarovou a doktorem Goebbelsem mě bude strašit ještě hodně dlouho. Vážně - Filip Renč a lidi z UPP to absolutně nezvládli. Lída Baarová je přehlídkou všelijakých bizarností od začátku až do konce. S hnusnou kamerou a divnými trhavými pohyby herců a hereček. Nemluvě o dabingu - dabing obou rakouských herců je zlo, hlavně nadabování Karla Markovicse. Namluvil ho Viktor Preiss, vůbec to nesedělo a kdykoli doktůrek promluvil - další smích.(24.1.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace