Lída Baarová

První půlka se mě líbila, byla dramatická, bavila, věnovala se především pozici Lidy Baarová v Německu. Zde musím bohužel říct, že Táňa mě herecky poprvé zklamala, věřím, že se na roli poctivě připravovala, je krásná a v kostýmu jí to moc slušelo, ale v jejím projevu nebylo nic z emocí, prostě profi výkon bez duše. Výbornou práci naopak odvedl Karl Markoics, to byla postava plná emocí jak těch tragických, tak těch romantických. Od doby co Karl zmizí ze scény to jde však z kopce uplně ze vším, ani se mě nechce věřit, že scénář psal Ivan Hubač, tam se přeskakovali časové useky, jak Rambo mrtvoly, jinde zase 30sekund pro scénu a šup do dalšího časového pásma, to přece nemůže strhnout ani prase bradavičnatý natož diváka a aby nebylo výserů málo, tak Hitler a spol mluví česky a všechno to završuje nejtrapnější filmová milostná scéna posledních let. Kdepak tohle ani zdaleka nesplnilo očekávání a už vůbec neomluvilo tu ohromnou křivdu všem filmařům na který se kvůli Renčovi ten rok od fondu nedostalo. (06.07.2016)

Velké, patetické, směšné, v podstatě typicky renčovské. S vyhrocenými scénami, které neslouží vyprávění (před popravou, Křišťálová noc) a symboly, jenž protahováním konkrétní a otravují (oheň). Pokud chtěl režisér jen milostný příběh, proč nezpracoval pro TV další Monyovou? Na jedné straně by rád přesah, ale na druhé se ho nelogicky zříká? Z hereckého obsazení je nejlepší stylový Gedeon Burkhard (překvapení jak prase) a Pavel Kříž, který je Hitlerovi opravdu hodně podobný (v umírněných scénách, když neprskal). Film byl u mě dlouhou dobu v průměru, ale na konci, kdy nám syn jednoho z našich nejlepších scénáristů, sdělí banalitu, že "věci nejsou takové, jak se na první pohled zdají být," mi spadla brada a jedna hvězda s ní. Už se těším na Třeštíkovou. (04.02.2016)

