Učitelka

Fantastická Zuzana Mauréry - díky ní jsem titulní postavu zcela nenáviděl a doufal, že dojde zaslouženého trestu. Že film po této stránce nesdělí absolutně nic a člověk se může jen domnívat, co dělala během těch dlouhých 7 let, které uplynuly od podání stížnosti do skoku v současnosti v r. 91, považuji v podstatě za zločin na divákovi, a velmi mě tím film nahněval. I další herci jsou skvělí a celkově je to určitě film, který člověka hodně rychle vtáhne do děje a nepustí až do konce. Dlouho jsem od Hřebejka nic neviděl (naposledy Zakázané uvolnění v r. 2014), a možná o to víc mě s tímto svým filmem dostal. Škoda jen toho nevysvětleného osudu očitelky po podání stížnosti, jakož i jistého dojmu nepravděpodobnosti, jímž celý děj působí (pokud ho tedy nechceme vyloženě chápat jako podobenství celé společnosti), plus samozřejmě trefná je i výtka stran nevhodně vysokého věku většiny herců v rolích rodičů. Mimochodem dlouho jsem u žádného filmu zasazeného do období 80. let nezažil tak intenzivní dojem, že si tvůrci skutečně vyhráli s tím, aby film působil autenticky dobově - kostýmy, účesy, nábytek, tapety, elektrické spotřebiče, školní lavice, skleničky na kafe... absolutně vše v tomto filmu tu iluzi přivádí k dokonalosti, a film díky tomu působí důvěrně povědomým dojmem na někoho, kdo alespoň něco z těch věcí zažil osobně. (25.03.2019)

Učitelka je rozhodně jedním z nejlepších filmů z české produkce (respektive z česko-slovenské koprodukce) za rok 2016. Snímek těží zejména z poutavého a ožehavého tématu šikany a využívání lidí během komunistického režimu, přičemž vše je zasazeno do školního prostředí, na kterém se dá dobře projektovat problematika vztahů jak dětí, tak dospělých. Dalším pilířem úspěchu bylo obazení Zuzany Mauréry do hlavní role učitelky Drazděchové, která, jak už někteří uživatelé naznačili, obstojí i ve srovnání s potterovskou Dolores Umbridge - ocenění z Karlových Varů za nejlepší ženský herecký výkon si tedy podle mého zasloužila (i když nejsem obeznámen s konkurencí). Jednotlivé prostřihy mezi schůzí rodičů ve škole a tím, co tomu předcházelo, fungovaly skvěle a už od začátku jsem napjatě čekal na odhalení oné "strašlivé události", kvůli které se toto setkání vlastně konalo. A závěrečná scéna za zvuku nepřeslechnutelného klapotu podpatků mě dostala. Zkrátka moc dobře natočený, napsaný i zahraný film, který ve mně nejednou probudil značnou vlnu zlosti a rozhořčení, a donutil mě se zamyslet nad tím, jak bych se v podobné situaci choval já. (13.08.2016)

Au. Beznadějnej, krutej, děsivej příběh. Hřebejk ho svou režií dostává přímo až k nám, ničí nás situací i myšlenkami, co dělat, jak to vše změnit, co s tím. Divák trpí s hlavními hrdiny a fascinovaně zírá, co jsou lidi pro falešný klid schopni udělat. Baví mě to a Hřebejk mě po dlouhé době mile překvapil. Respekt k hlavní herečce za skvěle zvládnutou roli a nebýt toho typického titulku, kdy se teda zase kdo a jak setkal, dala bych možná hvězdiček pět. (25.01.2017)

každý, kdo v té době žil, si pamatuje. Já měl v první třídě učitelku, která milovala řezníkovu dcerku, ač se počůrávala a neuměla ani počítat do pěti. Pak na gymplu jsem měl učitelku na ruštinu, která mi dala pětku hned mezi dveřma, jen protože si usmyslela, že stejně nemám hotový úkol. S tím se nedá bojovat, z toho se dá jen vyrůst nebo utéct pryč. Udělal jsem to (04.12.2016)

Nějak už mne ty politické agitky ubíjejí, obzvláště když je každá další méně umělecky zdařilá, až se postupně dopropadají na samé dno. Chápu, že natočit Hořící keř není snadné, brak se dělá mnohem snáz, ale absolutně nerozumím tomu, proč se tolik umělců snaží přiblížit Troškovi. Nechci primitivní, podbízivé a odfláknuté filmy, které jsou vysoce hodnoceny jen pro své téma. (02.04.2018)