Lída Baarová

Jako obhajoba Lídy Baarové je film příliš povrchní a dělá z Baarové abnormální blbku, která žila ve vakuu, proto si nemohla uvědomit žádné souvislosti. Jako obžaloba Lídy Baarové je snímek také příliš povrchní a dělá z ní ziskuchtivou souložnici kohokoliv, kdo jí může pomoci v kariéře. Překvapivě jediným, kdo se mi líbil, tak zůstal Jiří Mádl v roli uťápnutého a slizkého asistentíka, kterému ke štěstí postačí, že si mohl sáhnout na ženská ňadra. Škoda, Renč uchopil velmi výbušný námět, který mohl filmové fanoušky rozdělit na dva nesmiřitelné tábory, ale nakonec natočil politicky korektní snímek, který nemůže naštvat ani jednu stranu. Asi se stýká s politiky tak často, že již myslí jako oni. (19.02.2017)

Ak film potrebuje na konci vlastným divákom nejako ospravedlniť svoju nemožnosť, tak to je podľa mňa skutočne tragédia tohto výpravne krásneho diela plného absolútne divných a neprirodzených scénok, ktoré človeka viac vytočia než privedú dobrú náladu. Pauhofová je podľa mňa okey, ale myslím si, že som ju už videl aj v lepších rolách. Markovics je u mňa mix, lebo má tu pár skutočne dobrých scénok, no potom sú tu aj iné scénky (najmä posledný telefonát s Lídou), ktoré sú tak maximálne trápne a nefungujú, že je to čisté zúfalstvo sledovať. Najlepšie podľa mňa vychádzajú Martin Huba a Jiří Mádl. Na nich sa díva počas filmu celkom dobre a dokonca sú aj prirodzení. Film si neodpustí komédiu, ktorá absolútne nepasuje a záleží od toho, či vám to sedí. Mne nie. Sexuálna scénka je podľa mňa otrasná a absolútny padák filmu, rovnako ako aj neskutočne veľké množstvo záberov zblízka na tváre a preafektovanosť, ktorú v závere tomu všetkému tvorcovia dávajú. Úprimne, odo mňa tento film žiadnu veľkú lásku nedostane. Je tu pár dobrých momentov, ako napríklad záchrana Lídy pred idúcim vlakom alebo jej bolesť, ktorú prežíva vo väzení, ale ako celok pre mňa film vychádza absolútne nezaujímavo, trápne a divne. Hodnotenie: D (30.01.2016)

Příběh blbky, která se zamilovala do Němce a válku viděla skrze růžové brýle. Nevím, co ten Renč blbne, ale jak mám ráda jeho devadesátkové počiny, tak cca. od roku 2005 je to vážně Bída. Pomalé vyprávění mi nevadí, když ale film začne, hodinu a půl se plahočí a nakonec skončí, aniž by ve vás zanechal jedinou silnější emoci, tak je to film zbytečný. (08.01.2017)

Fenomén Lída Baarová skýtá potenciál na velký historický film, ale také na reflexi esenciálně českého, ale doposud pořád neotevřeného tématu morálních ohledů života v totalitě, potažmo pak celonárodní viny z každodenního eticky ambivalentního existování v minulých režimech. Na nic z toho ovšem v této sice velmi směšné, ale pořád ubíjející slátanině nedojde. V několika málo scénách, kde se film dotýká Baarové a její kariéry v nacistickém Německu, si vystačí v lepším případě s jalovou ilustrací, ale spíše spoléhá na prvoplánově exploatační konvenování předsudkům publika. Nacističtí pohlavárové, čeští fízlové, ale nakonec i vyšinutá matka či mladá novinářka mají asi být velkými hereckými party, jenže nikdy nepřekročí rovinu směšně křečovitých karikatur. Vedle propíraných pasáží s Göbelsem, které díky přemrštěnosti herecké, scenáristické i režijní trůní daleko za hranicí campu, film obsahuje nesmyslné sekvence, které příběh Baarové svádí do nečekaných žánrových poloh. Z nich nejvíce vyčnívá etuda jak vystřižená z prasácké teen komedie, náležitě castingově zdůrazněná angažováním Mádla. Samostatnou kapitolu představuje vyprávění, které má nakročeno ke konceptu nespolehlivé vypravěčky, ale ve své nesystematičnosti končí prostě jako snůška nesmyslných, impotentně doslovných a zhůvěřile fantasmagorických výjevů, které smrdí papírem, koksem a pitomostí. "Lída Baarová" ve výsledku není ani velkým životopisným filmem, ani říznou nazisploitation, ani etickým dramatem, ani prachobyčejným brakem, ale prostě jen odzbrojujícím fiaskem, jehož hlavní konstantu představují nesoudnost a nekompetentnost. Na druhou stranu projekt, který evidentně měl alespoň z části ambice ukázat kontroverzní persónu českého dvacátého století v jiném světle než coby démonizovanou kolaborantku (byť obraz láskou a vlastní slávou zaslepené hvězdičky není o moc přínosnější), se paradoxně sám stal kontroverzní položkou moderní české kultury skrze angažování neonácků, prolustrování horentních sum, které rozhodně neskončily na plátně, i podivným zaprodáním se v podobě honorací vypolstrované premiéry, která podle hesla „life imitates art“ zrcadlila scénu z premiéry v přítomnosti Goebelse. Ale třeba za několik desetiletí poslouží kauza Renče, Hubače a Landy jako předobraz podobně rozháraného filmu, který nám je ukáže jako tragické velikány zaslepené láskou k tyranům a sobě samým. (14.05.2016)

Nechme stranou, že jméno "Lída Baarová" už dávno není jménem herečky, která žila v letech 1914-2000 a působila v kinematografiích ČSR, Německa, Rakouska, Itálie a Španělska, prožila to či ono a na závěr profesní kariéry si ponechala divadlo. "Lída Baarová" je od té doby, co se do jejího života vložil Standa Motl aférou, a od té doby, co se do jejího osudu vložil Filip Renč, společenskou událostí. K uchopení tohoto filmu je klíčem klip Lucie Bílé Když tančí ďábel s andělem, ve kterém zcela nesmyslně tančí Bílá oděná v reminiscenci na Marlene Dietrich čili dekadenci Výmaru a jejími partnerkami jsou Krvinky (!) z muzikálu Dracula. Smysl to nedává, protože Baarová přišla do Německa až po roce 1934 a se světem frivolních, notabene lesbických kabaretů neměla nic společného. Renčova Baarová je určitým průsečíkem mezi Requiem pro panenku a Hlídačem č. 47, což jsou dva momenty, kdy si Renč ve své kariéře uvědomil sílu filmu jako společenské události a sílu dobovky. Dlouhá léta jsem vnímala vlky plky na téma, že si Baarovou natočí Vávra, který už to tedy nestihl, pak se ozvala Pavlásková, že by tu Adinu a tohle je tedy výsledek? Celofánové pozlátko, které nefunguje, bohužel. Umělecká licence je za hranicí uvěřitelnosti a člověk marně hledá kvality v zobrazení vily na Hanspaulce a komedii v přehrávání těch největších drbů z memoárové literatury, kde hrají prim klepy Ljuby Hermanové. Na druhou stranu, osobně je mi to vlastně fuk. O takové Anny Ondrákové se točí filmy už od 70. let a naštěstí se ani kolem jednoho nevytvořila taková hysterie. (24.01.2016)