Nebudu skrývat fakt, že jsem se na film o Lídě Baarové vysloveně těšil. Chtěl jsem si prožít příběh jedné z lidsky nejvíce zkoušených prvorepublikových českých hereček a nalákal mě nejenom obrovský rozpočet, ale i herci, kteří se do tohoto projektu pustili. Filmy jako Ve stínu nebo Habermannův mlýn mi dokázaly, že u nás je plno šikovných lidí, kteří dokáží natočit vážný historický příběh. Do kina jsem tedy šel hned den po tom, co film viděl Zeman nebo Ovčáček. To jenom na úvod. Filip Renč je totální rutinér, ale uznávám, že Hlídač č. 47 se mi tenkrát hodně líbil. Následně mě ale šíleně nasral tím, jak vehementně podporoval ODS a vrcholem všeho bylo natočení spotů pro Zemana v době, kdy se řešil nový prezident. Je to od něj vysloveně trapný. Politika do umění podle mě nepatří a nikdy nepatřila. Takže fakt, že film viděl Zeman nebo Ovčáček je mi vysloveně u prdele. O to víc mi je u prdele, že se jim film líbil. To si opravdu pan Renč nemohl odpustit předpremiéru pro politiky, kteří jsou pro mě osobně spíše lidské hyeny? Pokud je umělec, dokáže si poradit i jinak. Třeba tenhle film například podpořili nejenom dlouhodiskutované granty, ale i Daniel Landa spolu s nějakými kejklíři z Arábie, jak sám rád uvádí. Takže jak to tak vypadá, pan Renč si evidentně poradit opravdu umí. Každopádně bych držel hubu, když bych dokázal říct, že ten film je dobrej. To by ale tím dobrým filmem opravdu musel být. Scénář mi nepřišel zlý. Příběh Lídy je neuvěřitelně silný a smutný, takže na něm scénárista nemohl nic zkazit. Problém je v režii. Nechápu, kam Renč chodí na ty svoje nápady, kde vrcholem je sex Lídy s Goebelsem. Nejdříve vidíme nohy, z toho jednu pochroumanou, následně se kamera přesune do krbu, kde pozorujeme oheň a v něm následně tváře obou dvou v sexuální agónii. To je asi k tomu nejhoršímu, co film nabízí. Ale nutno dodat, že právě z takové scény mi bylo vysloveně na blití. No a přitom předválečná atmosféra je hezky ztvárněná, herci také dělají co můžou. Táňa Pauhofová byla super. Němečtí herci také nezklamali a Martin Huba a Jirka Mádl mi udělali vysloveně radost. Dokonce si myslím, že oni dva byly nejlepší postavy celého filmu. Ani Pavel Kříž mi coby Hitler nevadil. Škoda ale že paní Stašová, kterou jinak mám hodně v úctě, hraje postavu jak z nějaký frašky. Do takového příběhu to prostě nepatří, což je další můj problém s tímhle filmem. Osobně jsem viděl plno evropských dramat z období druhé světové války. Často se jednalo o velice silné a smutné příběhy. Nikdy se mi ale nestalo, že by někdo celý ten těžký příběh usnadňoval humorem. Ten prostě do takových příběhů vůbec nepatří a vrcholem všeho byla v tomto filmu bohužel právě paní Stašová. To se nedá pane Renči natočit vážný film vážně? Se vším všudy? Vždyť Křišťálová noc mohla být emotivně naprosto nervy drásající scéna. Stejně tak závěr jsem čekal, že mě absolutně sejme. Vysloveně to k tomu schylovalo, jenže pan režisér to tak strašně rychle utnul, že jsem vlastně vůbec nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet. Tři hvězdičky dávám spíš ze soucitu. I přesto, že mě film hodně štval, nakonec jsem si na jeho vyprávění zvyknul. Na druhou stranu...jsem tu opravdu od toho, abych si na filmové vyprávění zvykal? (23.01.2016)

Lída Baarová je smutná ukázka toho, co dokáže Filip Renč udělat s 80 miliony korun. Místo vypjatého retro dramatu totiž v kinech najdete podtaktovanou skoro-frašku, z níž neustále cítíte potenciál na vynikající film. Pro tenhle výsledek by se ale muselo pracovat se scénářem evropské úrovně, vizuálem alespoň celovečerní úrovně a tvůrci by si museli ujasnit, jak chtějí Baarovou vlastně vykreslit. Chápu, že to s touhle dámou není zrovna jednoduché a že prostředků vážně nebylo moc. Tohle je ale těžce nedostatečný výsledek i na domácí poměry! (3/10) (21.01.2016)

Prázdná bublina, dokonale zmáknuté bulvární PR a zoufalá zpráva o stavu tuzemské kinematografie v jednom. Šel jsem do toho s předsudky, ale i tak mě překvapilo, jak hrozně moc plytké to ve výsledku je. Ani náznak snahy proniknout některé z postav pod kůži. Hubač s Renčem se vezou na primitivní vlně, která sleduje Goebbelsovy slizké pohledy a Lídinu bezelstnou naivitu prostinké blbky, přičemž se kolem nich motají mraky vedlejších deklamujících figur, které jsou pro posun děje naprosto nepoužitelné. V celé bezobsažnosti se tak projevuje naplno i Renčova realizační neschopnost, kdy celou primitivnost maskuje kamerovým kýčem, pochybným střihem a podivnou libostí v exploataci, která nadobro nechává propuknout úlevné salvy smíchu. Někdy mě udivuje, kam až vlastně tvůrčí ambice sahají. (16.07.2016)