Angelika, markýza andělů

Klasika,ktorá neodmysliteľne patrí k dejinám československej televízie.A nielen tej.V polovici osemdesiatych rokov(ked americkým kinám neohrozene vládol Schwarzenegger a jeho Terminátor) zaplňali filmy o Angelike naše kinosály do posledného miestečka a nikoho nenapadlo pozastavovať sa nad skutočnosťou,že vlastne ide o filmy dvadsať rokov staré,mimo krajín socialistického bloku už nikoho nezaujímajú a z Angeliky je už dávno dáma v preddôchodkovom veku.Kúzlo francúzskej historie umocnené dojimavým príbehom nekonečnej lásky bolo silejšie,než zdravý úsudok a okrem toho sme si vtedy nemali veľmi z čoho vyberať.Nebolo by preto fér podceňovať niekdajší význam Angeliky a začať kritizovať jej nedostatky,hoci nám dnes priam bijú do očú.V časoch opozeraných inscenácií a komunisticko-propagandistických seriálov išlo o absolútny vrchol kultúrneho vyžitia priemerného Cechoslováka,a tak si Angelika trocha tej úcty a vdaky určite zaslúži. (01.03.2012)

Tak po nejakých tridsiatich rokoch som našiel odvahu si dať repete tejto romantickej klasiky, ktorú som asi ako väčšina dnešných chlapov, videl v detstve vďaka tomu, že to bola obľúbená séria našich mám. A aj po rokoch to vo svojom žánri funguje stále dokonale. Postupy aké sú v telenovelách tu sú nielen v romantickej rovine, ktorá si dáva načas, ale vďaka tomu ten Angelikin prerod od strachu a zhnusenia cez ľútosť až k láske k Peyracovi funguje perfektne, ale aj všetky tie zákulisné pikle sa udejú v štýle, že v ten najnevhodnejší moment niekto niečo náhodou počuje a následne začne zákerne jednať. Dobro je ale naivné, bez ohľadu na to jak hrôzostrašne vyzerá a keďže je to len prvý diel dlhej série, tak žiadny happyend sa nekoná, ale pred hlavnou hrdinkou je evidentne dlhá cesta k spravodlivosti, ktorú jej bude spríjemňovať doslova hárem chlapov, ktorý podľahnú jej kráse. Tvár má Michèle Mercierová fakt peknú, len tá farba vlasov nie je môj typ. Nadchne aj nádherná hudba, celková technická stránka, výprava a aj občasná akčná scéna je na limonádové pomery dostatočne krvavá. Takže tých 7/10 preklopím na 4* bez problémov. Keď už pre nič iné, tak kvôli nostalgii a aj žánru, ktorý je tu tradične podhodnotený bez ohľadu na kvality samotného filmu. (27.11.2021)

Před mnoha lety mi spolužák na základní škole z knihovny svých rodičů zapůjčil první, druhý a šestý (poslední) díl románového cyklu o Angelice (ve slovenském překladu). Před nedávnem jsem na komplet toho samého vydání narazil v nabídce jednoho antikvariátu a neodolal jsem. Po opětovném přečtení a zhlédnutí filmu, který jsem poprvé viděl v kině někdy v 80. letech, musím ocenit kvalitní scenáristickou práci, která z pětisetstránkové předlohy destiluje ve srozumitelné zkratce to nejdůležitější a přidává navíc ikonické výjevy (Joffreyho laskání antického torza). Scéna, kdy je Angelika v Louvru pronásledována vrahy, je stále stejně působivá a nejlepší postava je věrný přítel D'Andijos s hláškou: "Ne, není ošklivý. Je strašný!" (09.04.2024)

Sladký příběh lásky, která byla krutě zastavena. Angélique Sance de Monteloup (půvabná Michele Mercier), dcera chudého šlechtice, je donucena se provdat za bohatého hraběte Jeoffreye de Peyrac de Morens d'Inistru (Robert Hossein). A protože kulhá a má nehezkou a dost hlubokou jizvu ve tváři, tak se její odpor ještě stupňuje. Nakonec ale odhalí jeho Pravý ušlechtilý charakter a navic si může dovolit vše, na co si jen vzpomene. A tak je tu láska až za hrob. Leč bohatství se stalo trnem v oku ješitného krále Ludvíka XIV. (Jacques Toja) a tak je chudák důvěřivý Jeoffrey odsouzen v zinscenovaném procesu za čarodejnictví k upálení. Pomoci se mu snaží, leč marně zajímavý Desgez (Jean Rochefort). Nejdůležitějším svědkem obžaloby je zapšklý a nepřející páter Becher (Charles Regnier). A samotnou Angeliku v paláci Louvru, kde se snažila vymoci královskou milost, byla znásilněna a byl na ni učiněn pokus o vraždu. Měla mocné nepřátele v podobě prince de Condé (Francois Maistre) a vévody Filipa Orleánského (Robert Porte). A tak Angelika dává děti k sestře a stává se markýzou andělů, modlou zločinců, které vedl Nicolas (Giuliano Gemma(), který byl náhodou její láskou z období dospívání. Ale láska v srdci zůstává. (19.12.2010)

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)