Lída Baarová

Jedna hvězdička za připomenutí života kontroverzní L.B....Film mohl začít tím, proč byla zbavená svéprávnosti, a to z důvodu neschopnosti nakládat úpčelově se svým majetkem. I mužem, který před tím, než byla zbavena svéprávnosti, tak ji připravil o zbytek majetku, jehož část by si nepochybně zasloužila především osoba, která se o tuhle rodinu nezištně starala....L.B. nepochybně ovlivnila život celé jejich rodiny, ať už šlo o smrt její sestry, pro mě sympatičtější herečky, tak i o osudy mnoha osob...Nikdo ji nenutil, ani nemohl, aby se stala milenkou nacistů, či vůbec se věnovala herectví....Film je postavený na jednoduchých střetech, a navazuje na projekty, divácky úspěšné jako Lidice apod...Pro mě i dost špatný výběr herců, kteří už jsou tak ohledění, že sotva se od nich dá čekat něco nového...Ale jelikož stál film 80 milonů, a lid má nyní tyhle filmy v oblibě tak proč nepřát českému filmu, aby si vydělal na další film, a režisér se vykoupal v nějakém teplém moři. Není snadné ukočírovat to stádo lidí kolem filmu, takže jen tak dál, dokud je zájem, tak je třeba využít toho....A i další, točte, pište, dělejte, ať se máme po čem vozit, a čím bavit!!! (24.01.2016)

Když naše milá Lída sleduje protižidovský pogrom, nic to se mnou nedělalo. Když jí poumírala polovina rodiny, nic to se mnou nedělalo. Když měla pár desítek vteřin před popravou, nic to se mnou nedělalo. Kde se stala chyba? Jen její jméno vyvolávalo/vyvolává emoce. Nechci úplně plivat, ale výsledek obsahuje zbytečně moc bizarních momentů, plochých postav, chybí jasný autorský postoj, chybí osudovost, chybí napětí. Filip Renč měl velké téma, hodně peněz, slušné mezinárodní obsazení, ale výsledkem je odfláknutá báchorka pro diváky tak trochu jiných očekávání. (26.08.2016)

Fenomén Lída Baarová skýtá potenciál na velký historický film, ale také na reflexi esenciálně českého, ale doposud pořád neotevřeného tématu morálních ohledů života v totalitě, potažmo pak celonárodní viny z každodenního eticky ambivalentního existování v minulých režimech. Na nic z toho ovšem v této sice velmi směšné, ale pořád ubíjející slátanině nedojde. V několika málo scénách, kde se film dotýká Baarové a její kariéry v nacistickém Německu, si vystačí v lepším případě s jalovou ilustrací, ale spíše spoléhá na prvoplánově exploatační konvenování předsudkům publika. Nacističtí pohlavárové, čeští fízlové, ale nakonec i vyšinutá matka či mladá novinářka mají asi být velkými hereckými party, jenže nikdy nepřekročí rovinu směšně křečovitých karikatur. Vedle propíraných pasáží s Göbelsem, které díky přemrštěnosti herecké, scenáristické i režijní trůní daleko za hranicí campu, film obsahuje nesmyslné sekvence, které příběh Baarové svádí do nečekaných žánrových poloh. Z nich nejvíce vyčnívá etuda jak vystřižená z prasácké teen komedie, náležitě castingově zdůrazněná angažováním Mádla. Samostatnou kapitolu představuje vyprávění, které má nakročeno ke konceptu nespolehlivé vypravěčky, ale ve své nesystematičnosti končí prostě jako snůška nesmyslných, impotentně doslovných a zhůvěřile fantasmagorických výjevů, které smrdí papírem, koksem a pitomostí. "Lída Baarová" ve výsledku není ani velkým životopisným filmem, ani říznou nazisploitation, ani etickým dramatem, ani prachobyčejným brakem, ale prostě jen odzbrojujícím fiaskem, jehož hlavní konstantu představují nesoudnost a nekompetentnost. Na druhou stranu projekt, který evidentně měl alespoň z části ambice ukázat kontroverzní persónu českého dvacátého století v jiném světle než coby démonizovanou kolaborantku (byť obraz láskou a vlastní slávou zaslepené hvězdičky není o moc přínosnější), se paradoxně sám stal kontroverzní položkou moderní české kultury skrze angažování neonácků, prolustrování horentních sum, které rozhodně neskončily na plátně, i podivným zaprodáním se v podobě honorací vypolstrované premiéry, která podle hesla „life imitates art“ zrcadlila scénu z premiéry v přítomnosti Goebelse. Ale třeba za několik desetiletí poslouží kauza Renče, Hubače a Landy jako předobraz podobně rozháraného filmu, který nám je ukáže jako tragické velikány zaslepené láskou k tyranům a sobě samým. (14.05.2016)

První půlka se mě líbila, byla dramatická, bavila, věnovala se především pozici Lidy Baarová v Německu. Zde musím bohužel říct, že Táňa mě herecky poprvé zklamala, věřím, že se na roli poctivě připravovala, je krásná a v kostýmu jí to moc slušelo, ale v jejím projevu nebylo nic z emocí, prostě profi výkon bez duše. Výbornou práci naopak odvedl Karl Markoics, to byla postava plná emocí jak těch tragických, tak těch romantických. Od doby co Karl zmizí ze scény to jde však z kopce uplně ze vším, ani se mě nechce věřit, že scénář psal Ivan Hubač, tam se přeskakovali časové useky, jak Rambo mrtvoly, jinde zase 30sekund pro scénu a šup do dalšího časového pásma, to přece nemůže strhnout ani prase bradavičnatý natož diváka a aby nebylo výserů málo, tak Hitler a spol mluví česky a všechno to završuje nejtrapnější filmová milostná scéna posledních let. Kdepak tohle ani zdaleka nesplnilo očekávání a už vůbec neomluvilo tu ohromnou křivdu všem filmařům na který se kvůli Renčovi ten rok od fondu nedostalo. (06.07.2016)

Lída? Bída. Filip Renč zkrátka netočí filmy pro mě, ačkoliv si bohužel tu a tam vybere námět, které by mě zajímal. Jeho Lída Baarová je po většinu času pouze nechtěně směšná. Herci, ač typově dobře vybraní, nepodávají prakticky žádné výkony (asi nejvíce to je vidět na Hitlerovi "Máte ráda Wagnera?" Pavla Kříže, který není k smíchu, dokud poprvé nepromluví, a na Goebbelsovi Karla Markovicse, který se většinu doby tváří jako imitátor Roberta De Niro a dabing Viktora Preisse mu vůbec nejde do úst), scénář je hloupý, buď zbytečně polopatický, nebo zase zkratkovitý až hanba, hlavní hrdinku snad divák nemá šanci ani pochopit, natož aby ji ve finále spolu s mladou studentkou soudil... A kam se poděl onen mamutí rozpočet? Doopravdy netuším, protože hned úvodní scéna vypadá ošklivě televizně, asi jako něco z Četnických humoresek. A není poslední. Celkovému bídnému dojmu pak jenom nahrávají nebývale bizarní výjevy typu "milostné" chvilky a obličejů v plamenech nebo úplného závěru se zhasnutím lampy - to snad proboha nikdo ani nemohl myslet vážně! Utěšuje mě pouze to, že jsem v kině nebyl zdaleka jediný, kdo se tak často smál. (21.01.2016)